Tento výrok byl ověřen jako

Na úvod tohoto hodnocení můžeme vymezit, že negramotný člověk je ten, který neumí číst a psát. Dle výroku Jany Maláčové by ze základních škol mělo vycházet obrovské množství takových dětí, které ani po minimálně 9 letech povinné školní docházky (či nejvýše na konci roku, kdy v průběhu školního roku dosáhly 17. roku věku) neumí číst ani psát.

Tento výrok můžeme porovnat s daty ve statistické ročence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále MŠMT), ve které je uveden počet dětí, které ve školním roce 2017/2018 ukončily povinnou školní docházku.

Zdroj: Statistické ročenky školství a výkonové ukazatele (tabulka C1.17.1)

Z těchto dat můžeme usuzovat, že pokud významná většina studentů a studentek ZŠ ukončila v 9. ročníku studia (77 371 z 82 091 = 94 %), tedy neopakovala ročník či jinak z logiky věci nesplňovala důvod k propadnutí, pak musela být gramotná. Znalost čtení a psaní je elementární dovedností, na niž navazuje většina pokročilejších znalostí, které má žák ve škole nabýt.

Na tomto místě můžeme uvést, že úspěšně dosáhnout základního vzdělání může pouze žák 9. a 10. ročníku. Žáci ukončující studium v nižším ročníku doklad o dosažení základního vzdělaní nezískávají.

U zbylých žáků (ti, kteří vycházejí z jiného než 9. ročníku) však můžeme základní gramotnost také předpokládat, neboť žák s neznalostí této elementární dovednosti z prvních ročníků ZŠ bude nejspíše předmětem šetření pedagogicko-psychologické poradny (například z důvodu poruchy učení) a i žák vycházející například z ročníku 8. opakoval ročník jen jednou, tedy zajisté projevil elementární znalosti na postup do dalšího ročníku na prvním či druhém stupni, mezi které se počítá gramotnost.

Problém nastává u žáků, kteří nedosáhli základního vzdělání (tedy 9. a 10. ročníku) a ukončili po dvou opakováních ročníku své studium ZŠ například v 7. ročníku. Lze si představit příklad, že žák propadl z důvodu nenabytí elementárních znalostí (např. gramotnosti) v prvním stupni ZŠ (1.–5. ročník). Propadnout lze na prvním stupni i druhém stupni vždy pouze jednou, tedy i žák negramotný po propadnutí zákonitě postoupí na druhý stupeň (6.–9. ročník), kde může neúspěšně ukončit svou školní docházku v 7. ročníku. Takových žáků může být ale podle statistické ročenky MŠMT maximálně 758, čili 0,92 % celkového počtu (pro školní rok 2017/18).

Z výše popsaných důvodů lze dovodit, že je možné, že část dětí vycházejících ZŠ v naší zemi je negramotná. Nemůže se ale jednat o obrovské množství. Byť je tento pojem značně relativní, maximální počet dětí, které jsou negramotné, nedosahuje ani jednoho procenta dětí opouštějících ZŠ.