Demagog.cz

Cesty na východ: Petříček, Kobza a Pawlas v OVM

Cesta na Tchaj-wan, vztahy s Čínou, záhadný dopis. Se zahraniční tématikou se v Otázkách Václava Moravce potýkali ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD), poslanec Jiří Kobza (SPD) a poslanec Daniel Pawlas (KSČM).

Ověřili jsme
Otázky Václava Moravce ze dne 14. června 2020 (moderátor Václav Moravec, záznam)

44 ověřených výroků

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Tak pozici čínské strany dlouhodobě známe, postupně přitvrzuje, co se týče kontaktů s Tchaj-wanem.

Čína dlouhodobě odmítá nezávislost Tchaj-wanu. Ke zhoršení vzájemných vztahů navíc došlo roku 2016 po zvolení Cchaj Jing-wen prezidentkou.

skrýt celé odůvodnění

Tchaj-wan, respektive jeho politický systém, byl ustanoven roku 1949. Od této doby jsou vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem komplikované. Tchaj-wan, který je v podstatě na Číně nezávislý, neustále bojuje právě proti pozici Číny, která ostrov považuje za svou provincii. Ke značnému zlepšení vztahů došlo roku 1980 na základě čínského návrhu „Jedna země, dva systémy“. Tento návrh ovšem nebyl úspěšný a Čína stále odmítá nezávislost Tchaj-wanu. 

Rostoucí čínskou asertivitu vůči otázce nezávislosti Tchaj-wanu dokazuje přijetí tzv. Zákona proti odtržení v roce 2005, který byl reakcí na znovuzvolení tchajwanského prezidenta Chen Shui-biana prosazujícího politiku nezávislosti na pevninské Číně.

K dalšímu prohloubení problémů došlo po zvolení Cchaj Jing-wen prezidentkou roku 2016 (svůj mandát obhájila v roce 2020). Ta je známa jako bojovnice za autonomii Tchaj-wanu, kterou Čína odmítá. 

Zhoršení vztahů mezi těmito dvěma státy dokazuje i zákaz z čínské strany, který neumožňuje čínským občanům individuální cesty na Tchaj-wan. Platí od července minulého roku. Mezi další příklady zhoršených vztahů patří i to, že tchajwanští zástupci nebyli pozváni na každoroční setkání WHO. „Mohou za to samozřejmě nevyřešené diplomatické vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou, ale jde tady taky o velmi úspěšnou vlivovou politiku ČLR, v pronikání do mezinárodních organizací a jejich ovlivňování.“ Tak zněl komentář tchajwanského ministra zahraničí k této věci.

Pravdou je také fakt, že Čína se ohledně kontaktů s Tchaj-wanem chová agresivněji i v komunikaci s Českou republikou. Příkladem může být už kauza z minulého roku, kdy zástupci Čínské lidové republiky požadovali odchod tchajwanského delegáta ze setkání investorů se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu. Z nedávné doby jde také o kauzu „výhružného“ čínského dopisu, který Jaroslava Kuberu varoval před případnými následky jeho cesty na Tchaj-wan. 

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Tchaj-wan je třetí největší asijský investor v české ekonomice.

Dle dat ČNB pro roky 2014–2018 je Tchaj-wan významnější v investicích do zpracovatelského průmyslu, kde mezi asijskými státy dvakrát obsadil 3. místo. V celkovém objemu přímých investic však zaujímá až 5. pozici a představuje malý zlomek asijských investic v ČR.

skrýt celé odůvodnění

Největší investiční spolupráce s Tchaj-wanem probíhá v oblasti elektrotechnického průmyslu, kde se vyskytují téměř dvě pětiny všech investičních projektů. Největším tchajwanským investorem je firma Foxconn, která má v ČR i své pobočky. Foxconn se specializuje na výrobu elektroniky a počítačových součástek.

Podle metodiky ČNB se výpočet přímých zahraničních investic (PZI) stanovuje jako součet základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu (.pdf, s. 2–3). Celkový stav PZI v ČR dle jednotlivých zemí ČNB uvádí pro roky 2014–2018. Ke konci roku 2018 byla hodnota tchajwanských investic v ČR 1,69 miliardy korun. Největší hodnotu měly tchajwanské investice o rok dříve, kdy dosáhly výše 5,94 miliardy. Tato změna je způsobena především změnou v rámci ostatního kapitálu, do kterého mimo jiné spadají poskytnuté a přijaté úvěry (.pdf, s. 2–3). V jednotlivých letech se ale v rámci asijských zemí Tchaj-wan na 3. pozici nikdy nenacházel, pohyboval se mezi 9. a 5. místem.

O trochu odlišnější je pozice Tchaj-wanu, pokud se podíváme na stav PZI v ČR podle zemí a NACE2 odvětví (tabulka 3.3) a zaměříme se jenom na zpracovatelský průmysl. Ke konci roku 2018 byla hodnota tchajwanských investic do českého zpracovatelského průmyslu 1,36 miliardy korun. Největší hodnotu měly tchajwanské investice do tohoto odvětví o rok dříve, kdy dosáhly výše 5,69 miliardy. V jednotlivých letech se v rámci asijských zemí Tchaj-wan pohyboval mezi 7. a 3. místem, s výjimkou roku 2015, kdy se zařadil na poslední pozici.

Dle dostupných dat ČNB pro roky 2014–2018 můžeme zaznamenat o něco lepší pozici Tchaj-wanu v investicích do českého zpracovatelského průmyslu v porovnání s celkovým stavem přímých zahraničních investic ve stejném období. V tomto konkrétním sektorovém odvětví Tchaj-wan obsadil dvakrát 3. pozici, a to v letech 2016 a 2017. Nicméně v celkovém objemu PZI se Tchaj-wan pohyboval mezi 9. a 5 místem, ani v jednotlivých letech 3. místo neobsadil, a proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

My opakovaně jsme se bavili o vztazích s Čínou na úrovni členských států Evropské unie na Radě ministrů.

V minulosti se na úrovni Rady zahraničních věcí EU řešily vztahy s Čínou několikrát.

skrýt celé odůvodnění

Za poslední půl rok se ve formátu Rady pro zahraniční věci uskutečnilo celkem 17 jednání, vztahy s Čínou byly hlavním tématem jednání ministrů 29. května 2020. Ministři zde řešili oblast obchodu, klimatu, ale také lidských práv. V souvislosti se situací ohledně Hongkongu přijala Rada společnou deklaraci, kde vyjádřila „hluboké znepokojení nad kroky, jež podnikla Čína dne 28. května a jež nejsou v souladu s jejími mezinárodními závazky (společné čínsko-britské prohlášení z roku 1984) ani s hongkongským základním zákonem (…)“. Pro vysvětlení dodejme, že 28. května čínský parlament schválil přijetí nového bezpečnostního zákona, který má potlačovat teroristické a separatistické aktivity. Dle kritiků však zákon ohrožuje autonomní status Hongkongu.

Rozsáhlé jednání o Číně na Radě ministrů zahraničních věcí proběhlo i o rok dříve, 18. března 2019. Dne 21. listopadu 2019 se pak ministři zahraničních věcí zabývali vztahy mezi Čínou a USA.

Dodejme, že den po uskutečnění ověřovaného rozhovoru se konalo další jednání Rady zahraničních věcí, zde byly vztahy s Čínou pouze jedním z témat, nicméně znovu se řešila otázka Hongkongu a vysoký představitel pro SZBP navrhl zahájit bilaterální dialog zaměřený na výzvy vyplývající ze vztahů s Pekingem.

Do budoucna jsou důležité také summity na nejvyšší politické úrovni, nejprve mezi lídry EU a Číny ve formátu videokonference 22. června 2020 a také summit lídrů členských zemí EU a Číny, který byl však prozatím kvůli pandemii odložen. S návrhem uskutečnění summitu v Lipsku přišla v lednu 2020 německá kancléřka Angela Merkelová. Německo od 1. července 2020 převezme předsednictví Rady EU a vztahy s Čínou by měly být jednou z důležitých oblastí. Dalším důležitým tématem bude vypořádání se s následky pandemie covidu-19.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Debata poslední Rady, která chtěla především vytknout ty cíle pro letošní podzim, protože budeme mít dva významné momenty ve vztazích mezi Evropskou unií a Čínou, jednak to bude summit EU – Čína, ale také setkání lídrů v Lipsku, což je jedna z velkých priorit německého předsednictví.

Vztahy mezi EU a Čínou budou předmětem diskuse na nejvyšší politické úrovni, nejprve mezi lídry EU a Číny, poté mezi lídry členských zemí EU a Číny.

skrýt celé odůvodnění

Poslední jednání Rady EU ve formátu Rady pro zahraniční věci za účasti ministrů zahraničí členských zemí EU se před odvysíláním OVM uskutečnilo 29. května 2020. Vztahy s Čínou zde byly hlavním tématem. Ministři řešili oblast obchodu, klimatu, ale také lidských práv. V souvislosti se situací ohledně Hongkongu Rada přijala společnou deklaraci, kde vyjádřila „hluboké znepokojení nad kroky, jež podnikla Čína dne 28. května a jež nejsou v souladu s jejími mezinárodními závazky (společné čínsko-britské prohlášení z roku 1984) ani s hongkongským základním zákonem (…)“. Pro vysvětlení dodejme, že 28. května čínský parlament schválil přijetí nového bezpečnostního zákona, který má potlačovat teroristické a separatistické aktivity. Dle kritiků však zákon ohrožuje autonomní status Hongkongu.

Konkrétnější cíle, o kterých hovoří ministr Petříček, v závěrech uveřejněných na webu Rady nejsou explicitně vyřčeny, nicméně můžeme soudit, že tím má na mysli plán uskutečnění zmíněných summitů, neboť se toto téma řeší již delší dobu. K závěrům jednání je přiložena strategie EU ve vztahu k Číně (.pdf), z čehož můžeme předpokládat, že diskuse o vzájemných vztazích z ní bude vycházet. Konkrétně se jedná např. o důraz na multilateralismus, oblast klimatických změn, jadernou dohodu s Íránem, obchodní vztahy nebo problematiku 5G sítí.

Ministr Petříček také rozděluje mezi dvěma summity – summitem lídrů a summitem EU – Čína. Summit EU – Čína se měl uskutečnit v Pekingu a jedná se o klasický formát jednání mezi lídry EU a Číny. Kvůli koronavirové pandemii byl 17. března odložen. Summit lídrů by se měl uskutečnit v německém Lipsku a jedná se o setkání lídrů členských zemí EU a Číny, pod záštitou německého předsednictví. V Lipsku měl být přítomen čínský prezident Si Ťin-pching. Toto setkání bylo 4. června odloženo a nové datum bude stanoveno později.

.@eucopresident spoke with Chancellor Merkel today about the #EUChina meeting in #Leipzig 

They agreed that because of the #Corona pandemic, it cannot take place at the scheduled time in September @RegSprecher https://t.co/YZqPeekRC2

— Barend Leyts (@BarendLeyts) June 3, 2020

S návrhem uskutečnění summitu v Lipsku přišla v lednu 2020 německá kancléřka Angela Merkelová. Německo od 1. července 2020 převezme předsednictví Rady EU a vztahy s Čínou by měly být jednou z důležitých oblastí, ačkoliv tím nejdůležitějším tématem bude vypořádání se s následky pandemie COVID-19.

Dodejme, že 22. června 2020 se minimálně uskuteční videokonference mezi lídry EU a Číny, a ačkoliv je setkání v Lipsku prozatím odloženo, jeho uskutečnění je stále na pořadu dne, ministr Petříček má tedy pravdu, že se uskuteční dva summity a že se jedná o významné momenty vzájemných vztahů.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Není v mých pravomocích ji (cestu na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz) panu předsedovi zakazovat.

Ministr zahraničních věcí opakovaně uvedl, že Miloši Vystrčilovi cestu na Tchaj-wan zakázat nemůže. Ze žádných veřejně dostupných dokumentů ani nevyplývá opak. Lety předsedy Senátu lze uskutečňovat se souhlasem státu zastoupeným vládou a zabezpečuje je Ministerstvo obrany.

skrýt celé odůvodnění

Dne 9. června předseda Senátu Miloš Vystrčil potvrdil svou zahraniční cestu na Tchaj-wan. Ta by měla proběhnout na přelomu srpna a září 2020. Vystrčil také uvedl, že počítá s využitím vládního letadla. Musí však podat žádost na Ministerstvo obrany. Ministr obrany Metnar už dopředu potvrdil, že jí vyhoví. Cestu plánoval už jeho předchůdce Jaroslav Kubera, který však v lednu zemřel. Už dříve ji nedoporučovali prezident Zeman, premiér Babiš ani předseda Poslanecké sněmovny Vondráček. O Kuberově plánované cestě jsme psali už dříve, například zde.

Cestu nedoporučuje ani ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Pro server iROZHLAS.cz uvedl: „Cestu panu předsedovi doporučit nemohu. Vláda mu ji nemůže ale ani zakazovat.“ Serveru Seznam Zprávy pak ještě řekl, že mu ji on sám zakazovat nemůže a ani nechce. Podle ministra vnitra a předsedy ČSSD Hamáčka se Senát ohledně zahraničních cest rozhoduje sám a vláda nemůže jeho rozhodnutí nijak omezit, avšak cesta na Tchaj-wan podle něj vybočuje z politiky jedné Číny, kterou Česká republika uznává. Nesouhlas s cestou vyjádřilo i Čínské velvyslanectví u nás.

Naopak podporu má Vystrčil například u některých představitelů opozičních stran, a to u Pirátů, KDU-ČSL, ODS nebo TOP 09.

Koordinaci a financování zahraničních cest ústavních činitelů pak upravuje Usnesení Vlády ČR ze dne 5. prosince 2012 a Příloha k tomuto Usnesení. „Výdaje související s pracovní zahraniční cestou ústavních činitelů (…) jsou hrazeny výhradně z rozpočtu příslušných kapitol státního rozpočtu.“ (str. 5 Přílohy). Podle § 20 Zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky „leteckou dopravu ústavních činitelů, včetně nezbytného počtu osob jejich doprovodu, vyplývajícího z účelu dopravy, zabezpečuje armáda vyčleněnými vojenskými dopravními letadly.“ Podle § 75 Zákona č. 49/1997 Sb. o civilním letectví lze „lety za účelem přepravy ústavních činitelů (…) uskutečňovat se souhlasem státu zastoupeným vládou.“ Na toto ustanovení pak navazuje další usnesení vlády, podle kterého leteckou dopravu zabezpečuje Ministerstvo obrany. Předsedovi Senátu „se poskytuje letecká přeprava v souvislosti s výkonem funkce bezúplatně“ a jeho lety „se neomezují“.

Je tedy pravda, že ministr zahraničí skutečně nemůže předsedovi Senátu jeho pracovní cestu zakázat. Taková pravomoc nevyplývá ani z výše uvedených právních předpisů, ani např. z Ústavy. Vláda jako celek by mohla pouze tuto cestu zkomplikovat, a to tak, že by v souladu s § 75 zákona o civilním letectví a § 20 zákona o ozbrojených silách neumožnila využití vládního speciálu.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Česká republika má svoji politiku jedné Číny posledních 30 let, musíme si připomenout také, proč jsme tuto politiku přijali. Bylo to počátkem devadesátých let v době, kdy se rozdělovalo Československo a kdy jsme velmi rychle chtěli, aby stálí členové Rady bezpečnosti včetně Čínské lidové republiky uznali nástupnické státy.

