Šestičlenný senátorský Klub pro liberální demokracii – Senátor 21 připravil v dubnu 2019 ústavní žalobu (.pdf) na prezidenta Miloše Zemana, která vymezuje šest případů hrubého porušení Ústavy (A-F) a následně osmnáct dílčích skutků prezidenta republiky, které jsou v rozporu s právním řádem České republiky. Následně byla žaloba rozšířena i o události ohledně odvolání ministra Staňka.

Udržování vlád, které neměly důvěru Poslanecké sněmovny, předmětná žaloba uvádí ve svých bodech A a D (str. 3). Jako první případ uvádí úřednickou vládu Jiřího Rusnoka z roku 2013:

„Prezident republiky jmenoval dne 25. června 2013 předsedou vlády Jiřího Rusnoka a následně dne 10. července 2013 další členy vlády, ačkoliv věděl, že je ustálena většina v Poslanecké sněmovně Parlamentu, která by podpořila vládu předjímanou jejím politickým vedením, a že vznik jiné většiny pro podporu jakékoliv jiné vlády je vyloučen. Takto jmenovanou vládu pak poté, co neobdržela dne 7. srpna 2013 důvěru Poslanecké sněmovny, udržoval ve funkci až do 29. ledna 2014 tím, že nejmenoval dalšího předsedu vlády, ačkoliv byl po volbách do Poslanecké sněmovny od listopadu 2013 konfrontován s tím, že v Poslanecké sněmovně je ustálena většina, která může a chce sestavit a podpořit vládu, která by měla její podporu. Prezident republiky tak na dobu delší než sedm měsíců vyvolal čistě prezidentský systém exekutivního vládnutí.“

Jakožto druhý případ žaloba jmenuje otálení prezidenta republiky s jmenováním nového předsedy vlády po demisi první vlády Andreje Babiše:

„Prezident republiky poté, co jím jmenovaná vláda Andreje Babiše nezískala dne 16. ledna 2018 důvěru Poslanecké sněmovny a následně dne 17. ledna 2018 podala demisi, otálel se jmenováním předsedy další vlády do 6. června 2018 a dalších členů vlády až do 27. června 2018. Prezident tak prodlužováním vládnutí vlády v demisi, aniž by hledal politické řešení, které by odstranilo překážku nezískání důvěry této vládě, vytvořil situaci, kdy vláda bez důvěry fakticky vládla bez jakékoliv odpovědnosti Poslanecké sněmovně více než pět měsíců od okamžiku, kdy bylo postaveno najisto, že tuto důvěru nedostala. Prezident republiky tak na dobu více než pěti měsíců vyvolal čistě prezidentský systém exekutivního vládnutí.“

Zpochybňování práce bezpečnostních služeb žaloba uvádí v bodě G, písmeno o) (str. 19):

„(...) dne 6. prosince 2018 se ve svém veřejném vystoupení v médiích vyjádřil k výroční zprávě o činnosti Bezpečnostní informační služby za rok 2017, ta v ní varovala především před zpravodajskou činností Ruské federace a Čínské lidové republiky a v této souvislosti upozornila na mnohdy lehkovážný přístup politické reprezentace a státních zaměstnanců České republiky, ze kterého tyto státy při své zpravodajské činnosti těží, prezident republiky v rámci svého vystoupení uvedl, že krom veřejné části zprávy existuje také ta neveřejná, ke které on má přístup, a označil Bezpečnostní informační službu za neschopnou, jelikož za posledních šest let neexistuje žádný konkrétní údaj o skutečnosti, že by se podařilo odhalit byť jen jednoho příslušníka zpravodajských služeb Ruské federace či Čínské lidové republiky, také uvedl, že Bezpečnostní informační službě zadal jediný úkol, a to odhalovat islámské teroristy na území České republiky, přičemž jako výsledek obdržel odpověď, že muslimská obec v České republice je naprosto mírumilovná, s čímž však zjevně nesouhlasil a prohlásil, že si namísto toho zpravodajská služba vymýšlí špiony, výroční zprávu dále označil za ‚plácání' a samotné příslušníky Bezpečnostní informační služby za ‚čučkaře'(...)“.