Česko hledá prezidenta

Uvedenou citaci pronesl Miloš Zeman dne 21. ledna 1992 ve Federálním shromáždění ČSFR na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů během projednávání návrhu ústavního zákona o referendu. Zeman ve svém projevu uvedl, že cituje slova psychiatra Cyrila Höschla. V projevu tvrdě kritizoval referendum a přímou demokracii, na podporu své argumentace přitom využil i zmiňovanou citaci, aniž by proti Höschlovým slovům sám cokoliv namítal. Zeman v projevu mimo jiné řekl:

„Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím, a že to, co nespraví parlament, spraví občané.


(...) Dovolte mi tedy, abych citoval. Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.
Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. (...)“

Zeman své vystoupení ukončil následovně:

„A já se domnívám, že je to právě ona slabá, leč existující pozitivní deviace mezi parlamentem a veřejností, onen prostý fakt, že procento dementních mezi námi je o něco nižší, než je průměr, tento fakt zakládá moji důvěru k tomuto parlamentu. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum. Proto bych si přál, aby tento i budoucí parlament byl natolik inteligentní, aby k referendu - pokud možno - nemuselo dojít.“

Z tohoto výroku plyne, že Zeman jednoznačně uváděl, že referendum není žádoucí z důvodu, že mezi poslanci „je menší procento dementních lidí než kolik jich je v běžné populaci.“ Pro doplnění dodáváme, že návrh zákona o referendu v závěrečném hlasování nebyl přijat ani jednou komorou Federálního shromáždění.

Jiří Drahoš citoval Höschlova slova ve veřejném vystoupení v Prezidentském interview ČT v prosinci 2017, kdy však tato slova využil pouze k tomu, aby citoval prezidenta Zemana v souvislosti s projednáváním zákona o referendu ve Federálním shromáždění, jak dokládá tento námi ověřený výrok.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť veřejná vyjádření Jiřího Drahoše neukazují, že by byl mezi českými politiky ve vztahu k migraci nějak unikátní. Zemanovo tvrzení o tom, že Drahoš souhlasí s přijímáním nelegálních migrantů, nemá oporu v realitě.

Miloš Zeman tímto způsobem označil Jiřího Drahoše zřejmě na základě Drahošova tvrzení, kdy Drahoš v červnu 2017 řekl, že „přijmout nějakých 2 600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém.“

Ilustrovat takto jeho „vítačství“ je tedy samo o sobě přinejmenším zavádějící. Drahoš také podepsal Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. Drahoš se již dříve vymezil proti tomu, že by mělo jít o výzvu pro přijímání imigrantů.

Proto se zaměříme na názor Jiřího Drahoše na migraci. Jiří Drahoš dle svých vyjádření nesouhlasí s nelegálními příchozími. Své názory na migraci Jiří Drahoš prezentuje na svém oficiálním webu.

Jiří Drahoš se jasně (stejně jako další čeští politici - např. Andrej Babiš) staví proti uprchlickým kvótám.

„Přerozdělování uprchlíků na základě kvót je neúčinné a dokonce politicky škodlivé. V celé střední a východní Evropě kvůli tomu roste nedůvěra k samotnému projektu Evropské unie.“

Proti nelegální migraci Jiří Drahoš navrhuje řešení (které je v zásadě podobné jako řešení samotného Miloše Zemana): tedy zastavit migraci již na vnějších hranicích. Riziko příchodu nelegálních migrantů a teroristů by Jiří Drahoš eliminoval posílením tajných služeb a důslednější identifikací příchozích.

„Je jasné, že tolik lidí, kolik je dnes v pohybu, Evropa prostě nepobere a neuživí. Proto musíme ty obrovské toky zastavit už na vnějších hranicích. Zároveň se musíme bránit riziku příchodu teroristů posílením tajných služeb a navýšením kapacity pro identifikaci přicházejících. Právě takovou pomoc česká vláda nabízí Itálii, kde je v současnosti problém největší.“

Kontrola příchozích migrantů by se dle Jiřího Drahoše měla zabývat i důkladnějšími vstupními pohovory.

„Při vstupních pohovorech na evropských hranicích je důležité zjišťovat nejen totožnost uprchlíků, ale také jejich ochotu adaptovat se k našim hodnotám a normám. Kdo pokládá hodnotu snášenlivosti, princip rovnosti mužů a žen a respekt k lidským právům za neslučitelné s vlastním světonázorem nebo s věroučnými dogmaty, nemá v Evropě co pohledávat.“

Jiří Drahoš se v rozhovoru pro Info.cz postavil i proti ekonomickým migrantům (především z Afriky a dalších lidnatých zemí).

Během vystoupení ve Valném shromáždění OSN, které proběhlo 19. září 2017, Miloš Zeman prohlásil:

„Chápu lidi, kteří říkají, že migranty musíme uvítat. Mé námitky ale plynou z faktu, že masivní migrace z afrických a dalších zemí představuje odliv mozků. Mladí, zdraví lidé, hlavně muži, kteří odcházejí ze svých zemí, představují oslabení potenciálu těchto zemí a kdokoliv, kdo migranty v Evropě vítá, souhlasí s tímto odlivem mozků a s permanentní zaostalostí těchto zemí. To, co potřebujeme udělat, je pomoci těmto zemím se zavedením elektřiny, se školami, nemocnicemi, vodními zdroji a podobně, aby se populace v domovských zemích stabilizovala, nikoliv podporovat migraci.”

