Debata v Českém rozhlase: Vratislav Kulhánek

Koncem června Vratislav Kulhánek oficiálně oznámil svou kandidaturu na prezidenta za znovu obnovenou stranu Občanské demokratické aliance (ODA). Stejnou politickou příslušnost, tedy za stranu ODA, má uvedenou v seznamu všech platných prezidentských kandidátů, který byl zveřejněn Českým statistickým úřadem.

ODA mu také přislíbila pomoc se sehnáním 50 tisíc nominačních podpisů a finanční podporu. Nakonec však získal podporu (.pdf) 23 poslanců a nepotřeboval tak dále sbírat podpisy občanů.

Průměrná hrubá dělnická mzda ve společnosti ŠKODA AUTO činí 36 000 Kč. Podle ČSÚ průměrná hrubá mzda v automobilovém průmyslu obecně (tedy nejde jen o dělnické profese, ale o sektor) činí 33 086 Kč. V předchozích dvou letech činila průměrná měsíční mzda v celém koncernu Volkswagen v Německu 5 223 € (cca 130 000 Kč). Nutno dodat, že nejde o mzdu v dělnických profesích, ale o mzdu všech zaměstnanců koncernu.

Ze zprávy agentury Reuters pak vyplývá, že v České republice činí mzdy ve zpracovatelském průmyslu v průměru 10,10 eura na hodinu, přičemž v Německu je to 38,70 eura.

Dodejme, že platy jsou v Německu obecně na vyšší úrovni než v ČR, stejně jako cenová hladina.

Vratislav Kulhánek byl předsedou Českého svazu ledního hokeje od 26. června 2004 do 21. června 2008. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro jeho zvolení se tehdy vyslovily všechny extraligové kluby i Asociace profesionálních klubů. Podporu mu vyjádřil také bývalý předseda Karel Gut, který byl v čele organizace deset let.

Ve spojení s touto pozicí se uvažovalo ještě o Ivanu Hlinkovi, ten ale nakonec nekandidoval.

Miloš Zeman dlouhodobě označuje ekonomickou diplomacii za „základní funkcí české zahraniční politiky“ a říká, že „máme k ní všichni nedílně přispívat jak jako politici, tak samozřejmě jako podnikatelé“, jak uvedl na Setkání lídrů českého exportu 2016. Je nutno podotknout, že Zeman v rámci svých diplomatických cest navštěvuje i jiné země než Čínu a Rusko.

Přehled cest prezidenta republiky zmapovalo Aktuálně.cz, a to k prosinci 2016. Zdaleka nejobjemnější výpravy si však vysloužily právě Rusko a Čína.

Co se týče Ruska, Miloš Zeman dlouhodobě lobuje proti sankcím, se kterými se v současné době Rusko potýká. Princip sankcí je podle jeho slov obecně nesprávný a v případě České republiky ekonomicky velice nevýhodný vůči vztahům s Ruskem.

Miloš Zeman navštívil Rusko již 8.–9.května 2015, kdy se setkal s prezidentem Vladimirem Putinem. Až nedávná Zemanova návštěva této země ve dnech 21.–24. listopadu 2017 však obsahovala výpravu 140 podnikatelů.

Jak Miloš Zeman poznamenal, „když jsem letěl do Francie, měl jsem s sebou čtrnáct podnikatelů, tady sto čtyřicet, z toho by se dalo usoudit, že Rusko je desetkrát významnější než Francie. Pokud jde o konkrétní dohody, předpokládám, že deset z nich bude podepsáno v Moskvě a tři v Jekatěrinburgu. Celkový objem podepsaných kontraktů má činit dvacet miliard korun.“

Mezi firmami, které kontrakty podepisovaly, se nacházejí například Brisk Tábor, který rozšířil investice s vládou v Samarské oblasti, nebo firma Pragoimex, která se má podílet na modernizaci tramvají a metra, a také firma Alta působící v oblasti strojírenství a energetiky.

Co se týče Číny, Miloš Zeman v roce 2016 upozornil na fakt, že Čína je schopná předstihnout v objemu hrubého domácího produktu i Spojené státy, proto je to velmi perspektivní a zatím nedostatečně využitý trh.

Zeman dále inicioval historicky první návštěvu prezidenta Číny na půdě České republiky od navázání diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi v roce 1949. Během návštěvy, která proběhla ve dnech 28.–30. března 2016, se hlavy obou států zavázaly spolupracovat na iniciativách Ekonomické pásmo Hedvábné stezky a Námořní Hedvábná stezka pro 21. století (iniciativa Pásmo a Stezka), předložené čínskou stranou. Základem iniciativy je zlepšit dopravní propojení mezi Asií, Evropou a Afrikou za účelem zjednodušení obchodní spolupráce.

