Demagog.cz

Sliby Sobotkovy vlády (2014—2017)

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů vlády Bohuslava Sobotky

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Pečlivě jsme prostudovali programové prohlášení vlády a koaliční smlouvu a identifikovali jsme přesně 156 měřitelných slibů, a to napříč rezorty. Můžete si tak přečíst, jak si vláda vedla v plnění slibů na poli bezpečnosti, zahraniční politiky, zdravotnictví, školství, práva a státní správy, hospodářství a ekonomiky, zemědělství i životního prostředí.

U každého jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit (kompletní metodika). Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi hodnotícími kategoriemi — jde o sliby splněné, částečně splněné a nesplněné (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná. To si rozhodne každý volič 20. a 21. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulsivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese rozbíhající se předvolební kampaň. Z výsledků vyplývá, že vláda splnila 51 % verifikovatelných slibů a naopak nesplnila 40 % z toho, co si vytyčila v koaliční smlouvě.

Analýzu jsme zpracovali k 20. srpnu 2017, po proběhnuvší poslední schůzi Poslanecké sněmovny ji budeme s ohledem na legislativní posuny u jednotlivých předloh ještě aktualizovat.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

Poslední aktualizace výstupu: 20. srpna 2017

156 sledovaných slibů

79 splněných
51 %
14 částečně splněných
9 %
63 porušených
40 %
Oblast Hodnocení
Justiční samospráva Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme návrhy na zřízení samosprávy justice za účelem zajištění co nejvyšší nezávislosti, efektivnosti a odpovědnosti soudního rozhodování.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 44

Vládní koalice během svého mandátu justiční samosprávu nezřídila. Dokládá to přehled tisků (zadat vláda, do kolonky zástupce pak „spravedlnost“), které byly a jsou projednávány od začátku volebního období v Poslanecké sněmovně. Ani jeden z nich příslušné úpravy neobsahuje.

Během pracovní cesty do Brna v únoru letošního roku ministr Chvojka uvedl, že ani nepředpokládá, že by se zřízení justiční samosprávy v tomto období podařilo. Vzhledem k blízkému termínu voleb a faktu, že žádný návrh není ani projednáván, je naprosto vyloučeno, aby vláda tento svůj slib splnila.

Konec anonymity příjemců dotací Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme konec anonymity příjemců dotací a společností obchodujících se subjekty veřejné správy. Právnické osoby s anonymními vlastníky, které nerozkryjí kompletní vlastnickou strukturu, nebudou mít přístup k veřejným zakázkám, drobným nákupům, dotacím, návratné finanční výpomoci, úvěru z veřejného rozpočtu a majetku státu, obce nebo kraje. Stejný požadavek bude uplatňován i na jejich subdodavatele. Informace o vlastnické struktuře budou zpřístupněny veřejnosti s výjimkou zákonem stanovených omezení.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 47

Problematiku rozkrývání nejasné vlastnické struktury zčásti řeší zákon o zadávání veřejných zakázek a novela zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Podle zákona o zadávání veřejných zakázek, účinného od října 2016, musí vítězný uchazeč vždy doložit vlastnickou strukturu. Pokud na základě předložených dokladů zadavatel zjistí existenci střetu zájmů, vítězného uchazeče ze zakázky vyloučí. Zákon uvádí výčet dokladů nutných k prokázání skutečného majitele uchazeče.

V novele zákona o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti s účinností od roku 2017 jsou uvedeny definice a řešení rozkrývání vlastnické struktury. Novela zákona definuje skutečného majitele, jehož totožnost je v některých případech povinna zjistit povinná osoba.

Novela zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob zavádí od roku 2018 evidenci údajů o skutečných majitelích. Stanovuje údaje o skutečném majiteli právnické osoby, jež mají být povinně zapisovány do evidence skutečných majitelů. Zavedení evidence znamená konec anonymity vlastníků společností. Evidence nebude veřejná, dálkový přístup do ní bude mít vymezený okruh státních orgánů.

Problematika samotného zákazu obchodování státu se společnostmi s nejasnými vlastníky bude podle Akčního plánu boje s korupcí na rok 2016 (.pdf, str. 12) řešena až ve spojitosti se společnou úpravou v rámci Evropské unie, u níž se předpokládá přijetí v roce 2018. Akční plán boje s korupcí 2017 v této souvislosti nepřinesl žádné nové informace.

