Jiří Růžička

Po 12 letech vyučování češtiny a tělocviku se Jiří Růžička v roce 1990 stal ředitelem. Mandát senátora získal 15. října 2016. Aktuálně je na Gymnáziu Jana Keplera v Praze ředitelem uvolněným z funkce.

Jiří Růžička ve výroku odkazuje na Gymnázium Jana Keplera v Praze 6, kde působí jako ředitel (v současné době je však uvolněn z funkce). Na stránkách školy se můžeme dočíst, že je na ní kladen vysoký důraz na volitelnost a možnost profilace žáků. Úroveň výuky si studenti mohou volit, jak již ve zmíněné matematice, tak i v jazycích, informatice či estetické výchově. Nejstarší zmínky (.pdf, str. 12) o zavedení volitelnosti úrovně matematiky se nám podařilo najít ve školním roce 2005/2006, kdy se o této možnosti zmiňuje výroční zpráva o činnosti.

Na náš dotaz ohledně zájmu o vyšší úroveň matematiky nám dočasná ředitelka školy Ivana Landsingerová e-mailem odpověděla, že škola nabízela 3 úrovně: Super A (vyšší úroveň), A (standard) a B (nižší úroveň). Od doby uzákonění povinné maturity z matematiky úroveň B zrušili. Podle vyjádření školy si tuto úroveň vybíralo „bezvýznamné minimum studentů“.

V současnosti tak škola nabízí pouze 2 varianty maturity z matematiky. Budeme-li opět citovat z vyjádření školy, pak „v každém ročníku jsou 4 třídy, celkem cca 120 studentů. Většina studentů si volí matematiku A, do matematiky Super A musí na konci 1. ročníku napsat test a nejlepších max. 20 studentů jde do této skupiny. Skupina se každoročně bohatě naplní."

Souhrně lze tedy říci, že Růžička má pravdu v té části výroku, kde popisuje zavedení víceúrovňové výuky matematiky na Gymnáziu Jana Keplera za jeho působení. Růžička není přesný ohledně doby, před kterou se tato výuka zavedla. Zatímco sám mluví o horizontu 10 nebo 12 let, diferencovaná výuka na zmiňované škole probíhá už alespoň 14 let. Mluví-li ale Růžička o tom, že nižší variantu maturity si na gymnáziu vybírá menšina studentů (max. 10 %), pak neříká pravdu. Podle vyjádření školy si naopak v současnosti nižší variantu matematiky volí většina žáků a studuje ji tak 100 ze 120 žáků v ročníku. Z tohoto důvodu hodnotíme celý výrok jako nepravdivý.

Státní maturity byly zavedeny v roce 2011 za působení ministra školství Josefa Dobeše. Právními předpisy, které upravují průběh a formu maturitní zkoušky, jsou školský zákon a další prováděcí předpisy, např. vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou.

Pokud žák u některé části maturitní zkoušky neuspěje v řádném termínu, má možnost vykonat opravnou zkoušku. Na opravnou zkoušku jsou celkem dva pokusy. Podle závěrečné zprávy Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) bylo z těch, kteří se v letech 2011–2017 přihlásili k maturitní zkoušce, 24,5 tisíc na třetí pokus neúspěšných maturantů (.pdf, str. 61).

Zdroj: Závěrečná zpráva Cermat za rok 2018 (.pdf, str 61)

Ve výroční zprávě CERMATu za rok 2018 ani v jiných dokumentech však nelze dohledat údaje, které by hovořily o počtu maturantů, kteří se přihlásili k maturitní zkoušce v roce 2018 a neuspěli u třetího pokusu. Neúspěšné maturanty z roku 2019 třetí termín teprve čeká.

Dostupné jsou pouze částečné údaje o neúspěšnosti maturantů v těchto letech. Podle výsledků didaktických testů (.pdf, str. 3) například v roce 2019 vykonalo didaktické maturitní testy 69 183 maturantů. Z toho jich ani v opravném termínu neuspěly necelé 3 tisíce. Protože se nám nepodařilo dohledat, kolik bylo neúspěšných maturantů skládajících maturitu na třetí pokus v roce 2019, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Zdroj: Signální výsledky didaktických testů (.pdf, str. 3)

Jako první vznesl pochyby o dotacích týdeník Ekonom již 9. září 2010, nicméně se mu nepovedlo vytvořit z Čapího hnízda výraznější kauzu. To se například povedlo až 22. srpna 2015 deníku Euro. Ten byl společně se Svobodným fórem označen jako zdroj informací, na základě kterých bylo podáno trestní oznámení.

