Zdeněk Kopecký

Oba představitelé krajských úřadů na Vysočině jsou opravdu stíháni soudem.

Zdeněk Kopecký správně konstatuje, že náměstek pro dopravu Libor Joukl je společně s ředitelem Krajské správy a údržby silnic Janem Míkou aktuálně trestně stíhán za nákup předražených sypačů.

Celkově výrok hodnotíme jako pravdivý.

Jiří Běhounek skutečně není členem sociální demokracie, za kterou působí jako poslanec a hejtman. Dokládá to web Volby.cz, Běhounek je na kandidátce ČSSD zapsán jako bezpartijní.

Členství Běhounka v Komunistické straně Československa pak popisuje web Naši politici.cz, který popisuje, že hejtman byl v KSČ v letech 1985–1989.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Kopecký popisuje korektně jak formální nastavení zřizování uvedené komise, resp. odvolávání z ní, tak i správně popisuje, jak došlo k odvolání jeho osoby z jejího čela.

V Kraji Vysočina funguje v tomto období celkem 8 komisí rady kraje. Jednou z nich je i komise dopravní. Zřizují se na základě zákona o krajích. § 59 odst. 1, písm. d) uvádí:

„Radě je vyhrazeno zřizovat a zrušovat podle potřeby komise rady (dále jen„komise“), jmenovat a odvolávat z funkce jejich předsedy a členy.“

Zdeněk Kopecký byl skutečně v tomto volebním období předsedou Dopravní komise Kraje Vysočina. Z tohoto postu byl odvolán 30. září 2014. Na svém zasedání jej skutečně odvolala krajská rada pod Běhounkovým vedením.

Rada Kraje Vysočina na svém jednání 30. září 2014 na návrh Běhounkova náměstka Vladimíra Novotného o odvolání Kopeckého z postu předsedy dopravní komise jednala. Jednomyslně (tedy včetně hlasu samotného Běhounka) jej odvolala. To dokládá zápis ze zasedání (bod 79 jednání) krajské rady z daného dne.

Na následném jednání komise (9. října 2014) pak byli Kopecký a další členové o tomto již informováni, samotná komise v této věci nehlasovala ani nejednala. Zápis z tohoto jednání uvádí:

„Libor Joukl přivítal přítomné a informoval, že rada kraje na svém zasedání č. 28/2014 dne 30. 9. 2014 odvolala Zdeňka Kopeckého z funkce člena a předsedy dopravní komisea jmenovala do funkce předsedy dopravní komise Vladimíra Černého.“

Ze 47 vodárenských nádrží v České republice jich je šest v kraji Vysočina (Staviště, Švihov, Nová Říše, Vír I, Hubenov, Mostiště). Co se týče toho, zda množství vody odchází do center mimo kraj, Praha například odebírá 73 % své vody z nádrže Švihov, která je na hranicích Kraje Vysočina a Středočeského kraje. Vírský oblastní vodovod je zase druhým největším dodavatelem Brněnské vodárenské soustavy. Je tedy pravdou, že velká část vody z nádrží odchází do jiných krajů.

Účel ochranných pásem je vymezen zákonem o vodách. Jsou dvojího typu podle stupně ochrany, respektive bezprostřední vzdálenosti od zdroje vody. Do ochranného pásma I. stupně je s drobnými výjimkami zakázán vstup a vjezd, jeho základní rozsah je stanoven zákonem. Ochranné pásmo II. stupně pak zajišťuje další ochranu vodního zdroje na územích, která určí vodoprávní úřad. Ten je ustaven mimo jiné na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, krajských úřadech či ministerstvech. V kraji Vysočina je 15 vodoprávních úřadů v obcích s rozšířenou působností.

V tomto pásmu (článek 8) „je zakázánoprovádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma.“

Vodoprávní úřad stanoví (článek 10), jaké jsou činnosti ohrožující či poškozující nezávadnost vodního zdroje a ty jsou v oblasti zakázány. Opatření obecné povahy (OOP) o stanovení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vydávají jednotlivé obce s rozšířenou působností, či kraje samostatně. K výše uvedeným nádržím uveďme například OOP vodní nádrže Vír, která ve svých ochranných pásmech vylučuje či omezuje (čl. II-V) například používání ochranných přípravků proti likvidaci škůdců a plevelů, použití hnojiv, ale také například umisťování staveb a provozování stavebních činností. V části ochranného pásma je například zakázán neodůvodněný vjezd motorových vozidel, příp. je omezena jejich rychlost. Co se týče monitoringu, čl. VI stanovuje povinnost monitorovat složení povrchové vody, případný škůdce by tedy byl postižen.

Podobně jsou na tom ochranná pásma vodní nádrže Mostiště (.pdf, str. 6-8). Omezení se různí podle povahy okolního prostředí, obecně však lze souhlasit s výrokem Zdeňka Kopeckého. Dané limity zdůvodněné ochranou přírody můžou být na překážku hospodaření i podnikání.