ČR zastává politiku jedné Číny od svého vzniku v roce 1993. Nepodařilo se nám však dohledat informace o tom, že by přijetí politiky jedné Číny Českou republikou urychlilo či usnadnilo přijetí do OSN či uznání našeho státu ze strany ČLR.

skrýt celé odůvodnění

Dne 1. října 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika a 4. října 1949 byla uznána Československem. I po rozdělení Československa vláda České republiky udržuje s ČLR diplomatické styky a zastává také takzvanou politiku jedné Číny. Podle ní je Tchaj-wan součástí entity zvané Čína a „státy udržující diplomatické vztahy s ČLR nemohou mít vztahy s Tchaj-wanem, a naopak“. Tchaj-wan je vnímán jako pouhé „geografické označení“. I přesto pro nás je Tchaj-wan obchodním partnerem a významným investorem (.pdf, str. 15). Podle Asociace pro mezinárodní otázky (.pdf, str. 11) „objem tchajwanských investic stále převyšuje ty z pevninské Číny a daří se i spolupráci firem a akademických institucí. Velikostí a demokratickým zřízením je také Tchaj-wan pro ČR čitelnějším partnerem“.

Česká republika vznikla 1. ledna 1993 po rozdělení Československa, k tomuto dni ji uznala, mimo jiných, i Čínská lidová republika. Československo bylo jedním z 51 zakládajících států OSN a po rozdělení musely Česká i Slovenská republika znovu požádat o přijetí.

Podle článku 4 Charty OSN (.pdf, str. 7):

1. Za členy Organizace spojených národů mohou být přijaty všechny ostatní mírumilovné státy, které přijmou závazky obsažené v této Chartě a podle úsudku Organizace jsou způsobilé a ochotné tyto závazky plnit.

2. Přijetí každého takového státu za člena Organizace spojených národů se děje rozhodnutím Valného shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.

Rada bezpečnosti OSN má 15 členů, z nichž 5 je stálých. Kromě Číny jsou to ještě Francie, Ruská federace, Spojené státy americké a Velká Británie. Jak vyplývá z Charty OSN, Rada bezpečnosti pouze doporučuje přijetí nových členů. Na tomto doporučení se musí shodnout alespoň 9 členů Rady bezpečnosti a zároveň všech 5 stálých členů. Na základě jejího doporučení pak o členství hlasuje Valné shromáždění a pro nový členský stát musí hlasovat alespoň dvě třetiny.

Česká republika byla na základě jednomyslného doporučení Rady bezpečnosti z 8. ledna 1993 Valným shromážděním 19. ledna 1993 přijata (.pdf, str. 5) jako nový členský stát OSN. Čínská lidová republika jako stálý člen tedy na zasedání Rady bezpečnosti hlasovala pro přijetí České republiky bez připomínek. Rudolf Fürst k čínské pozici stran vzniku samostatné České republiky uvádí (.pdf, str. 138): „Rozpad ČSFR akceptovala Čína bez problémů, oba nástupnické státy ochotně uznala a přistupovala kooperativně k převedení smluvních ujednání na Českou a Slovenskou republiku.“

Směr české zahraniční politiky se pak lehce změnil kolem roku 1995, tedy v době, kdy již Česko bylo členem OSN. Kdy především prezident Havel začal prosazovat (str. 58) vstřícnější postoj k Tchaj-wanu, a to i na mezinárodní scéně. Tento přístup byl však odmítnut tehdejším ministrem zahraničí. Havlova činnost však již zjevně nemohla mít žádný vliv na přijetí do OSN, kterého jsme již byli členy.

Co se týče pozice Tchaj-wanu, v roce 1971 byli z orgánů OSN (.pdf, str. 2, 4) vyhoštěni jeho zástupci a právo zastupovat Čínu mají od té doby zástupci Čínské lidové republiky. I Evropská unie zastává tzv. politiku jedné Číny a „vzhledem k tomu, že diplomaticky uznaná ČLR v praxi nevykonává veřejnou moc nad územím Tchaj-wanu, musí státy EU hájit své obchodní a další zájmy, které se týkají Tchaj-wanu, uzavíráním dohod s jiným subjektem, než je ČLR. Udržování oddělených hospodářských vztahů s pevninskou Čínou a s Tchaj-wanem a udržování diplomatických vztahů jen s ČLR se jeví jako nejpragmatičtější řešení“.

Po určitém období pasivity ke konci 90. let se začala ČLR opět aktivněji vymezovat proti státům, které nezastávaly politiku jedné Číny a udržovaly diplomatické vztahy s Tchaj-wanem. A to při jednáních na půdě OSN. Zároveň také nebylo možné, aby měl nějaký stát plnohodnotné diplomatické vztahy s ČLR i s Tchaj-wanem. Nepodařilo se nám však dohledat žádné dostupné informace, které by potvrzovaly, že přijetí politiky jedné Číny nějakým způsobem urychlilo či usnadnilo naše přijetí do OSN či uznání ze strany ČLR.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Pan předseda Vystrčil má mandát 8 144 hlasů. A to jsou občané, za které mluví. (při své cestě na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz)

Miloš Vystrčil získal ve 2. kole senátních voleb skutečně 8 144 hlasů. Senát však ve svém usnesení podpořil cestu svého předsedy na Tchaj-Wan, a Vystrčil tak disponuje mandátem svých voličů i většiny Senátu.

skrýt celé odůvodnění

Celý výrok Jiřího Kobzy zní: „Číňanům cesta (Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz) vadí samozřejmě, protože je to zásadní odklon od české oficiální formální politiky, která je zde už 30 let, o které se zmínil tady pan ministr, a samozřejmě, pakliže dojde k takovému odklonu, tak můžeme předpokládat, že samozřejmě druhá strana bude reagovat také. Já bych k tomu chtěl zopakovat jednu věc, kterou už jsem tady řekl, teda ne tady, ale v Událostech, pan předseda Vystrčil má mandát 8 144 hlasů. A to jsou občané, za které mluví.“ 

Miloše Vystrčila podpořilo v roce 2016 při druhém kole senátních voleb opravdu 8 144 voličů, a získal tak mandát je zastupovat. Jiří Kobza však spojuje tento volební výsledek s mandátem, kterým předseda Senátu disponuje při své cestě na Tchaj-wan. Mandát Miloše Vystrčila k dané cestě je ale vyšší. Senát totiž 20. května letošního roku přijal tato usnesení:

6. Senát vyjadřuje přesvědčení, že cesty parlamentních delegací ČR na Tchaj-wan jsou v souladu s dlouhodobými zahraničně politickými zájmy ČR.

7. Senát vyjadřuje svou podporu, aby právě v tomto kontextu to byl předseda Senátu Parlamentu ČR, kdo v doprovodu podnikatelské delegace navštíví Tchaj-wan.

Jiří Kobza má tedy pravdu, že Miloš Vystrčil získal v posledních volbách mandát 8 144 voličů. Ke své cestě na Tchaj-wan má však mandát mnohem vyšší, protože jeho úmysl podpořila většina senátorů.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Jsme měli 36 000 hlasů.

Hnutí SPD získalo v roce 2017 ve volbách do Poslanecké sněmovny v Praze, kde byl Jiří Kobza lídrem, 35 547 hlasů.

skrýt celé odůvodnění

36 tisíci hlasy je myšlen výsledek hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 v Praze. Tento údaj není zcela přesný, protože kandidátku SPD tehdy podpořilo 35 547 občanů.

Zdroj: Volby.cz

Daný počet hlasů stačil na zisk jednoho poslaneckého mandátu, který získal právě Jiří Kobza. Ten byl zároveň lídrem kandidátky.

Z kontextu rozhovoru plyne, že Jiří Kobza opírá legitimitu postojů, které SPD hájí, o podporu voličů tohoto hnutí. V tomto konkrétním případě o podporu téměř 36 000 voličů, kteří svým hlasem podpořili v Praze kandidátku, v jejímž čele stál. V této souvislosti uveďme, že volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle zásad poměrného zastoupení a řídí se zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Není tak snadné rozlišit, kolik občanů dalo mandát přímo poslanci Kobzovi a kolik subjektu, za který kandidoval. 

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Člověk s takovýmto mandátem, který se stal druhým nejsilnějším nebo nejmocnějším ústavním činitelem, začíná v podstatě zpochybňovat zahraniční politiku státu.

ČR zastává politiku jedné Číny, z níž plyne závazek neuznat nezávislost Tchaj-wanu. Tato politika umožňuje rozvíjet s ním vztahy ekonomické či kulturní, nikoli politické. Předseda Senátu podle svých slov uznává politiku jedné Číny a nechce se věnovat rozvoji politických vztahů.

skrýt celé odůvodnění

Nejprve zpřesněme první část výroku, v níž místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jiří Kobza hovoří o „druhém nejsilnějším nebo nejmocnějším ústavním činiteli“. Z hlediska kontextu mluví o předsedovi Senátu PČR, který je druhým nejvyšším ústavním činitelem ČR. Jiří Kobza uvádí pojmy „nejsilnější nebo nejmocnější“ ústavní činitel, což například z hlediska pravomocí nemusí korespondovat s protokolárním řazením (např. premiér má větší pravomoci než prezident).

Tohoto rozdílu jsme si vědomi, nicméně s ohledem na kontext vykládáme tuto část klasickým způsobem, tudíž že hovoří o druhém nejvyšším ústavním činiteli, předsedovi Senátu PČR. Do této funkce byl 19. února 2020 zvolen Miloš Vystrčil, tuto pozici převzal po náhle zesnulém Jaroslavu Kuberovi. 

Zpochybňováním zahraniční politiky má Jiří Kobza na mysli plánovanou cestu předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan. Tuto cestu plánoval mimo jiné také Jaroslav Kubera.

Dle koncepce české zahraniční politiky z roku 2011 (.pdf, str. 15) ČR zastává politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“ a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“

V současné koncepci české zahraniční politiky, která se datuje do roku 2015 (.pdf), sice žádný takový závazek přímo uveden není, ale České republika se opět zavázala dodržovat politiku jedné Číny v prohlášení o navázání strategického partnerství mezi ČR a Čínou v roce 2016.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil svou cestu oznámil na tiskovém brífinku 9. května (video, od 11:30):

„Můj závěr je, že na Tchaj-wan pojedu. Na Tchaj-wan pojedu a ty důvody, když to shrnu, jsou dva. Tím prvním je, že jsem přesvědčen, že je to správné z hlediska našeho hospodářského rozvoje, ekonomického rozvoje, rozvoje vzdělání, vědy, kultury, z hlediska toho, jak se demokratické země k sobě mají chovat a co má český Senát a předseda českého Senátu dělat, abychom komunikovali a spolupracovali s těmi, kteří jsou ochotni býti našimi skutečnými partnery. Ten druhý důvod je paradoxně důvodem vnitrozemským, vnitrostátním. Během té doby, během té debaty o mé cestě na Tchaj-wan se vlastně ukázalo, že se nám sem do České republiky vrací ten hodnotový střet, který my jsme v roce 1989 vítězně vybojovali. To znamená, je to střet mezi základními hodnotami a principy, na kterých fungujeme. Suverenita, nezávislost, vláda práva, svoboda, demokracie s něčím, co jsem nazval počítáním grošů.“

Pro kontext dodejme, že v rozhodnutí cestu uskutečnit sehrála roli i stále nevyjasněná situace ohledně vzniku tzv. čínského dopisu, o kterém jsme již dříve psali.

Následně se k rozhodnutí Miloše Vystrčila vyjádřila čínská ambasáda:

„Dne 9. června 2020 oznámil předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil, že v srpnu zamýšlí cestu na Tchaj-wan. Taková návštěva by přitom znamenala otevřenou podporu separatistických sil a aktivit spojených s „nezávislostí Tchaj-wanu“. Takový akt je významným zákrokem do čínské suverenity a teritoriální integrity státu, významně porušuje základní normy mezinárodních vztahů a bilaterální politické závazky a podrývá politické základy budoucí spolupráce mezi Čínou a Českou republikou. Čína si dovoluje projevit výraznou nespokojenost a nesouhlas s takovým činem.“

Cestu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan nedoporučují další významní čeští ústavní činitelé. Slovy svého mluvčího se k dané cestě vyjádřil prezident Zeman:

Prezident republiky Miloš Zeman konstatuje, že cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan nebyla doporučena prezidentem republiky, předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedou vlády ani ministrem zahraničních věcí.

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) June 9, 2020

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček v rozhovoru (video, od 37:43) pro CNN Prima News ze 31. května prohlásil, že cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan je v „rozporu s dlouhodobou koncepcí zahraniční politiky České republiky“.

V pořadu 168 hodin 14. května (video, 1:51–2:08) zaznělo k této věci vyjádření premiéra Babiše: „Pan předseda Senátu je druhý nejvyšší ústavní činitel, takže je to jeho rozhodnutí, je to na něm, jaký dopad ta cesta může mít na naše ekonomické zájmy.“ Blíže však Andrej Babiš odmítl cestu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan komentovat.

Ve stejné relaci zazněla i reakce ministra zahraničí Petříčka (video, 2:09–2:22): „Já s ohledem na naše zahraničněpolitické priority a kontinuální pozici v těchto otázkách mu to doporučit nemohu, my Tchaj-wan neuznáváme jako samostatný stát.“ Ministr Petříček již dříve pro Interview ČT24 5. března také prohlásil: „Naše politika jedné Číny má svá pravidla a to, že si vyhrazujeme rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem. A to především ekonomické, v kultuře, ve vědecko-technické výměně, v turismu. Tam si vyhrazujeme právo i vůči Číně rozvíjet naše vztahy. (…) To znamená, že se běžně setkávají diplomaté, úředníci, ekonomové, probíhá intenzivní spolupráce. Tchaj-wan je velký investor naší ekonomiky. Tohle je naše politika jedné Číny, kterou jsme přijali v 90. letech, a toho bychom se měli držet.“

Předseda Senátu Vystrčil si za svým rozhodnutím přes výše uvedenou kritiku stojí a několikrát také zopakoval, že o narušení politiky jedné Číny se nejedná a že cesta má významnou ekonomickou rovinu (Události, komentáře, 9. května, video, od 2:15): „Dle mého názoru se nám to vyplatí spolupracovat s demokratickou zemí, jako je Tchaj-wan, je to výhodné po stránce hospodářské, po stránce vědecké spolupráce, po stránce kulturní spolupráce. Nenarušujeme žádný princip jedné Číny, protože tam nejedu vyhlašovat nezávislost Tchaj-wanu, já tam jedu na návštěvu, která by měla zvýšit naši vědeckou, technickou, hospodářskou spolupráci.

Dále ve stejném rozhovoru Miloš Vystrčil prohlásil (tamtéž, od 10:33): Není pravdou, že já narušuji prostě politiku jedné Číny.V rozhovoru pro Český rozhlas (audio, od 8:10) také uvedl, že plánovaná cesta „na zahraniční politice nic nemění, protože vládní nebo zahraničí politiku České republiky určuje vláda, respektive ministr zahraničních věcí. To, co se někdy děje, je, že ta parlamentní zahraniční politika může v nějakém okamžiku zdůraznit některé rysy zahraniční politiky, které, bych řekl, jsou dlouhodobě principem, což v našem případě je třeba ta obhajoba lidských práv a svobod a ta víra ve své vlastní síly, že jsme národ, který si věří“. Miloš Vystrčil chce také na svou cestu vzít zástupce českých podnikatelů a vědců, a tím podpořit ekonomický a vědecko-technický význam své cesty.

