Demagog.cz

Jan Skopeček
Jan Skopeček
Problémem však je, že fiskální prostor jsme si snižovali v dobách, kdy byl ekonomický růst a mohli jsme hospodařit bez deficitů. Echo24, 23. března 2020

Tento výrok byl ověřen jako pravda

Odůvodnění

V období ekonomického růstu tj. v letech 2014–2019 došlo k výraznému nárůstu mandatorních výdajů, které ve svém důsledku znamenají snížení prostoru pro opatření vlády na stabilizaci ekonomiky.

Pro ověření výroku je pro nás klíčové uchopení výrazu „fiskální prostor“, který lze v kontextu výroku interpretovat jako prostor pro fiskální diskreci vlády. Se zvyšujícím se podílem mandatorních výdajů se zmenšuje fiskální prostor, což následně snižuje schopnost vlády volně nakládat s prostředky obsaženými ve státním rozpočtu.

Kritiku hospodaření vlády směřující právě k navyšování mandatorních výdajů státu lze dlouhodobě zaznamenat nejen ze strany opozice (například kromě ověřovaného Jana Skopečka i z úst Miroslava Kalouska), ale i ze strany státních orgánů, jako je například Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).

NKÚ se vyjádřil (.pdf, str. 19) již ke státnímu závěrečnému účtu pro rok 2014 následovně:

„V roce 2014 tvořily mandatorní výdaje 60,4 % celkových příjmů a 56,5 % celkových výdajů SR. Spolu s quasi mandatorními výdaji čerpají tyto rostoucí výdaje převážnou část SR, čímž se snižuje prostor pro opatření vlády na stabilizaci a podporu ekonomiky.“

V roce 2018 pak NKÚ ve své zprávě shledával snižování odolnosti státního rozpočtu proti budoucímu ekonomickému ochlazení. Zásadní nedostatky viděl v příjmech státu, které jsou čím dál více závislé na přímých daních včetně sociálního pojištění, což může být v případě ochlazení ekonomiky rizikové. Podobně negativně hodnotil i růst mandatorních stálých výdajů. Ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2018 (.pdf., str. 12) shrnul NKÚ „zdraví“ rozpočtu  takto:

„V důsledku stále se zvyšujících mandatorních a kvazimandatorních výdajů a vlivem silné závislosti na plnění daňových příjmů, které reagují velmi citlivě na případné zpomalení ekonomického růstu, je státní rozpočet na případnou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety.“

Dalším rizikovým trendem, na který NKÚ již řadu let upozorňuje, jsou ale například také nároky z nespotřebovaných výdajů.

Nároky z nespotřebovaných výdajů vznikají, když organizační složky státu nevyčerpají svůj rozpočet na daný rok a hypotetickou úsporu evidují právě jako nárok z nespotřebovaných výdajů. Tyto nároky nejsou finančně kryty, a pokud je chce daná organizační složka státu (OSS) uplatnit, musí na ně Ministerstvo financí (MF) zajistit prostředky. (...) Hlavní problém spojený s kumulací nároků z nespotřebovaných výdajů NKÚ spatřuje v riziku růstu státního dluhu a problémů spojených s likviditou státní pokladny,“ uvádí NKÚ v tiskové zprávě ke kontrolní akci č. 16/09.

NKÚ také dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné investiční plnění. V roce 2013 činily kapitálové výdaje státu 8,7 % (tj. 102,3 mld., .pdf, str. 21, tabulka č. 5). V roce 2014 představovaly dle NKÚ 9,2 % (.pdf, str. 21). V roce 2017 pak klesly kapitálové výdaje až k hranici 6,4 % (.pdf str. 9), což – jak ostatně konstatuje ve svém stanovisku i NKÚ (.pdf, str. 18) – byly nižší hodnoty než v dobách ekonomické krize.

Pro kontext uvádíme plánované hospodaření vlády pro období 2014–2020 vyjádřené v podobě plánovaných deficitních rozpočtů. V grafu jsou zachyceny plánované a reálné schodky státních rozpočtů ve vymezeném období.

Následující grafické znázornění ukazuje ekonomický růst vyjádřený nárůstem hrubého domácího produktu v období 2014–2020 v procentech. Pro rok 2020 je uvedena predikce.

Zdroj: ČSÚ (.xlsx), MF

Jak vidíme, období hospodářského růstu se skutečně kryje s obdobím, během kterého dochází ke zvyšování mandatorních a kvazimandatorních výdajů, na které upozorňuje NKÚ. Během stejného období rovněž dochází k plánování deficitních rozpočtů, schodky se však postupně snižují. Reálné výsledky hospodaření státu pak ukazují místy přebytkové státní rozpočty, což ovšem nic nemění na faktu zvyšujících se mandatorních výdajů, které dle vyjádření NKÚ snižují akceschopnost státu ovlivňovat ekonomiku v případě krize.