Radek Vondráček

Pro kontext uveďme, že Radek Vondráček hovoří o situaci, kdy dle svých slov navštívil (video, čas 13:22) horské sedlo Pustevny, které leží na pomezí Moravskoslezského a Zlínského kraje. V červenci 2020, kdy se zde Radek Vondráček zúčastnil slavnostního otevření v minulosti vyhořelé chaty Libušín, skutečně v těchto dvou krajích platila odlišná protiepidemická opatření.

Zatímco v Moravskoslezském kraji od poloviny července 2020 (s určitými výjimkami) platila například povinnost ve všech vnitřních prostorách nosit roušku (.pdf, str. 3–4, 8), ve Zlínském kraji tehdy lidé tuto povinnost neměli. Média o této skutečnosti informovala především ve spojitosti se zmatky, které tato rozdílná opatření způsobovala mezi turisty na Pustevnách. Ti totiž často nevěděli, ve kterém kraji se zrovna nacházejí a která pravidla tedy musí dodržovat.

Doplňme také, že odlišná opatření na území Zlínského a Moravskoslezského kraje byla zavedena i v květnu 2021. Jak vyplývá z mimořádného opatření (.pdf) Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. května 2021, ve Zlínském a Jihočeském kraji a na Vysočině platila v některých ohledech přísnější protiepidemická opatření než v ostatních krajích republiky (.pdf, str. 3, 4, 8). Striktněji zde byla nastavena mimo jiné pravidla pro návštěvy muzeí, hradů a zámků či veletrhů nebo také pro provoz dětských skupin.

Důvodem pro přísnější omezení v těchto třech zmíněných krajích byl nepříznivý vývoj epidemické situace (.pdf, str. 10–11), kdy např. ve Zlínském a Jihočeském kraji byly hodnoty sedmidenní incidence čtyřnásobné ve srovnání s kraji s nejnižší incidencí.

Další rozdíly mezi kraji se poté týkaly i červnového zrušení povinnosti nosit roušky ve školách, ty mohli žáci ve Zlínském, Jihočeském a Libereckém kraji odložit až o týden později než žáci v jiných částech republiky.

Předně uveďme, že se Radek Vondráček tímto výrokem snaží ilustrovat skutečnost, že pandemie nemoci covid-19 zasáhla jednotlivé regiony různou intenzitou, kvůli čemuž byla v některých krajích zavedena přísnější opatření než v jiných.

V současnosti v České republice probíhá již čtvrtá vlna covidu-19, během které byly zaznamenány vůbec nejvyšší denní přírůstky nově nakažených za den za celé období epidemie, a to 27 924 osob. Připomeňme, že při první vlně, která proběhla na jaře 2020, nepřekročily počty nově nakažených hranici 400 lidí za den. Druhá vlna poté postihla republiku na podzim roku 2020, kdy testování prokazovalo nákazu až u 15 tisíc lidí denně. O třetí vlně se následně začalo mluvit v prosinci 2020, nejhorší situace přitom byla na začátku ledna a na začátku března, kdy počty nových případů překračovaly i 16 tisíc denně. Ustupovat tato vlna začala až v průběhu března a dubna.

Právě během třetí vlny byl okres Kroměříž jednou z nejhůře postižených částí republiky, co se týče například počtu nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel. Vůbec nejhorší situace v porovnání s ostatními okresy zde byla v polovině prosince 2020, přesněji ve dnech 15., 16., 17. a 19. prosince. Tehdy v tomto okrese testy odhalily až 678,74 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Nejlépe v republice na tom byl naopak okres Kroměříž na začátku března 2021, tedy ve druhé části třetí vlny, kdy byly nejhůře zasaženy především regiony na západě republiky. Nejmenší počty nově nakažených ve srovnání s dalšími okresy zaznamenal okres Kroměříž 7. a 10. března 2021. V druhý zmíněný den dosáhl tento počet 354,08 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Doplňme, že k 23. listopadu 2021 bylo v okrese Kroměříž 1 398,29 nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel, přičemž nejhůře na tom byl vedlejší okres Prostějov s 1 693,57 nově nakaženými. Na přelomu listopadu a prosince se ale okres Kroměříž opět dostal na první místo v počtu nově nakažených.

