Velká Británie má už dneska spoustu výjimek. Například si vyjednala, že se na ni nevztahuje takzvaná Listina základních práv EU, že nemají povinnost mít společnou měnu euro, že se jim vrací část peněz, které posílají do evropského rozpočtu, že nejsou součástí schengenské dohody o volném pohybu osob, které se dostanou do Schengenu, takže Velká Británie už dnes má spoustu výjimek nebo úlev z unijního práva a bude chtít zřejmě další.
O vypracování Listiny základních práv EU bylo rozhodnuto v roce 1999, o rok později byla připojena ke Smlouvě z Nice, nicméně pouze jako nezávazná politická deklarace. V platnost vstoupila ovšem až začátkem prosince 2009, kdy začala platit Lisabonskou smlouva. Výjimka VB (.pdf, str. 11) se týká oblasti pracovního práva.
Velká Británie se při schvalování Maastrichtské smlouvy v roce 1992 vyjednala podmínku, že smlouvu schválí za předpokladu, že se VB nedostane do třetí fáze Hospodářské a měnové unie, tedy přijetí společné evropské měny.
V roce 1984 si na summitu ve Fontainebleau vyjednala VB speciální požadavek, který bývá označován jako britský rabat. Jde o slevu z odvodů do společného rozpočtu - vypočítává se jako 66 % z rozdílu mezi prostředky, které Velká Británie do společného rozpočtu odvede, a prostředky, které v rámci různých politik EU dostává zpět.
Slíbenému referendu o setrvání Velké Británie v EU má pak předcházet řada jednání Davida Camerona s představiteli Unie, která by mohla přinést další výjimky. Británie chce například omezit vyplácení dávek v nezaměstnanosti přistěhovalcům z jiných států EU, či chránit londýnskou City před evropskou regulací finančního trhu.
Schengenský prostor bez hraničních kontrol funguje od roku 1995. Základ mu byl položen už však o deset let dříve. V současnosti ho tvoří22 členských států Evropské unie, společně s Norskem, Islandem, Lichtenštejnskem a Švýcarskem. Velká Británie nikdy neměla zájem se do Schengenského prostoru začlenit, zejména kvůli ochraně svých hranic.
Především o nejrůznějších aspektech imigrace v Evropě a budoucnosti Velké Británie v Evropské unii, ale také o fenoménu pomazánkové másle nebo o snaze Víta Jedličky vybudovat nový svobodný stát Liberland mluvil ve dvacetiminuto...