Írán je příkladem ekonomiky, ve které stát hraje úlohu jak regulátora, tak je sám skrze ovládání klíčových sektorů i významným hráčem a vlastníkem. Anglické ministerstvo zahraničí odhadovalo, že jen 20 % podniků a firem bylo v roce 2016 ryze v soukromých rukách. Navíc většina těchto firem patří jen do úrovně malých a středních podniků a to především v sektoru služeb, zemědělství, stavebnictví a malovýroby.
Problematickou situaci soukromého sektoru ukazuje i skutečnost, že Světová banka navíc řadí Írán na 124. místo ze 190 ve vstřícnosti státu ke vzniku a fungování malého a středního podnikaní (.pdf, str. 4). Dalším velkým negativem rozvoje soukromého podnikaní v Íránu je skutečnost, že se nedostane k zahraničnímu kapitálu jako významné státem ovládané a podporované podniky.
Vzhledem k nastavení ekonomiky, kde strategické sektory a nejvýznamnější velké firmy patří či jsou kontrolovány íránským státem, je pravdou, že jednání se státními představiteli bude mít a má pro velké zakázky zásadní význam.