Premiér Andrej Babiš představil 26. listopadu 2018 po několikerém odkladu Národní investiční plán ČR na období let 2019–2030. Plán podle Andreje Babiše obsahoval více než 17 tisíc projektů za 3,45 bilionu Kč, přičemž 1,23 bilionu mělo být vyčleněno na investice do roku 2022. V rámci příprav dle vyjádření premiéra Babiše proběhl rozsáhlý sběr dat provedený Ministerstvem pro místní rozvoj, při němž měly být osloveny nejen všechny resorty, ale i obce, města a kraje. Za tímto účelem Andrej Babiš vyjížděl na jaře roku 2018 spolu se svou první vládou do regionů, kde obcím a krajům sliboval investice ve výši přesahující 100 miliard Kč. Výsledkem sběru dat mělo být dle Babiše „vytvoření mapy investičních preferencí, která bude nyní konfrontována s kapitálovými možnostmi České republiky“. Detailní znění Národního investičního plánu však dlouhou dobu nebylo dostupné. Po většinu roku 2019 vláda interní materiál odmítala zveřejnit.

V Poslanecké sněmovně se v březnu 2019 premiér k tématu například vyjádřil takto: „Můj nápad – Národní investiční plán. Tady je. Už ho mám asi dva měsíce. Ale není připraven.“ (video, 1:05:59) Na dotaz (video, 1:11:50) Víta Rakušana v rámci poslaneckých interpelací, který se týkal termínu představení Národního investičního plánu poslancům, Babiš reagoval: „My to připravujeme. Řešíme rozpočet 2020. Ano. A není kam spěchat.“ (video, 1:12:45)

Podobně se premiér Babiš vyjadřoval i v dubnu 2019. V květnu poté uvedl (video, 25:51), že Národní investiční plán bude zveřejněn nejpozději do konce roku 2019. Zpřístupnění se mimo jiné domáhali také Piráti. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek dokonce kvůli tomu v srpnu 2019 podal na premiéra žalobu. Ta však nebyla úspěšná, jelikož soud dokument označil za politický materiál.

V září 2019 oznámili premiér Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček podepsání memoranda o spolupráci vlády a čtyř největších komerčních bank – ČSOB, Komerční banky, České spořitelny a UniCredit Bank. Dohodli se na vzniku Národního rozvojového fondu, který by měl zajistit částečné financování investičních projektů obsažených v Národním investičním plánu. Na začátek byla fondu přislíbena investice 7 miliard korun.

Ke zveřejnění (.pdf) Národního investičního plánu následně došlo až v prosinci 2019. Prezentován byl pod názvem Země budoucnosti pro 11 milionů lidí. Plán je určen pro období let 2020–2050. Počítá (.pdf, str. 7) se zhruba 20 000 investičními projekty v celkové výši kolem 8 bilionů korun. Největší prioritou mají být investiční akce v dopravě, na které je vyčleněno 77 % z celkové částky. Co se týče samotné podoby dokumentu, už první strany uvádí (.pdf, str. 8): „Smyslem Národního investičního plánu rozhodně není diktovat konkrétní investice (…). Jde o živý dokument. Předpokládá, že v průběhu času dojde k jeho postupnému upravování a zpřesňování. Projekty budou muset projít prioritizací, evaluací.“ Na povahu materiálu upozorňuje ve své reakci také veřejnost. Největší problémy představuje absence časového harmonogramu, zajištění financování či nesprávné odhady ekonomických nákladů.

Zajištění zdrojů, které slib vlády výslovně předpokládá, lépe řečeno jejich absenci, kritizovali mimo jiné poslanec Vojtěch Munzar (ODS), Miroslav Kalousek (TOP 09), Pirátská strana nebo ekonom Michal Skořepa. Tento nedostatek v prosinci 2019 připustil i vicepremiér Jan Hamáček: „Teď začíná ta zajímavější část, kdy musíme vést diskusi o tom, jaké jsou priority, časový horizont a kde na to investoři vezmou peníze. Ale to je fáze dvě a tři. Fází jedna bylo plán sestavit.“ Stejně tak učinil i sám Andrej Babiš: „Stěžejní je to, aby se projekty připravovaly. Ne že se bude čekat, až bude vyřešené celé financování, ministr musí vědět, co má popohnat a začít chystat, i když ještě nemá peníze.“

Správnost a přesnost finančních odhadů pak zpochybňovali například poslanci Petr Beitl (ODS), Petr Fiala (ODS) a Jakub Michálek (Piráti) či Jan Pavel z Národní rozpočtové rady.

Zveřejněný Národní investiční plán byl bez pochyb významným krokem ke splnění slibu, vzhledem k jeho podobě a podstatným nedostatkům jej však nelze považovat za konečnou a úplnou realizaci předvolebního závazku vlády. Za definitivní jej, jak naznačují jednotlivé výroky, nepovažovali sami tvůrci dokumentu, opozice, vláda ani odborníci. Chybějící časový a finanční harmonogram pak vylučují i slibovanou závaznost. Chybí také přehled či potenciál zajištění zdrojů, což je jeden z aspektů vládního slibu. Dokument se totiž podobá spíše seznamu možných investic než závaznému investičnímu plánu. Nicméně vláda skutečně určitý Národní investiční plán připravila, a slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

Pro úplnost doplňme, že z Národního investičního plánu částečně vychází také tzv. Národní plán obnovy (.pdf, str. 7), který má mimo jiné pomoci „vyvést českou ekonomiku z krize vyvolané pandemií“ covidu-19 (.pdf, str. 10). Jedná se o plán reforem a investic umožňující České republice čerpat finanční prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost v rámci unijního plánu obnovy Next Generation EU. Národní plán obnovy, který vláda schválila 17. května 2021, počítá s investicemi ve výši téměř 200 miliard Kč (.pdf). Z toho cca 172 miliard má pocházet z grantů EU, 28 miliard pak z národních zdrojů. Musíme nicméně zdůraznit, že se tento materiál vztahuje pouze k období let 2021–2023. Ačkoli bude možné prostředky z fondů EU čerpat až do roku 2026 (.pdf, str. 4), nejedná se o dokument, který by byl dlouhodobým strategickým investičním plánem České republiky.