Pro kontext uveďme, že Radek Vondráček hovoří o situaci, kdy dle svých slov navštívil (video, čas 13:22) horské sedlo Pustevny, které leží na pomezí Moravskoslezského a Zlínského kraje. V červenci 2020, kdy se zde Radek Vondráček zúčastnil slavnostního otevření v minulosti vyhořelé chaty Libušín, skutečně v těchto dvou krajích platila odlišná protiepidemická opatření.

Zatímco v Moravskoslezském kraji od poloviny července 2020 (s určitými výjimkami) platila například povinnost ve všech vnitřních prostorách nosit roušku (.pdf, str. 3–4, 8), ve Zlínském kraji tehdy lidé tuto povinnost neměli. Média o této skutečnosti informovala především ve spojitosti se zmatky, které tato rozdílná opatření způsobovala mezi turisty na Pustevnách. Ti totiž často nevěděli, ve kterém kraji se zrovna nacházejí a která pravidla tedy musí dodržovat.

Doplňme také, že odlišná opatření na území Zlínského a Moravskoslezského kraje byla zavedena i v květnu 2021. Jak vyplývá z mimořádného opatření (.pdf) Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. května 2021, ve Zlínském a Jihočeském kraji a na Vysočině platila v některých ohledech přísnější protiepidemická opatření než v ostatních krajích republiky (.pdf, str. 3, 4, 8). Striktněji zde byla nastavena mimo jiné pravidla pro návštěvy muzeí, hradů a zámků či veletrhů nebo také pro provoz dětských skupin.

Důvodem pro přísnější omezení v těchto třech zmíněných krajích byl nepříznivý vývoj epidemické situace (.pdf, str. 10–11), kdy např. ve Zlínském a Jihočeském kraji byly hodnoty sedmidenní incidence čtyřnásobné ve srovnání s kraji s nejnižší incidencí.

Další rozdíly mezi kraji se poté týkaly i červnového zrušení povinnosti nosit roušky ve školách, ty mohli žáci ve Zlínském, Jihočeském a Libereckém kraji odložit až o týden později než žáci v jiných částech republiky.

Předně uveďme, že se Radek Vondráček tímto výrokem snaží ilustrovat skutečnost, že pandemie nemoci covid-19 zasáhla jednotlivé regiony různou intenzitou, kvůli čemuž byla v některých krajích zavedena přísnější opatření než v jiných.

V současnosti v České republice probíhá již čtvrtá vlna covidu-19, během které byly zaznamenány vůbec nejvyšší denní přírůstky nově nakažených za den za celé období epidemie, a to 27 924 osob. Připomeňme, že při první vlně, která proběhla na jaře 2020, nepřekročily počty nově nakažených hranici 400 lidí za den. Druhá vlna poté postihla republiku na podzim roku 2020, kdy testování prokazovalo nákazu až u 15 tisíc lidí denně. O třetí vlně se následně začalo mluvit v prosinci 2020, nejhorší situace přitom byla na začátku ledna a na začátku března, kdy počty nových případů překračovaly i 16 tisíc denně. Ustupovat tato vlna začala až v průběhu března a dubna.

Právě během třetí vlny byl okres Kroměříž jednou z nejhůře postižených částí republiky, co se týče například počtu nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel. Vůbec nejhorší situace v porovnání s ostatními okresy zde byla v polovině prosince 2020, přesněji ve dnech 15., 16., 17. a 19. prosince. Tehdy v tomto okrese testy odhalily až 678,74 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Nejlépe v republice na tom byl naopak okres Kroměříž na začátku března 2021, tedy ve druhé části třetí vlny, kdy byly nejhůře zasaženy především regiony na západě republiky. Nejmenší počty nově nakažených ve srovnání s dalšími okresy zaznamenal okres Kroměříž 7. a 10. března 2021. V druhý zmíněný den dosáhl tento počet 354,08 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Doplňme, že k 23. listopadu 2021 bylo v okrese Kroměříž 1 398,29 nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel, přičemž nejhůře na tom byl vedlejší okres Prostějov s 1 693,57 nově nakaženými. Na přelomu listopadu a prosince se ale okres Kroměříž opět dostal na první místo v počtu nově nakažených.

