Z těch formálních pravomocí (Senátu, pozn. Demagog.cz) jsou takové základní tři. Ta první je, že kontroluje zákony a může je upravovat tak, aby byly lepší než ty, které navrhovala vláda nebo do Senátu poslala Poslanecká sněmovna.
Jedna z nejzákladnějších funkcí Senátu je spoluvytvářet zákony. Obecně musí každý zákon ve svém legislativním procesu projít Senátem. V takový moment má Senát plné právo k projednávanému zákonu přijmout pozměňovací návrhy.
Česká republika patří mezi země, které mají svůj parlament rozdělený na dvě komory. U nás se tedy skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu. Obě tyto komory jsou stěžejní v procesu navrhování a následného schvalování zákonů.
Pokud je zákon po 3. čtení schválen Poslaneckou sněmovnou, přesouvá se diskuze o zákonu do Senátu. Ten se pak musí zachovat podle ústavního článku 46:
„(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení.
(2) Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat se jím.
(3) Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je návrh zákona přijat.“
Jak vidíme podle druhého odstavce článku 46, Senát opravdu může upravovat projednávané zákony.
Svoje funkce Senát také uvádí na svých webových stránkách, kde mimo jiné zmiňuje, že „hlavním posláním Senátu je činnost zákonodárná. Senát projednává návrhy zákonů postoupené Poslaneckou sněmovnou, které může zejména schválit, zamítnout či vrátit dolní parlamentní komoře s pozměňovacími návrhy“.
