Tento výrok byl ověřen jako

Mezi nepedagogický personál řadíme (.pdf, str. 55–56) například školníky, uklízečky, kuchaře, úředníky či mistry zaměstnané na školách.

V současnosti funguje financování školství následovně: Na základě informací o počtu žáků a pedagogů je na oblast financování školství vymezena určitá částka ze státního rozpočtu, která je následně přidělena MŠMT. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (.pdf, str. 7–8) rozděluje mezi jednotlivé krajské úřady peníze na přímé výdaje na vzdělávání. Množství peněz je určeno tzv. republikovými normativy, čili výdaje na jednoho žáka příslušného věku. Úřad poté rozděluje obecním a krajským školám a školským zařízením určitý obnos peněz odpovídající skutečnému počtu žáků uvedených ve školní matrice pro daný rok. Ředitel pak přerozděluje peníze mezi pedagogické i nepedagogické zaměstnance.

Výrok jsme označili za zavádějící, jelikož nepedagogičtí pracovníci jako takoví nejsou placeni přímo státem. Jejich plat sice pochází ze státního rozpočtu, ale v konečném důsledku je přerozdělován krajskými úřady do škol a až ředitel rozhoduje o konečné výplatě. Prostředky navíc škola může získat z rozpočtu svého zřizovatele (obce či kraje), z vlastní hospodářské činnosti či z účasti v mezinárodních hospodářských programech. Stát tedy pouze poskytuje prostředky, ze kterých je možné zaplatit i nepedagogické pracovníky. Příkladem může být ZŠ a MŠ Janovice, která z celkového rozpočtu (.pdf, str. 27-28) 17,8 milionů získala od státu pouze 11,6 milionů. Další 4,5 milionu pak poskytl zřizovatel (obec Janovice). Další peníze pak škola získala ze své hospodářské a jiné činnosti, např. z pronájmu tělocvičny či výroby jídel.

Druhou část výroku, tedy zda má mít nepedagogický personál souvislost s pedagogickou činností, neposuzujeme, jelikož se jedná o názor ministra Plagy, nikoliv faktické tvrzení.