Tento výrok byl ověřen jako

Novelou zákona o přídavku na bydlení, která je v současné době ve fázi zpracování připomínek, si Ministerstvo práce a sociálních věcí klade za cíl sjednocení dvou dosavadních dávek na bydlení: příspěvku a doplatku do jednoho přídavku. Tato dávka by také dále měla být podmíněná aktivitou příjemce. Dle nového návrhu totiž příjemci budou muset pracovat, chodit na veřejné prospěšné práce, nebo si zaměstnání aktivně hledat (.docx, str. 1).

Předpokládáme, že ministryně Maláčová hovoří o opatřeních obsažených v návrhu zákona o přídavku na bydlení a nikoliv o úpravách 19 zákonů (.zip, IIIb_zakon o pridavku na bydlení - složený zákon 12-12-2019.docx), které zákon o přídavku na bydlení mění. Opatření v návrhu zákona o přídavku na bydlení, respektive základní principy navrhované právní úpravy, lze nalézt v důvodové zprávě (.zip, IVa_důvodová zpráva_zakon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 36–48). Uvedených je zde však pouze 15 základních principů, například sloučení dvou dávek na bydlení do dávky jedné, hodnocení aktivity posuzovaných osob či zavedení minimálních standardů kvality bydlení jako jedné z podmínek pro přiznání dávky.

Dále podle úvodu závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA) by měla mít tato opatření ve výsledku pozitivní dopad na státní rozpočet (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 2), nicméně konkrétní částka již v dokumentu vyčíslena není.

V části o identifikaci nákladů a přínosů lze najít popis přínosů a nákladů jednotlivých variant zákona (str. 57). U varianty 2, počítající se sloučením dávek a představující dle ministerstva nejvhodnější variantu řešení, lze také najít hrubé vyčíslení nákladů a přínosů této novely (str. 58). Ve zprávě RIA je k jednotlivým opatřením uvedeno například:

• zjednodušením dávkového systému lze očekávat postupné snížení administrativní zátěže, které by měly vést k úsporám státního rozpočtu (uvedeno bez vyčíslení);
• motivace řádného plnění povinné školní docházky u dětí by mohla vést k úsporám čítajícím zhruba 20 milionů korun;
• změnou principu pro stanovení okruhu společně posuzovaných osob, zohledněním fakticity užívání bytu aj. by mohlo dojít k zániku nároku na přídavek či snížení výše přídavku cca u 10 % současných příjemců, což by mohlo vést hrubým odhadem k úsporám ve výši 300 milion korun ročně;
• rozšíření právních titulů, umožňující získat nárok na přídavek na bydlení, přinese nárůst počtu příjemců, což s sebou ponese i navýšení nákladů o zhruba 850 milion korun ročně;
• možný vliv obcí v rámci jejich samostatné působnosti na stanovení nejvýše uznatelné částky nájemného by měl vést k snížení státního rozpočtu v řádech desítek milionů korun – přesný odhad nelze určit, aj.

Vzhledem k tomu, že se jedná o hrubé odhady a přesné vyčíslení nákladů a úspor není v tuto chvíli možné, hodnotíme výrok jako neověřitelný.