Robert Pelikán

V srpnu 2015 vstoupila v účinnost vyhláška 101/2015 Sb., ve které se resort spravedlnosti snažil zabránit rostoucímu počtu fiktivních provozoven povinností fyzické přítomnosti insolvenčních správců během úředních hodin. Na vyhlášku si kromě Asociace insolvečních správců stěžovala také skupina senátorů, která vyhlášku napadla u Ústavního soudu, který pasáž o fyzické přítomnosti insolvenčních správců zrušil.

Nicméně podle ministerstva se v mezidobí, kdy vyhláška platila, snížil počet provozoven zhruba o polovinu.Jedna z největších insolvenčních společností, Administrace insolvencí City Tower byla nucena zredukovat počet svých provozoven ze 75 na 14.

V současné době je v připomínkovém řízení návrh novely zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) z dílny ministerstva Roberta Pelikána. Návrh zákona už nepočítá s nutnou fyzickou přítomností insolvenčních správců (doc. str. 22), nicméně jeden z hlavních cílů předkládaného návrhu zákona je, aby insolvenční správce ve vymezených dnech a úředních hodinách ve svém sídle a ve své provozovně skutečně vykonával svoji činnost, a to svědomitě a s odbornou péčí.

Druhým stěžejním bodem je změna algoritmu ustanovování insolvenčních správců pro insolvenční řízení tak, aby docházelo k přidělování insolvenčních věcí jednotlivým insolvenčním správcům v návaznosti na okamžik zápisu jejich sídla do seznamu insolvenčních správců (doc. str. 22). Tímto by se dle názoru ministerstva insolvenčním správcům nevyplatilo mít desítky poboček napříč republikou.

O účincích nálezů Ústavního soudu hovoří § 71 zákona o Ústavním soudu. V samotném rozhodnutí se Ústavní soud této skutečnosti nijak nedotýká, v této souvislosti nevydal ani doplňující sdělení, jak to udělal například v případě advokátního tarifu. Neplyne tedy žádná povinnost kompenzovat insolvenčním správcům škodu či ušlý zisk, které by jim v době platnosti vyhlášky snad vznikly.

Výrok jako celek proto hodnotíme jako pravdivý.

Demagog.cz se kvůli objasnění tohoto výroku 29. února písemně obrátil na tiskovou mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

4. března Demagog.cz obdržel odpověď na svůj dotaz od Mgr. Jakuba Římana z tiskového oddělení Ministerstva Spravedlnosti ČR. Ten uvedl následující:

"Ve dnech 19.-23. 2. tohoto roku pořádalo Nejvyšší státní zastupitelství ve spolupráci s Justiční akademií seminář „Trestní justice a postih korupce v USA“, kterého se mezi lektory ze Spojených států amerických zúčastnili federální soudce, státní zástupce, zástupce amerického Ministerstva spravedlnosti a pracovník FBI. Pan ministr se části semináře osobně zúčastnil a při této příležitosti došlo k výměně zkušeností, které zmiňujete"
Detail zmiňovaného semináře Ministerstva spravedlnosti je možné nalézt zde.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě navrhovaného zákona o spotřebitelském úvěru, který právě rozličné poplatky a pokuty omezuje, čímž by měl předejít praktikám poskytovatelů, kterými vydělávají z větší části na sankcích a úrocích spojených s poskytováním úvěrů.

V září minulého roku předložilo ministerstvo financí vládě návrh zákona, který představuje transpozici evropské směrnice o spotřebitelském úvěru. Ve svém obsahu se zaobírá jak sjednocením regulace, tak i ochranou spotřebitele a přísnějšími pravidly pro podnikání nebankovních subjektů.

Ve své důvodové zpráv ě mimo jiné uvádí k § 122: „Cílem ustanovení je zamezení praktik, kdy poskytovatel vydělává nikoli na sjednané odměně, ale na sankcích spojených s (...) prodlením spotřebitele.“ Dále zpráva mimo jiné vysvětluje, že novela zahrnuje i omezení poplatků spojených se zmeškáním plateb, ale také strop pro smluvené pokuty a omezení jejich účtování.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože v případě schválení tato úprava skutečně výrazně posune ochranu spotřebitele při navyšování výloh úvěru.

Jedná se o návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který vládě předložilo ministerstvo financí. Návrh zákona v § 9 (.pdf) uvádí, že nebankovním poskytovatelem je pouze osoba, která k tomu má oprávnění udělené Českou národní bankou. Nově bude tedy poskytování spotřebitelských úvěrů podléhat licenčnímu systému.

Jak uvádí Robert Pelikán, věřitel má již dle § 9 odst. 1 nyní účinného zákona o spotřebitelském úvěru povinnost odborně posoudit dlužníkovu schopnost splácet. V návrhu byla tato povinnost poněkud rozšířena a přenesena do § 86. Přibyla navíc povinnost zavést a dodržovat pravidla a postupy pro přijetí a ocenění předmětu zajištění spotřebitelského úvěru na bydlení (§15). Klíčové je ovšem to, že plnění těchto povinností se stalo předpokladem udělení licence subjektu. Sankcí je navíc neplatnost takto uzavřených smluv.

