Danuško, Dano Košanová, dcerečko moje, jdi už spát. To byla myslím báseň Vojtěcha Mihálika, který pak dezertoval k režimu, ale tehdy tuto krásnou báseň napsal. Víte, kdo to byla Dana Košanová? Má teď pomník a byla zastřelena sovětským vojákem, žádný tank, pane Soukupe, normální střelba. Dokonce ani nevím, jestli zezadu.
Vojtech Mihálik reagoval na sovětskou okupaci ve své básni Rekviem. V ní poukazoval právě na tragickou smrt slovenské studentky Dany Košanové. Ta byla dne 21. srpna 1968 zastřelena sovětským vojákem na schodech Univerzity Komenského v Bratislavě, kde má také svoji pamětní desku.
Vojtech Mihálik byl slovenský básník a politik. V letech 1954–1959 byl tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů, jeho předsedou byl v letech 1965–1967. Dále působil jako šéfredaktor vydavatelství Slovenský spisovateľ. Od roku 1969 působil rovněž v politických a státních funkcích, byl předsedou Sněmovny národů ve Federálním shromáždění ČSSR a také poradcem vlády. V letech 1966–1981 byl členem ÚV KSS (Komunistická strana Slovenska).
Jednou z obětí okupace vojsk Varšavské smlouvy byla slovenská studentka Dana Košanová. Dne 21. srpna 1968 v odpoledních hodinách byla zasažena palbou sovětských vojáků na schodech Univerzity Komenského v Bratislavě. S těžkým zraněním v bederní oblasti byla dopravena na II. chirurgické oddělení Fakultní nemocnice v Partyzánské ulici v Bratislavě, kde přes poskytnutou péči téhož dne zemřela. Jméno Dany Košanové je uvedeno na pamětní desce u vchodu do Právnické fakulty Univerzity Komenského.
Vojtech Mihálik sugestivně reagoval na vstup sovětských vojsk a na tragickou smrt studentky Dany Košanové ve své básni Rekviem, zveřejněné (str. 163) dne 5. září 1968 v mimořádném vydání týdeníku Nové slovo. S pomocí pracovníků z knihovny Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se nám podařilo získat originální znění básně, z níž prezident Zeman správně odcitoval část, která se věnuje vraždě Dany Košanové.
