V realitě podstatně větší problém je nabalování na evropské normy marasmu v českém národním parlamentu. To je tzv. gold plating, kde jsme na tom prakticky ze všech členských států nejhůře.
Pokud orgány EU schválí směrnici, musí členské státy její obsah převést („transponovat“) do vnitrostátních předpisů. K „pozlacování“ (angl. „gold-plating“) unijní legislativy pak dochází v případě, že členský stát při tomto převodu excesivně rozšíří nově uložené povinnosti nad rámec, který daná směrnice žádá. Existují případy, kdy se do prováděcího zákona „schová“ povinnost, jež s předpisem EU zcela nesouvisí. Některé konkrétní příklady uvádí také text Asociace pro mezinárodní otázky z roku 2015.
Nepodařilo se nám ale dohledat oficiální statistiku, která by uváděla míru „nabalování“ povinností na normy EU. Koneckonců směrnice jako takové obsahují pouze minimální standardy, jichž má být ve členských státech dosaženo, proto je „pozlacování“ obtížně kvantifikovatelné. Nelze tedy určit, zda je na tom Česká republika opravdu nejhůře.
