Kdo hlasoval pro založení Izraele? V OSN pro to hlasovala i Velká Británie. (...) Umožnili jsme, aby se Židé mohli vrátit tam, odkud pocházejí, a vytvořit si tam stát.
Tomio Okamura neříká pravdu, když tvrdí, že pro vznik státu Izrael hlasovala také Velká Británie. Část výroku o území, kde začaly židovské dějiny a odkud Židé skutečně pochází, pravdivá je; výrok je ale přesto hodnocen jako nepravdivý, a to z důvodu nepravdivosti první části.
Na úvod tedy začneme částí výroku zabývající se územím, z něhož židovský národ pochází.
K tomuto účelu nám dobře poslouží kniha Paula Johnsona Dějiny židovského národa. Budeme-li struční a podíváme-li se hned do první kapitoly (str. 6), zjistíme, že dějiny Židů skutečně začínají ve městě Hebron ležícím v Judském pohoří přibližně 32 km jižně od Jeruzaléma. V tomto místě začala historie židovského národa a zároveň se jedná o místo nejstarší komunity Židů na světě (Johnson, 2007).
Přikládáme také mapu území:
Zdroj: Mapy Google
Druhá – primární část výroku se váže k hlasování o vzniku státu Izrael.
V roce 1917 byla vydána takzvaná Belfourova deklarace, která znamenala souhlas tehdejší britské vlády se vznikem židovského území v Palestině; tuto deklaraci podpořily také Spojené státy.
Na konci druhé světové války ovšem tehdejší americký prezident F. D. Roosevelt ubezpečil Araby žijící na území Palestiny, že Spojené státy nebudou nikterak intervenovat ve prospěch vytvoření židovského státu.
Velká Británie (tehdy ještě vůči Palestině koloniální velmoc – do května 1948) byla proti vytvoření státu Izrael, neboť si chtěla udržet dobré ekonomické i politické vztahy s Araby.
V roce 1947 ovšem Britové předali mandát OSN, která později ustanovila Zvláštní výbor pro Palestinu (UNSCOP), ve kterém bylo zastoupeno 11 států, včetně Československa. Z důvodů neutrality výboru v něm chyběly velmoci. Tento výbor navrhl dvě řešení, z nichž jedno doporučovalo vznik federativního státu a druhé vznik dvou samostatných států. Druhé řešení bylo přijato 29. listopadu 1947 Valným shromážděním OSN jako rezoluce 181.
O rezoluci hlasovalo celkem 56 států:
33 států hlasovalo PRO přijetí rezoluce (mezi těmito státy bylo i Československo);
13 států hlasovalo PROTI rezoluci (především muslimské země, ale také Kuba nebo Řecko);
10 států se zdrželo hlasování – jedním z nich byla právě i Velká Británie.
Tomio Okamura čelil ve volební Výzvě na Seznamu otázkám na financování kampaně a spory s Úsvitem ohledně financí nebo na postoje vůči Romům. Mluvilo se také o Evropské unii, prezidentu Zemanovi a představách SPD o změnách ve zd...