Já chápu velmi dobře jako právník lidskoprávní úmluvy, chápu třeba dlouhodobou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v článku 8, právo na rodinný a soukromý život, který zcela jednoznačně ochraňuje slučování rodin ,a celou tady tu problematiku, která se ale imigrantů, těch, o kterých teďka hovoříme, vůbec netýká.
Není pravdou, že by se Evropská úmluva o lidských právech (.pdf) netýkala imigrantů.
Úmluva zavazuje signatářské státy dodržovat a zajišťovat práva a svobody v ní obsažené, mezi nimi i článek 8 upravující právo na respektování rodinného a soukromého života. Článek první pak říká, že „Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejichjurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy".Nejde tedy jen o občany signatářských států.
Imigranti, kteří vstoupí na území státu (tedy i ti, co se vylodili na břehu, o kterých Klára Samková mluvila) spadají pod teritoriální jurisdikci dané země, a tím pádem je signatářský stát povinován chovat se k nim v souladu s Úmluvou. V opačném případě jsou imigranti za splnění podmínek podání aktivně legitimováni k podání žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva, a to na stát či státy, které se takto nechovaly.
Dokladem o aplikaci této interpretace jsou například četné příklady ve Spojeném království, které tuto problematiku jako země s množstvím imigrantů dlouhodobě diskutují. Imigranti čelící deportaci se často a úspěšně odvolávají na své právo na rodinný život dané právě článkem 8.
Článek 8 se tedy imigrantů bezpochyby týká a zároveň je velmi dobře aplikovatelný v případech, kdy mají v daném státě rodinné zázemí. Proto výrok Kláry Samkové hodnotíme jako nepravdivý.