Data o proočkovanosti jednotlivých věkových skupin obyvatel zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví vždy za předcházející den k 20:00. V době konání námi ověřované debaty tak byla k dispozici data k 20. hodině 22. listopadu (.pdf). Z nich vyplývá, že alespoň jednu dávku očkování proti covidu-19 získalo dohromady již 1 851 097 lidí starších 65 let (.pdf, str. 1–2), což odpovídá 85,8 % všech osob z této věkové skupiny.

Doplňme, že dokončené očkování mělo k 22. listopadu 1 814 996 lidí nad 65 let, což představuje 84,1 % z této věkové kategorie. 

Podobná jsou pak tato čísla i v případě, že bychom vycházeli z později zveřejněných dat k 23. listopadu (.doc). Dle tohoto přehledu bylo ve věkové kategorii 65+ alespoň jednou dávkou naočkováno 85,9 % lidí a plně očkováno bylo 84,2 %.

K ověření počtu klientů budeme využívat data Ministerstva práce a sociálních věcí publikovaná ve Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí pro rok 2020. Za tento rok byly ve Zlínském kraji sociální služby využívány ve více než 19 tisících případech (.pdf, str. 60–61). Tento počet nicméně neodpovídá reálnému počtu osob, které služby využívají, jelikož je možné, že jeden člověk využívá více těchto služeb. Co se týče pobytových služeb, tedy domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, za rok 2020 je využívalo celkem 4 008 klientů (.pdf, str. 61).

Radek Vondráček o počtu klientů sociálních služeb mluví v souvislosti s očkováním proti covidu-19 a jeho pozitivním efektem na imunitu ohrožených skupin obyvatel – v oblasti sociálních služeb tedy zejména seniorů. Pokud bychom z klientů pobytových služeb ve Zlínském kraji vybrali jen klienty domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, dostaneme se na číslo 3 292 (.pdf, str. 61). Tento počet klientů (převážně seniorů) pak v rámci naší 10% tolerance odpovídá třem tisícům uvedeným Radkem Vondráčkem.

Proočkovanost v sociálních službách ve Zlínském kraji lze zjistit z datového souboru (.csv) zveřejněného Ministerstvem zdravotnictví. Počet naočkovaných ale výrazně převyšuje počet klientů pobytových služeb a zahrnuje zjevně i další typy služeb vč. pracovníků, a pro naše ověření tak není použitelný.

Zaměříme se tedy alespoň na obecnou míru proočkovanosti u seniorů ve Zlínském kraji. Těch podle Českého statistického úřadu k 1. lednu 2020 žilo v kraji 121 339 (.xlsx). Alespoň dvěma dávkami vakcíny proti covidu-19 u dvoudávkových, případně jednou dávkou u jednodávkové vakcíny Janssen, se od prosince roku 2020 do 23. listopadu 2021 nechalo na Zlínsku naočkovat 101 332 seniorů nad 65 let. Míra proočkovanosti seniorů tedy činí 83,5 %. Proočkovanost celé populace Zlínského kraje pak nedosahuje ani 60 %. Lze tedy mluvit o tom, že senioři na Zlínsku (včetně těch v pobytových službách) jsou do velké míry očkovaní.

Co se týče počtu nakažených, Krajská hygienická stanice Zlínského kraje nám prostřednictvím e-mailu potvrdila, že se za poslední týden (23. až 30. listopadu) ve Zlínském kraji nákaza covidem-19 potvrdila u 7 klientů sociálních služeb.