Slib hodnotíme jako nesplněný. Zavedením evidence skutečných majitelů sice skončí anonymita vlastníků společností, ve věci zákazu obchodování státu se společnostmi s nejasnými vlastníky však – s výjimkou zákona o zadávání veřejných zakázek, který takové korporace z veřejných zakázek vylučuje – nebylo přijato žádné opatření, jež by tyto společnosti z obchodování se státem vyloučily. Evidence skutečných majitelů navíc nebude – v rozporu s vládním prohlášením – veřejně dostupná.

Obecné referendum Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme návrh ústavního zákona o obecném referendu na základě lidové iniciativy, který umožní občanům konání referenda o zásadních otázkách fungování státu. Ústavním zákonem bude zároveň stanoven výčet otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 44

Vláda zákon do Sněmovny poslala v červenci 2015, přičemž zástupcem předkladatele byl ministr pro lidská práva. V návrhu bylo opravdu zakotveno právo občanů republiky navrhnout referendum, pokud získá pro návrh 250 tisíc podpisů. Podle návrhu by nicméně referendum nemohlo proběhnout o základních právech a svobodách, státním rozpočtu, porušení závazku mezinárodních smluv, ustanovování osob do funkcí nebo jejich odvolávání, o individuálních právech a povinnostech a ani by jím nebylo možné schvalovat právní předpisy (Návrh zákona vč. důvodové zprávy, .pdf, s. 1).

V březnu 2016 se pak zákon začal projednávat, a to za účasti prezidenta Zemana, který před Sněmovnou vystoupil s projevem na podporu tohoto zákona. První čtení bylo přerušeno a od té doby ho již sněmovní vládní většina nezařadila na pořad schůze.

O jeho zařazení se snažil poslanec Tomio Okamura (psali jsme o tom podrobněji ve výroku dne). Okamura opakovaně navrhuje, aby se projednával právě vládní návrh zákona, proti čemuž opakovaně hlasuje vládní koalice.

Z tohoto důvodu jde o porušený slib, protože ačkoliv vláda zákon předložila, dále blokovala jeho přijetí, resp. projednání.

Odpovědnost právnických osob Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zpřesníme a zpřísníme zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob, aby obsahoval všechny hospodářské trestné činy.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 45

Novela zákona o trestní odpovědnosti rozšířila počet trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit, na všechny hospodářské trestné činy s výjimkou trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, kde je trestní odpovědnost právnické osoby za určitých podmínek vyloučena.

Trestní odpovědnost právnických osob je upravena v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, který obsahuje seznam trestných činů, které právnická osoba nesmí spáchat. Zbylých trestných činů se tak dopustit může.

O jaké trestné činy jde a jejich definici však nenalezneme v tomto zákoně, nýbrž v trestním zákoníku, který obsahuje úplný seznam trestných činů. Výčet hospodářských trestných činů pak nalezneme v § 233–271 trestního zákoníku.

Před nástupem Sobotkovy vlády se právnická osoba nesměla dopustit mnoha hospodářských trestných činů. Tento stav změnila až novela zákona z roku 2016, která rozšířila trestní odpovědnost právnických osob na všechny hospodářské trestné činy s výjimkou trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, kde je jejich trestní odpovědnost za určitých podmínek vyloučena.

Vládní návrh (.pdf, str. 4, bod č. 2) přitom nepočítal ani s tímto omezením, omezení trestní odpovědnosti právnické osoby v tomto případě přinesl totiž pozměňovací návrh (.pdf, str. 2, bod A.2) poslance Laudáta schválený sněmovnou.

Ombudsman/diskriminace Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Vláda posílí právní možnosti obrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení protiústavních zákonů.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 14

Vláda, jmenovitě tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD), skutečně podala návrh zákona, který by rozšiřoval pravomoci ombudsmana, a to včetně možnosti navrhovat rušení protiústavních zákonů. Tento by znamenal také posílení pravomocí ombudsmana v oblasti právní ochrany proti diskriminaci. Novela byla podána do Poslanecké sněmovny už v lednu roku 2015, od té doby však bylo prosazení zákona provázeno řadou komplikací - návrh totiž nebyl příliš populární nejen mezi opozicí, nýbrž ani mezi koaličními poslanci.