Výrok skutečně během zmíněné krize padl, nepronesl jej ovšem Miloš Zeman coby tehdejší premiér, ale vyřkl jej jeho ministr zahraničí Jan Kavan. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Kavan po jednání vlády 7. dubna 1999 konkrétně uvedl:

„Vláda se tedy v té debatě dnes nesoustředila na to, že bychom řekli přesné číslo, kolik uprchlíků jsme ochotni vzít, ale vycházíme z toho, že současné možnosti bez nějakých větších nových kroků umožňují se postarat asi o 1700 uprchlíků, ale s tím, že některé naše sousední státy, například Rakousko nabídlo možnost až 5000 uprchlíků, čili možnost, že bychom našli v našich rezervách možnost se postarat o uprchlíky v počtu řádově 2000 až 5000 nelze vyloučit, ale v této chvíli je poněkud předčasné říct přesné číslo, neboť to závisí jednak na tom množství uprchlíků, jednak samozřejmě na finančních možnostech této republiky. ”

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože se Zeman k Drahošovi a jeho slovům vyjádřil již několikrát osobně, navíc jej soustavně a dlouhodobě napadá skrze svého tiskového mluvčího.

Miloš Zeman při ohlášení své druhé kandidatury na prezidenta prohlásil, že nebude útočit na své protikandidáty. Nicméně např. na TV Barrandov uvedl v souvislosti s inzerátem, který spojuje Drahoše s migrací, že: “ Pan Drahoš je spojen s migrací, v tomto případě se jedná o pravdivé téma. Loni v červnu v Lucerně prohlásil, že 2600 imigrantů klidně vydržíme. Protože je migrace citlivé téma, tak spojení pana Drahoše s migračním přístupem je logické a oprávněné.”

Při své návštěvě Jihomoravského kraje Zeman na dotaz týkající se Drahošových slov o nebezpečí ovlivnění voleb v ČR ze strany zahraničních tajných služeb uvedl, že “ Myslím, že to je pouze zoufalý pokus upozornit na sebe šířením konspiračních teorií ” a “ Člověk by snad neměl považovat občany za nesvéprávné ”.

Na stejné téma pak promluvil Zeman i ve svém Vánočním poselství, když řekl: “ Věřím, že nedojde k tomu, že se budeme obviňovat z toho, že výsledky minulých parlamentních voleb byly zmanipulovány zahraničními rozvědkami. Je to ubohé, je to trapné a je to urážející. ”

A podobně i v projevu na konferenci SPD, kde pronesl: “ Když nejmenovaní politici, nebo kandidáti na politiky, oznámili, že naši voliči v minulých parlamentních volbách byli ovlivněni zahraničními rozvědkami. Nuže dobrá, oni neřekli, jestli ruskými nebo americkými, i když asi mysleli spíše ty ruské. Nicméně já to považuji za drzou urážku českých voličů, kteří mají vlastní rozum, vlastní hlavu a kteří se nenechají manipulovat, nenechají si vymývat mozky, natož nějakou zahraniční rozvědkou, a ostatně ani si nedokáži představit, jak by se to dělo.. ”

V rozhovoru pro Parlamentní listy Zeman na otázku, co říká na Drahošova slova o tom, že by o některých věcech, jako například otázka členství v EU, neměli občané rozhodovat v referendu, odpověděl: “ Myslím si, že je to neúcta k občanům, ať to řekl kdokoli, protože referendum je například ve Švýcarsku naprosto běžnou věcí ”.

Mluvčí prezidenta se k Drahošovi vyjadřuje ještě častěji. Například na svém facebooku zveřejnil během posledního půl roku desítky příspěvků zmiňující Jiřího Drahoše.

Závěrečná část výroku Miloše Zemana, že se v debatě na TV Nova vyjádřil (od 2:20), že se nebude vyjadřovat k Drahošovi, když není ve studiu, je pravdivá.

Jiří Drahoš skutečně na různých akcích s občany o Miloši Zemanovi mluví. Namátkou můžeme uvést jeho setkání s občany v Klatovech či Holubově.

Miloš Zeman se zavázal při oznámení své kandidatury pro letošní volby, že nepůjde do žádných debat, nepovede kampaň a nebude útočit na kandidáty. Na tiskové konferenci po vyhlášení výsledků se Zeman vyjádřil, že je ochoten se se svým sokem utkat ve dvou debatách; později řekl, že půjde do čtyř debat, jak už jsme doložili.

Prezidentův mluvčí Ovčáček v debatě pro iDNES.cz, která se konala 4. ledna, řekl, že Zeman neplánuje účast v debatách ani před případným druhým kolem (druhé video v odkazu, 1:40).