Radek Vondráček tedy správně uvádí počet klientů pobytových služeb i počet nákaz, které se tam vyskytly. Vzhledem k tomu, že také míra proočkovanosti seniorů je ve Zlínském kraji vysoká, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Radek Vondráček hovoří o poměru očkovaných a neočkovaných pacientů, kteří jsou kvůli onemocnění covid-19 hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče (JIP) ve Zlínském kraji. Uveďme, že data o počtu těchto pacientů na JIP v jednotlivých krajích neobsahují například datové přehledy na webu Ministerstva zdravotnictví Onemocnění aktuálně. Nelze je nalézt ani v rámci datových sad Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). V tiskových zprávách Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje jen data pro celou Českou republiku, podle nichž bylo k 23. listopadu (.pdf, str. 5) na JIP kvůli covidu-19 hospitalizováno celkem 758 lidí, z toho 65 % tvořili pacienti neočkovaní, 3 % pacienti s nedokončeným očkováním a 31,9 % pacienti plně očkovaní.

S dotazem na přesný počet očkovaných a neočkovaných pacientů s covidem-19 na JIP jsme se proto obrátili na zástupce Zlínského kraje. Tisková mluvčí Soňa Ličková pro Demagog.cz uvedla, že slova Radka Vondráčka může potvrdit. Dle jejího vyjádření očkovaní lidé na jednotkách intenzivní péče ve Zlínském kraji tvoří 20 až 30 %. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že o poměru vakcinovaných a nevakcinovaných lidí v nemocnicích mluvil v pořadu Interview ČT24 dne 23. listopadu hejtman Zlínského kraje Radim Holiš, jím zmiňovaná čísla se však nevztahovala přímo k počtu pacientů hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče. „U těch starších pacientů (…) nad 65 let, tak je to na 2 očkované pacienty dalších 8 neočkovaných. Co se týče těch mladších ročníků, mezi zhruba 19 a 65 lety, tam se ten poměr ještě výrazně zvětšuje, tzn. zhruba 13 % je očkovaných a 87 % je neočkovaných,“ uvedl (video, čas 21:23) o počtech hospitalizovaných Holiš.

Kabinet hnutí ANO a ČSSD v části svého programového prohlášení, která se týká vnitřní bezpečnosti a veřejné správy, uvádí (.pdf, str. 21), že zjednoduší „volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám“. Toho chce vláda docílit mimo jiné zavedením korespondenční volby a zrušením místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů. Výrok předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (hnutí ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.

Ústavní soud 2. února 2021 zrušil ustanovení zákona o volbách do Parlamentu, která zvýhodňovala při volbách do Poslanecké sněmovny velké strany, a to vlivem kombinace d'Hondtovy metody přepočtu hlasů a čtrnácti různě velkých krajů jako volebních obvodů. Zrušena taktéž byla tzv. aditivní uzavírací klauzule pro kandidující koalice politických stran, podle které dvoučlenné koalice musely pro zisk mandátů dostat 10 % hlasů, tříčlenné 15 % a čtyř a vícečlenné koalice dokonce 20 % hlasů.

Novela volebního zákona (.pdf), která na zrušující nález Ústavního soudu reagovala, stanovila (.pdf, str. 1–2) kvorum na 8 %, pokud jsou strany v koalici dvě. Tří a vícečlenné koalice pak musí získat alespoň 11 % hlasů.

Kraje jako volební obvody byly novelou ponechány, nicméně nově bude přepočet probíhat ve dvou skrutiniích. Rozdělování hlasů proběhne nejprve mezi stranami, které překročily limit pro vstup do Sněmovny, za pomocí tzv. Imperialiho kvóty. Ta sice opět zvýhodňuje silnější strany, ale mírněji než původní d'Hondtova metoda. Ve druhém skrutiniu se mandáty přidělí na celostátní úrovni pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty. Nic jiného než výše zmíněné změny přitom novela neřeší, můžeme tedy říci, že „zalepuje díru“ způsobenou Ústavním soudem.

