Demagog.cz

Richard Brabec
Richard Brabec
Ministerstvo životního prostředí má v gesci lesy národních parků a tam, byť tenkrát, a to si možná pamatujete, byla obrovská debata o hrozící kůrovcové kalamitě na Šumavě. V té době už ten kůrovec žral ty hospodářské lesy, kde se zasahovat nejenom může, ale dokonce musí, a celá řada politiků řešila Šumavu nebo národní parky, kde ale žádná kůrovcová kalamita nebyla. Interview ČT24, 18. prosince 2018

Tento výrok byl ověřen jako nepravda

Odůvodnění

Ministerstvo životního prostředí má na starosti správu národních parků a politicky byla otázka kůrovce opakovaně diskutována. Jádro výroku je však nepravdivé. NP Šumava kalamitou kůrovce postižen byl, jen v letech 2010 až 2011 uhynulo na území NP více než 600 tisíc stromů.

Ministerstvo životního prostředí je dle kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy pro ochranu přírody a krajiny a lesní hospodářství v národních parcích. Zákon o ochraně přírody a krajiny blíže specifikuje působnost Ministerstva životního prostředí a ustanovuje jej odpovědným za schvalování zásad péče o národní parky a vydávání souhlasu s použitím ustanovení o zásazích proti škůdcům.

Kůrovcová kalamita na Šumavě má svoji historii. Výrazně se projevila zejména v pěti letech po orkánu Kyrill, který v roce 2007 výrazně poničil tvář Šumavy. Původně se velké množství odumřelých stromů kácelo a stát se snažil obnovu lesů aktivně podporovat. Od roku 2015 se prosazuje politika nezasahování, protože stále posilují názory, že jsou lesy schopné regenerace samostatně, bez zásahu člověka.

Problematika kůrovce na Šumavě byla na politické scéně diskutována zejména v letech 2010–2011, kdy kůrovec postihl Šumavu nejsilněji. Politická diskuze se týkala zejména otázky kácení uhynulých stromů, kdy největším kritikem politiky „nechat lesy být“ byl jihočeský hejtman Jiří Zimola.

Nicméně tvrzení, že šumavský národní park nebyl postižen kalamitou kůrovce, je nepravdivé. Jak vyplývá z analýzy Martina Klewara z České akademie zemědělských věd, NP Šumava kůrovcovou kalamitou stižen byl: „Vrcholu dosahuje kalamita v roce 2010 a 2011, kdy v jednom roce usychá vinou kůrovce v rámci bezzásahových území v NP Šumava 261.220 stromů (rok 2010) a 340.700 stromů (2011) a v rámci zásahových území je vytěženo kůrovcové dříví o objemu 347.000 m3 (rok 2010) a 242.000 m3 (rok 2011). Hmotnost napadených stromů osciluje mezi 0,33–6,5 m3 se střední hodnotou 0,99 m3. Meziroční přírůstek kůrovcových souší vytváří místy souvislé plochy o velikosti přesahující sto hektarů (Trojmezná, Poledník).

Kůrovcová kalamita se netýká jen Šumavy, ale je rozšířená i v dalších částech České republiky, například na Jesenicku. Jak uvádí F. Lorenz, M. Knížek a J. Liška (2017): „Nejvážnější, doslova kritická situace, přetrvává již řadu let v oblasti severní a střední Moravy a Slezska. Katastrofálně je zasažen zejména kraj Moravskoslezský (cca 1,46 mil. m3) a dále Olomoucký (cca 0,64 mil. m3) (v obou krajích opět evidováno přibližně 2/3 celostátního objemu kůrovcového dříví)! Mezi další výrazněji postižené kraje náleží Jihočeský (cca 352 tis. m3), Plzeňský (cca 285 tis. m3), Vysočina (cca 260 tis. m3), Zlínský (cca 233 tis. m3) a Jihomoravský (cca 228 tis. m3).“ (s. 13)