Podpora cesty na Tchaj-wan přichází z řad některých opozičních politiků:

Tchaj-wan je pro ČR významný obchodní partner, který nám nezištně pomohl. Cesta Miloše Vystrčila je proto jednoznačně správným krokem.

Zároveň žádám premiéra Babiše, ať poskytne vládní letadlo a nevymlouvá se na rozhodnutí ministerstva obrany. Každý ví, kdo opravdu rozhoduje.

— Markéta Adamová (@market_a) June 9, 2020

Stojím za @Vystrcil_Milos. Většina našich nejvyšších ústavních činitelů poklonkuje čínským komunistům a čínská diplomacie je stále agresivnější. Za této situace je správné a nutné, aby Miloš Vystrčil naplnil úmysl svého předchůdce a na Taiwan jel. https://t.co/IQpMjqVmel

— Petr Fiala (@P_Fiala) June 15, 2020

Souhrnně tedy můžeme říci, že na české politické scéně nevládne jednotné přesvědčení, že Vystrčilova cesta na Tchaj-wan je porušením české zahraniční politiky. Součástí české zahraniční politiky je závazek dodržování politiky jedné Číny, z čehož plyne závazek neuznávání samostatnosti Tchaj-wanu. Miloš Vystrčil však sám říká, že politiku jedné Číny nechce narušit a jde mu o rozšíření vědecké, hospodářské a kulturní spolupráce a vedle toho o vymezení se proti čínské politice vůči České republice. Jeho návštěva Tchaj-wanu není automaticky porušením české zahraniční politiky. Byť je pravdou, že zahraniční cesta takto vysokého ústavního činitele na Tchaj-wan není obvyklá, politika jedné Číny umožňuje rozvíjet vzájemné vztahy s Tchaj-wanem na nepolitické úrovni.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

A počítat grošíky, o kterých mluvil (Miloš Vystrčil, pozn. Demagog.cz) z pozice svého předsednického platu, v momentě, kdy po dvou a půl měsících vlastně, kdy se ekonomika zastavila a nejméně třetina národa, jak bylo statisticky určeno, měla rezervu právě na ty dva měsíce, finanční rezervu (...)

Ačkoliv koronavirová krize výrazně českou ekonomiku zpomalila, nedošlo k jejímu zastavení. Nepodařilo se nám zjistit, kolik procent obyvatel mělo dva měsíce po začátku krize naspořeno na dva následující měsíce.

skrýt celé odůvodnění

Jiří Kobza zde naráží na výrok předsedy Senátu Vystrčila, který v kontextu své cesty na Tchaj-wan mluvil o tom, že se v České republice střetává vláda práva, svoboda a demokracie s „počítáním grošů“.

V prvním čtvrtletí tohoto roku poklesla česká ekonomika meziročně o 2 procenta a je odhadováno, že v druhém čtvrtletí bude pokles větší než 10 procent. Ačkoliv tvrzení o zastavení ekonomiky není zcela přesné, je ve veřejném prostoru běžné a užívané i mezi ekonomy.

Ačkoliv není zřejmé, odkdy má poslanec Kobza na mysli „dva měsíce“, budeme počítat se 14. březnem 2020, tedy dnem kdy byly zavřeny všechny obchody s výjimkou prodejen potravin a dalších.

V polovině dubna, tedy měsíc od uzavření části obchodů, bylo zcela bez úspor 23 % Čechů a 18 % mělo úspory do deseti tisíc korun. 20 % však nemělo žádné úspory ani před začátkem krize. Lidí, kteří byli „na dně finančních rezerv“, bylo  34 %, ovšem v kontextu výroku je relevantní hovořit pouze o 14 % občanů, kteří si své rezervy postupně vyčerpali.

Průzkum NMS Market Research, provedený v průběhu dubna, pak ukázal, že 42 % z dotázaných má finanční rezervu na maximálně jeden měsíc. Z veřejně dostupných informací jsme tak nebyli schopní ověřit, zdali „nejméně třetina národa“ měla finanční rezervu na dva měsíce.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Čínští turisti utratili ročně 10 miliard korun (v České republice, pozn. Demagog.cz).

K dispozici jsou pouze odhady o výši útrat čínských turistů v České republice. Ty se pohybují v řádu několika jednotek miliard korun a legitimní odhad výše útraty čínských turistů v ČR se pohybuje kolem 10 miliard Kč.

skrýt celé odůvodnění

Poslanec Jiří Kobza pravděpodobně ve svém výroku vychází z dat společnosti Global Blue, která zprostředkovává turistům ze zemí mimo EU žádosti o vrácení DPH. Podle těchto dat průměrný čínský turista v roce 2017 utratil v českých obchodech 17 907 Kč.

V témže roce pak bylo podle dat (.xlsx) Českého statistického úřadu (ČSÚ) v ČR ubytováno 491 648 čínských turistů, z čehož nám vychází částka ‭8 803 940 736‬ Kč. Pokud bychom danou útratu vynásobili počtem čínských turistů z roku 2019, kterých bylo podle dat ČSÚ (.pdf) 612 048, dostaneme se na částku ‭10,96 mld. Kč. Pro zajímavost lze uvést, že někteří čínští turisté utrácí v Česku mnohem více než jiní. Například opět podle dat společnosti Global Blue utratili bohatí Číňané v Pařížské ulici v Praze za tamější luxusní zboží průměrně 47 000 Kč.

Zde je však nutné říci, že uvedené hodnoty o útratách v ČR jsou pouze odhadem. Podle jiných dat, tentokrát z průzkumu (.pdf, str. 11) agentury CzechTourism, utratil průměrný čínský turista při návštěvě České republiky 5 202 Kč/os./den. To při zohlednění počtu nocí (.xlsx) strávených v ČR znamená, že útraty čínských turistů se mohou pohybovat kolem 8 mld. Kč. Na tomto místě je však třeba upozornit, že ne celá tato částka byla utracena (.pdf, str. 11) na území ČR a z uvedených dat nelze zjistit, jaká část této sumy nedoputovala do ČR a zůstala např. čínským prostředníkům. Zároveň pak není zcela jasný ani počet nocí, které tu čínští turisté stráví. Zatímco data ČSÚ, na které odkazuje i CzechTourism, hovoří o cca 1,5 noci na 1 čínského turistu, jiná data CzechTourismu (.pdf, str. 11) mluví až o 3–4 nocích na 1 turistu. V případě, že by zde tedy Číňané strávili v průměru 3 noci, tedy 4 dny, byla celková výše jejich útraty cca 12,7 miliardy.

Závěrem tedy lze shrnout, že skutečná výše finančních prostředků utracených čínskými turisty v ČR není zřejmá. K dispozici jsou pouze odhady. Ty se pohybují v řádu několika jednotek miliard korun a legitimní odhad výše útraty čínských turistů v ČR se pohybuje, jak uvádí poslanec Kobza, kolem 10 mld. Kč. 

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

(...) když se podíváme na index míry demokracie v jednotlivých zemích světa, tak Tchaj-wan je daleko za námi a je to demokracie s výhradami.

Podle žebříčku EIU patří sice Tchaj-wan mezi demokracie s nedostatky, ale Česká republika svým výsledkem za Tchaj-wanem zaostává. Podobně horšího výsledku dosahuje ČR i v žebříčku Freedom House, který obě země označuje za svobodné.

skrýt celé odůvodnění

The Economist v rámci své The Economist Intelligence Unit (EIU) měří již od roku 2006 míru demokracie u 167 zemí světa. The Economist analyzuje 60 indikátorů spadajících do pěti různých kategorií: volební proces a pluralismus, fungování vlády, politická participace, politická kultura a občanské svobody.

Kromě číselného skóre a žebříčku index (.pdf) kategorizuje každou zemi do jednoho ze čtyř typů režimů: plné demokracie, demokracie s chybami a nedostatky, hybridní režimy a autoritářské režimy.

V úplné demokracii žije pouze 5,7 procenta světové populace (str. 3). Mezi lety 2006–2012 byla Česká republika mezi prvními dvaceti státy žebříčku, některé roky byla dokonce na lepší pozici než Velká Británie nebo Spojené státy. V roce 2013 se propadla na 21. místo a v roce 2014 vypadla z kategorie plně demokratických států (str. 18). Nyní je takzvanou demokracií s nedostatky (str. 10), stejně tak jako Tchaj-wan, který se ale posledních několik let umisťuje v žebříčku (.pdf, str. 18, 20) před Českou republikou.

Dodržování některých demokratických principů by se tedy mohlo zlepšit jak na Tchaj-wanu, tak v České republice. Nicméně Tchaj-wan je také nyní trvale zařazen mezi jednu z nejvíce svobodných a nejdemokratičtějších zemí na světě mezinárodními organizacemi jako jsou Freedom House či mezi země se svobodným tiskem podle organizace Reportéři bez hranic (pro srovnání Freedom House také zařazuje Českou republiku až za Tchaj-wanem). Podle Mezinárodního institutu pro demokracii a volební pomoc (IDEA) je demokracie na Tchaj-wanu na vysoké úrovni ve všech měřených faktorech (.pdf, str. 167) a je také vedle Švýcarska jedinou zemí s vysoce rozvinutou přímou demokracií (str. 25).

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, jelikož se Tchaj-wan umisťuje na předních místech indexů, které měří míru demokracie a svobody. Tchajwanská demokracie má sice své nedostatky, umisťuje se však v mezinárodním srovnání před Českou republikou (dle indexu EIU i Freedom House). O demokracii na Tchaj-wanu se Daniel Pawlas zmínil i v jiné části rozhovoru, pro duplicitu jsme druhý výrok neověřili samostatně, ale zahrnuli jsme ho do analýzy tohoto výroku.

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Protože Evropská unie vznikla právě proto, aby byla víceméně protiváhou Spojeným státům, Rusku, Číně, právě těmto globálním hráčům.

EU se zahraniční politice věnuje od svého vzniku v 90. letech. Jedná se však spíše o její vedlejší činnost, což se projevuje např. potřebou jednomyslnosti při rozhodování v této oblasti i omezeným výčtem nástrojů, které má Unie v oblasti zahraniční politiky k dispozici.

skrýt celé odůvodnění

Nejdříve upřesněme kontext (video, čas 11:20), ve kterém výrok zazněl. Poslanec Pawlas mluvil o cestě na Tchaj-wan, kterou chystá předseda Senátu Miloš Vystrčil. V této souvislosti tedy Daniel Pawlas prohlásil, že předseda Senátu jede na Tchaj-wan bránit demokracii a že Česká republika nemůže v mezinárodní politice sama příliš mnoho dosáhnout. V případě, že se nám některé přístupy Číny nelíbí, máme prý svůj postup koordinovat právě v rámci EU, která údajně vznikla právě jakožto protiváha světových velmocí na mezinárodním poli. Podstatou našeho hodnocení je tedy fakt, zda EU skutečně vznikla především proto, aby hájila práva svých členů na mezinárodním poli, resp. prosazovala jejich ideje v rámci zahraniční politiky.

O vzniku Evropské unie pak lze hovořit ve dvou rovinách. Zaprvé jako o postupné evropské integracivzniku Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952, následně vytvoření Evropského hospodářského společenstvíEURATOM v roce 1957. Tyto jednotlivé instituce byly postupně sjednocovány v Evropská společenství. V druhé rovině Evropská unie jako taková byla založena v roce 1992 Maastrichtskou smlouvou a později podstatně reformována Lisabonskou smlouvou (.pdf, str. 6), kdy Evropská unie nahradila do té doby fungující Evropská společenství a získala tím právní subjektivitu. Ta vytvořila hospodářský a politický systém stojící na třech pilířích – prvním z nich byla stávající Evropská společenství, druhým Společná bezpečnostní a zahraniční politika, třetím pilířem se stala spolupráce v oblasti spravedlnosti.

Nejdříve se zaměříme na vznik Evropské unie jakožto kontinuální proces integrace. První pohnutky k procesu evropské integrace a k vytvoření sjednocené Evropy, ať už v jakékoli podobě, byly motivované zejména mírem a bezpečností, ale i ekonomicky. Evropa zažila dvě světové války, které do značné míry vyvolal nacionalismus jednotlivých národů a států, a jedním ze základních cílů politiků uvažujících o sjednocení národů Evropy tak bylo předejít (.pdf, str. 8) podobnému vývoji do budoucna. Dalším důvodem byla ekonomická kooperace (.pdf, str. 11), která by vedla k výhodnějším podmínkám pro ekonomický růst všech zúčastněných států. Součástí ekonomické integrace byla i teze, že pokud státy budou ekonomicky provázané, nevyplatí se jim války vést.

Existovaly také další motivy (.pdf, str. 9, 10), kvůli kterým byla budoucí integrace (str. 34) Evropy pro některé státy zajímavá. USA a Velká Británie v ní viděly možnost omezení pokračující sovětské rozpínavosti (str. 202), Francie zase pokus vzdorovat rostoucí politické, ekonomické i kulturní hegemonii Spojených států a zapojením Německa zajištění neopakování války. Německo v integraci spatřovalo možnost zařadit se zpět mezi normální evropské země a podobně také Itálie, hledala možnost jak udělat tlustou čáru za fašistickou minulostí a překonat hrozbu komunismu v současnosti. Jako více méně vedlejší dopad evropské integrace byl považován fakt, že Evropa spojená do jednoho silného celku mohla mít možnost být mezinárodně více slyšet než jako rozdrobené státy.

V rámci zmíněné Maastrichtské smlouvy pak vznikla mimo jiné i Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), která má směřovat k hlubší integraci států také v této oblasti – Evropská unie má tak možnost zaujímat společné postoje, případně vyhlašovat společné akce – civilní i vojenské. Hlasování o společných postojích a akcích probíhá jednomyslně s možností konstruktivní neúčasti. Pro státy byla tato rozhodnutí závazná, avšak nebyla vynutitelná.

Podstatnou změnu ve fungování Evropské unie pak představuje Lisabonská smlouva. Tou, jak již bylo řečeno v úvodu, byla zrušena Evropská společenství, jež byla plně nahrazena Evropskou unií, která tak získává právní subjektivitu. Hlavní motivací pro její přijetí však opět nebylo vytvoření protiváhy světovým velmocem. Jako hlavní důvod je zmiňována především větší akceschopnost a zefektivnění (.pdf, str. 8). Dalšími deklarovanými cíli je pak větší demokratičnost a transparentnost či větší důraz na práva občanů. Mezi těmito cíli se však opět objevuje i ukotvení Evropské unie jakožto globálního aktéra.

Co se týče zahraniční působnosti Unie, také zde je nejdůležitější zahraniční prosazování obchodních zájmů. Dle čl. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) má Unie výlučnou pravomoc v oblasti společné obchodní politiky. Do této oblasti přitom dle druhého odstavce čl. 3 spadá i uzavírání mezinárodních smluv. Proces jejich uzavírání je pak upřesněn v čl. 207 SFEU. Unii při sjednávání dohod zastupuje Komise, přičemž k zahájení jednání o mezinárodní smlouvě potřebuje souhlas Rady. K udělení souhlasu pak stačí kvalifikovaná většina.

V případě společné zahraniční politiky, které se výrok týká, je však postup rozdílný. Dle čl. 24 Smlouvy o Evropské unii (SEU, .pdf, str. 30) rozhodují o zahraniční politice Evropská rada a Rada EU. K přijetí jakéhokoliv opatření je přitom nutná jednomyslnost. Článek 25 SEU pak vymezuje, jakých opatření může Unie při provádění zahraniční politiky využít.