Novela byla schválena oběma komorami Parlamentu a 4. května 2021 ji podepsal prezident Zeman. 

Ačkoliv zavedení korespondenční volby je součástí Programového prohlášení vlády České republiky (.pdf, str. 21) z června 2018, rozhodnutí Ústavního soudu se korespondenční volbě skutečně nevěnuje. Pokud tedy primárním účelem zmíněné novely bylo přijmout nová volební pravidla nahrazující ta zrušená Ústavním soudem, můžeme skutečně říci, že zavedení korespondenční volby je „něco navíc.“

Z výroku není zcela jasné, o jakých návrzích poslanec Radek Vondráček hovoří. Uveďme, že každý návrh zákona prochází v Poslanecké sněmovně postupně přes tři čtení. Zpravodaje pro první čtení navrhuje Organizační výbor, spolu s tím také určí, kterému výboru má Sněmovna návrh zákona přikázat v prvém čtení. Pokud není návrh zamítnut nebo vrácen ke zpracování, posunuje se ke druhému čtení. Pokud není zákon ani na závěr druhého čtení vrácen výboru k novému projednání, postupuje do třetího čtení. Je-li ve třetím čtení vysloven souhlas s návrhem zákona, projednávání ve Sněmovně v této fázi končí a návrh zákona, s nímž vyslovila Sněmovna souhlas, je bez zbytečného odkladu postoupen Senátu. 

Nevíme, co přesně myslí předseda Radek Vondráček výrazem „leží“. Předpokládejme, že hovoří o návrzích zákona, které ještě nejsou ukončené. Ke dni 13. května 2021 je Poslaneckou sněmovnou vedeno celkem 367 dosud neukončených návrhů zákona. K témuž dni se v Poslanecké sněmovně také nachází celkem 7 návrhů zákona, které čekají na první čtení. K prvnímu čtení bylo odsouhlaseno 250 návrhů, ve druhém čtení je aktuálně 69 návrhů, v posledním třetím čtení se nachází 15 návrhů.

Abychom došli ke stavu, ve kterém se navrhované zákony nacházely 6. května, kdy ověřovaný výrok zazněl, je třeba zmínit další tři sněmovní schůze. K té první došlo 7. května 2021, během té poslanci projednávali dva návrhy zákona ve třetím čtení (sněmovní tisk 1025 a 911) a došlo také ke sloučené rozpravě k bodům 337 a 338 (sněmovní tisky 1008 a 1009). Druhá schůze proběhla 12. května 2021. Nejprve došlo opět ke sloučené rozpravě k bodům 1 a 2 (sněmovní tisky 1008 a 1009), poté byla schůze přerušena. Ještě týž den následovala schůze další, během které poslanci projednávali šest návrhů zákona ve druhém čtení (sněmovní tisk 793, 1084, 652, 1043, 1044, 658) a tři návrhy zákona v prvním čtení (sněmovní tisky 955, 1150, a 1151).

Z tohoto důvodu do celkového počtu nezahrnujeme 11 návrhů zákona, které od 6. května prošly ke sněmovnímu projednání. Od dosud neukončených návrhů je třeba také odečíst tisky, které již přešly do projednávání v Senátu. Takových tisků je v současnosti 8. Dalších 9 sněmovních návrhů zákona bylo ze Senátu vráceno k přepracování. Od celkového čísla 367 dosud neukončených návrhů bylo tedy nutno odebrat 28 návrhů. Finálním výsledkem je 339 neukončených návrhů zákona.

Složitější je však zjistit, které z těchto tisků se neprojednávají. V legislativním procesu nejsou určité „pauzy“ mezi jednotlivými fázemi, např. mezi projednáním ve výborech a na plénu, ničím výjimečným. Pokud se tak tisk v legislativním procesu neposunul např. jen několik týdnů, není to ničím výjimečné a neznamená to, že by tisk ve sněmovně jen ležel a neprojednával se. 