Data o proočkovanosti jednotlivých věkových skupin obyvatel zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví vždy za předcházející den k 20:00. V době konání námi ověřované debaty tak byla k dispozici data k 20. hodině 22. listopadu (.pdf). Z nich vyplývá, že alespoň jednu dávku očkování proti covidu-19 získalo dohromady již 1 851 097 lidí starších 65 let (.pdf, str. 1–2), což odpovídá 85,8 % všech osob z této věkové skupiny.

Doplňme, že dokončené očkování mělo k 22. listopadu 1 814 996 lidí nad 65 let, což představuje 84,1 % z této věkové kategorie. 

Podobná jsou pak tato čísla i v případě, že bychom vycházeli z později zveřejněných dat k 23. listopadu (.doc). Dle tohoto přehledu bylo ve věkové kategorii 65+ alespoň jednou dávkou naočkováno 85,9 % lidí a plně očkováno bylo 84,2 %.

K ověření počtu klientů budeme využívat data Ministerstva práce a sociálních věcí publikovaná ve Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí pro rok 2020. Za tento rok byly ve Zlínském kraji sociální služby využívány ve více než 19 tisících případech (.pdf, str. 60–61). Tento počet nicméně neodpovídá reálnému počtu osob, které služby využívají, jelikož je možné, že jeden člověk využívá více těchto služeb. Co se týče pobytových služeb, tedy domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, za rok 2020 je využívalo celkem 4 008 klientů (.pdf, str. 61).

Radek Vondráček o počtu klientů sociálních služeb mluví v souvislosti s očkováním proti covidu-19 a jeho pozitivním efektem na imunitu ohrožených skupin obyvatel – v oblasti sociálních služeb tedy zejména seniorů. Pokud bychom z klientů pobytových služeb ve Zlínském kraji vybrali jen klienty domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, dostaneme se na číslo 3 292 (.pdf, str. 61). Tento počet klientů (převážně seniorů) pak v rámci naší 10% tolerance odpovídá třem tisícům uvedeným Radkem Vondráčkem.

Proočkovanost v sociálních službách ve Zlínském kraji lze zjistit z datového souboru (.csv) zveřejněného Ministerstvem zdravotnictví. Počet naočkovaných ale výrazně převyšuje počet klientů pobytových služeb a zahrnuje zjevně i další typy služeb vč. pracovníků, a pro naše ověření tak není použitelný.

Zaměříme se tedy alespoň na obecnou míru proočkovanosti u seniorů ve Zlínském kraji. Těch podle Českého statistického úřadu k 1. lednu 2020 žilo v kraji 121 339 (.xlsx). Alespoň dvěma dávkami vakcíny proti covidu-19 u dvoudávkových, případně jednou dávkou u jednodávkové vakcíny Janssen, se od prosince roku 2020 do 23. listopadu 2021 nechalo na Zlínsku naočkovat 101 332 seniorů nad 65 let. Míra proočkovanosti seniorů tedy činí 83,5 %. Proočkovanost celé populace Zlínského kraje pak nedosahuje ani 60 %. Lze tedy mluvit o tom, že senioři na Zlínsku (včetně těch v pobytových službách) jsou do velké míry očkovaní.

Co se týče počtu nakažených, Krajská hygienická stanice Zlínského kraje nám prostřednictvím e-mailu potvrdila, že se za poslední týden (23. až 30. listopadu) ve Zlínském kraji nákaza covidem-19 potvrdila u 7 klientů sociálních služeb.

Radek Vondráček tedy správně uvádí počet klientů pobytových služeb i počet nákaz, které se tam vyskytly. Vzhledem k tomu, že také míra proočkovanosti seniorů je ve Zlínském kraji vysoká, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Radek Vondráček hovoří o poměru očkovaných a neočkovaných pacientů, kteří jsou kvůli onemocnění covid-19 hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče (JIP) ve Zlínském kraji. Uveďme, že data o počtu těchto pacientů na JIP v jednotlivých krajích neobsahují například datové přehledy na webu Ministerstva zdravotnictví Onemocnění aktuálně. Nelze je nalézt ani v rámci datových sad Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). V tiskových zprávách Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje jen data pro celou Českou republiku, podle nichž bylo k 23. listopadu (.pdf, str. 5) na JIP kvůli covidu-19 hospitalizováno celkem 758 lidí, z toho 65 % tvořili pacienti neočkovaní, 3 % pacienti s nedokončeným očkováním a 31,9 % pacienti plně očkovaní.

