Dlouhodobě poukazujeme na to, že česká strana neporušuje své závazky. Řádně se staráme o válečné hroby padlých vojáků Rudé armády.
Na péči o ruské válečné hroby na území ČR vynakládají česká města a obce částky, které ročně dosahují několika milionů korun. Péči dotuje i Ministerstvo obrany, v roce 2018 například poskytlo 1,4 mil. korun. Skutečnost, že se ČR o tyto hroby stará vzorně, uznala i ruská strana.
Ve Smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci ze srpna 1993 se Česká republika zavázala, že „bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky“ Ruské federace (článek 21).
V dubnu 1999 pak v rámci Dohody mezi vládou ČR a vládou RF o vzájemném udržování válečných hrobů došlo k ujednání, že „náklady na udržování ruských válečných hrobů nacházejících se na území České republiky hradí česká strana“. Náklady na české válečné hroby pak má hradit Rusko. V této dohodě je také jasně vymezen pojem „ruské válečné hroby“. Jedná se o „místa na území České republiky, kde jsou pochováni občané Ruska a občané bývalého SSSR, kteří zahynuli v důsledku válek, ozbrojených konfliktu, v zajetí nebo v jeho důsledku, zahrnujíc v to hroby jednotlivců i hroby hromadné, hřbitovy nebo části hřbitovu, jakož i pomníky, mohyly a památníky na těchto místech postavené“.
Na péči o více než tisíc válečných hrobů vojáků Rudé armády, které se na našem území nacházejí, vynakládají nejvíce prostředků jejich vlastníci, jimiž jsou v naprosté většině města a obce (.pdf, str. 1). Částky hrazené z jejich rozpočtů podle posledních veřejně dostupných informací Ministerstva obrany (.pdf, str. 1) v posledních letech dosahují několika milionů korun za rok.
Městům a obcím na péči o ruské válečné hroby přispívá formou dotací také samotné Ministerstvo obrany. V letech 2008 až 2018 činila tato podpora celkem 22,1 milionu korun. Dá se tedy říci, že česká strana dlouhodobě neporušuje svůj závazek uváděný v Dohodě mezi vládou ČR a vládou RF o vzájemném udržování válečných hrobů a hradí náklady na udržování ruských válečných hrobů na svém území.
Kromě výše uvedených číselných údajů dokládá tvrzení, že se Česká republika řádně stará o ruské válečné hroby, také vyjádření zástupců ruské strany. V roce 2018 podle Aktuálně.cz například tajemník ruského velvyslanectví v Praze Valerij Konnov, který je zároveň představitelem ruského ministerstva obrany pro ruské válečné hroby v ČR, uvedl, že se Češi o existující hroby sovětských vojáků starají vzorně.
Česká republika také dlouhodobě poukazuje na to, že na udržování válečných hrobů vynakládá podstatně větší finanční prostředky než Ruská federace. Z porušování závazků tak naopak už řadu let obviňuje česká strana tu ruskou. Svou nespokojenost vyjádřila Česká republika například už v roce 2010. Určité spory pokračovaly i v roce 2017 kvůli neochotě ruských úřadů vyřešit vybudování pomníku československých legionářů v povolžské Samaře. Na konci roku 2019 se dokonce ukázalo, že se ostatky československých legionářů v Samaře nacházely na skládce. Znovu tento nedostatek připomnělo MZV ve svém vyjádření k otázce sochy maršála Koňeva ze dne 10. dubna 2020.
Samostatnou otázkou, kterou zde nehodnotíme, je pak to, zda je odstranění sochy maršála Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6 porušením některého ze závazků vůči Ruské federaci. Dohoda o udržování válečných hrobů se na tento pomník nevztahuje, jelikož se dle definice nejedná o „ruský válečný hrob“. Na sochu maršála Koněva se však teoreticky může vztahovat výše zmiňovaná česko-ruská smlouva o přátelských vztazích. V ní se Česká republika zavázala zajišťovat péči, udržování a přístup k válečným pomníkům. Ministr Petříček ale již dříve uvedl, že podle právníků tato smlouva neurčuje, kde má památník stát. Vyjádřil se také takto: „Pokud najdeme důstojné místo pro sochu, podle mě svým závazkům ze smlouvy dostojíme.“