Jiří Ovčáček stejný závazek potvrdil i 28. prosince 2017. Pro server Idnes.cz uvedl:

„Pan prezident dodrží svůj závazek, který veřejně oznámil 10. března 2017, tedy že nebude chodit do žádných takových debat, a to platí i pro debaty mezi prvním a druhým kolem.Pan prezident se zavázal, že nebude útočit na své protikandidáty a takový formát taková debata neumožňuje.“

Miloš Zeman se takto vyjádřil v pořadu Týden s prezidentem na televizní stanici Barrandov, vysílaném 2. listopadu 2017. Uvedl, že teoreticky může vláda v demisi vládnout celé čtyři roky – konkrétně řekl:

„V jisté konkrétní situaci, kdy by neprošel ani třetí pokus, tak je taková krásná věta v ústavě, která zní: Prezident může rozpustit sněmovnu a vyhlásit předčasné volby. Pozor, může, nikoliv musí.“ Později ještě doplnil: „Vláda bez důvěry může teoreticky vládnout až čtyři roky, právě proto, že ústava nestanoví žádný termín. Václav Klaus nechal Topolánkův kabinet také vládnout několik měsíců, než získal důvěru. Nechci strašit, věřím, že vše proběhne za daleko kratší období.“

Andrej Babiš následně tento postup odmítl.

Celostátní výbor hnutí ANO 22. ledna 2018 jednomyslně odhlasoval, že jediným kandidátem na post premiéra za hnutí ANO zůstává Andrej Babiš. Ten se předchozí týden nechal slyšet, že premiérem být nemusí.

„Jak už jsme avizovali, výbor jednomyslně potvrdil pana předsedu Andreje Babiše jako jediného kandidáta na premiéra,“ sdělila po jednání výboru místopředsedkyně ANO Jaroslava Pokorná Jermanová na tiskové konferenci (čas 1:44–2:12).

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných 20. a 21. října 2017 zvítězilo hnutí ANO 2011 vedené Andrejem Babišem s 29,64 %. Na druhém místě se umístila ODS předsedy Petra Fialy, která ve volbách získala 11,32 %.

Miloš Zeman zde mluví o tzv. kauze Budišov. Věra Jourová byla, jakožto bývalá náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj, zatčena a poslána do vazby, kde strávila 33 dní. Měla údajně převzít úplatek dva miliony korun. Její případ byl však ukončen pro nedostatek důkazů a Jourová byla odškodněna 3,6 miliony korun.

Dnes je eurokomisařkou pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů.

Článek 68 Ústavy České republiky ve svém druhém odstavci uvádí: „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Premiér tedy skutečně není žádným způsobem vybrán volbou a v Ústavě není ani stanoveno, že tuto funkci vykonává předseda vítězné strany. Prezident má ve svém rozhodnutí o jmenování předsedy vlády volnou ruku.

Např. v roce 2010 se po volbách stal předsedou vlády Petr Nečas, jehož ODS ve volbách nezvítězila. Měla ovšem větší koaliční potenciál a byla schopna sestavit většinu v Poslanecké sněmovně.

Už v srpnu 2017, tedy předtím, než byly známy výsledky podzimních voleb do Poslanecké sněmovny, se Jiří Drahoš k otázce jmenování Andreje Babiše v případě vítězství hnutí ANO vyjádřil pro online rozhovor IHNED.cz.

Uvedl: „Prezident je povinen postupovat podle ústavy a při pověření sestavením vlády musí vycházet z výsledků voleb – vůle voličů. Pokud by tedy ANO disponovalo potřebnou přesvědčivou většinou křesel v Poslanecké sněmovně, neměl bych jinou možnost.“

Z tohoto vyjádření vyplývá, že první pokus jmenování vlády by Jiří Drahoš zřejmě ponechal vítězi voleb - tedy hnutí ANO.

Ani v rozhovoru pro Aktuálně.cz v listopadu 2017 Drahoš explicitně neuvedl, že by Babišovi první pokus k sestavení vlády nedal. Požadoval by ale vládu s vyslovením důvěry. „Jsem člověk, který je přesvědčený o tom, že vláda by měla mít důvěru Poslanecké sněmovny. Samozřejmě, není neobvyklým modelem ani menšinová vláda, ale i taková vláda by měla mít důvěru sněmovny. Očekávám, jak se bude situace vyvíjet. Byl bych nerad, kdyby tady také vládla dlouho vláda v demisi, není to dobré ani pro parlamentní demokracii, ani pro tuto zemi. Sám čekám, jak se situace vyvine. Byl bych ale rád, aby vláda, ať by byla jakákoliv, získala většinu ve sněmovně.“

Podle čl. 68 Ústavy České republiky jmenuje prezident předsedu vlády v prvních dvou pokusech bez jakéhokoliv omezení. V případě, že první dva pokusy nejsou úspěšné, jmenuje prezident republiky při třetím pokusu premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Třetí pokus pro jmenování premiéra je tedy na vlastním rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny a prezident do něj nijak nezasahuje.

Miloš Zeman tuto poznámku pronesl na TV Nova 21. ledna 2018 v pořadu Cesta na Hrad, který uváděl Rey Koranteng.

„Tak já nechci vypadat jako straník sociální demokracie, ale pochopte, že jsem tu stranu řídil osm let, že se tehdy dostala ze sedmi na třicet dva procent a já považuji za jeden z nejhorších momentů, i když jsem to neovlivňoval, její pád na těch sedm procent.” (čas 2:54)

Miloš Zeman byl skutečně osm let předsedou ČSSD. Stranu vedl v letech 1993 až 2001, kdy byl vystřídán Vladimírem Špidlou.

