Demagog.cz

Miloš Zeman
Miloš Zeman
Ústavní zákon byl, pane profesore, zapotřebí jenom proto, protože to byla jediná cesta, jak obejít onu směrnici Evropské unie, neboť jak možná víte, ústavní zákon je nadřazený této směrnici. Běžný zákon nikoli. Česko hledá prezidenta , 23. ledna 2018

Tento výrok byl ověřen jako nepravda

Odůvodnění

Nehodnotíme, zda byl ústavní zákon jedinou cestou k obejití směrnice, hodnotíme pouze vztah unijního a vnitrostátního práva. Přičemž ani podle unijního, ani podle vnitrostátního výkladu, není ústavní zákon sám o sobě nadřazen evropské směrnici, naopak obecně platí přednost unijního práva. Podle názoru Ústavního soudu je však tato přednost omezena mezemi, které byly unijním orgánům členskými státy poskytnuty, mezi ně patří zejména základy státní svrchovanosti a materiální ohnisko ústavy. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Co se týče vztahu unijního a vnitrostáního práva, věc má 2 rozměry. První je pohled z hlediska unijního práva, a to zejména Soudního dvora EU, podle kterého (.pdf, str. 8, bod 3) před unijním právem “nemohou mít vzhledem k jeho povaze přednost vnitrostátní právní předpisy jakéhokoliv charakteru…” To znamená, že pokud je v rozporu unijní norma (ať už unijní smlouva, nebo sekundární předpisy jako např. směrnice) s vnitrostátní normou (tj. zákonem, a to i ústavním) členského státu, má přednost norma unijní. Neznamená to však, že se vnitrostátní norma ruší, pouze se na daný případ neaplikuje. Stručně řečeno slovy ústavního právníka, profesora Kysely, “stupeň právní síly není pro EU rozhodující.”

Druhý pohled pak představuje právo vnitrostátní. V rámci České republiky se k postavení vnitrostátního a unijního práva několikrát vyjádřil Ústavní soud (zejména v nálezech Cukerné kvóty III a Lisabon I a II). Ten zastává doktrínu, podle které jsou oba systémy relativně samostatnými, zároveň však uznává (část B, 4. odstavec) aplikační přednost unijního práva, avšak s výjimkou v případě, kdy by unijní právo porušilo základy státní svrchovanosti či podstatné náležitosti demokratického právního státu, tzv. materiální ohnisko ústavy. V případě rozporu s ním by nemohly být dané unijní akty v České republice závazné (bod 216).

Ústavní soud tak vlastně posuzuje, zda se činnost unijních orgánů a unijní právo obecně drží v mezích pravomocí, které jim byly poskytnuty (bod 216). Pokud se drží v mezích pravomocí, má unijní právo přednost před právem vnitrostátním.