Tento návrh zákona prošel prvním i druhým čtením (ke kterému však došlo až o více než rok později, a to v dubnu 2016) s pozměňovacími návrhy. Jeho třetí čtení 27. 5. 2016 bylo přerušeno a návrh byl při dalším hlasování vrácen k opakovanému druhému čtení, kde k němu byly přidány další pozměňovací návrhy, načež se na začátku roku 2017 vláda rozhodla zákon vzít zpět.

Ke stažení zákona došlo dle ministra pro lidská práva Jana Chvojky kvůli nesouhlasu poslanců s klíčovými pasážemi zákona a také kvůli tomu, že naopak hrozilo schválení pozměňovacích návrhů, které podle něj byly nesmyslné. Návrh byl tedy na základě usnesení vlády vzat zpět.

Místo tohoto zákona rozhodla vláda o podání návrhu zákona, který by řešil jen práva zdravotně postižených.

Probační a mediační služba Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Posílíme roli mediační a probační služby při využívání alternativních forem trestání a přísné kontrole plnění podmínek podmíněného propuštění, pomoc vězňům před propuštěním i při návratu do běžného života v zájmu předcházení recidivy trestné činnosti.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 45

Ministerstvo spravedlnosti neposílilo roli Probační a mediační služby při využívání alternativních trestů, slib vlády proto hodnotíme jako nesplněný.

Pokud se podíváme na zákonné postavení Probační a mediační služby, tak to je vymezeno v zákonu 257/2000 Sb. Za dobu fungování této vlády nebyl zákon nijak významně novelizován (jediná drobná změna byla provedena v roce 2015, na pravomoce a postavení probačních úředníků však neměla žádný vliv).

Dalším zákonem, který upravuje postavení probačních úředníků, je trestní zákoník. Konkrétně pak jeho 3. oddíl, který se zabývá dohledem. Ten (stejně jako § 77 stejného zákona, který se dotýká dané problematiky) nebyl během tohoto volebního období vůbec novelizován. K posílení postavení probačních úředníků tak nedošlo.

Jedním ze základních úkolů Probační a mediační služby je kontrola odsouzených při vykonávání tzv. alternativních trestů, tj. všech trestů s výjimkou trestu nepodmíněného odnětí svobody. Alternativní jsou proto, že se na rozdíl od nepodmíněného trestu odnětí svobody nevykonávají ve věznicích a odsouzený tak stráví svůj trest na svobodě. Počet udělených alternativních trestů rok od roku roste, což ukazují i statistiky Probační a mediační služby.

RokPočet udělených alternativních trestů 2013 13 553 2014 17 362 2015 17 868 2016 18 024Zdroj: Statistiky Probační a mediační služby za jednotlivé roky, tabulka č. 5.

Mezi alternativní tresty patří od schválení nového trestního zákoníku nově i trest domácího vězení, jehož kontrola může být zajišťována také prostřednictvím tzv. elektronických náramků, které umožňují kontrolu pohybu odsouzeného. Vláda Bohuslava Sobotky rozšířila možnost užití elektronických náramků i na vazebně stíhané, kontrolu plnění jejich povinností by pak mělo vykonávat Ministerstvo spravedlnosti společně s Probační a mediační službou. Přestože podle zákonů lze elektronické náramky použít, v praxi se až doposud neužívaly, neboť Ministerstvo spravedlnosti vybralo jejich dodavatele až v červenci 2017 po opakovaném výběrovém řízení.

Vzhledem k tomu, že Probační a mediační služba již předtím kontrolovala plnění povinností obviněných propuštěných z vazby na svobodu, vláda Bohuslava Sobotky její roli při využívání alternativních trestů žádným opatřením neposílila.

Co se týče druhé části výroku, vláda spustila pilotní projekt Probační dům (.pdf, str. 14), který by měl pomoci v budoucnu propuštěným vězňům vrátit se do běžného života. Tento program je cílen na pachatele s vyšším rizikem opakování trestné činnosti po propuštění z věznice. První probační dům byl zřízen v roce 2015 v Ostravě, do programu se v roce 2016 zapojilo celkem 78 vězňů. V loňském roce zároveň Ministerstvo spravedlnosti oznámilo společně s Probační a mediační službou plán zbudovat v následujících devíti letech na území České republiky další čtyři probační domy.

Na počátku roku 2016 představilo Ministerstvo spravedlnosti také novou Koncepci vězeňství do roku 2025 (.docx), ve které je jedna kapitola věnována resocializaci propuštěných vězňů. Mezi nástroje sloužící k dosažení cíle patří (.docx, str. 130) např. rozšíření dluhového poradenství ve věznicích či rekvalifikace vězňů.