V roce 1992 získala Československá sociální demokracie (později transformována na Českou stranu sociálně demokratickou) ve volbě do České národní rady 6,53 %.

V následujících volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 1996 získala ČSSD pod vedením Miloše Zemana 26,44 % a o dva roky později 32,31 %.

V posledních volbách do Poslanecké směnovny v říjnu 2017 získala ČSSD 7,27 % hlasů.

Miloš Zeman ve výroku odkazuje na směrnici o držení zbraní. Směrnice obecně je jednou z forem unijního práva, konkrétně se jedná o sekundární předpis přijatý na základě unijních smluv. Schvalují se především řádným legislativním postupem, tzn. Radou a Evropským parlamentem.

Směrnice je závazná pro členský stát co do výsledku, avšak formu a prostředky k jeho dosažení ponechává na členských státech. Vzhledem k tomu, že směrnice nejsou přímo aplikovatelné, musí být do konkrétního právního řádu tzn. transponovány.

Transpozice směrnice do právního řádu ČR je zajišťována prostřednictvím zákonů, které přijímá Parlament ČR tak, aby bylo dosaženo cíle a účelu předpokládaného směrnicí. Prezident v tomto případě pravomocemi opravdu nedisponuje.

Druhý dodatek americké Ústavy opravdu zaručuje občanům právo na držení zbraně. Jako většina oblastí, i držení zbraní je ve Spojených státech regulováno ze tří zdrojů – rozhodovací praxí soudů, federálními zákony a zákony jednotlivých států. Klíčový federální zákon je tzv. Gun Control Act z roku 1968, který společně s dodatkem z roku 1986 zapovídá držení zbraně např. osobám závislým na návykových látkách či duševně chorým. Konkrétnější pravidla pak přináší tzv. Brady Act (např. § 922 (d) omezuje okruh osob, kterým lze zbraň poskytnout).

Konkrétní podmínky k získání a držení zbraně však vymezují zákony jednotlivých států. Ty se ovšem zcela zásadně liší. Zatímco v Kalifornii vás čeká psaný test (.pdf) o bezpečnosti zbraní a ukázka (.pdf) bezpečného nakládání se zbraní pod dohledem instruktora, ve státě Idaho není třeba zbraň registrovat ani žádat o povolení, a závazné jsou tak pouze obecné federální normy. Zeman má však pravdu, když říká, že za dodržení dalších regulací mají Američané obecně právo držet zbraň.

Dne 24. července 2017 došlo k přepadení prodejny zbraní v blízkosti Václavského náměstí (Opletalova ulice). Pachatel napadl nožem prodávajícího, kterého vážně poranil, následně byl však útočník postřelen kolegyní napadeného. Napadený i útočník byli poté převezeni do nemocnice, kde útočník svému zranění podlehl.

Střelba zaměstnankyně byla policií ČR vyhodnocena jako nutná obrana a případ byl následně odložen bez stíhání. Policie byla na místě činu až s příjezdem záchranné služby.

Nehodnotíme, zda byl ústavní zákon jedinou cestou k obejití směrnice, hodnotíme pouze vztah unijního a vnitrostátního práva. Přičemž ani podle unijního, ani podle vnitrostátního výkladu, není ústavní zákon sám o sobě nadřazen evropské směrnici, naopak obecně platí přednost unijního práva. Podle názoru Ústavního soudu je však tato přednost omezena mezemi, které byly unijním orgánům členskými státy poskytnuty, mezi ně patří zejména základy státní svrchovanosti a materiální ohnisko ústavy. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Co se týče vztahu unijního a vnitrostáního práva, věc má 2 rozměry. První je pohled z hlediska unijního práva, a to zejména Soudního dvora EU, podle kterého (.pdf, str. 8, bod 3) před unijním právem “nemohou mít vzhledem k jeho povaze přednost vnitrostátní právní předpisy jakéhokoliv charakteru…” To znamená, že pokud je v rozporu unijní norma (ať už unijní smlouva, nebo sekundární předpisy jako např. směrnice) s vnitrostátní normou (tj. zákonem, a to i ústavním) členského státu, má přednost norma unijní. Neznamená to však, že se vnitrostátní norma ruší, pouze se na daný případ neaplikuje. Stručně řečeno slovy ústavního právníka, profesora Kysely, “stupeň právní síly není pro EU rozhodující.”

Druhý pohled pak představuje právo vnitrostátní. V rámci České republiky se k postavení vnitrostátního a unijního práva několikrát vyjádřil Ústavní soud (zejména v nálezech Cukerné kvóty III a Lisabon I a II). Ten zastává doktrínu, podle které jsou oba systémy relativně samostatnými, zároveň však uznává (část B, 4. odstavec) aplikační přednost unijního práva, avšak s výjimkou v případě, kdy by unijní právo porušilo základy státní svrchovanosti či podstatné náležitosti demokratického právního státu, tzv. materiální ohnisko ústavy. V případě rozporu s ním by nemohly být dané unijní akty v České republice závazné (bod 216).

Ústavní soud tak vlastně posuzuje, zda se činnost unijních orgánů a unijní právo obecně drží v mezích pravomocí, které jim byly poskytnuty (bod 216). Pokud se drží v mezích pravomocí, má unijní právo přednost před právem vnitrostátním.