S dotazem na přesný počet očkovaných a neočkovaných pacientů s covidem-19 na JIP jsme se proto obrátili na zástupce Zlínského kraje. Tisková mluvčí Soňa Ličková pro Demagog.cz uvedla, že slova Radka Vondráčka může potvrdit. Dle jejího vyjádření očkovaní lidé na jednotkách intenzivní péče ve Zlínském kraji tvoří 20 až 30 %. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že o poměru vakcinovaných a nevakcinovaných lidí v nemocnicích mluvil v pořadu Interview ČT24 dne 23. listopadu hejtman Zlínského kraje Radim Holiš, jím zmiňovaná čísla se však nevztahovala přímo k počtu pacientů hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče. „U těch starších pacientů (…) nad 65 let, tak je to na 2 očkované pacienty dalších 8 neočkovaných. Co se týče těch mladších ročníků, mezi zhruba 19 a 65 lety, tam se ten poměr ještě výrazně zvětšuje, tzn. zhruba 13 % je očkovaných a 87 % je neočkovaných,“ uvedl (video, čas 21:23) o počtech hospitalizovaných Holiš.

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček zde reaguje na předchozí odpověď Markéty Pekarové Adamové. Ta se v debatě (video, čas 37:40) snažila upozornit na to, že je Česká republika jedním z mála států EU, které svým občanům v zahraničí neumožňují hlasovat korespondenčně (její výrok jsme ověřovali zde). Radek Vondráček s jejím argumentem, proč korespondenční hlasování zavést, nesouhlasil (video, čas 42:05) a poukázal právě na skutečnost, že na rozdíl od některých členských zemí EU v ČR pro řidiče platí přísnější limit hladiny alkoholu v krvi.

Podle českého zákona o provozu na pozemních komunikacích nesmí řidič požít alkohol či jiné návykové látky za jízdy a nesmí řídit bezprostředně po jejich požití nebo v takové době, „kdy by mohl být ještě pod vlivem“.

Podle posledních dostupných informací je nulová tolerance alkoholu v krvi při řízení v rámci Evropské unie poměrně ojedinělá a jako standardní ji používá jen Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko. V ostatních zemích se hranice pohybuje mezi 0,2–0,5 promile. Je však důležité zmínit, že se hranice v zemích mohou měnit podle toho, zda se týkají řidičů profesionálních nebo začínajících, v jejichž případě bývá limit přísnější. Můžeme uvést, že v Německu platí hranice 0 % pro řidiče do 21 let. Rozdíly poté panují například i u cyklistů.

Radek Vondráček výrok zmiňuje v kontextu reakce na Markétu Pekarovou Adamovou a ostatní předřečníky, kdy naznačuje, že například v roce 2010 z tehdejšího nastavení přepočtu volebních hlasů profitovaly i strany TOP 09 nebo KDU-ČSL. Také dále zmiňuje, že návrh 21 senátorů a senátorek z roku 2017, na základě kterého Ústavní soud zkraje roku 2021 zrušil část zákona o volbách do Poslanecké sněmovny, byl trik, jímž senátoři obešli jinak relativně rigidní proces změny volebního zákona. S takovou změnou totiž jinak musí dle Vondráčka souhlasit obě komory Parlamentu.

O legislativním procesu v případě volebních zákonů hovoří čl. 40 Ústavy České republiky: „K přijetí volebního zákona (…) je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“ Je tedy pravdou, že v rámci legislativního procesu je pro přijetí i změnu zákona o volbách do Parlamentu České republiky nutný výslovný souhlas obou komor. V případě jiných, běžných zákonů může Poslanecká sněmovna nesouhlas Senátu přehlasovat.