Revize civilního řízení Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Provedeme revizi civilního řízení a v návaznosti předložíme právní úpravu zajišťující zrychlení soudního řízení.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Občanský soudní řád, který upravuje postup před soudy v případě sporů vyplývajících ze soukromého práva, byl v současném volebním období prozatím osmkrát novelizován, žádná z jeho novel však nepřinesla novou komplexní úpravu civilního řízení.

Na vládní úrovni pak ministryně spravedlnosti Válková v březnu 2014 pro účel vytvoření nového občanského řádu ustavila komisi pro rekodifikaci civilního práva procesního a jmenovala soudce Nejvyššího soudu Fialu jejím předsedou. Její nástupce Robert Pelikán však přestal s touto komisí spolupracovat a v dubnu 2016 zřídil pro rekodifikaci civilního procesního práva pracovní skupinu novou. Ta doposud nepublikovala žádné výsledky své činnosti.

Co se týče rychlosti soudního řízení, ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo 17. srpna statistickou zprávu o českém soudnictví, která mj. obsahuje i údaje o rychlosti soudního řízení. U civilního řízení okresní soudy ve vyřizování záležitostí zrychlily podle statistiky v průměru o dvacet procent, délka řízení se pak zkrátila (.pdf, str. 15, graf č. 5) z 427 na 344 dní.

Doplnění na základě podnětu Ministerstva spravedlnosti:

V srpnu 2017 byla schválena novela Občanského soudního řádu, která mj. rozšiřuje okruh věcí (.docx, str. 4, bod č. 14), vůči kterým není dovolání k Nejvyššímu soudu přípustné. Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 39) by tato změna měla odlehčit práci Nejvyššímu soudu přibližně o 4 %. Novela dále zavádí možnost využití (.docx, str. 3, § 102a) videokonferenčního zařízení pro jednání s účastníky či výslech svědka.

Další novinkou je zavedení generátoru přidělování, který měl být podle původního návrhu (.pdf, str. 14, § 42b) vlády zaveden pro všechna civilní řízení, avšak po schválení pozměňovacích návrhů se bude týkat pouze řízení insolvenčního (.docx, str. 17, § 42b).

I přes tyto změny však hodnotíme slib vlády jako nesplněný, neboť se změny týkají pouze velice malé části civilního řízení a jejich dopad na zrychlení civilního řízení jako celku je nepatrný. K revizi civilního řízení jako celku za vlády Bohuslava Sobotky tak nedošlo.

Rozšíření pravomocí NKÚ Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme návrh na rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl kontrolovat veškeré výdaje veřejných rozpočtů při současném odstranění duplicit kontrolních systémů.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Vláda ve zmiňované oblasti předložila hned několik legislativních návrhů. Tyto návrhy pro přehlednost rozdělme na dvě skupiny: první skupina návrhů se týká rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, druhá pak kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Obě skupiny se pak společně doplňují, což dokládají i důvodové zprávy (.pdf, str. 8) některých návrhů.

Co se týče rozšíření působnosti NKÚ, vláda předložila sněmovně celkem tři legislativní návrhy. Všechny tři mají stejný cíl: oproti dosavadní úpravě by se kontrolní působnost NKÚ měla rozšířit (.pdf, str. 14) z majetku státu a státního rozpočtu i na majetek veřejných institucí, územně samosprávných celků a právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územně samosprávných celků.

Prvním z návrhů byla novela zákona o NKÚ, provádějící již o rok a půl dříve poslanci navrženou novelu Ústavy ČR. Oba návrhy prošly Poslaneckou sněmovnou, jejich cestu však zastavil v květnu 2016 Senát, který novelu Ústavy neprojednal (čímž ji vzhledem k procesu (.pdf) schvalování ústavních zákonů de facto zamítl) a novelu zákona o NKÚ zamítl. Vzhledem k provázanosti obou návrhů pak Poslanecká sněmovna Senátem vrácenou novelu zákona o NKÚ nepřijala.