Podle studie (.pdf, str. 4) z roku 2014 s názvem Světový projekt o internetu – Česká republika bylo mezi lidmi staršími 14 let 79 % uživatelů internetu, nejméně uživatelů bylo mezi lidmi staršími 75 let. V roce 2016 bylo podle dat Českého statistického úřadu (.pdf, str. 6) připojeno k internetu 82 % domácností, ve kterých žijí osoby ve věku 16–84 let, lišících se hlavně podle vzdělání.

Nejaktuálnější čísla ČSÚ za rok 2017 pak hlásí až 77,2 % domácností s připojením k internetu. Podle ČSÚ naše země také patří v rámci Evropy mezi ty, ve kterých se vybavení internetem rozšiřovalo v posledních deseti letech nejrychleji. Přetrvávají ovšem rozdíly ve vybavenosti z hlediska příjmu a věku.

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož Drahoš konkrétním důkazem nedisponuje, což i veřejně uvedl. Pro úplnost dodáváme, že Zeman jej zcela přesně necituje.

Jiří Drahoš na tiskové konferenci 1. prosince 2017 vyjádřil obavu z ovlivňování voleb v České republice zahraničními vlivy.

„Já jsem přesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou. Já o tom osobně nemám pochyb.“

Jiří Drahoš byl následně konfrontován s dotazy na konkrétní důkaz ovlivňování voleb. Přesné odpovědi „žádný důkaz nemám“ jsme od něj neslyšeli, nicméně například Martin Veselovský jej v DVTV 2. ledna 2018 dotlačil k tomu, aby to de facto uznal. (čas 18:33)

„Asi oba dobře víme, že takovýto důkaz, který bych položil na stůl, se získává poměrně velmi těžko. (...) Já jsem přesvědčen o tom, že se tak děje, víte, kdyby BIS takovýto důkaz měla, tak musí konat, takže ani od ní nelze očekávat jiné vyjádření než to že jsou si toho vědomi, nakonec je to i v jejich výroční zprávě za rok 2016.“ Podobně Drahoš reagoval například v Interview ČT24 z 5. prosince 2017 (čas 3:47).

Ve zprávě BIS není nikde výslovně napsáno, že zahraniční služby ovlivňovaly výsledky parlamentních voleb. Zpráva z roku 2016 ale uvádí několik údajů o hybridní válce.

„Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti… Exponenti čínských zpravodajských služeb v ČR intenzivně hledali podporu čínského stanoviska v uvedeném sporu nejen v čínské komunitě v ČR, ale především na české politické a akademické scéně. V českých médiích se objevily výrazně pro-čínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti, potažmo i čínské, vzhledem k faktu, že články byly překládány a publikovány na čínských zpravodajských serverech, a vytvoření dojmu, že obyvatelé i političtí představitelé ČR stojí na čínské straně.”

Ruské a čínské tajné služby na území České republiky působí a snaží se ovlivňovat veřejné mínění. Ve zprávě však není uvedeno, že by zasahovaly do českých voleb. Dále zpráva hovoří o ruské kyberneticko-špionážní kampani APT28/Sofacy.

„Ačkoliv jde o jednu z nejstarších, nejlépe popsaných a i v otevřených zdrojích identifikovaných kyberšpionážních kampaní, je její efektivita stále značná a lze předpokládat, že bude pokračovat i v budoucnu. Kampaň APT28/Sofacy necílí pouze na data jako taková, ale v poslední době se zaměřuje na krádeže osobních údajů a přihlašovacích údajů do informačních a komunikačních systémů. Zcizená data a informace mohou být využívány k nejrůznějším účelům - ať již k politickým nebo vědecko-průmyslovým, nebo například k dehonestaci určitých osob či přímo států, k dezinformacím, případně k vydírání.”

BIS ve své zprávě uvádí určité útoky cizích tajných služeb, které by mohly poškodit české zájmy, vést k dehonestaci určitých osob nebo k dezinformacím. Dehonestace vrcholných politiků či dezinformace by v takovém případě mohly způsobit ovlivnění výsledků voleb.

Zpráva jasně nehovoří o ovlivňování voleb tajnými službami. Ředitel BIS nicméně uvedl, že služba nemá podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb cizími zpravodajskými službami.

Na ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami a BIS, konkrétně její ředitel Michal Koudelka, reagovala přímo veřejným prohlášením:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.


Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.


BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Z toho vyplývá, že BIS neměla v době vydání prohlášení žádné podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. BIS ale nevylučuje jiné způsoby ovlivňování, jak sama dokládá na příkladu možnosti dezinformační kampaně v rámci demokratického principu svobody slova.

Ve zprávě BIS není nikde výslovně napsáno, že zahraniční služby ovlivňovaly výsledky parlamentních voleb. Zpráva z roku 2016 ale uvádí několik údajů o hybridní válce.

„Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti… Exponenti čínských zpravodajských služeb v ČR intenzivně hledali podporu čínského stanoviska v uvedeném sporu nejen v čínské komunitě v ČR, ale především na české politické a akademické scéně. V českých médiích se objevily výrazně pro-čínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti, potažmo i čínské, vzhledem k faktu, že články byly překládány a publikovány na čínských zpravodajských serverech, a vytvoření dojmu, že obyvatelé i političtí představitelé ČR stojí na čínské straně.”

