Poslední čerstvá zpráva je z konce června tohoto roku, kdy londýnský tribunál jasně deklaroval, že k těm zločinným odebírání orgánů například členů Fa-lun-kung a tak dále v Číně dochází. Ujgurům. S těmi orgány se obchoduje. To funguje tak, že prostě v Číně jsou pohlaváři, nebo prostě ty vojenské nemocnice patří státu. A tyto nemocnice získávají ty orgány a pak se dále prodávají. A říkám, tento tribunál, který byl sestaven ze soudců, kteří působili například v Haagu, jasně deklaroval, že k tomu dochází, na základě nějakých důkazů. Je to všechno zveřejněno, čili to se můžete podívat. (...) A v tom závěrečným slově toho tribunálu se jasně říká, že je třeba, aby si vlády, které spolupracují s tím čínským režimem, aby si uvědomily, že vlastně spolupracují se zločinným režimem.
Dne 17. června 2019 přednesl China Tribunal svůj závěrečný nález ohledně problematiky nedobrovolného odebírání orgánů v Číně. Potvrdil, že podle dostupných svědectví existuje v Číně nedobrovolné odebírání orgánů. Závěrečná zpráva mluví o zločinném státu.
V roce 2017 byla registrována nezávislá nevládní organizace Mezinárodní koalice za ukončení transplantačního zneužívání v Číně, jejímž cílem je zkoumat, analyzovat a podporovat ukončení politiky nedobrovolných transplantací v Číně.
Tato organizace dala podnět k zahájení nezávislého občanského tribunálu s názvem Mezinárodní tribunál pro problematiku nedobrovolného odebírání orgánů vězňům svědomí v Číně (také nazývaný China Tribunal). Tento tribunál, složený z civilních expertů k problematice pod vedením zkušeného britského právníka a soudce Sira Geoffreyho Nice, který mimo jiné působil u Mezinárodního trestního soudu pro bývalou Jugoslávii v Haagu, se pokusil prošetřit množící se případy a obvinění ohledně čínského systému transplantací orgánů a zneužívání čínských vězňů svědomí jako zdrojů pro získávání orgánů.
Tribunál došel k jednomyslnému závěru (.pdf), který přednesl 17. června 2019, který stručně formuloval tak, že Čína praktikovala politiku nedobrovolného odebírání orgánů u významného množství obětí v rozsáhlém časovém období. Čína, ačkoliv byla několikrát dotazována, s Tribunálem nespolupracovala a nepřednesla žádné informace o opaku. Terminál shrnul tato svá zjištění:
Tribunál dospěl k názoru, že v Číně dochází k nedobrovolnému, vládou řízenému odebírání orgánů, a to především od politických vězňů a kulturních menšin, a to i za účelem jejich následného prodeje (.pdf, str. 1, 12, 49, 54):
„Forced organ harvesting has been committed for years throughout China on a significant scale and that Falun Gong practitioners have beenone – and probably the main – source of organ supply. The concerted persecution and medical testing of the Uyghurs is more recent and it maybe that evidence of forced organ harvesting of this group may emerge indue course. The Tribunal has had no evidence that the significant infrastructure associated with China’s transplantation industry has been dismantled and absent a satisfactory explanation as to the source of readily available organs concludes that forced organ harvesting continues till today.“
Na závěr rozhodnutí Tribunál varoval státy, ale i nevládní aktéry, že v této oblasti při jednání s Čínou jednají se zločineckým státem. Zda však senátor Hilšer skutečně zajistil překlad výše zmiňovaného rozhodnutí se nám bohužel nepodařilo dohledat.