Z tohoto je patrné, že i Lisabonská smlouva (SEU a SFEU) vnímá hlavní roli Unie především v rovině společné obchodní politiky, ve které se uplatní hlasování kvalifikovanou většinou, což umožňuje větší akceschopnost Unie v této oblasti. Naopak v oblasti zahraniční politiky je stále nutný jednomyslný souhlas všech členských států a nástroje provádění zahraniční politiky jsou omezeny. 

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící. Přestože je totiž lepší pozice na mezinárodní scéně skutečně jedním z důvodů především pozdějších fází evropské integrace, potažmo vzniku EU jako takové, nemůžeme říci, že by EU vznikla právě proto, aby na mezinárodní scéně hájila práva členských států či vedla s jinými státy politický dialog. Ač je to oblast, které se Unie již od 90. let také věnuje. To je zjevné i z nastavení vnitřních procesů Unie, ve kterých je kvalifikovaná většina, zajišťující vetší akceschopnost, a tudíž i konkurenceschopnost, uplatňována pouze v případě společné obchodní politiky. Vedle toho zahraniční politika stále zůstává poměrně rigidním aspektem EU, když je v této oblasti nutné veškerá opatření schválit jednomyslně, což v případě 27 suverénních členských států s vlastními zahraničně politickými zájmy není vždy snadné.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

My jsme o tom (o pozici Česka vůči Tchaj-wanu, či o „dopisu“ doručeném Jaroslavu Kuberovi, pozn. Demagog.cz) s čínskou ambasádou opakovaně hovořili, já nejsem rád, že se potom v médiích opět objevily zápisy z těch jednání.

Zástupci vlády, resp. Ministerstva zahraničí opakovaně hovořili s čínským velvyslancem např. o dopisu doručeném Jaroslavu Kuberovi, o přístupu čínské diplomacie k česko-tchajwanským vztahům apod. Záznamy ze schůzek s čínským velvyslancem se pak několikrát objevily v médiích.

skrýt celé odůvodnění

Výrok navazuje na otázku moderátora diskuse vztahující se k reakci vlády na chování čínského ambasadora Čang Ťien-mina. Moderátor Moravec uvádí dva konkrétní příklady takového chování, jak jeho vystupování vůči Senátu, tak i k premiérovi Andreji Babišovi.

Komunikací k Senátu se zřejmě myslí dokument vypracovaný čínským velvyslanectvím v Praze, který byl zaslán na Pražský hrad, kde byl následně předán tehdejšímu předsedovi Senátu Kuberovi, a který obsahuje nedoporučení plánované cesty na Tchaj-wan. Ministr Petříček se k tomuto tématu vyjádřil dříve v rozhovoru pro pořad Interview ČT24. Podle jeho slov jednal o dopise na čínské ambasádě jeho náměstek, přičemž během jednání se „jasně ohradil proti formě i obsahu dokumentu“. K samotnému dopisu dále ministr Petříček uvádí, že ač se mu jeho obsah nelíbí, tak nejde o oficiální formu diplomatické komunikace. Fakt, že náměstek ministra zahraničí s čínským velvyslancem skutečně jednal, pak potvrzuje ČTK.

Další schůzkou může být setkání premiéra Babiše a čínského velvyslance Čang Ťien-mina z prosince 2018. Premiér se sešel s čínským velvyslancem za účelem projednat otázku udělení bezpečnostní prověrky pro čínské firmy Huawei a ZTE. Čínské velvyslanectví však po schůzce v tiskové zprávě vydalo dle premiéra nepravdivé prohlášení. Zápis zveřejněný Čínskou ambasádou najdete například zde. V reakci na to premiér prohlásil, že s čínským velvyslancem již jednat nebude a přenechává jednání právě ministru Petříčkovi. Petříček se pak dle médií sešel se zástupci čínského velvyslanectví, kdy tlumočil český postoj a požadoval smazání facebookového příspěvku, ve kterém čínská ambasáda schůzku s premiérem Babišem popisovala. Co se týče pozdějších schůzek, jejichž záznamy se měly objevit v médiích, můžeme zmínit například popis schůzky mezi zástupci Ministerstva zahraničí a čínským velvyslancem ze 6. května, který přinesl Deník N. Předmětem této schůzky byl zejména agresivnější přístup čínské diplomacie vůči Česku, např. ohledně Tchaj-wanu.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je pravda že vláda, respektive Ministerstvo zahraničí s čínským velvyslancem opakovaně probíralo česko-tchajwanské vztahy nebo dopis doručený Jaroslavu Kuberovi. Zároveň se pak několikrát záznamy z těchto schůzek objevily v médiích.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

V mediálním prostoru se opakovaně řeší otázka vyhošťování diplomatů, jaké jsou důvody podle Vídeňské úmluvy o diplomatických vztazích. Je to skutečně pouze řada konkrétních důvodů, které můžou hostující stranu vést k vyhoštění diplomatů.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích umožňuje označit jakéhokoli diplomata jiného státu za personu non grata a tím fakticky ukončit jeho diplomatickou misi. Může se tak ovšem stát i bez udání důvodu.

skrýt celé odůvodnění

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (nikoli vztazích, jak uvádí ministr Petříček) je součástí našeho právního řádu. Upravuje řadu povinností, které se vztahují na jednotlivé diplomaty i na státy, které tyto diplomaty vysílají a přijímají. Diplomaté tak například musí dbát zákonů přijímajícího státu a nesmí se vměšovat do jeho vnitřních záležitostí. Diplomat také nesmí provozovat žádnou činnost nebo zaměstnání, které by vedlo k osobnímu prospěchu.

Klíčový pro hodnocení daného výroku je však článek 9 dané úmluvy. Ten říká, že:

„1. Přijímající stát může kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že šéf mise nebo kterýkoliv člen diplomatického personálu mise je persona non grata anebo že kterýkoliv jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buď odvolá tuto osobu anebo ukončí její funkci na misi. Osoba může být prohlášena za non grata nebo za nepřijatelnou předtím, než vstoupila na území přijímajícího státu.

2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v rozumné době vyhovět povinnosti podle odstavce 1 tohoto článku, přijímající stát může odmítnout uznat dotyčnou osobu za člena mise.“

Vídeňská úmluva tak dává přijímacímu státu výslovně právo oznámit vysílajícímu státu, že odmítá dále uznávat daného diplomata za člena zastupitelské mise (článek 43), a to bez udání důvodů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra Petříčka jako nepravdivý.

Závěrem dodejme, že jednotlivá média se tématu vyhoštění diplomatů jiných států z České republiky opakovaně věnují a upozorňují v této souvislosti zejména na diplomaty Ruska Číny.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Tento materiál, který ani není dopisem, to je materiál, který je velmi nestandardní, nesplňuje určitě formát diplomatické komunikace, ani nevím, jak bych ho měl nazývat, hovoří se o tom jako o dopisu, ale on to dopis skutečně není, tak je to spíš jako několik poznámek pro nějaké použití při diskusi.

Dokument postrádá diplomatickou formu, je nezvykle explicitní a chybí mu jakékoliv zdvořilostní formality. Není podepsaný a oslovení v něm také chybí.

skrýt celé odůvodnění

Čínské velvyslanectví předalo v lednu Hradu dokument, v němž hrozilo trestem tehdejšímu předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi a českým firmám v Číně, pokud se uskuteční Kuberova plánovaná cesta na Tchaj-wan. 

Tento výhrůžný dokument, který byl doplněný přípisem Pražského hradu, byl nalezen mezi věcmi Jaroslava Kubery po jeho smrti. Byť dokument není podepsán a nemá pro dopis obvyklou formu, je opatřen označením odesílatele a adresáta, a tudíž jej lze za dopis v širším smyslu slova považovat.

O tom, že dopis vlastním přípisem podpořila Kancelář prezidenta republiky, informoval web Aktuálně.cz, který má celý dokument k dispozici. Samotný dokument vytvořený čínskou ambasádou v Praze má jednu stranu. Dopis je nezvykle explicitní a chybí mu jakékoliv zdvořilostní formality. V hlavičce dopisu se nachází logo ambasády a jako adresát je uvedena Kancelář prezidenta republiky.

K dopisu se vyjádřil i vedoucí kanceláře předsedy Senátu Petr Kostka: „Na tom dopise je zvláštní, že šel přes hradní podatelnu, protože takové dokumenty přes podatelnu nechodí. Dikce toho dopisu je neobvyklá – diplomatický jazyk vypadá jinak. Věta ‚návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou‘ by vypadala v diplomatickém oficiálním dopise jinak. Bylo by v něm napsáno ‚předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou‘. Celý ten dokument má nekulturní dikci.“ Dále pak mimo jiné dodává, že dopis psala čínská strana, protože má jejich razítko.

Zdroj: Aktualne.cz
Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Na podzim bychom chtěli vyjednávat novou investiční dohodu mezi Evropskou unií a Čínou, která by měla narovnat podmínky pro evropské podniky na čínském trhu.

EU má v plánu jednat s Čínou o investiční dohodě v září 2020. Ta by měla zlepšit podmínky přístupu na Čínský trh pro evropské investory.

skrýt celé odůvodnění

EU má v plánu se v září na summitu domluvit s Čínou na komplexní investiční dohodě, tato dohoda by dle plánu EU měla narovnávat podmínky pro obě strany. Podle jiného vyjádření jsou zástupci Unie odhodláni dojednat investiční dohodu do konce roku 2020. Až bude uzavřena, má na ni navazovat nová dohoda o volném obchodu mezi Čínou a EU.

O této dohodě se jedná už od roku 2013, důvod je velký nepoměr vývozu a dovozu z Číny v minulých letech. Vztahy s Čínou a jejich cíle pak shrnuje následující příručka (.pdf, str. 1–6). Nevyrovnanost obchodní bilance skutečně patří mezi jeden z hlavních důvodů a zároveň cílů diplomatických jednání mezi Evropskou unií a Čínou, problémem je i uzavřenost Čínského trhu pro evropské investory. EU je zároveň připravena debatovat s Čínou o ochraně lidských práv či ochraně klimatu.

Zdroj: Evropský parlament
Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Naše diplomacie opakovaně tlačí na to, aby součástí toho dialogu byly i ty citlivé témata, lidská práva, situace národnostních menšin, svoboda vyznání v Číně.

Česká diplomacie se snaží o navázání dialogu o lidských právech. Účastní se pravidelných lidskoprávních dialogů mezi EU a Čínou, ministr zahraničí při návštěvě v Číně o lidských právech hovořil. České velvyslanectví v Pekingu se také zapojuje do akcí týkajících se lidských práv.

skrýt celé odůvodnění

V roce 2016 Česká republika a Čína navázaly dohodu o strategickém partnerství, kde jsou lidská práva zmíněná v bodu X: „Obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnosti a vzájemné úcty.“ Která ze stran takové ujednání do dohody prosadila, však není jasné. V bodě XV se pak obě strany zavazují dodržovat zásady Charty OSN: „Obě strany zastávají názor, že účely a zásady Charty Organizace spojených národů musejí být dodržovány, a jsou připraveny posilovat kontakty a spolupráci v OSN a jiných mezinárodních organizacích. Zavazují se společně prosazovat mezinárodní a regionální mír, bezpečnost, lidská práva a rozvoj a podporovat mezinárodní spolupráci a mírové urovnání mezinárodních sporů, jež by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost.“

K ochraně lidský práv a svobod jakožto k jednomu z cílů české zahraniční politiky se oficiálně hlásí i české velvyslanectví v Pekingu. Pravidelně se například zapojuje do programu v rámci Mezinárodního dne proti homofobii (2019, 2020). Lidskoprávního dialogu s Čínou se pak Česko účastní i v rámci Evropské unie (2017, 2018, 2019), kde byla řešena témata politických vězňů, náboženské svobody, národnostních menšin (speciálně v Tibetu a Sin-ťiangu) či práva žen. V roce 2019 se česká diplomacie také přidala k prohlášení delegace EU v Číně o porušování lidských práv v rámci výročí přijetí Deklarace lidských práv. Ministři zahraničí pak v květnu 2020 řešili i přístup Číny k Hongkongu, výsledkem byla tisková zpráva, která nad současnou situací vyjádřila hluboké znepokojení.

Na podzim 2018 navštívil Čínu ministr zahraničí Petříček. Při schůzce se svým čínským protějškem Wangem Yi zdůrazňoval právě i otázku lidských práv: „Skutečné partnerství mezi státy by se nemělo vyhýbat otevřenému projednávání jakýchkoliv témat včetně lidských práv.“

Mnozí čeští politici ale zastávají opačný názor, nejhlasitěji prezident Zeman. Předchozí velvyslanec Bedřich Kopecký byl z Číny na jaře 2019 odvolán, nedokončil tak obvyklý čtyřletý velvyslanecký mandát, který mu měl končit na jaře 2020. V roce 2017 připojil Kopecký svůj podpis pod dopis diplomatů adresovaný čínskému ministru bezpečnosti Kuo Šeng-kchunovi, který apeloval na dodržování lidských práv. To vyvolalo velmi negativní reakci prezidenta, který problematiku lidských práv v Číně obecně vnímá spíše jako podřadnou ekonomické a obchodní spolupráci. Při své návštěvě Číny v roce 2014 se například prezident Zeman vyjádřil ve smyslu, že nepřijel Čínu učit lidská práva, ale naopak navázat hlubší obchodní spolupráci. V loňském roce upozornil české diplomaty, že „žvanění o lidských právech je neproduktivní“, protože taková kritika může poškozovat cestovní ruch či ekonomickou spolupráci.

Souhrnně tedy můžeme říci, že česká politika nevystupuje v oblasti prosazování lidských práv zcela jednotně. Výrok ale přesto hodnotíme jako pravdivý, protože česká diplomacie toto téma ve vztazích s Čínou opakovaně vznáší. Prezident Zeman je sice významnou výjimkou, ale za zahraniční politiku odpovídá vláda jako vrcholný orgán výkonné moci. Vláda, Ministerstvo zahraničí i velvyslanectví v Pekingu se k politice prosazování lidských práv hlásí.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

A toto nemá ani adresu, ani dopis, jenom to bylo doručené do Kanceláře Pražského hradu, takže já bych si dovolil vás opravit, že to není dopis adresovaný prezidentu republiky.

Dokument nebyl adresován prezidentovi, ale kanceláři prezidenta republiky. Jakékoliv dopisy a dokumenty však přímo prezidentovi adresovány ani být nemají. Správnou adresou je právě adresa jeho kanceláře.

skrýt celé odůvodnění

Čínské velvyslanectví předalo v lednu Hradu dokument, v němž hrozilo trestem tehdejšímu předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi a českým firmám v Číně, pokud se uskuteční jeho plánovaná cesta na Tchaj-wan.

Tento výhrůžný dokument, který byl doplněný přípisem Pražského hradu, byl nalezen mezi věcmi Jaroslava Kubery po jeho smrti.

Zdroj: Aktuálně.cz

Samotný dokument vytvořený čínskou ambasádou v Praze má jednu stranu. V hlavičce dokumentu, který není podepsán, se nachází logo ambasády a jako adresát je uvedena Kancelář prezidenta republiky, razítko z podatelny Hradu potvrzuje jeho převzetí. Byť dokument není podepsán a nemá pro dopis obvyklou formu, je opatřen označením odesílatele a adresáta, a tudíž jej lze za dopis v širším smyslu slova považovat.