Ruské a čínské tajné služby na území České republiky působí a snaží se ovlivňovat veřejné mínění. Ve zprávě však není uvedeno, že by zasahovaly do českých voleb. Dále zpráva hovoří o ruské kyberneticko-špionážní kampani APT28/Sofacy.

„Ačkoliv jde o jednu z nejstarších, nejlépe popsaných a i v otevřených zdrojích identifikovaných kyberšpionážních kampaní, je její efektivita stále značná a lze předpokládat, že bude pokračovat i v budoucnu. Kampaň APT28/Sofacy necílí pouze na data jako taková, ale v poslední době se zaměřuje na krádeže osobních údajů a přihlašovacích údajů do informačních a komunikačních systémů. Zcizená data a informace mohou být využívány k nejrůznějším účelům - ať již k politickým nebo vědecko-průmyslovým, nebo například k dehonestaci určitých osob či přímo států, k dezinformacím, případně k vydírání.”

BIS ve své zprávě uvádí určité útoky cizích tajných služeb, které by mohly poškodit české zájmy, vést k dehonestaci určitých osob nebo k dezinformacím. Dehonestace vrcholných politiků či dezinformace by v takovém případě mohly způsobit ovlivnění výsledků voleb.

Na ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami ale BIS, konkrétně její ředitel Michal Koudelka, reagovala přímo veřejným prohlášením:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Z toho vyplývá, že BIS neměla v době vydání prohlášení žádné podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. BIS ale nevylučuje jiné způsoby ovlivňování, jak sama dokládá na příkladu možnosti dezinformační kampaně v rámci demokratického principu svobody slova.

Miloš Zeman sice dostává plnou, nezkrácenou verzi zprávy BIS. Drahoš však opakovaně mluví o veřejné části výroční zprávy BIS, která je dostupná na webu této instituce. Nepotřebuje tedy speciální přístup, který vyplývá z povahy funkce prezidenta nebo jiného ústavního činitele.

Stejně tak BIS ve svém prohlášení nikdy neoznačila podezření Jiřího Drahoše z ovlivňování voleb jako nepravdivé. 1. prosince 2017 vedoucí BIS - plk. Ing. Michal Koudelka - uvedl, že „v tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské“. Zároveň však dodal, že „vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova“.

BIS tak ústy svého ředitele Drahošovu informaci nepotvrzuje ani neoznačuje za nepravdivou, v prohlášení se píše o „nezákonném ovlivňování”, což je oproti Drahošem nastíněným obavám poměrně úzké vymezení.

Z obou důvodů je pak výrok hodnocen jako nepravdivý.

BIS se k ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami vyjádřila ve veřejném prohlášení ředitele Michala Koudelky. Uvedla, že žádné konkrétní důkazy o této skutečnosti nemá a o Drahošovi se v ní ani v ostatních veřejných výročních zprávách nevyjadřuje. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

„V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.”

Drahoš má pravdu, že ve veřejném prostoru se o ovlivňování řady voleb píše, jde prozatím povětšinou o podezření. Ta jsou v řadě případů důvodná, v některých případech jde pak již o konkrétně popsané techniky, které měly v danou chvíli manipulovat veřejným míněním. Jde např. o cíleně šířené dezinformace prostřednictvím placených příspěvků na sociálních sítích v USA.

Informace o snahách ruské tajné služby ovlivnit volby v mnohých zemích byly skutečně přineseny řadou českých i zahraničních médií. Ruský vliv v podobě kybernetických útoků nebo šíření „fake news“ byl dokumentován například v prezidentských volbách na Ukrajině v roce 2014. Nejvýznamněji byl řešen v případě amerických prezidentských voleb v roce 2016. Kdy k dnešnímu datu probíhá vyšetřování hlavních aktéru kampaně současného prezidenta Trumpa. Bývalý člen volebního štábu, George Papadopoulos, již přiznal svá střetnutí s lidmi reprezentujícími ruské zájmy v době volební kampaně.

Ohledně ovlivnění voleb byly publikovány i informace společnostmi Facebook a Twitter.

Kybernetickým útokům se nevyhnula ani volba prezidenta ve Francii v roce 2017. Kampaň současného prezidenta Emannuela Macrona, čelila kybernetickým útokům i řadě fake news spojených s jeho jménem. Jak uvádí vedoucí jeho volebního štábu, jednalo se o stovky až tisíce kybernetických útoků směřovaných na databázy kampaně. Za zemi původu bylo označeno právě Rusko.

Nejaktuálnější informace o ruském vměšování se do voleb pochází z Mexika. Informace přinesla Národní bezpečnostní agentura. Mexičtí političtí zástupci však tyto informace odmítli, stejně tak Rusko odmítlo všechna obvinění z ovlivňování voleb v zahraničí.

Miloš Zeman opravdu citoval psychiatra Cyrila Höschla. Sám Höschl dlouhodobě uvádí, že citace je správná, jen byla Milošem Zemanem vytržena z kontextu.

