SPO

V současnosti je ministrem dopravy Dan Ťok, do funkce byl jmenován 4. prosince 2014. Je skutečně již 10. mužem na tomto postu od roku 2007.

Za posledních 8 let se v této funkci vystřídali:

• Antonín Prachař (29. ledna 2013 - 13. listopadu 2014)
• Zdeněk Žák (10. července 2013 - 29. ledna 2014)
• Zbyněk Stanjura (12. prosince 2012 - 10. července 2013)
• Vít Bárta (13. července 2010 - 21. dubna 2011)
• Radek Šmerda (21. dubna 2011 - 30. června 2011)
• Pavel Dobeš (1. července 2011 - 3. prosince 2012)
• Gustáv Slamečka (8. května 2009 - 13. července 2010)
• Petr Bendl (23. ledna 2009 - 8. května 2009)
• Aleš Řebíček (9. ledna 2007 - 23. ledna 2009)

Pavel Dostál se v této souvislosti vyjádřil (video pořadu Newsroom ČT24) pro pořad Naostro na ČT v roce 2002. Jeho výrok však zněl takto:

„Dokonce jsem se dozvěděl nebo dočetl jsem se, že veliký český novinář Peroutka o Hitlerovi v třicátých letech řekl: "Vždyť je to gentleman, určitě se domluvíme.“

Přestože uplynulo 14 let, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Zatímco totiž Pavel Dostál tvrdí, že se dozvěděl nebo dočetl, že Peroutka určitý výrok pronesl, Zeman Peroutkovi přisoudil článek s konkrétním titulkem. Zeman tak vkládá do úst bývalému ministru kultury výrok, který nepronesl.

V časopisu Přítomnost v čísle ze dne 22. února 1939 opravdu vyšel Peroutkův článek Češi, Němci a Židé. Relevantní část vám zde přikládáme. Objasňuje v ní odlišný přístup k Židům v Česku a Německu a vše vysvětluje na otravě organismu cizí látkou.

Zde však toto přirovnání končí a zbytek článku je pragmatickým zhodnocením odlišného působení Židů v Česku a Německu. Druhý zmiňovaný článek vyšel ne dne 20. dubna, ale 26. dubna 1939. Citát "Hitler je největší z Němců" tam doslovně nepadl, lze tak ale interpretovat následující větu: „Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Wallhalle, ve své galerii národních hrdin postavili výše.“ Svým obsahem je skutečně oslavou narozenin Adolfa Hitlera.

Je otázkou, zda je možné vytrhnout z kontextu doby a textu 1 větu a na jejím základě vyvodit závěr nad celkovými postoji osoby v daném čase. Miloš Zeman těmito citacemi hodnotí právě Peroutku jako osobu v období let 1938-1938, nejsme schopni ovšem postihnout komplexně jeho postoje, činy a publikační aktivitu v dané době a je problematické toto uvažování zúžit na 2 citáty, z nichž jeden je navíc nepřesný. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Za nejvyšší autoritu mezi rozdrobenou syrskou opozicí je považována Národní koalice syrské revoluce a opozičních sil (angl. National Coalition for Syrian Revolutionary and Opposition Forces). Hlavní syrské opoziční frakce se sjednotily v listopadu v roce 2012 na summitu v katarském Dauhá.

Krátce po dosažení konsenzu mezi opozičními silami uznala Evropská unie syrskou opoziční koalici jako legitimní.

Dle oficiálního webu koalici tvoří 114 členné parlamentní shromáždění, které tvoří zástupci následujících skupin:Svobodná syrská armáda (angl. Free Syrian Army)Syrská národní rada (angl. Syrian National Council)Demokratický blok (angl. the Democratic Bloc)Revoluční hnutí (angl. the Revolutionary Movement)Syrská revoluční generální komise (angl. Syrian Revolution General Commission)

Zmíněné skupiny Al-Káida a an-Núsra jsou obecně považovány za teroristické a obě se nalézají na seznamu teroristických skupin amerického ministerstva zahraničí a na sankčním listu OSN.

An-Núsra je opoziční uskupení bojující proti vládě Bašára Assada, nicméně se v žádném případě nejedná o demokratickou opozici. An-Núsra je jihadistická skupina částečně spolupracující s Al-Káidou, která vznikla v roce 2011 za přispění Islámského státu.

V říjnu 2015 jeden z vrchních představitelů Národní syrské koalice vyzval an-Núsru k přerušení vztahů s Al-Káidou a k zastavení další destrukce Sýrie. Nicméně šlo pouze o jednostrannou výzvu a an-Núsra není součástí syrské demokratické opozice. An-Núsra s demokratickou opozicí nespolupracuje formálně ani fakticky, nelze ji tedy k ní řadit. Oba subjekty mají společný pouze zájem na ukončení dosavadního režimu. V celé Sýrii působí řada opozičních skupin vůči Asadovu režimu, nelze je ovšem chápat jako jednotlivý celek.

Ať už ruský pilot Oleg Peshkov zemřel ještě ve vzduchu či až na zemi (jak uvádí ruský velvyslanec v Paříži Alexandr Orlov v rozhovoru pro francouzskou stanici Europe 1), je pravdou, že Ženevské konvence (Protokol I, článek 42) skutečně hovoří o zákazu napadení osoby nouzově seskakující s padákem z letounu. To samé platí o útoku těsně po doskoku, neboť osobě musí být předně dána možnost vzdát se. Na videu zveřejněném CNN můžeme slyšet střelbu na dva členy posádky stíhačky v době seskoku, kdy se snášeli k zemi.