Proces předložení zbylých dvou návrhů je pak podobný předchozí situaci, neboť vláda na konci října 2016 předložila jak novelu Ústavy rozšiřující působnost NKÚ, tak i novelu zákona o NKÚ. Obě novely se předchozím návrhům podobají i obsahově, hlavní změna spočívá (.pdf, str. 3, bod č. 2) ve vynětí z kontroly obcí s počtem obyvatel do 10 000. Ani v tomto případě však obě novely nebudou úspěšně přijaty, neboť se v současnosti nachází v prvním čtení v Poslanecké sněmovně a vzhledem k nedostatku času je jejich schválení vyloučeno.

Druhou skupinu legislativních návrhů tvoří návrhy týkající se kontroly nakládání s veřejnými prostředky, konkrétně návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí a návrh zákona měnící některé další zákony v souvislosti s jeho přijetím – oba předložené vládou v prosinci 2016. Jejich cílem (.pdf, str. 29) je zjednodušení, sjednocení a rozvoj stávajícího systému kontroly veřejných financí a zakotvení principu jednotného auditu.

Princip jednotného auditu spočívá (.pdf, str. 53) v odstranění zbytečných opakovaných kontrol, a to prostřednictvím koordinace kontrolních orgánů. Kontrolní orgány by tak nově měly vědět o plánovaných a již provedených kontrolách určitého subjektu a o jejich výsledcích, na základě čehož by se měla duplicita kontrol značně omezit.

Návrh dále definuje (.pdf, str. 29) zodpovědnost konkrétních orgánů a osob za zavedení, udržování a zdokonalování kontrolních mechanismů a také zajišťuje nezávislost interního auditu posílením jeho role a zřízením nových výborů pro interní audit (.pdf, str. 30–31).

Jak již bylo výše zmíněno, obě skupiny legislativních návrhů spolu vzájemně souvisí a doplňují se. Právě častá duplicita kontrol měst a obcí totiž vedla senátory k zamítnutí novely Ústavy a zákona o NKÚ rozšiřující působnost NKÚ, neboť se obávali dalšího navýšení administrativní zátěže. Ministerstvo financí přitom zákon řešící tuto problematiku vložilo do vnějšího připomínkového řízení již v listopadu 2014, po nedoporučujícím stanovisku Legislativní rady vlády však muselo návrh zákona přepracovat. Současné znění návrhu zákona o řízení a kontrole veřejných financí se momentálně nachází v Senátu.

Slib vlády Bohuslava Sobotky pokládáme za nesplněný, neboť sice předložila návrhy předpisů rozšiřující pravomoc NKÚ, žádný z nich však nebyl přijat.

Standardy pro nominace Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zasadíme se o vytvoření závazných standardů pro nominaci zástupců státu do obchodních společností a státních podniků včetně stanovení zásad pro odměňování jejich managementu.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Dne 17. března 2014 byl zřízen Vládní výbor pro personální nominace jako poradní orgán vlády pro posuzování personálních nominací osob, které mají zastupovat stát v dozorčích radách obchodních společností s majetkovou účastí státu, státních podniků nebo národního podniku.

Článek 3 statutu tohoto výboru uvádí:

„Členové Vládního výboru se navrhují tak, že 1 člena navrhuje předseda vlády, 1 člena 1. místopředseda vlády a ministr financí a 1 člena místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace (...) Předsedou Vládního výboru je ten člen, který byl jmenován na návrh předsedy vlády.“

Reálně zde tedy má každá koaliční strana svého zástupce, neboť předsedou vlády je Bohuslav Sobotka z ČSSD, místopředsedou vlády a ministrem financí byl donedávna Andrej Babiš z ANO a místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace je Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL. Nelze tedy říci, že se jedná o nezávislý expertní orgán – jde o skupinu vybranou vládními stranami.

Doporučení vládního výboru navíc není závazné – ministr se od něj může odklonit, ačkoliv musí své odlišné stanovisko zdůvodnit. Vládní výbor byl zřízen jako dočasný poradní orgán, jež má být v budoucnu nahrazen tzv. nominačním zákonem.

V roce 2016 byl podán věcný záměr zmíněného zákona ministrem financí. Ten vláda schválila na svém jednání s tím, že uložila Babišovi, aby do konce roku zpracoval a předložil vládě finální návrh zákona. Babiš návrh předložil na jednání vlády v březnu 2017, projednávání bylo odloženo (.doc, bod 4) na duben. Během zasedání vlády 5. dubna 2017 pak kabinet návrh zamítl. Podpořilo jej (.doc, bod 3) pouhých šest členů vlády, dalších devět se zdrželo. Návrh tedy neprošel vládou a „spadl pod stůl“; nová vládní předloha již předložena nebyla.