Na svých stránkách Cyril Höschl uvádí v rozhovoru pro Reflex z roku 2004, že byla citace vytržena z kontextu:

„Citát je vytržen z atmosféry té chvíle a oné doby. Byla to doba, kdy u nás začala po prvotním nadšení prosakovat „blbá nálada“ spojená s neschopností nadhledu a odstupu. Chtěl jsem tehdy ukázat, že schopnost humoru, tj. vhledu za prvoplánový význam slov a situací, souvisí také s inteligencí.“

Naposledy se k tématu vyjádřil (0:31) v rozhovoru pro EchoTV 18. ledna 2018:

Balšínek: Ten výrok souvisel s tím, že většina populace je dementní. Vzpomínáte si na to, vadí vám to?
Höschl: Trošku mi to vadí, protože s čase, ono už je to takových 27 let, došlo k určitému posunu významu toho výroku, který je ještě navíc vytržený z kontextu. Rozhodně to neznamenalo, že polovina populace je dementní.

Současná vláda skutečně vydala souhlasné stanovisko k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Návrh zákona počítá se zdaněním finančních náhrad, které stát vyplácí církvím za majetek, jenž jim nemůže vrátit v rámci restitucí.

Církve, respektive církevní diecéze, kongregace a řády opravdu v reakci na církevní restituce hromadně podávaly (.pdf) na kraje a obce žaloby. Většina žalob na kraje byla stažena poté, co k tomu Česká biskupská konference řády a kongregace v tuzemsku působící vyzvala, a to po svém vzoru, kdy žaloby sama stáhla také. ČBK, sbor českých biskupů, se opravdu vyjádřila tak, neměla pravomoc diecézím stažení žalob nařídit, zároveň však byla ráda, že tak učinily.

Pro účely vyrovnání majetku státu s církvemi byla ustanovena Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. První jednání se uskutečnilo v roce 2007. Vládní komise byla založena jako poradní orgán se šesti členy. Předsedou byl tehdejší ministr kultury Václav Jehlička. Dalšími členy byli ministr financí Kalousek, ministr zemědělství Gandalovič, ministr zahraničních věcí Schwarzenberg, ministryně, v jejíž působnosti jsou lidská práva a národnostní menšiny, Stehlíková a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Němcová. Jednalo se tedy o zástupce vlády.

Jednání této komise se ale účastnili i zástupci církví, příkladem může být biskup Tomáš Holub (.pdf., str. 2). Církev byla při těchto jednáních zastoupena Církevní komisí.

V roce 2013 pak byla stanovena další expertní komise složená ze zástupců ČSSD, hnutí ANO a představitelů církví za účelem realizace zákona o vyrovnání s církvemi. Činnost této komise byla v roce 2014 ukončena. Církevní komise ukončila svoji činnost 25. března 2014.

Zeman reaguje na to, když Drahoš odmítá zpětné zdanění církevních restitucí slovy: „Nevidím žádný důvod pro to, aby v této chvíli byl otevřen problém zdanění církevních restitucí, protože velmi podobně bychom mohli sáhnout postupně i [ke] zdanění jiných věcí.“

Rozdíl mezi zpětným zdaněním restitucí a novými daňovými zákony je však zjevný - daňové zákony udávají výši, vyměřovací základy a jiné aspekty daní, vždy však s působností do budoucna (budoucí příjmy, budoucí převody atd.) Například zákon o daních z příjmů se takto bez větší pozornosti novelizuje pravidelně několikrát do roka (byť často kvůli malým změnám při novelách jiných zákonů). Při zasažení do přijatého zákona o církevních restitucích by ale došlo k tzv. pravé retroaktivitě - změně směrem ke vztahům, které již vznikly. Ta je kvůli právní jistotě nepřípustná, jak jsme vysvětlili v jiném výroku. Takový krok by pak mohl čekat i přezkum Ústavním soudem a případné zrušení.

Není jasné, jakou “anketu” má Jiří Drahoš na mysli, proto je pro nás výrok neověřitelný.

Jiří Drahoš může myslet výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění, které tuto otázku sleduje. Například výzkum z února 2017 (.pdf, strana 2) se zabývá mírou naléhavosti různých oblastí veřejného života. Problematika migrace se zde skutečně nevyskytuje na prvním místě (to patří korupci), ovšem až na druhém s 61 % občanů považujícími ji za do nějaké míry naléhavou.

Církevní restituce se na prvních 20 příčkách opravdu nenacházejí, daný průzkum se však zaměřil na konkrétních 29 oblastí, které byly určeny CVVM, restituce nebyly do seznamu vůbec zařazeny.

Zákon o církevních restitucích se vrátil do Poslanecké sněmovny po zamítnutí Senátem. Hlasování se uskutečnilo 8. listopadu 2012. K jeho přijetí bylo třeba alespoň 101 poslanců. Pro přijetí ale hlasovalo 102 poslanců, mezi nimi byl i poslanec Roman Pekárek (později skutečně odsouze n a uvězněn).

I kdyby se ale tohoto hlasování neúčastnil, zákon by byl přijat.

Zavádějící je výrok z důvodu chybně prezentovaného obsahu výzvy. Drahošovu větu o přijetí 2600 migrantů navíc Miloš Zeman vytrhl z kontextu tak, že jej líčí jako nestřídmého „vítače” migrantů. Záměna lokality ani nepřesná citace (obsahem i pořadím vět) nehrály v hodnocení roli.