Pokud však chceme poslat oficiální dopis prezidentu České republiky, jako adresa se uvádí Kancelář prezidenta republiky, která je uvedena i na osobních stránkách současného prezidenta Miloše Zemana. Adresátem tedy není přímo prezident republiky. Pokud dopis doručujeme přímo na podatelnu, ne poštou, celá adresa není nutná a stačí pouze stručné označení adresáta. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Jsou zde celé řady překážek pro působení evropských podniků včetně třeba vynuceného přesunu know-how, technologií.

Pokud chtějí zahraniční firmy podnikat v Číně, jsou velmi často nuceny sdílet s Čínou své technologické know-how. Od začátku roku 2020 je v platnosti nový zákon, který by měl rušit povinnost know-how sdílet. Jaké budou jeho praktické účinky, však prozatím není možné říct.

skrýt celé odůvodnění

Vynuceným přesunem technologického know-how nějaké firmy je myšlena ta situace, kdy daná firma chce podnikat na území jiného státu a je jí to umožněno jen za podmínky, že stát, na jehož území firma hodlá podnikat, obdrží technologické know-how firmy. K takovýmto praktikám dochází velmi často v Číně. Pokud zde chtějí nějaké zahraniční firmy podnikat, je jim nabídnuto partnerství s nějakou čínskou firmou, a to za podmínky, že se čínská firma dozví jejich technologické know-how.

Nucený přesun technologií je dlouhodobým a diskutovaným problémem obchodu například mezi Čínou a Spojenými státy. Ty na tom prodělávají, protože tak dochází k vytlačování amerických produktů, je tedy omezován americký dovoz a Čína Americe „své“ produkty nabízí zpět, a to za nižší cenu.

Na summitu (.pdf, str. 4) v Bruselu v roce 2019 se Evropská unie i Čína shodly, že „by nemělo docházet k nucenému přesunu technologií“. Téhož roku čínská vláda schválila nový zákon týkající se zahraničních investic. Tento „nový zákon ruší povinnost zahraničních firem předávat technologické know-how čínským partnerům“ a je účinný od 1. ledna 2020.

Zatím však není možné s jistotou říct, že se Čína svých závazků bude držet. Zahraniční právníci také uvádí, že „nová pravidla mají značné mezery“ a že „dávají čínským regulačním orgánům široký prostor pro takové jednání, které uznají za vhodné“.

Obecně je také pravdou, že evropské podniky se setkávají při obchodování v Číně či s čínskými partnery s mnohými dalšími překážkami, jako jsou diskriminační zákony a praktiky, které vedou k zvýhodňování čínských společností na úkor těch evropských. Problematiku by měla řešit tzv. Komplexní dohoda o investicích (CAI) mezi Čínou a EU. Ta ale zůstává od roku 2014 stále v nedohlednu.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Prezident Zeman si opakovaně stěžoval, že ten poměr 1:10 místo toho, aby se přibližoval, tak roste, dnes je přibližně 1:10,5; 1:11, takže ten nepoměr se spíš prohlubuje, než by se snižoval.

Poměr exportu mezi ČR a Čínou se opravdu v posledních letech pohybuje nominální hodnotou v poměru 1:10 ve prospěch Číny. Poslední tři roky se nepoměr mezi dovozem a vývozem zvětšuje. Nepodařilo se nám najít veřejná vyjádření Miloše Zemana zmiňující poměr vzájemného exportu.

skrýt celé odůvodnění

Veřejné vyjádření prezidenta Zemana takto kritizující deficitní poměr obchodu s ČLR se nám bohužel nepodařilo dohledat, je samozřejmě možné, že se takto vyjádřil v soukromé konverzaci, neveřejně. Je ale pravda, že se prezident v minulosti k nepříznivému vývoji českého exportu do ČLR vyjadřoval. Během svých cest do Číny se opakovaně snažil o jeho zvýšení – například v roce 2018 se zúčastnil dovozního veletrhu China International Import Expo (CIIE), jehož cílem je podpořit dovoz zahraničních výrobků a služeb do Číny. Při své další návštěvě v roce 2019 se spolu s několika desítkami českých podnikatelů zúčastnil různých podnikatelských fór.

V květnu roku 2019 proběhla schůze prezidenta s nejvyššími ústavními činiteli, po které se všichni v následujícím prohlášení také shodli na potřebě snižování schodku vzájemné obchodní bilance a odstraňování překážek přístupu českého exportu na čínský trh.

Co se týče samotného poměru dovozu ku vývozu, údaj 1:10 uvádí i Zpráva o plnění Exportní strategie České republiky pro období 2012–2020 za rok 2019 (.pdf, str. 16), kterou sestavuje Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Dle dat databáze ČSÚ a MPO je vývoj poměru nominální hodnoty vývozu zboží z ČR do Číny ku dovozu z Číny znázorněn na grafu níže. Tento poměr se opravdu v posledních letech pohybuje kolem 1:10. Za rok 2018 byl 1:10,12 a za rok 2019 byl 1:11,45. Je však třeba zdůraznit, že jde pouze o ukazatel obchodní bilance zboží a nejsou do něj započteny služby, ke kterým se nám nepodařilo dohledat úplná data. 

Na grafu je vidět, že tento schodek byl ve druhé polovině první dekády mnohem větší. Za poslední tři roky opět roste z minima 1:8,46, kterého nabyl v roce 2017.

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Ale my jsme extrémně otevřenou ekonomikou a naší prioritou je export. To znamená, zvyšování exportu právě do Číny.

Dle ukazatelů publikovaných UniCredit Bank a Mezinárodní obchodní komorou jsme otevřenou ekonomikou. Dle Exportní strategie České republiky pro období 2012–2020 považujeme ČLR za prioritní zemi, ve smyslu destinace našeho exportu.

skrýt celé odůvodnění

O otevřenosti české ekonomiky vypovídá například analýza UniCredit Bank (.pdf, str. 7) z roku 2018. Ta uvádí, že podíl exportu na HDP je pro rok 2017 67 % a podíl importu na HDP je 62 %. Konkrétně studie uvádí (str. 2): „Pro Českou republiku, jakožto malou otevřenou ekonomiku, má zahraniční obchod klíčový význam.“ Z tohoto tedy můžeme usuzovat, že prioritou české ekonomiky je skutečně export, a nikoliv domácí spotřeba. Dále studie uvádí, že „Česká ekonomika je zahraničním obchodem úzce navázána na EU28 a tato závislost se za uplynulých deset let snížila jen minimálně“ (.pdf, str. 5).

Otevřenost ekonomiky se krom poměru nominální hodnoty importu a exportu na HDP měří například ukazatelem OMI (Open Markets Index), který sestavuje Mezinárodní obchodní komora (ICC, angl. International Chamber of Commerce). Ve své zprávě z roku 2017 (.pdf, str. 6, 7) uvádí ICC tento index, na škále od 1 do 6, pro 75 měřených ekonomik. Z něj ČR vychází jako 14. nejotevřenější s OMI 4,1 a je klasifikovaná jako nadstandardně otevřená ekonomika.

Struktura přímého českého exportu do daných států je uvedena na grafu níže. Tato data vycházejí z nominálních hodnot českého exportu zboží (.xlsx), tak jak je uvádí Ministerstvo průmyslu a obchodu za rok 2019. Dle těchto údajů se ČLR podílí pouze 1,2 % a je až 17. největších příjemcem českého exportu. Pro kontext je dobré dodat, že Tchaj-wan je až 51. příjemcem českého exportu s 0,12 % celku. Data pro bilanci služeb se nám nepodařilo najít.

Jak uvádí Exportní strategie České republiky pro období 2012 – 2020 (.pdf, str. 17), schválená (.pdf) vládou Petra Nečase 14. března 2012, ČLR je považována za jednu z 12 prioritních zemí. O seznamu 12 prioritních zemí dokument uvádí to, že „byl vypracován na základě požadavků podnikatelských reprezentací. Seznam bude periodicky upravován a vyhodnocován v závislosti na plnění dosažených cílů, situací na světových trzích a potřebách podnikatelské sféry“. Dle zprávy o plnění Exportní strategie za rok 2019 (.pdf, str. 47) je Čína stále za tuto prioritní zemi považována. Strategie z roku 2012 pak za hlavní cíl považuje (str. 12) mimo jiných „zvyšování objemu exportu a z něj plynoucích přínosů pro dlouhodobý udržitelný růst, zaměstnanost a příjmy do veřejných rozpočtů“.

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Tchaj-wan je naopak spíš investorem, který investuje a využívá levné pracovní síly.

Tchaj-wan opravdu spíše investuje, odchází z něj více financí v podobě investic v zahraničí, než kolik přichází v zahraničních investicích na Tchaj-wan. Velká část odchozích investic putuje do zemí s nižšími průměrnými mzdami, než jaké jsou na Tchaj-wanu.

skrýt celé odůvodnění

Tchaj-wan se skutečně řadí mezi státy, ze kterých se hojně investuje do zahraničí. Podle dat CIA byl Tchaj-wan 22. největším investorem na světě. Pro porovnání Čína je 10. největším investorem, investovala v roce 2017 v zahraničí přibližně čtyřikrát více peněz než Tchaj-wan, ale má přibližně 59krát větší populaci. Tchaj-wan má také více odchozích zahraničních investic než příchozích – tedy více investuje v zahraničí, než je v něm investováno ze zahraničí. V posledních letech tchajwanské investice v zahraničí také povětšinou rostou (viz graf níže – zelená linka).

Tchajwanské odchozí přímé zahraniční investice

Zdroj: EIAS (str. 9)

Tchaj-wan je známý zejména ve výrobě jemné elektroniky a IT produktů – tradičně investuje tedy v zemích, kde je výhodné prostředí pro tuto výrobu, a to zejména v Číně, kam v roce 2017 odešlo přibližně 44 % tchajwanských investic. Podíl Číny na odchozích zahraničních investicích ale v posledních několika letech klesá. Tchaj-wan se tak postupně přeorientovává od investic do levných manufaktur více k investicím do finančního sektoru a pojišťovnictví (.pdf, str. 9). Tento posun můžeme pozorovat v grafu výše – od roku 2015 investice do zbytku světa poprvé překonaly množství investic do Číny (modrá a červená linka).

Na následujícím grafu lze vidět, jak se v čase vyvíjely zahraniční investice dle odvětví. Opět můžeme pozorovat pokles investic do výrobního průmyslu (světle modrá) a naopak růst investic do finančnictví a pojišťovnictví (červená).

Tchajwanské odchozí přímé zahraniční investice dle odvětví

Zdroj: EIAS (str. 10)

S růstem investic do těchto odvětví souvisí i velké zastoupení britských zámořských území v Karibiku na tchajwanských zahraničních investicích (viz graf níže). V roce 2017 tam odešlo přibližně 28 % zahraničních investic. Tento trend je způsobený (.pdf, str. 10) zejména daňovou politikou těchto malých států – pro Tchaj-wan je výhodné investovat skrze tyto státy dál, do Ameriky, případně i do Evropy. Lze tedy předpokládat, že většina investic odsud poputuje dál. Dalším důvodem (.pdf, str. 10) rostoucích investic do Karibiku je několik smluv o volném obchodu mezi Tchaj-wanem a středoamerickými státy, jako jsou např. Honduras, Panama či Guatemala. Tyto státy mají velké přírodní zdroje i levnou pracovní sílu.

Většina tchajwanských investic odchází do států s nižší průměrnou mzdou, než jaká je na Tchaj-wanu. Tam v roce 2018 byla průměrná měsíční mzda 5 957 tchajwanských dolarů, což v tehdejším kurzu ČNB k 31. prosinci 2018 odpovídá 38 096 korunám. V Číně ve stejném období byla průměrná mzda značně nižší – opět dle kurzu ČNB přibližně 22 444 korun (6 868 jüanů). Významně nižší mzda byla také ve Vietnamu – 5 796 korun (5 665 000 dongů) či v Thajsku – 9 641 korun (13 888 bahtů), kam Tchaj-wan také investuje.

V některých státech, kam z Tchaj-wanu přicházejí zahraniční investice, byla i vyšší průměrná měsíční mzda, jako například v Singapuru – 88 610 korun (5 371 singapurských dolarů) či v USA – 118 121 korun (5 257 dolarů). Většina investic ale plyne do států s výhodou levnější pracovní síly.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Tak v první řadě základem naší celkové zahraniční politiky je, že je proexportní, to znamená, máme spoustu aparátů, které podporují export včetně našich úřadů, které pracují v Číně.

Český stát má mnoho proexportních nástrojů a konkrétně několik poboček státních obchodních agentur v Číně. V rámci debaty o ekonomické diplomacii lze slova o důležitosti podpory exportu opřít o aktuální koncepci zahraniční politiky.

skrýt celé odůvodnění

Chápeme-li výrok v kontextu debaty o ekonomické zahraniční politice, pak můžeme prohlášení o důležitosti exportu pro zahraniční politiku opřít o koncepci zahraniční politiky schválenou v roce 2015. Tento dokument k ekonomické diplomacii říká: „Významným nástrojem pro zvyšování prosperity České republiky v globálním kontextu prostřednictvím prosazování ekonomických zájmů ČR v zahraničí je ekonomická diplomacie (…) Nástroje proexportní podpory představují zejména Klientské centrum pro podnikatele, jednotná síť ČR pro podporu exportu, zahrnující ekonomické činnosti zastupitelských úřadů a zahraničních kanceláří CzechTrade s klíčovou koordinační rolí vedoucích zastupitelských úřadů, stejně jako společný Katalog služeb, usnadňující českým vývozcům orientaci v nabídce služeb státu pro podporu exportu.“

Seznam proexportních nástrojů poskytovaných českým státem a jeho partnery pro exportéry je například uveden v posledním vydání příručky Export v kostce 2019–2020 (.pdf). Mezi ně patří například kanceláře agentury CzechTrade, která byla založena Ministerstvem průmyslu a obchodu. Pobočky CzechTrade se v Číně nachází hned ve čtyřech městech (str. 40), a to Čcheng-tu, Pekingu, Kantonu a v Šanghaji, ve které se nachází (str. 45) i zastoupení státní příspěvkové organizace podřízené Ministerstvu průmyslu a obchodu CzechInvest.

Také dle Mezinárodní obchodní komory (ICC, angl. International Chamber of Commerce), konkrétně její zprávy z roku 2017 (.pdf, str. 10), ve které hodnotí indexem OMI otevřenost 75 analyzovaných ekonomik, je ČR 14. nejotevřenější ekonomikou (str. 6). Na tuto nadprůměrnou příčku dosahuje i díky naší obchodní politice. V dokumentu je zmíněno (str. 17), že země EU mají tuto politiku ve mnoha parametrech silně provázanou.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Když propukla koronavirová krize, tak my jsme byli jeden z mála států, který byl schopen z Číny dovážet pomůcky ochranné.

Česká republika, společně se Španělskem, byla jeden z mála států, který dokázal navázat s Čínou letecký most pro opakovaný a systematický dovoz ochranných pomůcek. V případě ostatních států se jednalo spíše o jednotlivé dodávky.

skrýt celé odůvodnění

Ačkoliv i ostatní evropské státy letecky dovážely zdravotnický materiál z Číny, téměř žádný z nich tak nečinil v takovém objemu a ani neměl naplánovaných tolik leteckých spojů s dodávkami jako Česká republika.

Téměř žádná jiná země Evropy skutečně neměla navázaný s Čínou tak intenzivní letecký kontakt. Do České republiky dorazilo hned několik letadel se zásobami zdravotnických ochranných pomůcek a testů na nový typ nemoci COVID-19. Ve středu 18. března doletělo na letiště Kbely v Praze letadlo se 150 tisíci novými rychlotesty, v pátek 20. března přistálo v Praze letadlo s 1,1 milionem zakoupených respirátorů. V sobotu 21. března pak do Prahy a do Pardubic dorazila dvě letadla s dalšími zásobami roušek, respirátorů, ochranných obleků a brýlí. Od této doby byl letecký most naplánován na tři letadla týdně po dobu 6 týdnů. 