V tomto výroku má tedy Robert Pelikán pravdu. Povinnost je dána i dnes, v nové formě by měla být lépe prosaditelná a systém je opravdu navržen jako licenční.

1. července 2014 nabyla účinnosti novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Robert Pelikán byl do funkce prvního náměstka ministryně spravedlnosti uveden dne 3. června 2014. Podle Lidových novin předložil návrh novely právě Pelikán, který se k novele sám hlásí.

Tato novela snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tedy návrhů podávaných "na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech" (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Podle modelového příkladu dluhu vzniklého jízdou načerno (ve výši 1.500 Kč) se náhrada nákladů za zastoupení advokátem po novele snížila z 5 200 Kč na 1 100 Kč. Pro dlužníky se tak skutečně jedná o výraznou finanční úlevu.

Demagog.cz se kvůli objasnění tohoto výroku 29. února písemně obrátil na tiskovou mluvčí Ministerstva spravedlnosti. Dne 4. března Demagog.cz obdržel odpověď na svůj dotaz od Mgr. Jakuba Římana z tiskového oddělení Ministerstva Spravedlnosti ČR.

Ten se nejprve vyjádřil takto: „V současnosti probíhají v rámci ministerstva spravedlnosti jednání, jejichž výstupem by měl být upgrade statistických listů v několika informačních systémech (ISAS, CSLAV atd.) ve formě doplnění IČO žalobce. Varianty řešení jsou zvažovány na úrovni technických a finančních možností ministerstva.“

Na náš dotaz, v jaké fázi procesu zavádění tedy jsou, se nám dostalo následující odpovědi:

„můžeme uvést, že skutečně o této možnosti jednáme, tedy o možnostech jejího doplnění tak, aby disponovala touto konkrétní funkcí, tedy nikoliv o samotném doplňování údajů do rejstříků, což ale pan ministr dle záznamu v databázi Newton Media neuváděl.“

Vzhledem k těmto skutečnostem hodnotíme výrok Roberta Pelikána jako pravdivý s tou výhradou, že v jednání je zatím konkrétní vyhledávací funkce, která by právě umožňovala vyhledat návrhy stejného žalobce. Ministerstvo je tedy zjevně v ranější fázi procesu, než jak popisuje Pelikán.

Trestní zákoník (předpis č. 40/2009 Sb.) v hlavě VIII§ 127 v prvním odstavci taxativně vyjmenovává, kdo všechno je před zákonem úřední osobou – učitelé ani záchranáři nejsou zmíněni. Odstavec dvě pak uvádí, že k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby musí být trestní čin spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.

Že zákoník skutečně chápe úřední osoby jako zvláštní kategorii, demonstrujeme na dvou příkladech. Prvním je odlišení vyhrožování úředním osobám anebezpečného vyhrožování. Skutková podstata je velmi podobná, přesto jsou činy odlišeny sazbou a umístěny v jiném díle zákoníku, což určuje odlišnost chráněných zájmů.

Pro úřední osoby vyhrožování upravuje hlava X, díl první nazvaný "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby." Název § 326 je „vyhrožování s cílem působit na úřední osobu“, základní skutkovou podstatou je vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody s úmyslem působit na výkon nebo pro výkon úřední osoby. Za toto jednání hrozí odnětí svobody až na tři léta.

Podobným trestným činem je „nebezpečné vyhrožování“, není vázáno na status úřední osoby. Také název dílu pátého hlavy X hovoří o jiném chráněném zájmu - zní "Trestné činy narušující soužití lidí." § 353 odst. 1 definuje nebezpečné vyhrožování jako vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.Je tedy zjevné, že u úředních osob postačí i vyhrožování menší intenzity a není ani třeba, aby vzbudilo důvodnou obavu. Pachateli hrozí odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Horní sazba je tak nižší, než u činu proti úředním osobám s velmi podobnou skutkovou podstatou.

Druhým příkladem je pak trestání „přisvojení pravomoci úřadu.“ Obdoba pro osoby, které zákon nechápe jako úřední, neexistuje. Je to tedy zvláštní ochrana úředních osob. § 328 uvádí, že až dvouletým odnětím svobody bude potrestán ten, kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo mohou být vykonány jen z úřední moci vyjmenovaných.

To, že útok na úřední osobu je zároveň útokem na státní moc lze dovodit také umístěním v trestním zákoníku. Zatímco trestné činy proti úředním osobám jsou řazeny v díle s názvem "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby."

Závěrem lze tedy vyhodnotit výrok jako pravdivý. Útok na úřední osobu je možno chápat jako útok na státní moc – vyplývá to z umístění v trestním zákoníku. Ten učitele ani záchranáře za úřední osoby nepovažuje. Je také pravdou, že zákoník počítá v případě úředních osob s řádově jinými tresty. Kromě toho některé činy jsou trestné, pouze pokud jsou spáchány proti úředním osobám, a to právě z titulu ochrany státu.