Prakticky totožný výrok, jakým je první věta, Zeman pronesl v rozhovoru pro TV Barrandov. Jiří Drahoš v červnu 2017 v Lucerně (nikoli Karolinu) řekl, že „přijmout nějakých 2600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém.” Ilustrovat takto jeho „vítačství” je tedy samo o sobě přinejmenším zavádějící.

Co se týče petice, Drahoš podepsal Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. Již dříve se vymezil proti tomu, že by mělo jít o výzvu pro přijímání imigrantů, v tom má prezident pravdu. Ačkoli nejde o první větu, ve druhém odstavci výzva obsahuje toto: „Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.” Odstavec pokračuje následovně: „Ti skutečně potřebnímusí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.” Již v preambuli jsou vymezeny cíle výzvy - nezlehčovat skutečná migrační rizika, neagitovat za konkrétní kroky vůči uprchlíkům, ale vymezit se proti iracionálnímu rozdmýchávání xenofobie a etnické a náboženské nesnášenlivosti. Zemanovo vyjádření je zavádějící - byť v dílčích částech rámcově pravdivé. Ukazuje pouze částečný a neúplný obraz situace, Drahošovi i výzvě samotné připisuje sdělení, které však on ani výzva nepředávali.

Podobný výrok již Drahoš pronesl v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018, a ten jsme ověřili jako pravdivý. Drahoš stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle svých vyjádření kvóty nepodporuje, apeluje na důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňuje potřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Prezident České republiky podle Ústavy sjednává a ratifikuje pouze mezinárodní smlouvy. Ratifikace se tak nevztahuje na právní předpisy vydané na základě mezinárodní smlouvy, jako například nařízení. Mezi nařízení patří i návrh nařízení Dublin IV, který by tak v případě schválení působil v českém právním řádu přímo, bez toho, aby vnitrostátní předpis musel implementovat, jak je tomu v případě směrnic. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok byl vysloven v souvislosti s možnou ústavní stížností vůči nařízení Dublin IV. Prezident nemůže podávat ústavní stížnost, pouze může podat návrh k posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. To se však nevztahuje na nařízení, které je předpisem vzniklým až na základě mezinárodní smlouvy. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Nejprve je třeba si říct, že právem podat “běžnou” ústavní stížnost disponují pouze fyzické a právnické osoby, kterým bylo zasaženo do jejich základních práv a svobod, nikoliv prezident jako státní orgán. Prezident pak může podávat k Ústavnímu soudu návrhy týkající se zrušení zákona a přezkumu souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem.

Co se týče přezkumu souladu mezinárodního práva s ústavním pořádkem, Ústavní soud může posuzovat pouze soulad mezinárodních smluv, a to pouze ještě před jejich ratifikací. Nařízení jako předpis vydaný až na základě již ratifikované mezinárodní smlouvy je tak z návrhu na podání přezkumu vyloučen.

Názvem Dublin IV se označuje návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, který má nahradit nařízení z roku 2013, tzv. Dublin III. Dublin IV je zatím pouze návrhem nařízení, který zatím nebyl přijat.

Andrej Babiš při své návštěvě Bulharska projednával se svým bulharským protějškem, premiérem Bojkem Borisovem, témata spojená s migrační politikou Evropské Unie. Bulharsko je totiž předsedajícím státem EU, v migrační politice během svého předsednictví chce dosáhnout kompromisu mezi členskými státy.

Je třeba také dodat, že návrh Dublinu IV bude mít nejspíše pozměněný proces přijetí nařízení. Zástupci členských států se totiž dohodli na summitu Evropské rady z října 2017, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude při hlasování v Radě třeba souhlasu všech členských států, nikoliv pouze kvalifikované většiny, která je vyžadována podle unijních smluv. Česká republika tak bude mít právo veta při schvalování návrhu nařízení obsahující výše uvedený mechanismus.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když má Zeman pravdu v tom, že prezident podepisuje mezinárodní smlouvy, v případě Dublin IV, o kterém byla řeč, nejde o mezinárodní smlouvu, ale nařízení, které prezident nepodepisuje.

Ústava České republiky ve svém článku 63 vyjmenovává tzv. pravomoci prezidenta s kontrasignací, tj. pravomoci, k jejichž platnosti je nutný další podpis, obvykle předsedy vlády nebo člena vlády jím pověřeného. Mezi tyto pravomoci prezidenta patří mimo jiné sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv.

Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu prostřednictvím svého tehdejšího prezidenta Václava Klause (což následně kontrasignoval premiér Jan Fischer) 3. listopadu 2009, ačkoliv osobní postoj Václava Klause byl k Lisabonské smlouvě negativní. V platnost pak Lisabonská smlouva v České republice vstoupila 1. prosince 2009.

Výrok označujeme za pravdivý, protože Dublin IV. skutečně nepatří mezi mezinárodní smlouvy, nýbrž se jedná se o sekundární unijní předpis vydaný na základě mezinárodní smlouvy, v tomto případě Smlouvy o fungování Evropské Unie. Nařízení mají obecnou působnost, jsou závazná a přímo použitelná ve všech členských státech Evropské unie.

Stejně jako dříve, kdy prezident tento výrok pronesl, i nyní pro nás zůstává neověřitelným, neboť obsah rozhovoru mezi Zemanem a Merkelovou není (mimo jeho interpretaci) znám.