Nedošlo nikdy shodě, a je to dobře na tom, že by nebyl jeden stát reprezentován komisařem (v Evropské komisi, pozn. Demagog.cz).
Každý stát má v Evropské komisi 1 komisaře, který jej však nemá zastupovat, nýbrž hájit zájmy EU. Už v minulosti mělo dojít ke snížení počtu komisařů a nastavení rotačního principu, nedošlo ale k jeho schválení.
Předešleme, že Petr Fiala v promluvě mj. vyjadřuje svůj názor k otázce nezávislosti členů Evropské komise a k tomu, do jaké míry v praxi reprezentují zájmy EU či zájmy států, které je nominovaly. Tento názor nehodnotíme.
Evropská komise je složena z 28 členů, přičemž každý stát má jednoho komisaře. Jejich úkolem přitom není hájit zájmy svého státu, nýbrž hájit zájmy Unie jako celku. Kodex chování členů Evropské komise stanovuje jejich zásady, mezi které patří nezávislost či výkon podezřelých činností, které by mohly být vnímány jako střet zájmů.
Co se týče principu 1 stát - 1 komisař, smlouva z Nice (.pdf, str. 54) stanovovala maximální počet komisařů na 27, kdy každá země má jednoho zástupce. V případě, že počet členů bude vyšší než 27, jsou členové Komise vybíráni na základě rovné rotace, jejíž podrobnosti stanoví jednomyslně Rada.
Po vstupu smlouvy v platnost začaly debaty o vstupu 10 nových členů, což by také znamenalo nastavení rotace v Komisi. Většina menších států požadovala zachování vlastního plnoprávného komisaře. Ale například takové Dánsko bylo schopno přistoupit na jinou podobu Evropské komise, která by byla složena z 18 plnoprávných komisařů a 9 zástupců s hlasovacím právem. Naopak Rakousko či Švédsko stálo za principem 1 stát - 1 komisař. Podle názoru tehdejšího rakouského premiéra Wolfganga Schüssela by měl mít každý stát své plnoprávné zástupce jak v Evropském parlamentu, tak v Soudním dvoře jako i v Komisi.
I přes nejednoznačnou shodu mělo složení Komise od roku 2014, dle Lisabonské smlouvy (.pdf, str. 27), odpovídat dvěma třetinám počtu členských států a střídání mělo být zajištěno rovnou rotací. K tomuto kroku se negativně postavilo Irsko, které smlouvu v referendu odmítlo a vyjednalo záruku, že i po roce 2014 bude mít každý stát svého eurokomisaře. Mezi podstatné argumenty patřil například fakt, že by při rotačním principu daná země ztratila svého komisaře na 5 let, čili jedno volební období.
Naopak například bývalý český eurokomisař a bývalý europoslanec Telička, jak uvedl v roce 2017 novinářům, je zastáncem rotačního principu. Polovina komisařů, rotujících podle rovných pravidel, by dle něj zajistila větší objektivnost. Sám mimochodem označuje komisaře za prodlouženou ruku členských států.
Fialův výrok hodnotíme jako pravdivý. V Komisi pak stále funguje princip 1 stát = 1 komisař, někteří by tento stav sice rádi změnili, ovšem aktuálně se o změně nejedná.