Prezidenti se dále zavázal i „využít potenciál Ekonomického smíšeného výboru obou vlád v orientaci základního směřování, rozšiřovat obchod a obousměrné investice a podporovat vyvážený růst dvoustranného obchodu.“

Prezident Číny s sebou přivezl desítky čínských podnikatelů, od kterých Miloš Zeman přislíbil investice ve výši 45 miliard korun. Část z nich bude financovat i čínská společnost CEFC, která na český trh vstoupila v roce 2015 a jejíž čelný představitel Jie Ťien-ming se stal poradcem Miloše Zemana v dubnu 2015. Tématem Českého investičního fóra a konkrétní povahou investic CEFC se podrobně zabývá náš komentář. Je nutné zmínit, že CEFC neinvestuje v České republice ve smyslu tvorby nových pracovních míst (např. v nově budovaných podnicích), ale naopak se soustředí prozatím na nákup podílů ve stávajících firmách (např. letecké společnosti Travel Service, Pivovarech Lobkowicz, fotbalové Slavii) a také na nákup nemovitostí.

Miloš Zeman sám absolvoval návštěvu Číny hned několikrát – v letech 2014, 2015 a naposledy 11.–17. května 2017. Tématem byla rovněž ekonomická spolupráce a 38 projektů, ze kterých část měla být podepsána již v Číně a 16 mělo počkat na Čínské investiční fórum, konané v červenci 2017 v Praze. Prezident Zeman se následně v České republice účastnil již zmíněného fóra, které bylo organizováno Smíšenou česko-čínskou komorou vzájemné spolupráce.

Ač zhruba pětina zahraničních cest prezidenta Miloše Zemana směřovala na východ, skutečně v rámci prosazování ekonomické diplomacie nenavštívil ani jednu z uvedených zemí.

Miloš Zeman v červnu letošního roku navštívil Kazachstán a Vietnam, jak správně uvádí Vratislav Kulhánek. Cestou kvůli technické zastávce nakrátko přistál v Novém Dillí, kde se setkal s českým velvyslancem. O oficiální státní návštěvu však nešlo. Další země, které zmínil Vratislav Kulhánek, Miloš Zeman za svůj pětiletý mandát skutečně nenavštívil.

Cesty prezidenta Zemana byly zpracovány do přehledné grafiky webem Aktuálně.cz. Od doby, kdy byl tento materiál vypracován, Miloš Zeman navštívil pracovně USA, kde se zúčastnil zasedání valného shromáždění OSN, dále již jmenovaný Vietnam, Kazachstán, Čínu, Rusko a jeho poslední cestou za hranice Republiky bylo Slovensko.

Írán je příkladem ekonomiky, ve které stát hraje úlohu jak regulátora, tak je sám skrze ovládání klíčových sektorů i významným hráčem a vlastníkem. Anglické ministerstvo zahraničí odhadovalo, že jen 20 % podniků a firem bylo v roce 2016 ryze v soukromých rukách. Navíc většina těchto firem patří jen do úrovně malých a středních podniků a to především v sektoru služeb, zemědělství, stavebnictví a malovýroby.

Problematickou situaci soukromého sektoru ukazuje i skutečnost, že Světová banka navíc řadí Írán na 124. místo ze 190 ve vstřícnosti státu ke vzniku a fungování malého a středního podnikaní (.pdf, str. 4). Dalším velkým negativem rozvoje soukromého podnikaní v Íránu je skutečnost, že se nedostane k zahraničnímu kapitálu jako významné státem ovládané a podporované podniky.

Vzhledem k nastavení ekonomiky, kde strategické sektory a nejvýznamnější velké firmy patří či jsou kontrolovány íránským státem, je pravdou, že jednání se státními představiteli bude mít a má pro velké zakázky zásadní význam.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný z důvodů nedostatečně dlouhé časové řady v datech. Mezera mezi počty pracovníků, kterým se blíží odchod do důchodu, a mladými techniky, se – pokud tu opravdu je – více projeví až v následujících letech.

Nejstarší oficiální (na internetu dostupná) data o počtech absolventů středních škol rozlišená podle druhu vzdělávání pocházejí pochází od Českého statistického úřadu a vztahují se až ke školnímu roku 2006/07. V tomto roce absolvovalo střední odbornou školu (.pdf) nebo učňovský obor (.pdf) na 90 tisíc studentů. Podrobně je statistika rozepsána v grafu.