Trestní oznámení bylo podáno 14. září 2015, Babiš a Faltýnek byli obviněni 9. října 2017. Stíhání Faltýnka bylo 3. května 2018 zrušeno. Dozorový státní zástupce Šaroch 2. září 2019 navrhl zastavení trestního stíhání pro všechny obviněné. Vedoucí státní zástupce Martin Erazím 13. září 2019 potvrdil zastavení trestního stíhání pro všechny obviněné. Dne 17. září 2019 rozhodnutí nabylo právní moci, to znamená, že od tohoto data běží lhůta pro nejvyššího státního zástupce pro rušení nezákonných usnesení nižších státních zástupců o nestíhání podezřelých ve smyslu § 174a trestního řádu. Nejvyšší státní zástupce tedy může rozhodnutí o zastavení trestního stíhání potvrdit, nebo zrušit (stíhání by pak dále pokračovalo).

Můžeme říci, že kauza Čapí hnízdo zatím trvala od zveřejnění článku deníku Euro po nabytí právní moci rozhodnutí o nestíhání podezřelého přesně 4 roky a 26 dní. Protože rozhodnutí o zastavení je již pravomocné, skutečně můžeme mluvit o zastavení této kauzy. 4 roky a několik dní se však nedá považovat za „skoro pět let“, z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Vznik Ostravsko-karvinských dolů datujeme krátce po skončení 2. světové války. Tehdy došlo k znárodnění šesti těžařských společností v Ostravsko-karvinském revíru a k jejich začlenění do státního podniku. K 31. prosinci 1990 byl státní podnik bez likvidace zrušen a jako jeho přímý nástupce byla zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly OKD. Až do privatizace byl vlastníkem stát.

Stát ztratil svůj většinový podíl v roce 2004, kdy od něj většinový podíl odkoupila společnost KARBON INVEST, a.s. Ve stejný rok získala ve firmě KARBON INVEST a.s. většinový podíl společnost RPG Industries Ltd. Vlastněná skupinou soukromých investorů v čele se Zdeňkem Bakalou. V prosinci 2005 došlo k rozdělení společnosti na nástupnickou OKD, a.s. s novým IČ a DIČ a další samostatné subjekty.

28. listopadu 2003 policie zadržela předsedu představenstva OKD a jednoho z majitelů firmy Karbon Invest Viktora Koláčka. Spolu s ním byli obviněni i předseda dozorčí rady OKD Petr Otava a člen představenstva OKD Jana Przybylu z tunelování dolů. Dozorující státní zástupce Karel Kalda odmítl stížnost obviněných a rozhodl, že je stíhání opodstatněné. 25. června 2009 soud vynesl osvobozující verdikt.

Opencard byla multifunkční čipová karta pro obyvatele a návštěvníky Prahy. Postupně začala být zaváděna od roku 2006 namísto papírových kuponů pro MHD. Projekt od jeho vzniku provázela celá řada kauz. Mezi ně patří například vysoké náklady na zavedení projektu (tehdy odhadované na 1 miliardu) nebo aféra s firmou Haguess.

Na podnět zastupitelky Jany Ryšlinkové se kauzou Opencard v únoru 2010 začala zabývat policie. Obviněno z porušení zákonných podmínek pro řádný průběh veřejných zakázek bylo celkem pět osob, které měly způsobit Magistrátu hl. m. Prahy škodu ve výši cca 70 milionů korun. Obviněno bylo i 10 pražských radních a další osoby.

Obviněni z porušení pravidel hospodářské soutěže v souvislosti s firmou Haguess byli také bývalý primátor Prahy Tomáš Hudeček a radní Eva Vorlíčková. V roce 2016 jej soud uznal vinnými. Rozsudek Městského soudu provázela kauza změněných výpovědí, které vyznívaly v neprospěch obžalovaných. Při opětovném projednávání v roce 2018 uložil soud oběma podmíněné tresty.

Podstatou kauzy Čapí hnízdo je podezření na účelové čerpání evropských dotací pro malé a středně velké podnikatele. Firma Čapí hnízdo měla být vyčleněna z holdingu Agrofert právě z důvodu, aby mohla výše zmíněné dotace získat.

Dozorujícím státním zástupcem je Jaroslav Šaroch, který aktivně v médiích komentoval až své rozhodnutí trestní stíhání zastavit. Do té doby se omezil pouze na běžné informování veřejnosti o průběhu vyšetřování a i zde byl poměrně zdrženlivý. Odmítl například komentovat svou řeč v Poslanecké sněmovně, zdrženlivý byl i k situaci kolem pobytu Andreje Babiše mladšího nebo postupu policie. Stejný postup uplatnil i ve chvíli kdy mu byl Policií ČR předložen konečný návrh obžaloby. „Obraťte se na tiskového mluvčího,“ uvedl pouze a situaci dále nekomentoval.