Třetím odstavcem článek 42 vyjímá z ochranného zacházení výsadkáře nasazené v akci, nicméně v kontextu daného případu tuto výjimku nelze uplatnit.

Člen záchranné mise Aleksandr Pozynich pak bohužel skutečně zahynul rukou rebelů, na základě čehož tedy můžeme mluvit o dvou mrtvých v rámci incidentu.

Prezident Zeman v pořadu mluvil o potřebě ochrany národních hranic České republiky a svou pozici postavil na konstatování obsaženém ve výroku.

Zákon o pobytu cizinců na území České republiky stanovuje v § 156 odst. 1 písm. a), že vstup cizince na území České republiky mimo vyznačený hraniční přechod je přestupek. Za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč.

Prezident ve svém výroku neuvádí, z jakého indikátoru vychází. Jedním z nejpoužívanějších ukazatelů je pak hodnota HDP, která se ale může lišit podle toho, k čemu je vztažena.

Z tabulek vytvořených na základě dat Mezinárodního měnového fondu za říjen 2015 vyplývá, že Čína v hodnotě HDP dle současných cen skončila až druhá. Oproti Spojeným státům na první příčce s 17 986 miliardami USD dosáhla 11 385 miliard USD.

Ve výši HDP dle parity kupní síly je s 19 510 miliardami mezinárodních dolarů Čína skutečně první. Ani tak výrok ale není pravdivý, v HDP dle parity kupní síly předběhla Čína USA již v roce 2014.

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Prezident Zeman pronesl na 70. zasedání Valného shromáždění OSN projev, ve kterém zmínil blíže neurčený návrh na multinárodní společnou akci proti terorismu pod záštitou Rady bezpečnosti, aktuální konkrétně činěné kroky však neprobíhají v intencích Zemanova projevu a jeho vliv na tuto aktivitu je také diskutovatelný.

"V Chartě Spojených národů stojí mnoho, mnoho článků, které se týkají možnosti vojenské akce. Některé z nich nebyly nikdy použity. Bývají nazývány “spícími strukturami”. My je potřebujeme aktivovat. A potřebujeme malé vojenské jednotky vybavené drony, vrtulníky; jednotky, které se budou opírat o spolupráci tajných služeb, komand, přejete-li si – rangerů; jakési odnože modrých přileb, které by odstranily vůdce teroristických organizací, nervová centra těchto organizací, ale neokupovaly by území."(z projevu prezidenta Zemana Valném shromáždění OSN).

A stejně, i když Rada bezpečnosti OSN odsoudila ISIS v prohlášení z 20. listopadu, zatím se nejedná o vzniku nové antiteroristické organizace pod hlavičkou OSN či RB ve smyslu prezidentova projevu.

Podobně zavádějící je i druhá část tvrzení, že prezident Hollande letěl do Moskvy jednat o vzniku takovéto organizace, jednotky či akce, o které ve svém projevu mluvil na půdě OSN prezident Zeman.

Podle dostupných informací prezident Hollande jednal na moskevské schůzce s prezidentem Ruské federace Putinem především o možnostech vzájemné spolupráce v boji proti ISIS. V druhé řádě debatovali o možnostech sjednocení doposud roztříštěných snah o boj s globálním terorismem obecně. Prezident Putin tady navazoval na myšlenky ze své řeči na stejném 70. zasedání OSN, kde vyzval k vytvoření široké mezinárodní koalice proti terorismu v duchu anti-hitlerovské koalice z období druhé světové války.

Podobné téma boje proti teroru, které přednesl prezident Zeman, měli i další význační řečníci Valného shromáždění OSN. A vzhledem k tomu, že podobné téma si vzal za své i hostitel moskevské schůzky prezident Putin, je vysoce nepravděpodobné, že by s prezidentem Hollandem jednali právě o vzniku organizace zmiňované prezidentem Zemanem

Miloš Zeman se s prezidentem iráckého autonomního Kurdistánu Masúdem Barzáním setkal 12. května 2015. Státníci spolu řešili především otázku vyzbrojení kurdských ozbrojených sil. Podle České televize přišla řeč i na budoucí nezávislost Kurdistánu.

Barzání uvedl, že je referendum naplánováno v řádu několika měsíců, v rozhovoru pro BBC již v červenci 2014.

Spojené státy skutečně v roce 2003 rozpustily iráckou armádu (.pdf, str. 4), spolu s dalšími subjekty, například ministerstvem obrany nebo zpravodajskou službou. Od té doby se Spojené státy podílí na výcviku nové armády – v říjnu 2015 bylo v Iráku přítomno přes 3 000 amerických poradců.

Ještě v roce 2006 ale byly irácké ozbrojené složky diskreditovanou institucí, které se většina obyvatel obávala – podobně jako dnešní syrská opozice byly tyto složky ovládány zločinci, extrémisty a nekompetentními bojovníky. Až v následujících letech se Spojeným státům podařilo vnést do situace řád.

Pravdou ale je, že ani v současné době není armáda schopna odolávat útokům radikálů. Například v červnu roku 2014 tisícovka islamistů dobyla město Mosul (.pdf, str. 12) ve středním Iráku, které bylo v té době chráněno až 30 000 vojáky a policisty vycvičenými Američany. Ti bez většího odporu město opustili a přenechali ISIS terénní vozy typu Humvee a tanky Abrams, vyrobené v Americe, v hodnotě desítek milionů dolarů.