Demagog.cz se kvůli objasnění tohoto výroku 29. února písemně obrátil na tiskovou mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

4. března Demagog.cz obdržel odpověď na svůj dotaz od Mgr. Jakuba Římana z tiskového oddělení Ministerstva Spravedlnosti ČR. Ten uvedl, že Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím dopisu zaslaného přes datové schránky v souvislosti se založením komise pro snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let oslovilo následující instituce:

Ministerstvo vnitra, Probační a mediační služba, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Česká advokátní komora, Policejní akademie (doc. Čírtková), Psychologický ústav Akademie věd ČR, Nejvyšší soud, Nejvyšší státní zastupitelství.

Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně rozsáhlý výčet "zainteresovaných institucí," na které se Ministerstvo spravedlnosti obrátilo ohledně vyslanců do komise pro snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Trestání mladistvých, tedy osob ve věku 15 až 18 let, se řídí zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. Ten v § 5 odst. 1 uvádí: „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“

Kromě toho zákon toto zohlednění řadí i mezi základní zásady v § 3 odst. 3 uvádí. Následující čtvrtý odstavec tohoto paragrafu stanovuje, že vyspělost domnělého pachatele je třeba mít na paměti nejen při jeho trestání, ale také v celém řízení.

Nejen tedy v samotné existenci trestní odpovědnosti, ale i ve způsobu vedení řízení, určení druhu a určení výše trestu je rozumová a mravní vyspělost zohledňována.

Hodnocení "pravda s výhradou" si výrok zasloužil díky správnému, avšak ne zcela komplexnímu vyjádření Roberta Pelikána k této problematice.

Podle seznamu návrhů zákonů předložených Národní radě SR jde o vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění Ústava Slovenské republiky a dále o vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují trestní zákon a některé další zákony. Jelikož v novele (.rtf) Ústavy je zakotvena pouze zvláštní kategorie vazby pro podezřelé ze spáchání terorismu, budeme se dále zaobírat novelou trestního a jiných zákonů.

Protiteroristický balíček, jak se souboru návrhů říká, přináší množství nových ustanovení, z nichž některá by mohla kolidovat s Listinou či např. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Úmluva v zásadě vychází ze společných práv jako Listina, která je v některých částech specifičtější.

Pokud hovoříme o jednotlivých ustanoveních ve slovenském návrhu (.rtf), které by mohly být při své aplikaci omezeny Listinou základních práv a svobod, jde například o stanovení specifické lhůty pro zadržení a výslech osob podezřelých z terorismu, pro předání soudu a pro rozhodnutí o vazbě. Tyto lhůty jsou předmětem návrhu novely trestního řádu. Zde jsou Listinou dány lhůty odlišné, na Slovensku však toto vyřešili návrhem (.rtf) změny Ústavy.

Co se týče návrhu novely zákona o slovenské informační službě, tato bude mít nově možnost vyžádat si od kohokoliv, kdo monitoruje veřejný prostor, videozáznam. Zde je potenciálně možno hovořit o zásahu do práva na soukromí a vlastnictví.

Stran návrhu novely zákona o policajnom zbore zmíníme například nově nabytou kompetenci policisty zadržet osobu před zjištěním totožnosti, pokud se nachází na místě, kde se teroristický útok odehrál nebo hrozí. Zde by se dalo hovořit o zásahu do práva na osobní svobodu, soukromí i svobodu pohybu. Variace tohoto ustanovení je sice zakotvena i v § 19/1/g, tam je však ospravedlněna zajištěním bezpečnosti jedince.

Ve sféře základních lidských práv a svobod však není možné jednotlivá práva pro vzájemný rozpor vylučovat na úkor ostatních. Naopak je třeba poměřovat veřejný zájem a zásah do práva. K tomu slouží test proporcionality, v Česku poprvé vyjádřený nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/94. Ze své podstaty totiž většina právních norem do určité míry základní práva každého jednotlivce omezuje. Je proto nutné poměřovat vhodnost zásahu, jeho potřebnost a přiměřenost. Základní lidská práva fungují jako principy, které si při vzájemném střetu (kolizi) vzájemně ustupují a přednost dostává to právo, které je vhodnější, potřebnější. Avšak to jen do takové míry, aby bylo co nejméně omezeno právo, s nímž je v kolizi, které zůstává v omezené podobě zachováno.

Z vyjádření Roberta Pelikána to vyznívá tak, že návrhy jsou z důvodu rozporu s Listinou nepřijatelné. Nicméně v Listině i Úmluvách jsou stanovena základní práva, která lze při dodržení proporcionality omezit zákonem, jak tomu je právě v případě Slovenska. Výjimkou je explicitní stanovení lhůt spojených s vazbou, jak jsme rozebrali výše. Toto lze však vyřešit změnou Listiny. Nicméně přípustnost zásahu do základních práv je vyjádřena i v Listině samotné, typicky u základních ochranných ustanovení jednotlivých práv - např. svoboda vlastnictví, soukromí, osobní svobody. Výrok tedy hodnotíme jako pravdu s drobnou výhradou k neposkytnutí komplexního pohledu na věc.