V rámci výroku nesrovnáváme zákon o majetkovém vyrovnání s církemi se zdaněním stavebního spoření, jak k tomu došlo v rozhovoru Práva. Soustředíme se toliko na samotný proces, o kterém mluví Kalousek. Tedy zdanění stavebního spoření a následné rozhodnutí Ústavního soudu.

V roce 2010 schválil Parlament vládní návrh novely zákona o daních z příjmů jako zákon č. 348/2010 Sb. Tento zákon stanovil jednorázové omezení v‎‎ýjimky ze zdanění pro příspěvek poskytovaný v rámci stavebního spoření. Výjimka, která byla dříve součástí zákona o daních z příjmů, byla pozastavena pro všechny příspěvky ze stavebního spoření, na které vznikl nárok v roce 2010 (§ 4, odst. 1, písm. s). Jednalo se tedy o jednorázové zdanění příjmů z příspěvků ze stavebního spoření pouze za rok 2010, repektive zdaňovací období roku 2011. Tím argumentoval Miroslav Kalousek již při projednávání návrhu zákona 2. listopadu 2010 v Poslanecké sněmovně.

Tato novela byla ale v dubnu 2011 vzhledem k rozporu s ústavní zásadou právní jistoty a legitimního očekávání shledána Ústavním soudem jako neústavní a byla proto zrušena. V dnešním znění zákona je tak příspěvek ze stavebního spoření od zdanění opět osvobozen.

Veškeré prostředky vybrané podle neústavní novely zákona o daních z příjmů jako daně z příspěvků ze stavebního spoření byly Ministerstvem financí vráceny stavebním spořitelnám, respektive na účty klientů, ještě v roce 2011.