Ochranné pomůcky z Číny obdržely i jiné evropské země. Například Itálie, Ukrajina, Srbsko, Španělsko, Francie, Belgie, Rakousko či Polsko. V Itálii přistála dvě letadla. První 12. března s ochranným materiálem a expertním týmem z Číny, další letadlo dorazilo 18. března. Itálie, kterou koronavirová krize postihla jako první v Evropě, obdržela ochranné pomůcky kromě Číny ještě např. ze Spojených arabských emirátů či Srbska. V mnoha těchto případech se jednalo o jednorázové dodávky a někdy i formou daru.

Na Ukrajinu v pondělí 23. března doletělo první letadlo z Číny se zásobou testů na koronavirus a dále se očekávala hlubší spolupráce. Podobná situace je i v Srbsku, které si dlouhodobě buduje s Čínou poměrně úzké vztahy a kam kromě zdravotnického materiálu také dorazili čínští zdravotníci.

Výjimku se podařilo dohledat u Španělska, které vybudovalo podobný „letecký koridor“, který z Číny do Španělska dodával ochranné pomůcky od konce března až do 6. června v objemu přibližně tří letadel týdně. Nutno říci, že Španělsko bylo nemocí COVID-19 zasaženo výrazně více než Česká republika a řadí se mezi nejpostiženější země světa.

Pořad Reportéři ČT dokonce zmiňuje, že ochranné pomůcky z Číny ve stejných dnech jako do ČR putují do „většiny evropských zemí“ a uvádí, že jsme jedna z mála zemí Evropy, které neobdržely žádné ochranné pomůcky zdarma (Reportéři ČT, 6. dubna, čas 9:25).

Mapa evropských zemí, které obdržely ochranné pomůcky z Číny zdarma:

Zdroj: Reportéři ČT

Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika rozhodně nebyla jedinou zemí, která by dokázala dovézt ochranné pomůcky z Číny. Výjimečná však byla forma pravidelného leteckého mostu či „leteckého koridoru“, kdy k nám po dobu 6 týdnů měla létat tři letadla týdně. Výjimečné bylo i množství dovezeného materiálu v čase. Vzhledem k tomu, že poslanec Kobza uvádí, že Česká republika byla jedním z mála států, který byl schopen ochranné pomůcky z Číny dovážet, což implikuje jistou míru systematického a opakovaného úsilí, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Samozřejmě, ale zaplatili jsme za to stejně, jako zaplatil Izrael za československé zbraně, když vznikal, ale v té době jsme stejně byli jediný stát, který byl Izraeli schopen a ochoten ty zbraně prodat.

Zástupci budoucího státu Izrael nakoupili výzbroj přes embargo OSN na dovoz zbraní v ČSR. ČSR byl jediný stát, který byl ochoten toto embargo nerespektovat a za výhodnou cenu zbraně do Izraele pašoval. K tomu byl vytvořen i tzv. „letecký most“.

skrýt celé odůvodnění

Poslanec Kobza ve svém výroku srovnává českou platbu Číně za dodávky zdravotnického materiálu (během koronavirové krize) s platbou vznikajícího Izraele Československu za tehdejší dodávky zbraní.

Území Palestiny bylo po druhé světové válce místem častých krvavých střetů arabských, britských a židovských ozbrojených sil. Vývoj si vyžádal mezinárodní řešení, jehož výsledkem, kromě rozdělení území Palestiny, bylo pozdější zavedení embarga na dovoz zbraní Organizací spojených národů 17. dubna 1948. Zástupci budoucího státu Izraele (založen 14. května 1948) se ve snaze uhájit svou existenci snažili získat ze zahraničí zbraně už před zahájením tohoto embarga na dovoz zbraní.

Ještě před oficiálním založením tohoto státu byla snaha získat pro sebe zbraně přes zavedené embargo. Už v roce 1947 se snažili agenti Hagany (ilegální židovská vojenská organizace, která se stala zárodkem izraelské armády) a další zainteresovaní lidé uzavřít kontrakty na nákup zbraní v Evropě. Československo bylo jedinou evropskou zemí, která byla ochotna Izraelcům zbraně přes uvalené embargo prodat a to mělo veliký podíl na nadstandardních vztazích těchto dvou zemí až do současnosti. Nákup zbraní ale neměl dlouhého trvání. Jak uvádí text na stránkách Vojenského historického ústavu: „Doba se však začala pomalu měnit, stejně jako politický náhled na československo-izraelskou vojenskou spolupráci. Zatímco bývalí českoslovenští občané bojovali za udržení existence Státu Izrael, oficiální vztahy se dostaly na bod mrazu. Zásadním důvodem pro změnu kurzu byl fakt, že Izrael se proti očekávání Sovětského svazu nestal jeho satelitem na blízkém východě.“

Ke kontextu tohoto výroku a spojení se současným řešením nedostatku ochranných pomůcek je důležité kromě faktu, že to byl pro ČSR výhodný obchod, uvést ještě následující: „Pro urychlení a utajení přepravy zbraní se československá strana rozhodla pro použití leteckého mostu. První let se uskutečnil 31. března 1948 z letiště Praha-Ruzyně. Letadlo americké společnosti Northern Airlines přepravilo do Izraele 7 tun zbraní a munice. Jedno z letadel startujících z Prahy přepravilo 1. dubna 1948 200 pušek, 40 kulometů a několik tun nábojů, které pomohly zabezpečit transporty potravin pro židovské obyvatelstvo Jeruzaléma“ (Vojenský historický ústav Praha). Počátkem května 1948 bylo pro tento letecký most vyčleněno letiště v Žatci, většina materiálu ale byla dopravena po železnici přes Maďarsko a Jugoslávii, kde byl náklad přeložen na izraelské lodě. Celkový objem dodávek pak přesáhl částku jedné miliardy korun a zahrnoval širokou paletu zbraní od pušek, přes kulomety a děla až po stíhací letouny.

Paralela mezi nákupem ochranných pomůcek do ČR a nákupem zbraní z ČSR pro zabezpečení vzniku státu Izrael je velice vzdálená. Nicméně jak pro ČSR při prodeji zbraní, tak pro Čínu při prodeji ochranných pomůcek to byl výhodný byznys. Tento obchod byl v obou případech velice významný. Bylo možné v takové obrovské míře a jednorázově nakoupit věci pouze z jednoho zdroje: ochranné pomůcky z Číny, zbraně přes embargo Organizace spojených národů pouze z ČSR. Z těchto uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Čína se za posledních 25, 30 let vyšvihla ve světového ekonomického hegemona a už je málo produktů, které by ji zaujaly ve světě.

Čína byla před 30 lety 11. největší ekonomikou světa a před 25 lety 8. dle výše HDP. Dnes je na 2. místě za USA. Na čínském trhu je rovněž mimořádně obtížné se prosadit, kvůli vysoké domácí a zahraniční konkurenci. Naději na úspěch tak mají produkty s vysokou přidanou hodnotou.

skrýt celé odůvodnění

Poslanec Pawlas odpovídá na otázku moderátora Moravce, proč se nedaří napravovat nevyrovnanou obchodní bilanci mezi Čínou a ČR. Daniel Pawlas na otázku odpovídá, že to je dle jeho názoru kvůli tomu, že ČR nedokáže produkovat výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Dále pak pokračuje naším analyzovaným výrokem, v němž označuje Čínu za zemi, která se v posledních 30 letech dostala do postavení světové ekonomické velmoci, a proto si většinu produktů dokáže opatřit sama a zajímá se pouze o produkty s vysokou přidanou hodnotou.

Pro ověření výroku nejprve musíme analyzovat postavení Číny na světovém ekonomickém trhu v posledních 30 letech. Ekonomické postavení Číny poměrně výstižně analyzuje Světová banka, která uvádí jako zlomový okamžik pro ekonomický vývoj Číny rok 1978, ve kterém došlo k řadě reforem, které Čínu otevřely světu. V současnosti Světová banka hodnotí Čínu jako světovou 2. největší ekonomiku a před Čínou se již nacházejí jen USA. Ve vloženém grafu můžeme vidět čisté HDP Číny v kontextu ostatních zemí světa v čase. Pro kontext doplňujeme, že největší samostatná evropská ekonomika, kterou je Německo, byla Čínou předehnána v roce 2005.

Porovnáme-li současný stav s minulostí, pak v roce 1990, tedy před 30 lety, byla Čína dle stejného kritéria 11. největší ekonomikou na světě, v roce 1995, tedy před 25 lety, již mezi 8 největšími ekonomikami světa. Tuto část výroku můžeme hodnotit jako pravdivou.

Co tedy Čína reálně dováží? Z hlediska obsahového by nám mohla napovědět následující citace:

„V roce 2019 tvořily hlavní dovozní položky Číny elektrické a elektronické přístroje. Velkou část dovozu tvořily také primární suroviny: ropa, železo, zemní plyn a sójové boby. Z průmyslových výrobků jsou v dovozech silně zastoupeny zejména stroje a dopravní zařízení. Čína je největším světovým dovozcem sójových bobů a druhým největším dovozcem rýže a ječmene. Pšenice, rýže a kukuřice se dováží především za účelem výroby krmných směsí a dalšího zpracování v potravinářském průmyslu.“

Tento výčet produktů nám ovšem neposkytuje jasnou informaci o jejich kvalitě. Čína sice podle stejného zdroje vyváží strojírenská zařízení v dvojnásobné hodnotě, než pokud jde o jejich import, to nicméně ještě nevyjadřuje nic o jejich kvalitě a požadované úrovni. O nutné přidané hodnotě českých výrobků směřujících do Číny hovoří například manuál pro exportéry vytvořený (.pdf, str. 3) Ministerstvem zahraničích věcí ČR:

Vstoupit na čínský trh s prakticky jakýmkoli zbožím dnes znamená utkat se s obrovskou konkurencí. Je totiž téměř nemožné představit si výrobek, který by na čínském trhu nebyl dostupný nebo se zde nevyskytovala alespoň jeho náhražka.

Na straně 4, je pak uvedeno, že vedle produktů, jež jsou se svou zemí původu tradičně spojeny (francouzská vína), zde mají šanci uchytit se také technologie, které nejsou čínští výrobci schopní sami vyrobit, a dále výrobky, které jsou schopné konkurovat výrazně lepší kvalitou či efektivitou.

Další informace pak poskytuje dokument Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Perspektivní obory pro vývoz do Číny (.pdf). V dokumentu se hovoří o komplexním záběru čínské ekonomiky (str. 1) a zvýšených investicích do inovací a vývoje (str. 2). Zároveň ale stále přetrvává hrozba v podobě slabé ochrany práv duševního vlastnictví a možnosti vymáhání této ochrany.

Na stranách 3 a 4 zkoumaného dokumentu se nalézá seznam perspektivních oborů, v nichž se čeští exportéři mohou prosadit. Ze seznamu vyplývají především dvě věci, a to je jednak vysoká konkurence ze strany čínských výrobců a možná ještě vyšší konkurence na straně světových producentů, která pak v řadě odvětví znamená uplatnitelnost pouze výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Konkrétně v případě oboru obnovitelných zdrojů se uvádí (str. 3):

Jedná se bezpochyby o perspektivní odvětví, nicméně vzhledem k zaměření vládních investic do této oblasti (resp. na podporu výrobců zařízení sloužících k ochraně životního prostředí) a extrémní konkurenci ze strany jiných zahraničních výrobců je to také oblast, ve které se prosadí jen výrobky unikátní a s nejvyšší přidanou hodnotou.

Nebo v případě potravin (str. 4):

Specifickým typem spotřebního zboží, které má v Číně potenciál uspět, jsou nepochybně tradiční evropské potraviny, potraviny vysokých jakostních standardů a nápoje. Nedůvěra čínských konzumentů v bezpečnost domácích potravinových produktů (mj. jako důsledek tzv. melaminové aféry a skandálu s přidávanými hormony do mléčných výrobků) představují další příležitost pro importované – byť dražší – substituty.

Příklad ze zdravotnictví (str. 4):

Konkurence v oblasti medium-tech zdravotnických výrobků je obrovská, hi-tech zdravotnické výrobky z EU však mají v Číně dobré jméno a zachovávají si konkurenceschopnost i při vyšší ceně.

Posledním bodem v seznamu jsou nové technologie. Uvádí se, že nové technologie (například z oblastí nanotechnologií) jsou v Číně teprve na počátečním, ale zato překotném stupni rozvoje. Kromě výše uváděných produktů s vysokou hodnotou má Čína hlavně zájem o suroviny (str. 3).

Dva výše uváděné dokumenty z produkce MZV a MPO se shodují na tom, že je čínský trh náročný, především kvůli zájmu o technologicky náročné produkty. A to kvůli vysoké konkurenci na vnitřním trhu způsobené jak konkurencí domácí, tak i zahraniční. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Dneska většina naší produkce jde samozřejmě do Německa.

Německo je největším odbytištěm českého zboží. Pokud jde o vývoz ČR (cca 30 %), je jeho pozice tak dominantní a významná, že výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože se jedná pouze o relativní většinu exportu, nikoli absolutní většinu.

skrýt celé odůvodnění

Výrok byl pronesen při diskusi o zahraničním obchodu České republiky, proto ho budeme hodnotit v tomto kontextu a budeme se zabývat tím, jak velká část české produkce míří do Německa.  

Německo je pro český vývoz klíčovým trhem, směřuje tam dlouhodobě přes 30 % celkového exportu České republiky. Německo je tak mezi jinými zeměmi největším odbytištěm českého zboží a zároveň z něj i nejvíce dovážíme.

Například podle dat Českého statistického úřadu (.pdf) mířilo v roce 2018 do Německa 32,4 % exportu České republiky a celková hodnota exportovaného zboží dosáhla 1426,4 mld. Kč. Proti tomu vývoz do všech zemí světa mimo Evropskou unii činil v témže roce jen 15,8 % zboží.

Podobná data jsou dostupná i pro rok 2019 (.xlsx, záložka země). Německo bylo i v tomto roce nejvýznamnější cíl exportu ČR. Mířilo tam 31,8 % českého zboží. Na druhém místě v této statistice je Slovensko s podílem 7,6 % následované Polskem s podílem 6,0 % českého vývozu.

Poslanec Pawlas má tak pravdu, že Německo je pro ČR významným partnerem. Pokud bychom termín „většina“ ve výroku interpretovali jako absolutní většinu, šlo by o nepřesnost, jelikož podíl Německa je zde ve skutečnosti zhruba třetinový. Nicméně vzhledem k tomu, že Německo jako cíl českého vývozu má zcela dominantní pozici, a tedy i výraznou relativní většinu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na závěr uveďme, že podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu se „na českém vývozu do Německa podílejí především silniční vozidla, následovaná elektrickými zařízeními, přístroji a spotřebiči a dále stroji a zařízeními všeobecně užívanými v průmyslu“.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Pravidla obchodu mezi Českou republikou a Čínou dnes jsou určovány jednáním mezi EU a Čínou.