Můžeme říct, že všechny tři kauzy byly velmi kontroverzní a mediálně sledované. Nepodařilo se nám však dohledat, že by se dozorující státní zástupci v kauzách OKD a Opencard od počátku vyjadřovali nepatřičně nebo snad zaujatě. Státní zástupce Jaroslav Šaroch se však k celé kauze vyjadřoval od počátku velmi zdrženlivě. Ve veřejném prostoru neprezentoval žádné předběžné závěry, ani nijak nepředvídal, jak se bude případ dále vyvíjet. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

S žádostí o vysvětlení a případného doložení výroku jsme se obrátili přímo na 1. místopředsedu senátu Jiřího Růžičku. Odpověď jsme však zatím nedostali.

Jiří Růžička mluví o hlasování, které se uskutečnilo 12. září 2019, kdy zastupitelé Prahy 6 hlasovali o osudu současné sochy maršála Koněva a jejího vyměnění za sochu novou.

Součástí hlasování (.doc, str. 1) byly čtyři hlavní body:

• vypsání otevřené výtvarné soutěže na památník osvobození Prahy na konci 2. světové války namísto současné sochy.
• vyhlášení soutěže o návrh s cílem úprav veřejného prostoru náměstí Interbrigády.
• nalezení důstojného uplatnění uměleckého díla sochy maršála I. S. Koněva.
• zajištění finančních prostředků pro naplnění předešlých bodů v rozpočtu MČ Prahy 6 v roce 2019 a v návrhu rozpočtu 2020.

Piráti také navrhovali uspořádání místního referenda (.docx, str 5), které by o osudu sochy rozhodlo, tento návrh byl ovšem zamítnut.

Při hlasování bylo přítomno 42 zastupitelů, přičemž 33 hlasovalo pro, 1 byl proti, 6 se zdrželo. Pětice zastupitelů nehlasovala. Jiří Růžička opravdu hlasoval pro jako většina zastupitelů a proti byla jako jediná Barbora Hrůzová za Piráty. Ve svém výroku však chybně uvedl, že přítomno bylo 43 zastupitelů, tato nepřesnost ale spadá do naší desetiprocentní tolerance, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Socha maršála Koněva, jejíž autory jsou sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička, byla v Praze 6 odhalena 9. května 1980.

Za období normalizace je označováno období let 1968/9 až 1989, tedy od potlačení pražského jara armádami Varšavské smlouvy po sametovou revoluci. Během těchto let docházelo k čistkám v komunistické straně, obnovení cenzury či rušení politických sdružení a organizací.

Co se pojmu nejhlubší normalizace týče, tak jeho definice není jednoznačná. Jan Bednář z Českého rozhlasu označuje za hlubokou normalizaci již období, kdy byl Dubček vyloučen z komunistické strany v roce 1970. Film Občanský průkaz Ondřeje Trojana se dle jeho slov odehrává v období nejtužší normalizace – v polovině 70. let, konkrétně v letech 73–77. Server myjsmetonevzdali.cz pak uvádí, že nejtužší normalizace skončila v první polovině 80. let, což znamenalo postupné odklánění od politického vedení a hledání cest k reformě společnosti. Politolog Daniel Kunštát pak uvádí, že situace byla v průběhu 70. a první poloviny 80. let stále stejná, společnost prý byla velmi důkladně „zkonsolidována“. Změny nastaly až v druhé polovině 80. let.

Je tedy pravda, že socha byla odhalena v období normalizace v roce 1980. Avšak nejhlubší normalizace není datově nijak ohraničena a její přesné určení tak záleží na úhlu pohledu.

Prezident Miloš Zeman se na den 51. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy (21. srpna 2019) setkal s místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedou Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) Vojtěchem Filipem a poslankyní za KSČM Miloslavou Vostrou. Předmětem jednání bylo především vyjednávání o rozpočtu. Setkání proběhlo na zámku v Lánech, jak dokazuje prohlášení na webu prezidenta Zemana, tak jeho příspěvek na sociální síti Facebook:

Jiří Růžička popsal předsedu KSČM Vojtěcha Filipa jako „představitele KSČ v čele s agentem StB“.

S tehdejším režimem začal Filip spolupracovat již během svého studia na gymnáziu, kdy byl ideologickým referentem celoškolského výboru Svazu socialistické mládeže. V tomto svazu pak působil i při studiích na právnické fakultě v Brně.

Následně v roce 1983 vstoupil do KSČ a v období let 1986–1989 coby ideový spolupracovník StB s krycím jménem Falmer pobíral za své služby pro tajnou policii peníze. Ideový spolupracovník je jedna z kategorií spolupráce s StB a jednalo se o nejběžnější formu spolupráce pro československé občany.

Vojtěch Filip v roce 1993 u okresního soudu v Českých Budějovicích vyhrál soudní spor, kde podle rozsudku nespolupracoval s StB vědomě. Tento rozsudek však v roce 2006 kritizoval a vyvrátil senátor Martin Mejstřík, když zveřejnil nově nalezený dokument ze spisu, který na Filipa vedla StB. Dokumentem, který má Filipa usvědčit z vědomé spolupráce s StB, je kopie jeho „vázacího aktu“ z 15. dubna 1986. Mejstříkovi ji na žádost vydalo ministerstvo vnitra a senátor ji následně poskytl médiím.

