Na určení tzn. prahu chudoby existuje druhů technik sběru dat a metodik(.pdf) - např. Eurostatu či OECD atd. Existují rovněž různá měřítka a v neposlední řadě i vnitrostátní individuálně určené hranice chudoby.

Dle srovnání Eurostatu, které k určení hranice ohrožení chudobou a sociálního vyloučení užívá několik subindikátorů (např. 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu atd.) představoval podíl ohrožených chudobou v roce 2014 v České republice po zahrnutí sociálních transferů cca 15 % populace.

Dle Světové banky však v Česku v roce 2013 žilo v chudobě 9,7 % populace, což vzešlo ze vzorku obyvatel tázaných při průzkumu v domácnostech.

Klasickým indikátorem "bohatství" národní ekonomiky je tzv. Hrubý domácí produkt, tedy celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Pokud se podíváme na souhrnné statistiky hrubého domácího produktu dle ČSÚ od vzniku samostatné ČR, lze konstatovat, že až na krátké období hospodářské krize z let 2008 a 2009 "bohatství" ČR neustále roste.

S ohledem na skutečnost, že bývalý ministr zdravotnictví Heger ve svém výroku uvádí pouze odhad 20 % lidí ohrožených chudobou v ČR (doslova uvádí, že se pohybují někde na hranici chudoby), označujeme výrok i přes skutečnost, že data Eurostatu mluví o cca 15 %, za pravdivý s výhradou. Zbylou část výroku pak lze označit jako pravdivou.