Jako příklad uveďme návrh zákona o stejnopohlavních svazcích. Ten byl Poslanecké sněmovně poprvé předložen 12. června 2018. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil (.pdf) 27. června 2018. Projednávání této novely v rámci prvního čtení bylo v Poslanecké sněmovně dříve několikrát přerušeno. Poslanci tak zmíněný návrh probírali na plénu společně s protichůdným návrhem novely Listiny základních práv a svobod poprvé 14. listopadu 2018. Návrh novely byl poté diskutován 26. března 2019, avšak projednávání bylo odročeno (.pdf). K dalšímu projednávání došlo až 10. března 2021, kvůli pevně zařazenému bodu však musela být tato diskuze po několika minutách přerušena. Naposledy se návrh novely v rámci prvního čtení objevil v Poslanecké sněmovně 29. dubna 2021. Jeho posunutí ke druhému čtení tedy trvalo necelé tři roky.

Pojmy „leží a neprojednávají se“ jsou zároveň značně subjektivní a mohou být vykládány rozdílně. Proto jsme pro ověření výroku stanovili dvě hranice. V rámci první budeme za neprojednávané tisky považovat ty tisky, které se v legislativním procesu nijak neposunuly od začátku roku 2021. V rámci druhé, benevolentnější, pak budeme jako neprojednávané počítat tisky, u kterých nebyl zaznamenán žádný vývoj v posledních 3 měsících.

Tisků, které se v legislativním procesu neposunuly od začátku roku, je celkem 243. Je to 223 tisků nacházejících se v prvním čtení, konkrétně tisky č. 74 až 1113. Výjimkou jsou tisky 1082 a 1109, u kterých k určitému posunu došlo 7. ledna. Dále také 20 tisků v čtení druhém, konkrétně tisky 19–159, 213, 320, 359 a 456–557.

V případě mírnější, tříměsíční hranice se pak dostaneme k číslu 254 neprojednávaných tisků. V prvním čtení jsou to všechny tisky až do č. 1131, celkem 230. V druhém čtení jsou, kromě tisků zmíněných výše, i tisky 912, 683, 682 a 295. I pokud bychom přidali tisk 1111 vrácený Senátem, který byl jen krátce uveden na schůzi 26. února, dostaneme se pouze k číslu 255.

Celkem tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý, neboť neprojednávaných tisků, které ve Sněmovně pouze leží, je i podle mírnějšího kritéria pouze 254, nikoliv tvrzených 300.

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček zde reaguje na předchozí odpověď Markéty Pekarové Adamové. Ta se v debatě (video, čas 37:40) snažila upozornit na to, že je Česká republika jedním z mála států EU, které svým občanům v zahraničí neumožňují hlasovat korespondenčně (její výrok jsme ověřovali zde). Radek Vondráček s jejím argumentem, proč korespondenční hlasování zavést, nesouhlasil (video, čas 42:05) a poukázal právě na skutečnost, že na rozdíl od některých členských zemí EU v ČR pro řidiče platí přísnější limit hladiny alkoholu v krvi.

Podle českého zákona o provozu na pozemních komunikacích nesmí řidič požít alkohol či jiné návykové látky za jízdy a nesmí řídit bezprostředně po jejich požití nebo v takové době, „kdy by mohl být ještě pod vlivem“.

Podle posledních dostupných informací je nulová tolerance alkoholu v krvi při řízení v rámci Evropské unie poměrně ojedinělá a jako standardní ji používá jen Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko. V ostatních zemích se hranice pohybuje mezi 0,2–0,5 promile. Je však důležité zmínit, že se hranice v zemích mohou měnit podle toho, zda se týkají řidičů profesionálních nebo začínajících, v jejichž případě bývá limit přísnější. Můžeme uvést, že v Německu platí hranice 0 % pro řidiče do 21 let. Rozdíly poté panují například i u cyklistů.

