Já osobně bych preferoval tu jednoskutkovou žalobu, která by, která byla taky ve hře v Senátu a která se týkala pouze té kauzy ministra kultury. Myslím, že by to bylo snazší, bylo by to čistší, nicméně pro tu se kolegové v Senátu nerozhodli.
V současné době senátoři jednoskutkovou žalobu neřeší. Řada politiků i odborníků ovšem míní, že by byla snazší a čistší formou.
O podání ústavní žaloby na prezidenta za hrubé porušování ústavy se poprvé začalo na půdě Senátu jednat 24. července 2019. Toto jednání bylo neveřejné, bez audio či video záznamů, pouze byly pořízeny stenografické zápisy, které nebyly zveřejněny. Na konci tohoto jednání byl přijat (video) návrh podat ústavní žalobu víceskutkovou, v současné době shrnující osm případů.
Podle předsedy senátorského klubu ODS Vystrčila se ovšem ještě před tímto jednáním už začalo diskutovat o další možné žalobě, a to jednoskutkové, „která popisuje zejména to nekonání pana prezidenta v případě odvolání pana ministra kultury Antonína Staňka, přestože pan premiér návrh dal“. Tento návrh byl iniciován ODS.
Podle senátora Vystrčila o jednoskutkové žalobě chtěli jednat ve chvíli, kdyby prezident Zeman nedodržel slovo a do 31. července ministra Staňka neodvolal. Vzhledem k vývoji situace však k jejímu projednání nedošlo. Nicméně ve zprávě ze dne 1. září serveru iRozhlas senátor Kubera naznačil, že i když se nyní bude dále projednávat žaloba víceskutková, ta jednoskutková by stále mohla následovat a stále má v Senátu své zastánce.
Je tedy pravda, že pro jednoskutkovou ústavní žalobu se senátoři nerozhodli, ačkoliv její myšlenka jako taková stále není zapomenuta. Zda by však taková žaloba byla čistší či snazší je však názorovým hodnocením Petra Fialy, které nehodnotíme. Nicméně jak je patrné z výkladu výše, tento názor sdílí řada politiků či expertů.
Oproti žalobě víceskutkové má jednoskutková žaloba potenciálně několik výhod. Zaprvé, už nyní experti předvídají, že víceskutková žaloba nebude přijata v Poslanecké sněmovně. Na druhou stranu, jak se vyjádřil senátor Láska, jednoskutková žaloba by měla větší šanci v PSP ČR, ale zase by nemusela projít u Ústavního soudu. Toto potvrzuje i vyjádření poslance Foldyny, který se nechal slyšet, že jednoskutková žaloba „je lepší, lépe definuje konkrétní problém a o její podpoře by se případně dalo uvažovat".
Zadruhé, někteří ústavní právníci, stejně jako např. předsedkyně senátorského klubu ANO Hamousová (video, čas 4:34), jsou na pochybách, zda všechny popsané případy odpovídají právní definici hrubého porušení. Jednoskutková žaloba by tomuto problému čelit nemusela, neboť jak pravil Jan Wintr, ústavní právník z Právnické fakulty UK: „Ne každé porušení ústavy je její hrubé porušení. Musí to být úmyslné a zjevné a navíc se hrubé porušení ústavy musí dotýkat zvlášť důležitého pravidla ústavního pořádku. Neodvolání ministra kultury je toho příkladem, jde o naprosto jasné pravidlo ústavy, které je evidentně úmyslně porušeno a zároveň je to zvlášť důležité.“
Advokát Ondřej Preuss také souhlasil a podotkl, že „právě v tom skutku, kdy odmítá odvolat a jmenovat nového ministra kultury, jsme podle mého názoru za hranou. A prezident hrubě porušuje Ústavu".
