Tento výrok byl ověřen jako

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví rozlišuje tři druhy karanténních opatření. Jedná se o karanténu, lékařský dohled a zvýšený zdravotnický dozor. Karanténou se dle tohoto zákona rozumí „oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy (dále jen „fyzická osoba podezřelá z nákazy“), od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit“.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „Zákoník práce“) v části osmé, dílu 1 uvádí kapitolu Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě), kde v § 192 uvádí: „Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění.“

Pokud Zákoník práce použije pojmu karanténa, vždy zároveň použije pojem pracovní neschopnosti (viz § 47, § 66, § 191, § 192, § 194, § 393a Zákoníku práce). Zpravidla uvede pojem „karanténa“ v závorce za pojmem pracovní neschopnost“. Z žádného ustanovení v Zákoníku práce nelze pro karanténu vyčíst odlišný režim. Z těchto uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.