Předseda Poslanecké sněmovny svým výrokem reaguje na slova Víta Rakušana, který poukazoval na nepoměr mezi hlasy, které ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 potřebovala hnutí ANO a STAN. Tehdy měl hlas odevzdaný pro hnutí ANO 2,27× větší váhu, než hlas pro hnutí STAN. Radek Vondráček tedy upozorňuje na to, že i ve volbách v roce 2010 byly tímto způsobem některé strany zvýhodněny.

Po volbách v roce 2010 byla TOP 09 třetí nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně s 41 mandáty, na které potřebovala 873 833 hlasů, což odpovídalo 16,7 % hlasů. Na jeden mandát tak TOP 09 v roce 2010 potřebovala 21 313 hlasů. Jestliže to porovnáme s Věcmi veřejnými, jakožto nejmenším politickým uskupením, které se ten rok dostalo do dolní komory Parlamentu, pak měl jeden hlas pro TOP 09 1,11× větší váhu než hlas odevzdaný Věcem veřejným. Ovšem porovnáme-li výsledek TOP 09 s výsledky politických stran, které se ve volebním klání umístily před nimi, pak se daný poměr otočí. Hlas odevzdaný ČSSD měl v daných volbách 1,03× a hlas odevzdaný ODS 1,07× větší váhu než hlas odevzdaný TOP 09. 

Pokud porovnáme průměrný počet hlasů na mandát ve sněmovních volbách 2010 s počtem hlasů na mandát u TOP 09, dojdeme k tomu, že TOP 09 potřebovala na zisk mandátu jen o 84 hlasů (0,4 %) méně, než je podíl všech platných hlasů pro strany, které překročily 5 %, a celkového počtu mandátů. Strana tedy byla systémem přepočtu hlasů zvýhodněna, ovšem jen nepatrně (srovnáme-li toto zvýhodnění se zvýhodněním hnutí ANO ve volbách v roce 2017). Lze ovšem také říci, že proti některým stranám byla systémem přepočtu hlasů znevýhodněna.

Výrok Radka Vondráčka však rozhodně neplatí pro KDU-ČSL, které se v těchto volbách do Poslanecké sněmovny nedostalo. Strana obdržela pouze 4,39 % všech odevzdaných hlasů, nepřekročila tím pádem 5% hranici a v tomto volebním období tak neměla v dolní komoře Parlamentu ani jednoho zástupce.

Dodejme ještě důvody, proč byl ve volbách v roce 2010 rozměr zvýhodnění některých politických stran zcela jiný než ve volbách v roce 2017.

Po volbách konaných v roce 2010 se do Poslanecké sněmovny dostalo pět politických uskupení. Procentuální rozdíl v získaných hlasech mezi největší a nejmenší politickou stranou, které překročily 5% hranici, činil 11,2 procentních bodů.

Jiná situace ale nastala po sněmovních volbách v roce 2017. Do Poslanecké sněmovny se tehdy dostalo devět politických uskupení, přičemž tři z nich (KDU-ČSL, TOP 09 a STAN) překonaly 5% hranici jen velmi těsně. Procentuální rozdíl v získaných hlasech mezi nejsilnějším hnutím ANO a nejslabším hnutím STAN činil 24,46 procentních bodů. V důsledku těchto faktorů a v té době platného volebního systému měl hlas odevzdaný pro hnutí ANO 2,27× větší váhu než hlas odevzdaný hnutí STAN.

Dodejme ještě, že pokud bychom opět srovnali průměrný počet hlasů na mandát ve sněmovních volbách 2017 s počtem hlasů na mandát u hnutí ANO, zjistíme, že ANO stačilo k zisku mandátu o 4 489 hlasů (18,9 %) méně, než je podíl všech platných hlasů pro strany, které překročily 5 %, a celkového počtu mandátů. Hnutí tedy bylo zvýhodněno nesrovnatelně více než TOP 09 v roce 2010.