Kromě dat ČSÚ existují i dokumenty Ministerstva školství, které však nerozlišují maturitní obory všeobecné a odborné. Nicméně i s přihlédnutím k nim lze konstatovat, že počet absolventů středních odborných škol a odborných učilišť od roku 1990 klesá.

To nicméně není důkazem pro tvrzení, že se střední odborné a učňovské školství „rozpadlo“. Nepochybně tu takto vzdělaných lidí přibývá méně než před Kulhánkem prezentovanými 30 lety. Jde však o komplexnější problém zahrnující například pokles porodnosti či proměnu společnosti a vzdělání, kterého si sama žádá z důvodu automatizace nebo svých nároků.

Kromě již řečeného je však podstatné i uplatnění absolventů. Nezaměstnanost učňů a lidí s odborným vzděláním se ještě v roce 2016 pohybovala nad 12 %. V dubnu 2017 se již snížila na 6,2 %, respektive 6,3 %. Tento pokles je obecně odrazem snižující se celkové míry nezaměstnanosti, která ve stejném období činila 3,0 %. Z hlediska nezaměstnanosti je také faktem, že v absolutních hodnotách (.zip) během posledních tří let (od listopadu 2014) došlo k úbytku uchazečů o práci s učňovským vzděláním téměř o 100 tisíc, zatímco počet volných míst vyžadujících tento druh vzdělání stoupl ve stejném období o cca 24 tisíc.

O budoucím nedostatku pracovníků, o němž mluví Kulhánek, se v médiích vyjadřují odborníci v souvislosti se změnou věkové a vzdělanostní struktury populace.

Koaliční jednání po zářijových volbách v Německu byla neúspěšná a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k předčasným volbám. Podobný výrok jsme již ověřovali zde.

Koaliční jednání, která probíhala mezi stranami CDU/CSU, FDP a Zelenými, zkrachovala. Strana SPD, která byla členem předchozí vládní koalice s CDU/CSU oznámila svůj záměr odejít do opozice. O ukončení koaličních jednání informoval předseda FDP Christian Lindner, podle jehož slov se strany neshodly na představách o modernizaci země a nenašly ani vzájemnou důvěru. Avšak prezident Německa, Frank-Walter Steinmeier, s tímto krokem nesouhlasil. Následně se opět objevila možnost obnovení koalice mezi CDU/CSU a SPD, kdy prezident přizval obě strany k jednání na konci listopadu.

Tímto krokem se Steinmeier tedy opravdu snažil stranám domluvit, podpořil další jednání mezi koaličními stranami a postavil se tak proti předčasným volbám.

Podle dostupných informací fotbal opravdu získává více peněz jak na dotacích od státu, tak na soukromých investicích.

Fotbalová asociace České republiky pro rok 2016 pracovala s rozpočtem (.pdf) dosahujícím téměř jednu miliardu korun, ve kterém dotace tvořily zhruba dvě pěti. Další část financí asociace získala např. z členských příspěvků nebo dotací od UEFA.

Údaje o rozpočtu Českého svazu ledního hokeje nejsou veřejně dostupné, svaz uvádí pouze výši neinvestičních dotací (první odkaz, .pdf) za rok 2017, které se pohybují kolem 200 mil. Kč. Další finance získává hokejový svaz z akcí, které pořádá (např. jako tomu bylo v roce 2015), nebo od svých partnerů (jako je třeba firma DHL). Svaz ledního hokeje navíc uvedl, že se díky investorům zvyšují investice do mládeže – od roku 2009 se tyto investice měly zvednout dva a půl krát. I starší článek Českého rozhlasu z roku 2012 potvrzuje, že v oblasti sportu jsou největší investice do fotbalu, na druhém místě je pak hokej.

Server Hlidacipes.org přišel se srovnáním financování českých neziskových organizací, mezi které se počítají i sportovní svazy. Ten fotbalový je vůbec nejvíce dotovaným v Česku. Do fotbalu stát za rok 2014 investoval přes 336 mil. Kč. Český svaz ledního hokeje inkasoval a mnoho méně, konkrétně 117 mil. Kč.

Podobně tomu tak bylo i v roce 2015, tehdy stát přidělil Fotbalové asociaci České republiky okolo 313 mil. Kč, hokejovému svazu pak 118 mil. Kč.

Výrazný příjmový rozdíl mezi těmito sporty plyne i z účastí v evropských klubových soutěžích. Zatímco ve fotbalové Lize mistrů si vítěz v sezóně 2015/2016 přišel na zhruba 2,16 mld. Kč, vítěz její hokejové obdoby loni obdržel pouhých 3,7 mil. Kč.