Pravidla obchodu a investic mezi ČR a Čínskou lidovou republikou (ČLR) jsou v současné době vyjednávána v jednáních mezi EU a ČLR, která byla zahájena již v roce 2013. Jednání by měla skončit v roce 2020 přijetím dohody nahrazující stále platné smlouvy mezi členskými státy a ČLR.

skrýt celé odůvodnění

V době ověřování výroku platí mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou (ČLR) Dohoda mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic (.pdf). Dohoda vstoupila v platnost 1. září 2006 a určuje pravidla pro investice na území druhého státu. Vstupem ČR do Evropské unie v roce 2004 i přijetím Lisabonské smlouvy (.pdf), která vešla v platnost v roce 2009, se utváření pravidel pro obchodní politiku přesunulo (.pdf, čl. 3 a 207) na instituce Evropské unie, které sjednávají a ratifikují nové obchodní dohody se třetími státy. Již dojednané bilaterální dohody do přijetí nových celounijních ale zůstávají i nadále platné. EU má dále výlučné pravomoci v oblasti celní politiky.

Vztahy EU a ČLR se zintenzivnily přijetím dokumentu EU-China 2020 Strategic Agenda for Cooperation (.pdf) v roce 2013, který zdůrazňuje jak bezpečnostní, rozvojové, tak ekonomické aspekty vzájemných vztahů. V roce 2019 byly vztahy mezi EU a ČLR podrobeny revizi zakončené publikováním dokumentu EU-Čína – Strategický výhled (.pdf), které činí vzájemné vztahy z pozice EU více asertivní.

Obchodní a investiční jednání mezi EU a ČLR byla oficiálně zahájena (.pdf) v roce 2013. Tato vznikající EU-China Comprehensive Agreement on Investment (CAI) by měla být dokončena v roce 2020. Nová investiční dohoda by měla napravit pozice evropských podniků na území ČLR, jejíž trh je méně otevřený než ten unijní, a zlepšit regulatorní prostředí. Zatím polední kolo jednání proběhlo (.pdf) ve dnech 25.–29. května 2020 pomocí videokonferencí, další, již 30. kolo, je naplánované na dny 29. června – 3. července 2020. V současnosti se ale tato jednání zpomalila či zastavila z důvodu rostoucího množství aktuálně sporných otázek mezi EU a ČLR.

Ekonomické bilaterální vztahy mezi ČR a ČLR jsou podrobně rozepsány v dokumentu (.pdf) Zastupitelského úřadu ČR v Pekingu. Obchodní vztahy mezi ČR a ČLR jsou poměrně nerovnoměrné. V roce 2019 vývoz z ČR do ČLR dosáhl (.pdf, str. 30) hodnoty 2 205 mil. € (cca 59 mld. Kč), hodnota dovozu z ČLR do ČR naopak činila 23 989 mil. € (cca 640 mld. Kč). „Čína platí za jeden z největších ale také nejnáročnějších trhů na světě. Obchod zde charakterizují nesčetné bariéry, tvrdá konkurence a pro Evropany nezvyklé prostředí“ (str. 30).

Proces vyjednávaní obchodních dohod EU se třetími zeměmi přehledně znázorňuje tato grafika. EU v současné době nevyjednává pouze s ČLR, ale i s mnoha dalšími zeměmi, například s Austrálií, Novým Zélandem nebo jihoamerickými zeměmi ve sdružení Mercosur.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Jsou tady například antidumpingová opatření, které může Evropská unie přijímat.

Evropská unie může přijímat antidumpingová opatření na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie.

skrýt celé odůvodnění

Antidumpingová opatření poskytují legislativní ochranu evropským výrobcům a zajišťují jim konkurenceschopné místo na domácím trhu. O dumping se jedná, pokud je tentýž výrobek vyvážen za nižší cenu, než za kterou je prodáván na domácím trhu. Rozdíl mezi vyšší cenou na domácím trhu a nižší exportní cenou je dumpingovým rozpětím. 

Evropský výrobce může podat podnět Evropské komisi, pokud se ocitne v nepříznivé hospodářské situaci, která může být přičtena dovozu výrobků za dumpingové ceny. Výsledkem šetření mohou být uložená antidumpingová opatření, která jsou zpravidla přijata na období 5 let.

Výrobci z České republiky mohou uplatňovat své požadavky na ochranu před dumpingovými dovozy prostřednictvím příslušného výrobního odvětví EU. To v praxi znamená, že žadatel musí mít podporu výrobců v rámci EU představujících minimálně 25 % celkové výroby EU.

Konkrétněji pravomoci a pravidla v rámci EU v boji s dumpingovými dovozy stanovuje Nařízení (.pdf) Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

(...) stát prodal ČSA za cenu jednoho rezervního motoru do Boeingu a potom chce soukromou společnost podporovat a přejmenovávat ji na ČSA (...)

V roce 2013 odkoupila soukromá společnost Korean Air od státu 44% podíl v Českých aeroliniích, za přibližně 67,6 milionu korun. Ministr Karel Havlíček uvedl přejmenování společnosti Smartwings na České aerolinie jako jednu z podmínek pro poskytnutí státní pomoci.

skrýt celé odůvodnění

Místopředseda zahraničního výboru Jiří Kobza zde reaguje na návrh vlády podpořit leteckou společnost Smartwings, do které od roku 2017 patří také České aerolinie.

V roce 2013 odkoupila společnost Korean Air část státního podílu v Českých aeroliniích ve výši 44 %, a to za 67,5 milionu korun. V roce 2017 přešly České aerolinie zcela do soukromých rukou. Společnost Smartwings (tehdy pod názvem Travel Service, která už v té době vlastnila 34% podíl) odkoupila 44% podíl vlastněný společností Korean Air a zbývajících 19,7 % vlastněných státem. Zbývající dvouprocentní podíl vlastní Česká pojišťovna.

Jiří Kobza bohužel nespecifikuje o jakém typu Boeingu a jakém konkrétním motoru hovoří, a je tak problematické porovnat jeho cenu s cenou podílu v ČSA. České aerolinie v současné době vlastní pět různých druhů letadel, z toho pouze jeden Boeing, konkrétně typ 737-800. Podařilo se nám zjistit, že pro tento typ Boeingu se používá motor CFM56-7B. Společnost CFM International prodává jeden kus přibližně za 11 milionu dolarů, tj. asi 264 milionů korun.

Vláda na začátku letošního dubna avizovala, že by stát mohl vstoupit do některých klíčových podniků, které se v souvislosti s pandemií dostaly do problémů. Ministryně financí Alena Schillerová se v polovině dubna 2020 k situaci vyjádřila následovně: „Bylo by nejlepší je (ČSA) koupit. Ale je tam už také nějaký zahraniční strategický partner, což vidím jako problém. Musíme se o tom bavit.“

Dne 15. května v rozhovoru pro Českou televizi ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček uvedl (video, čas 1:44), že by stát mohl ve společnosti Smartwings koupit až 100% podíl. „Je to otázka investice, která se může navrátit. Logika je dát dnes zdroje a v určité době ji prodat a lze na tom i vydělat.“

K takovému postupu se kriticky vyjádřila opozice. Miroslav Kalousek na svém Twitteru například uvedl, že „neexistuje žádný důvod, proč by se stát měl angažovat víc než u jiných firem“. Pirátský poslanec Jan Lipavský pak ve twitterovém příspěvku napsal, že „pro český stát je jednoznačně výhodnější usilovat pouze o ochrannou známku ČSA a s ní spojená práva na lety do Ruska. Nic víc“. 

Neexistuje žádný důvod, proč by se stát měl angažovat víc, než u jiných firem. Smartwings má k dispozici programy Antivirus, Covid a kapitál svých akcionářů, jako všichni ostatní. Nákup by byl drahý i zadarmo. Zanamenal by přebrání miliardových závazků. https://t.co/U7p414QXuz

— Miroslav Kalousek (@kalousekm) May 16, 2020

O majetkový vstup státu do společnosti nemá zájem ani samotná společnost Smartwings. K návrhu vydala následující prohlášení: „Společnost Smartwings prohlašuje, že nemá a nikdy neměla zájem o vstup státu do společnosti Smartwings. Nic takového od vedení společnosti nikdy nezaznělo." Ministr Karel Havlíček v návaznosti na toto prohlášení uvedl: „Vždy jsme jednali o tom, že nejlepší variantou je vyřešení situace stávajícími vlastníky, poté běžné nástroje podpory typu záruk a úvěrů. Kapitálový vstup je vždy až poslední varianta, ale my chceme být připraveni na všechny možnosti.“

Pomoc Českým aeroliniím podporuje i ministr vnitra Jan Hamáček: „V případě, že by České aerolinie (ČSA) zkrachovaly, stát by na dávkách a podpoře vyplatil zhruba 1,2 miliardy korun. Pokud nechceme, abychom vyplatili 1,2 miliardy, musíme najít řešení.“

Po jednání s prezidentem Milošem Zemanem a jeho expertním týmem uvedl ministr Havlíček, že by mohla letecká společnost Smartwings dostat státní záruky ve výši 500 až 900 miliónů a podporu až 1,6 miliardy korun. Jednou z podmínek je, že se firma Smartwings přejmenuje na České aerolinie (ČSA). Mezi další podmínky patří podle Havlíčka, „aby se udrželi lidé, aby posílila značka ČSA a aby se garantovalo, že zdroje zůstanou ve firmě“.

Stát v roce 2013 prodal 44% podíl v Českých aeroliniích soukromé společnosti Korean Air, a to za částku 67,6 milionu korun. V současné době probíhá jednání o tom, zda a jakou formou stát podpoří společnost Smartwings (pod kterou České aerolinie patří). Jako jednu z podmínek pro poskytnutí podpory uvedl ministr Karel Havlíček to, že se firma přejmenuje na České aerolinie (ČSA). Pokud jde o cenu jednoho motoru, máme za to, že Jiří Kobza hovoří v nadsázce, kterou upozorňuje na to, že stát prodal svůj podíl příliš levně. Navíc nemůžeme přesně určit, o jakém konkrétním motoru ve výroku hovoří. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

V případě Smartwings sociální demokracie jasně odmítla, že by stát měl do ČSA vstupovat majetkově.

Představitelé ČSSD ve svých veřejných vystoupeních opakovaně nepodpořili majetkový vstup České republiky do společnosti Smartwings. Předseda ČSSD Hamáček sice chce firmě pomoci, ale jinými způsoby.

skrýt celé odůvodnění

O případném odkoupení části, či celé společnosti Smartwings státem se mluví již déle. Co se týče vysokých představitelů ČSSD, k dané věci se vyjádřila v dubnu ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Prohlásila, že pokud by stát měl do Smartwings vstoupit, měl by tento vstup být kapitálový, tedy získáním podílu ve společnosti. Dodala však, že o celé věci bude ještě debatovat vláda.

Dne 16. května prohlásil místopředseda ČSSD Roman Onderka, že společnost Smartwings rozhodně nelze považovat za strategický podnik a vstup státu do společnosti je až tím posledním možným řešením. Druhý den, 17. května, prohlásil Jan Hamáček, že odkoupení Smartwings není na stole. Tvrdil, že společnost Smartwings má využít podpůrné programy, které nabízí stát, jako např. kurzarbeitový program Antivirus.

O necelý měsíc později, 15. června, předseda Hamáček upravil své předchozí vyjádření o možné pomoci společnosti Smartwings. Prohlásil, že případná pomoc by mohla být ve formě státní půjčky zmíněné firmě. Rovněž uvedl, že o odkoupení společnosti státem se již nemluví, a dodal, že případná podpora nezaměstnaných po krachu firmy by stát vyšla na více peněz než zmiňovaná půjčka. Smartwings by stát mohl v půjčkách a zárukách poskytnout až 900 milionů.

Mezi vyjádřeními vysokých představitelů ČSSD tak nenajdeme podporu majetkového vstupu státu do společnosti Smartwings. Za klíčové pak lze považovat vystoupení předsedy ČSSD Hamáčka, který odmítl opakovaně odkup společnosti Smartwings a preferuje jinou formu pomoci společnosti.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

(...) v rámci toho balíčku, který představuje Komise, se zavádí některé návrhy zdanění, které by měly srovnat ty podmínky pro všechny bez ohledu na to, kde si napíšou sídlo nebo kde reálně podnikají.

Boj proti daňovým únikům pomocí stanovení konsolidované daně z příjmů právnických osob je vedle důrazu na digitalizaci ekonomiky či vypracování nové farmaceutické strategie jedním z nových cílů Evropské komise.

skrýt celé odůvodnění

Evropská komise v souvislosti s pandemií koronaviru upravila svůj pracovní program tak, aby mohla lépe reagovat na škody způsobené nákazou. Mezi těmito změnami je i boj proti daňovým únikům, a to pomocí stanovení sjednoceného základu daně z příjmu právnických osob, konkrétně v rámci jednotných daňových pravidel. Mezi další její plány patří vypracování nové farmaceutické strategie, nového plánu pro kritické suroviny či větší důraz na digitalizaci ekonomiky.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Byl to právě pan senátor Vystrčil, který po té cestě do Peru prohlásil, že už nikam nepojede a že už nikdy nikam teda nevyrazí.

Senátor Miloš Vystrčil byl spolu s dalšími třemi senátory v roce 2014 na služební cestě v Peru. Po kritice, kterou sklidili za cestovní náklady, následně prohlásil, že už nikdy nikam jezdit nehodlá.

skrýt celé odůvodnění

Miloš Vystrčil se mezi dny 26. května a 3. června 2014 účastnil spolu s dalšími třemi senátory pracovní cesty do Peru. Celou cestu popisoval podrobněji na svých webových stránkách. V popisku cesty zmiňuje například i to, že se senátoři vydali na prohlídku fotbalového stadionu nebo na výšlap na Machu Picchu. „Přes všechnu nádheru jsem již vděčný za klid na hotelovém pokoji. Ty z nás, kteří měli zájem a zaplatili 400 dolarů, čeká zítra Machu Picchu.“

Cesta senátorů sklidila kritiku za to, že stála téměř 1 milion korun, jak zmiňuje server Lidovky.cz. V rozhovoru pro Lidovky se Vystrčil následně vyjádřil, že již nikam letět nehodlá. „Já už nikdy nikam nepoletím. Všichni budou šťastní. Já budu rád, že nemusím plnit své povinnosti, protože mi veřejnost řekla, že se nemá nikam létat. Moje žena bude ráda, moji vnuci budou rádi. Všichni budou v pohodě a spokojení. Já už prostě nikam letadlem pracovně nepoletím.”

Podrobný popis své návštěvy v Peru Vystrčil publikoval proto, že chtěl informovat občany o tom, že senátoři v Peru doopravdy odvádějí dobrou práci. Jak sám tvrdí, tento krok se mu osobně spíše vymstil. „Tak jsem si řekl, že když tam jedu, tak napíšu lidem, co tam dělám. Aby věděli, že se tam neflákáme. A zatímco všichni ostatní, kdo o cestě mlčeli, jsou v naprosté pohodě, tak já, protože se snažím dělat otevřenou politiku, po které všichni volají, tak přichází jedna facka za druhou.”

Od své návštěvy v Peru se Miloš Vystrčil již několikrát vydal pracovně mimo Českou republiku. Šlo o senátní pracovní cestu do Říma a Vatikánu nebo třeba o zahraniční cestu výboru do Velké Británie.

Vystrčil se ke svému výroku z roku 2014 vyjádřil pro server Lidovky.cz 12. června 2020 poté, co ho kritizoval mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. 

Tohle má potenciál stát se klasikou.