V únoru 2017 navrhli poslanci napříč spektrem, zastoupeni místopředsedou sněmovny za ANO Radkem Vondráčkem, zákonnou předlohu, která vycházela z Babišova vládního návrhu. Vláda k němu vyjádřila neutrální stanovisko, a to ve stejný den v březnu, kdy schválila odložení Babišova návrhu na dubnové jednání (viz výše).

Poslanecký návrh se od svého předložení nedostal vůbec na pořad schůze, nebylo započato ani první čtení. Je tedy jisté, že do konce období neprojde žádná legislativa, která by řešila závazné standardy pro nominaci zástupců státu do obchodních společností a podniků. Závazek tedy hodnotíme jako nesplněný.

Whistlebloweři Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Smluvní strany se zavazují přijmout legislativní řešení ochrany oznamovatelů korupce (whistleblowerů).“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů (whistleblowerů) předložil jako poslanecký návrh Andrej Babiš 29. 4. 2016. Vláda vyjádřila k návrhu neutrální stanovisko a Organizační výbor ho doporučil projednat 1. 6. 2016. Stav k dnešnímu dni (20. 7. 2017) je, že ještě neproběhlo ani první čtení zákona.

Dalším pokusem o přijetí právní úpravy na ochranu oznamovatelů korupce byl vládní návrh zákona novelizující občanský soudní řád, který vláda předložila Sněmovně 17. 2. 2017. Předpoklad ministra pro lidská práva Chvojky byl, že tato novela by mohla být platná už začátkem roku 2018, pokud by prošla Sněmovnou, Senátem a podepsal by ji prezident. První čtení proběhlo koncem května tohoto roku, ale bylo přerušené, dokud se nezačne jednat o zákoně, který předložil Andrej Babiš.

Slib hodnotíme jako nesplněný, protože už není časově možné, aby byly návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů a návrh novely občanského soudního řádu projednané.

Zákon o státním zastupitelství Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme nový zákon o státním zastupitelství, který zajistí nezávislost státních zástupců při vyšetřování trestných činů, mj. stanovením pevného funkčního období pro vedoucí státní zástupce a omezením možnosti jejich odvolání na přesně stanovené důvody a na rozhodnutí nezávislého kárného senátu. Součástí nové legislativy bude i vytvoření systémových a organizačních předpokladů pro specializaci v boji se závažnou hospodářskou a finanční kriminalitou a všemi podobami organizovaného zločinu včetně korupce.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 13

Tento slib vlády je hodnocen jako nesplněný, vláda sice předložila poslancům návrh, kterým dané úpravy hodlala zavést, ten ovšem za více než rok a čtvrt neposunula ani do prvního čtení v Poslanecké sněmovně.

Vláda na svém jednání v dubnu 2016 schválila návrh zákona o státním zastupitelství. Tento návrh v sobě, budeme-li vycházet z důvodové zprávy (.pdf, str. 63), upravuje několik základních oblastí. Jednou z nich je zrušení vrchních státních zastupitelství a zřízení specializovaného útvaru zaměřujícího se na nejtěžší majetkovou a hospodářskou trestnou činnost a korupci.

Kromě této změny struktury pak má novela přinést i změny pro samotné státní zástupce. Citujme důvodovou zprávu:

„[ ...]postavení vedoucích státních zástupců, u kterých je s ohledem na snahu o zvýšení jejich nezávislosti, na snahu eliminovat riziko možného vnějšího ovlivňování zejména ze strany exekutivy a na snahu o zajištění transparentnosti jejich výběru zaváděno funkční období vedoucích státních zástupců, povinná výběrová řízení a odvolatelnost vedoucích státních zástupců pouze v rámci kárného řízení; zároveň dochází i k zavedení jejich kárné odpovědnosti pro kárné provinění vedoucího státníhozástupce (odlišné od kárného provinění státního zástupce).

Obsahově tedy návrh vychází ze závazku vlády. Problém nastává v okamžiku jeho prosazení. Jak jsme již uvedli výše, vláda jej projednala v dubnu 2016. V ten samý měsíc novela doputovala i do Poslanecké sněmovny, kde měl pokračovat legislativní proces. Od té doby se však nestalo vůbec nic. Zákon je zaparkován ve Sněmovně a čeká na zahájení prvního čtení. Je tedy zcela jasné, že návrh spadne s končícím volebním obdobím pod stůl, fakticky již není možné jej dojednat. Závazek vlády v této věci tedy hodnotíme jako nesplněný.