Průběhy soudních jednání s bývalými příslušníky StB jsou však kritizovány. Badatel a bývalý pracovník v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Radek Schovánek tvrdí, že: „Ministerstvo vnitra nedělá vše pro to, aby soudní pře vyhrávalo. Funguje to tak, že soud předvolá estébáky a ti řeknou, že si nic nepamatují. Spolupracovníci zatlučou, že donášeli, a tím to končí.“

KSČM pak vznikla v prosinci 1989 na základě rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČ o vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě. K tomu došlo na ustavujícím sjezdu KSČM 31. března 1990. KSČM byla jako politická strana zaregistrovaná 28. listopadu 1990. KSČM je tak de facto nástupnickou stranou po KSČ.

Ing. Miloslava Vostrá je pak poslankyní za KSČM již od roku 2002, kdy byla poprvé zvolena do Poslanecké sněmovny ze Středočeský kraj. Za KSČM však kandidovala již v 90. letech jako zastupitelka do obce Braškov. Zvolena byla poprvé v roce 1997, post získala i v posledních komunálních volbách v roce 2018. Informace o členství poslankyně v KSČ nejsou k dispozici. Od roku 1983 do roku 1994 byla zaměstnána na Státním statku Praha-západ v Jenči mj. jako vedoucí kontrolorka a sekretářka ředitele. Poté pracovala v soukromých firmách zaměřených na oblast zemědělství jako účetní, jednatelka a administrativní pracovnice.

Jako reakce na loňské nabarvení sochy na růžovo skupinou Čeští vlastenci dostala 21. srpna 2018 socha Ivana Koněva od radnice Prahy 6 nové informační desky. Tyto desky, jedna v češtině, další v angličtině a třetí v ruštině, informují o různých maršálových činech.

Je pravda, že deska zmiňuje první ukrajinský front, vstoupení jeho jednotek do Prahy, výstavbu Berlínské zdi i maďarské povstání, ale nepíše se na ní o osvobození Osvětimi. Toto je plné znění informační tabule:

„Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel 1. ukrajinskému frontu, jehož jednotky byly nasazeny k závěrečnému útoku na Berlín a osvobodily severní, střední a východní Čechy a jako první vstoupily 9. května 1945 do Prahy. Na podzim 1956 řídil potlačení Maďarského povstání sovětskou armádou a jako velitel Skupiny sovětských vojsk v Berlíně se v roce 1961 podílel na řešení tzv. druhé berlínské krize výstavbou Berlínské zdi. V roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.“

V tomto rozboru se nebudeme věnovat názorům místopředsedy Senátu Růžičky, zaměříme se konkrétně na dvě části výroku: zaprvé, zda se velvyslanectví, či některý z jeho pracovníků, vyjádřil o situaci kolem sochy maršála Koněva jako o nehorázném aktu, a zadruhé, zda přirovnali starostu městské části k vysokému nacistickému pohlavárovi. Zbytek výroku, včetně toho, zda se jedná o vměšování do vnitřních záležitostí cizího státu, probírat nebudeme.

V komentáři velvyslanectví Ruské federace ze dne 12. září 2019 se píše: „Rozhodnutí rady městské části Praha 6 o přemístění pomníku maršála I.S.Koněva považujeme za nehorázné. Nestalo se překvapením vzhledem k tomu, že právě úřad této městské části inicioval kampaň kolem pomníku, která uráží památku vojáků Rudé armády, Čechů a Slováků, jež bojovali za osvobození Československa a jeho hlavního města od nacismu, a nese za tuto situaci veškerou odpovědnost.“

Podobný obrat použil také velvyslanec Zmejevskij v interview (video, čas 0:24) pro ruskou televizi, kde označil rozhodnutí městské části za „возмутительное (vozmutitelnoe)“, v překladu „nehorázné/pobuřující“.

O šest dní dříve, 6. září 2019, ruský ministr kultury Medinskij během rozhovoru s novináři prohlásil o situaci v Česku: „Praha byla osvobozená až po pádu Berlína. Byla tam odvolána armáda Koněva, 12 tisíc našich vojáků zemřelo, když Prahu osvobozovali. Vděční obyvatelé Prahy postavili Koněvovi památník. A najednou starosta nějakého regionu řekl, že v radě přednesou návrh, aby památník osvoboditele a spasitele města demontovali. Takový místní gauleiter.“ Slovem „gauleiter“ se označoval (.pdf, str. 469) vyšší politický hodnostář, přesněji župní (tzn. okresní) vedoucí, v nacistickém Německu.