Pro kontext dodejme, že současnou novelu volebního zákona, která byla vyvolaná právě nálezem Ústavního soudu, již schválila Poslanecká sněmovna i Senát.

Na začátku února 2021 zrušil Ústavní soud svým nálezem (.pdf) ustanovení volebního zákona z důvodu nerovnoměrného počtu hlasů potřebných na zisk jednoho poslaneckého mandátu, jelikož velkým stranám na zisk jednoho křesla stačil menší počet hlasů.

Současně s tím byla zrušena rovněž tzv. aditivní uzavírací klauzule (.pdf, str. 22) pro kandidující koalice politických stran, podle které pro vstup do Poslanecké sněmovny musela koalice složená ze dvou stran nebo hnutí ve volbách získat alespoň 10 % hlasů, trojkoalice 15 % a čtyř- či vícečlenná koalice 20 % hlasů.

Zrušení klauzule Ústavní soud zdůvodnil tím, že „může zkreslovat legitimitu volebního výsledku a nutí strany k vytváření koalic ex lege (ve snaze dostat se do Poslanecké sněmovny, nikoliv prosazovat názorově podobný program), a proto je tato právní úprava nepřiměřená a nedůsledná“.

Potenciální protiústavností uzavíracích klauzulí pro koalice se Ústavní soud již v minulosti zabýval. Například v nálezu z roku 2001 nastavení vstupních klauzulí pro koalice neshledalo většinové stanovisko pléna Ústavního soudu protiústavním. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že klauzule „v podstatě uplatňuje metodu součtu 5 procent připadajících na každou jednotlivou politickou stranu nebo politické hnutí“.

Kabinet hnutí ANO a ČSSD v části svého programového prohlášení, která se týká vnitřní bezpečnosti a veřejné správy, uvádí (.pdf, str. 21), že zjednoduší „volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám“. Toho chce vláda docílit mimo jiné zavedením korespondenční volby a zrušením místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů. Výrok předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (hnutí ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.

Ústavní soud 2. února 2021 zrušil ustanovení zákona o volbách do Parlamentu, která zvýhodňovala při volbách do Poslanecké sněmovny velké strany, a to vlivem kombinace d'Hondtovy metody přepočtu hlasů a čtrnácti různě velkých krajů jako volebních obvodů. Zrušena taktéž byla tzv. aditivní uzavírací klauzule pro kandidující koalice politických stran, podle které dvoučlenné koalice musely pro zisk mandátů dostat 10 % hlasů, tříčlenné 15 % a čtyř a vícečlenné koalice dokonce 20 % hlasů.

Novela volebního zákona (.pdf), která na zrušující nález Ústavního soudu reagovala, stanovila (.pdf, str. 1–2) kvorum na 8 %, pokud jsou strany v koalici dvě. Tří a vícečlenné koalice pak musí získat alespoň 11 % hlasů.

Kraje jako volební obvody byly novelou ponechány, nicméně nově bude přepočet probíhat ve dvou skrutiniích. Rozdělování hlasů proběhne nejprve mezi stranami, které překročily limit pro vstup do Sněmovny, za pomocí tzv. Imperialiho kvóty. Ta sice opět zvýhodňuje silnější strany, ale mírněji než původní d'Hondtova metoda. Ve druhém skrutiniu se mandáty přidělí na celostátní úrovni pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty. Nic jiného než výše zmíněné změny přitom novela neřeší, můžeme tedy říci, že „zalepuje díru“ způsobenou Ústavním soudem.

Novela byla schválena oběma komorami Parlamentu a 4. května 2021 ji podepsal prezident Zeman. 

Ačkoliv zavedení korespondenční volby je součástí Programového prohlášení vlády České republiky (.pdf, str. 21) z června 2018, rozhodnutí Ústavního soudu se korespondenční volbě skutečně nevěnuje. Pokud tedy primárním účelem zmíněné novely bylo přijmout nová volební pravidla nahrazující ta zrušená Ústavním soudem, můžeme skutečně říci, že zavedení korespondenční volby je „něco navíc.“