Změny v exekucích Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme pravidla, která posílí dozor soudu nad činností exekutorů a znemožní zneužívání exekucí a vymáhání dluhů.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 45

Soudy podle exekučního řádu vykonávají dva základní druhy dohledu nad činností exekutorů. Prvním z nich je dohled obecný, vykonávaný předsedou okresního soudu, do jehož obvodu je exekutor jmenován, spočívající v provádění pravidelných kontrol exekutorů a kontrol souladu jejich činnosti se zákony a dalšími právními předpisy.

Druhým typem dohledu je pak dohled prováděný tzv. exekučním soudem, nebo-li soudem určeným k dohledu v konkrétní probíhající věci. Exekuční soud se většinou nebude shodovat se soudem vykonávající obecný dohled, neboť je na rozdíl od prvního případu určen místem pobytu dlužníka.

Exekuční soud hraje při exekuci několik rolí. Zaprvé na žádost exekutora nařizuje exekuci a pověřuje jej vedením exekuce, dále rozhoduje o případném vyloučení exekutora, zatřetí pak v případě nečinnosti exekutora může rozhodovat o odkladu či zastavení exekuce.

Co se týče slibu vlády spočívajícím v posílení dozoru soudů nad činností exekutorů, současná vláda doposud nepředložila žádnou novelu exekučního řádu řešící tuto problematiku. Vyjádřila pouze souhlas k senátnímu návrhu novely exekučního řádu, která by zavedla teritorialitu exekutorů, podle které by si věřitelé nemohli jako doposud k vymožení své pohledávky vybrat jakéhokoliv exekutora se sídlem v ČR nezávisle na sídle exekutora, nýbrž pouze takového, jehož sídlo se nachází v soudním obvodu dlužníka (§ 28). Senátní návrh však již přes dva roky leží v Poslanecké sněmovně.

Co se týče druhé části výroku, vláda ani v tomto případě prozatím nepředložila Sněmovně žádný legislativní návrh. Ministerstvo spravedlnosti jako orgán zabývající se touto problematikou předložilo na vládní úrovni dvě předlohy do připomínkového řízení, ani jedna z nich se však prozatím nedostala na jednání vlády.

Návrh ministerstva spravedlnosti spočívá v několika úpravách postupu při vedení exekuce, které posilují postavení dlužníků. Mezi tyto kroky patří automatické spojení dvou a více exekucí vedených proti dlužníkovi u jednoho exekutora (.docx, str. 24, § 35) či povinnost exekutora zastavit exekuci v případě, že bude alespoň dva roky bezvýsledná (.docx, str. 37, § 55 odst. 7).

Zpřesnění ústavy kvůli přímé volbě Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelizaci Ústavy ČR, která v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta zpřesní práva a povinnosti jednotlivých ústavních aktérů v zájmu uchování parlamentního charakteru české demokracie založené na svobodné soutěži politických stran.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 44

Během funkčního období Sobotkovy vlády nebyla prosazena žádná novelizace Ústavy ČR, tedy ani ta, která se týká zpřesnění práv a povinností jednotlivých ústavních aktérů v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta.

Diskuze o novelizaci Ústavy ČR byly započaty na základě změny způsobu volby prezidenta ČR, který byl až do roku 2012, resp. 2013 (první přímá volba prezidenta) volen nepřímo oběma komorami Parlamentu ČR. Novela Ústavy, zahrnující přímou volbu prezidenta, řešila právě jen způsob volby a možnosti kandidatury, nikoliv změnu pravomocí apod., což postupně otevřelo diskuze o jejich posílení (např. návrh Davida Ratha o učinění prezidenta vrcholným orgánem výkonné moci, sněmovní tisk č. 907/0) či oslabení (návrh Karoliny Peake o zrušení prezidentovy pravomoci udělit amnestii, sněmovní tisk č. 1075).

V roce 2015 byl podán návrh na novelu ústavního zákona (.pdf) týkající se neslučitelnosti některých funkcí (např. poslanec a člen vlády), tzv. klouzavého mandátu, a některých pravomocí prezidenta. Návrh ovšem čeká na první čtení v Poslanecké sněmovně. Doposud proběhly jen tzv. kulaté stoly s odborníky o revizi Ústavy ČR.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.