Výrok se týká cesty předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan a postoje Číny souvisejícího s touto návštěvou. O okolnostech výpravy jsme extenzivně psali již dříve. Nicméně za připomenutí stojí, že postoj Číny vůči cestě druhého nejvyššího ústavního činitele na zmíněný ostrov je dlouhodobě negativní. Čína totiž Tchaj-wan považuje za vzbouřenou provincii a návštěvu označuje za hrubé porušení své národní suverenity.

Svůj nesouhlas vyjádřili již v době, kdy výpravu plánoval Vystrčilův předchůdce Jaroslav Kubera (ODS). Konkrétně v „dopise“ z ledna 2020 stojí: „(…) (tehdejší předseda belgického senátu Jacques Brotchi, který Taiwan navštívil v květnu 2019, již odstoupil z funkce a byl mu udělen celoživotní zákaz vstupu do Číny). (…) České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Taiwanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Taiwanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje“. Kuberova cesta se však neuskutečnila, pár dní po obdržení výhružného dopisu zemřel.

Jeho nástupce Miloš Vystrčil se však v plánech rozhodl pokračovat a cestu podnikl. K tomu se v této souvislosti na tiskové konferenci (video, čas 40:35) vyjádřil čínský ministr zahraničí Wang I: „Překročil červenou čáru. Čína musí svou suverenitu a teritoriální integritu bránit. (…) Donutíme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus“.

Zda šlo o „velmi tvrdé“ výhružky, je vesměs subjektivním hodnocením. O jejich praktickém dopadu však svědčí v prvním případě (Jaroslava Kubery) reakce tuzemských médií (například iRozhlas, Hospodářské noviny, ČT24, Novinky) či Senátu ČR, který se o dopise rozhodl jednat na návrh svého zahraničního výboru. Při této příležitosti se Senát ohradil proti výhružnému tónu zmiňovaného dopisu a konstatoval, že „toto sdělení překročilo hranici vměšování do vnitřních záležitostí České republiky a je v rozporu s prohlášením ministerstev zahraničních věcí České republiky a Čínské lidové republiky z roku 2014“. V hlasování se pouze jediný senátor vyslovil proti. Obdobný postoj zaujali i nejvyšší ústavní představitelé.

V případě druhém (Miloše Vystrčila) vypovídá i nezvyklá pozornost zahraničního zpravodajství (The Print, Financial Times, Bloomberg, CNBC, The Diplomat) nebo podpora Evropské komise, Slovenska, francouzského ministerstva zahraničí či Heika Maase (Německo). Podpora nejčastěji spočívá v označení čínských výhrůžek za nepřijatelné.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý. Současně dodáváme, že z kontextu tvrzení, z položené otázky i následné opravy jasně vyplývá, že zmínka o prezidentu Zemanovi byla pouhým omylem. Vondrovo přeřeknutí tak pochopitelně nereflektujeme v hodnocení výroku.