To (povinnost ověřovat kvalifikaci dodavatele, pozn. Demagog.cz) je jediný rozdíl mezi (evropskou) směrnicí a naším zákonem.
ČR má v souladu s výrokem v zákonu č. 134/2016 Sb. uvedenou povinnost, že zadavatel vyžaduje po dodavateli potvrzení kvalifikace. Naopak směrnice EU o zadávání veřejných zakázek hovoří pouze o možnosti zadavatele požadovat potvrzení kvalifikace.
Ministryně hovoří o zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, který by měl být změněn vládní novelou (.pdf). Ta byla zařazena jako 3. bod 48. schůze Poslanecké sněmovny, avšak v průběhu schůze projednána nebyla.
Z kontextu výroku v rozhovoru ministryně Kláry Dostálové pro Radiožurnál můžeme vyvodit, že hlavní příčinou a důvodem prosazované změny zákona je zrychlení administrace nákupu např. zdravotnického materiálu při pandemii či jiné krizové události bez vyhlášení nového výběrového řízení. Podobné odůvodnění novely obsahuje (.pdf, str. 3) důvodová zpráva.
Konkrétně se jedná o ustanovení novely (.pdf, str. 1), kde se přidává třetí odstavec v § 67 (současný zákon),který popisuje nový postup řízení bez uveřejnění.
§ 67 (novela):
(3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.
Tento nový bod novely zakládá mimo jiné možnost dle § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, „použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním“ a dále nepoužít v souladu s kontextem výroku § 86, který ukládá v souhrnu povinnost dodání nějaké formy potvrzení kvalifikace dodavatelem zadavateli a také § 122, jež stanovuje výběr dodavatele. Pro příklad v odstavci 1 § 122, je stanoveno, že „zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita“.
Tato novela je tedy v souladu s výrokem a vytváří prostor pro nepožadování kvalifikace, ale pouze v režimu „řízení bez uveřejnění“.
Výrok týkající se srovnání evropské směrnice a příslušného zákona, který říká, že výše řešená problematika je „jediným rozdílem“ mezi směrnicí a naším zákonem, musí být chápán jen v mezích kontextu výroku, neboť je zřejmé, že při pouhém mechanickém porovnávání nalezneme mnoho rozdílů, ať už v rozdílné formě předkládaného práva či samotném adresátovi normy.
Zde se tedy budeme zabývat pouze úzce vymezeným porovnáním, zda je ve zde probírané směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a výše zmíněném zákoně explicitní povinnost ověřovat kvalifikaci dodavatele zadavatelem.
Příslušné ustanovení směrnice 2014/24/EU:
Článek 58
Kvalifikační kritéria pro výběr
1. Kvalifikační kritéria pro výběr se mohou týkat:
a) vhodnosti pro výkon odborné činnosti;
b) ekonomické a finanční situace;
c) technické a odborné způsobilosti.
Veřejní zadavatelé mohou kritéria uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 hospodářským subjektům uložit pouze jako požadavky pro účast. ….
V souladu s výrokem je ve směrnici 2014/24/EU pouze uvedena možnost, že zadavatel může požadovat potvrzení kvalifikace, na rozdíl od zákona o zadávání veřejných zakázek, ve kterém je uvedeno, že „zadavatel stanoví kritéria, která vyjadřují objektivní a ověřitelné skutečnosti související s kvalifikací dodavatele“.