Mr. NIKDY pic.twitter.com/4NTGW59p4n

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) June 12, 2020

Na tento tweet Miloš Vystrčil zareagoval: „K vyjádřením pana mluvčího se nebudu vyjadřovat vůbec, protože to mi za to nestojí, ale zopakuji výrok pana prezidenta, že názory nemění jenom idiot.“

Závěrem dodejme, že původní Vystrčilovo vyjádření není veřejně přístupné ve zvukové nahrávce, ale pouze v přepisu, nelze proto s jistotou říci, nakolik bylo myšleno vážně a nakolik sarkasticky. Faktem zůstává, že Miloš Vystrčil tato slova řekl, a poslanec Kobza se tak může legitimně domnívat, že byla myšlena vážně.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Tak on (předseda belgického senátu, pozn. Demagog.cz) tam skutečně byl krátce před vypršením svého mandátu.

Jacques Brotchi byl předsedou belgického senátu od 14. prosince 2018 do 23. května 2019. Na Tchaj-wanu pobýval mezi 3. až 6. květnem 2019. Navštívil tak Tchaj-wan necelý měsíc před koncem svého mandátu.

skrýt celé odůvodnění

Bývalý předseda belgického senátu Jacques Brotchi navštívil Tchaj-wan mezi 3. a 6. květnem 2019. Tchajwanské ministerstvo zahraničí zmiňuje: „Účelem návštěvy belgické delegace je lépe porozumět nedávným vývojům v tchajwanské diplomacii, vzájemných vztazích, zdravotní politice, účasti ve Světové zdravotnické organizaci a dalších mezinárodních orgánech s cílem posílit oboustranné parlamentní, lékařské a obchodní výměny.” Při návštěvě se Brotchi například setkal s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen.

Jacques Brotchi byl zvolen jako předseda belgického senátu 14. prosince 2018. Tam vydržel až do dalších senátních voleb, kdy mu vypršel mandát. Webové stránky belgického senátu uvádí, že se tak stalo 23. května 2019. Návštěvy Tchaj-wanu se tedy účastnil necelé tři týdny před vypršením svého mandátu.

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Zahraniční politika jasně říká, uznáváme jednotu Číny, součástí jíž je Tchaj-wan, a vrcholní představitelé Číny říkají, nejezděte na ten Tchaj-wan, a přesto tam pan předseda Senátu jede, tak se de facto zaplétá do vnitročínských vztahů.

Česká zahraniční politika uznává princip jedné Číny, podle kterého existuje pouze jedna legitimní politická moc, která zahrnuje pevninskou část Číny i Tchaj-wan. Přesto ovšem předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil plánuje podniknout na přelomu srpna a září 2020 cestu na Tchaj-wan.

skrýt celé odůvodnění

Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015. Tato koncepce vztahy k Tchaj-wanu doslovně nezmiňuje, navazuje ale na koncepci (.pdf, str. 15) z roku 2011, ve které je doslovně uvedeno: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“ Styky s Tchaj-wanem tak stále zůstávají na ekonomické a kulturní úrovni.

Nejprve je nutné rozlišit dva koncepty, které se zahraničněpolitického přístupu k čínské otázce týkají. Jedná se o politiku jedné Čínyprincip jedné Číny. Stát, který uznává politiku jedné Číny, se de facto zavazuje k tomu, že nebude udržovat diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a jako suverénní stát bude uznávat pouze Čínskou lidovou republiku. Princip jedné Číny s politikou jedné Číny úzce souvisí, je do jisté míry její součástí a poslanec Pawlas ve výroku popisuje právě jej. Princip jedné Číny se v mezinárodním prostředí objevuje od 70. let minulého století a znamená, že existuje pouze jedna legitimní politická moc, která zahrnuje pevninskou část Číny i Tchaj-wan. Princip tedy vylučuje existenci dvou čínských států a implicitně přiznává Čínské lidové republice nárok na Tchaj-wan. Pokud tedy o Tchaj-wanu hovoříme jako o součásti Číny, pak se jedná o princip jedné Číny.

Otázka principu (.pdf, str. 3) jedné Číny se v českém politickém prostředí naposled objevila v případě partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem, uzavřené v roce 2016. Právě z důvodu neochoty Pekingu jednat o článku smlouvy tykajícím se politiky jedné Číny Praha s Pekingem rozvázala roku 2019 vztahy.

Přestože politika jedné Číny zakazuje diplomatické styky s Tchaj-wanem, předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil plánuje uskutečnit cestu na Tchaj-wan 30. srpna tohoto roku. Za důvody své cesty označuje ekonomický rozvoj a také vnitropolitickou situaci. Tuto cestu pak kritizovala např. Čínská ambasáda v Praze.

To, zdali se Miloš Vystrčil zaplétá touto cestou do vnitročínských vztahů, je poměrně subjektivní, a proto se touto částí výroku v ověření nezabýváme.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Tady mohu potvrdit to, že skutečně cesta druhého nejvyšší ústavního činitele na Tchaj-wan není z pozice členských států Evropské unie úplně běžná.

Návštěvy Tchaj-wanu nejvyššími státními představiteli členských zemí EU se odehrávají spíše výjimečně, což může být chápáno jako důsledek dodržování politiky jedné Číny. Jednou z mála výjimek je cesta bývalého předsedy belgického Senátu Jacquese Brotchiho.

skrýt celé odůvodnění

Ministr Petříček ve výroku uvádí, že není běžnou diplomatickou praxí, aby jedni z nejvyšších státních představitelů zemí EU navštěvovali Tchaj-wan. 

Česká republika a další země uznávají takzvanou politiku jedné Číny, podle které vláda Čínské lidové republiky (ČLR) jako jediná vládne entitě zvané „Čína“ a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem jsou od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni, diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky.

Tento přístup zastává také Evropská unie, postoj ČR je tedy zcela v souladu s evropskou politikou. EU uznává politiku jedné Číny a Tchaj-wan bere jako ekonomickou entitu, se kterou má silné obchodní vztahy. Dále vyzývá k dialogu mezi oběma stranami a jakákoliv dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem podle ní musí být akceptována oběma stranami a přihlížet k zájmům tchajwanského obyvatelstva.

Co se týče přístupu konkrétních evropských politiků, tak například kancléřka Angela Merkelová Čínu navštěvuje velmi často. Za dobu svého úřadování ji navštívila do roku 2019 celkem dvanáctkrát. Pevnost jejího postoje k Číně je doložitelná například tím, že se distancuje od Trumpova zpochybnění politiky jedné Číny. Podobně jako kancléřka Merkelová k Číně přistupuje francouzský prezident Emmanuel Macron, který na společném setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem prohlásil: „Máme mezi sebou rozdíly… Nikdo z nás není naivní. Ale my respektujeme Čínu… a přirozeně očekáváme od našich velkých partnerů, že také respektují jednotu Evropské unie stejně jako její hodnoty.

Jak se zdá, právě dodržování politiky jedné Číny vede většinu zemí k opatrnosti, pokud jde o diplomatické styky s Tchaj-wanem. Odborník na čínskou zahraniční politiku Andrew Small odpověděl na otázku, zda nejvyšší ústavní představitelé běžně navštěvují Tchaj-wan:

Jsou vzácností. A spolu s postavením daného politika roste také síla čínské reakce, ať už se jedná o cizince cestující na Tchaj-wan, nebo Tchajwance na návštěvě v ostatních zemích. Spojené státy tam například neposílají členy vlády, jen ve velmi výjimečných případech. Natož viceprezidenta.“

Cesty vysokých ústavních představitelů na Tchai-wan jsou tedy spíše výjimkou. Jednou z nich je cesta bývalého předsedy belgického senátu Jacquese Brotchiho, který ji uskutečnil v květnu 2019. O tom, že se nejednalo o zcela běžnou diplomatickou návštěvu, svědčí slova Brotchiho, který uvádí, že měl pokyny z čínské strany, jak se během návštěvy chovat: „Varovali mě, ať si dávám pozor a neposkytuji žádná prohlášení. Což jsem dodržel, ani jednou jsem tam nepromluvil do mikrofonu. Neposkytl jsem žádný rozhovor, ani potom v belgických médiích." O tom, že návštěvy evropských politiků na Tchai-wan nejsou zcela obvyklé, může svědčit i snaha (.pdf str. 14) tchajwanské diplomacie je zorganizovat.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

(...) Velká Británie jako bývalá koloniální mocnost, které patřil Hongkong (...)

Velká Británie měla své kolonie na 5 kontinentech. Hongkong byl kolonií britského impéria od roku 1842 po podepsání Nankingské smlouvy. Britská vláda nad Hongkongem skončila v roce 1997.

skrýt celé odůvodnění

Velká Británie byla v minulosti významnou koloniální velmocí. Jak ukazuje následující mapa, Britové udržovali v první polovině 20. století svou nadvládu nad významnou částí světa.

British Empire
Zdroj: Encyclopedia Britannica

Své koloniální panství začala Velká Británie budovat již v 16. století. Tehdy proběhly první pokusy o kolonizaci Ameriky. Například v roce 1583 sir Humphrey Gilbert prohlásil ostrov Newfoundland při pobřeží amerického kontinentu za britské území. První dlouhodobá kolonie však byla, po několika neúspěšných pokusech, založena až v roce 1607, a to Jamestown v dnešní Virginii. Po Jamestownu následovaly další kolonie v Severní Americe (Massachusetts) i na území Afriky (James Island, 1661). Na svém vrcholu zahrnovala britská moc rozsáhlá území na 5 kontinentech, například Indii, Kanadu, Austrálii a pás území od jižní až po severní Afriku.

Na uvedené mapě je jako kolonie vyznačen také Hongkong. Ten se dostal pod přímý vliv britského impéria v roce 1842 sepsáním Nankingské smlouvy. Již dříve se Britové snažili dostat na čínský trh prodejem opia, jehož užívání bylo v Číně zakázáno. Opium Britové získávali v Indii a mnoho Číňanů skupujících britské opium se na něm stalo závislými. Na jaře 1839 čínská vláda zabavila a zničila rozsáhlé zásoby opia.

Nenávist na obou stranách vzrostla, když 7. července 1839 opilí britští námořníci, údajně i námořníci z americké lodě, zabili čínského vesničana (.pdf, str. 52). Ještě ten rok Britové ozbrojenými silami zničili blokádu Perlové řeky. Po této řece britské lodě pokračovaly do města Kanton, které následně obsadily. Ozbrojený střet trval skoro tři roky a vepsal se do historie jako první opiová válka. Pro Čínu skončil porážkou. Země byla nucena podepsat Nankingskou smlouvu (1842), a tak se Hongkong stal další britskou kolonií. V roce 1860 Britové své území rozšířili o poloostrov Kchou-lun (Kowloon). V roce 1898 došlo podpisem smlouvy o pronájmu k dalšímu rozšíření území Hongkongu o tzv. Nová teritoria – oblast na sever od poloostrova Kchou-lun po řeku Shenzhen a dále okolní ostrovy. Čína s Velkou Británií smlouvu o pronájmu těchto území podepsala na 99 let. 

Po uvedené období pak patřil Hongkong Velké Británii s výjimkou období části druhé světové války, kdy byl v roce 1941 Hongkong obsazen Japonci. Britská správa byla opět obnovena v roce 1945. Zpět pod čínskou vládu přešel Hongkong 1. července 1997. Čína se při jednáních o zpětném převzetí Hongkongu zavázala k modelu „jedna země, dva systémy“, tedy že po dobu minimálně 50 let zachová speciální postavení Hongkongu v oblasti jeho aktuálních práv a svobod.

Jiří Kobza

Jiří Kobza

Pořád je zde jedna politika České republiky vůči Číně, jedna Čína nedělitelná, ať už se jedná o Hongkong, o Macao, o Tchaj-wan, o Tibet, prostě jakékoliv provincie, jedna Čína.

Politika jedné Číny, kterou ČR podporuje v rámci jednotné pozice EU, respektuje územní celistvost Číny.

skrýt celé odůvodnění

Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015. Tato koncepce tzv. politiku či princip jedné Číny doslovně nezmiňuje, navazuje ale na koncepci (.pdf, str. 15) z roku 2011, ve které je (ve vztahu k Tchaj-wanu) doslovně uvedeno: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“ Děje se tak v rámci jednotné pozice EU.

Nejprve je nutné rozlišit dva koncepty, které se zahraničněpolitického přístupu k čínské otázce týkají. Jedná se o politiku jedné Číny a princip jedné Číny. Stát, který uznává politiku jedné Číny, se de facto zavazuje k tomu, že nebude udržovat diplomatické vztahy s Tchaj-wanem či dalšími zmíněnými územími a jako suverénní stát bude uznávat pouze Čínskou lidovou republiku. Princip jedné Číny s politikou jedné Číny úzce souvisí, je do jisté míry její součástí a poslanec Kobza ve výroku popisuje právě jej. Princip jedné Číny se v mezinárodním prostředí objevuje od 70. let minulého století a znamená, že existuje pouze jedna legitimní politická moc, která zahrnuje pevninskou část Číny včetně Tibetu, Macaa a Hongkongu, ale i Tchaj-wan. Princip tedy vylučuje existenci dvou čínských států a implicitně přiznává Čínské lidové republice nárok na tato území. Pokud tedy o Tchaj-wanu či Tibetu hovoříme jako o součásti Číny, pak se jedná o princip jedné Číny.

Politika a princip jedné Číny tak popírají nezávislost Tchaj-wanu. Stejná pozice platí i pro Tibet. „Česká republika nijak nemění svou politiku jedné Číny a respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.“ Tak se vyjádřilo ministerstvo zahraničí roku 2016 v souvislosti s návštěvou Dalajlámy a podobně také čtyři nejvyšší ústavní činitelé ve společném prohlášení. V případě Honkongu uznává Česká republika suverenitu ČLR nad tímto územím od roku 1997. V oblasti ekonomických, obchodních a finančních vztahů si ovšem Honkong zachovává naprostou autonomii. Totožný postoj zaujímá ČR i v otázce Macaa. „Česká republika podporuje v souladu s principem jedna země, dva systémy' vysokou autonomii Macaa SAR a rozvíjí vzájemné vztahy s akcentem na zintenzivnění bilaterální spolupráce v obchodně-ekonomické oblasti a s cílem podporovat kulturní výměnu“, uvádí ministerstvo zahraničí.

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Čína udělala v devadesátých letech závazky (týkající se respektování principu „jedna země, dva systémy“, pozn. Demagog.cz) ve chvíli, kdy se jednalo o předání Hongkongu.

Hongkong byl předán Velkou Británií Číně v roce 1997. Jednání o předání a vzájemném poměru mezi Čínou a Hongkongem však probíhala již v 80., nikoliv v 90. letech. V první polovině roku 1990 byl pouze schválen hongkongský Základní zákon.

skrýt celé odůvodnění

K přechodu vlády nad Hongkongem od Velké Británie k Čínské lidové republice došlo roku 1997. Stalo se tak na základě britsko-čínské dohody, přijaté roku 1984, kdy byl ustanoven systém „jedna země, dva systémy“. Ten zaručuje Hongkongu zachování značné míry autonomie, a to po dobu padesáti let (do roku 2047). Čína se tak zavázala k zachování společenského a hospodářského systému, právního řádu a občanských svobod Hongkongu. Konkrétně je tato záležitost stanovena v článku 5 (.pdf, str. 58) Základního zákona, který říká, že socialistický systém a jeho politika se nebudou v Hongkongu uplatňovat a po dobu 50 let se nebude měnit předchozí kapitalistický systém a způsob života. 

Jednání o předání Hongkongu probíhala mezi britskou a čínskou vládou zejména v 80. letech minulého století a závěrečný akt britsko-čínské dohody byl podepsán v roce 1984. Uvnitř Číny však probíhala jednání o vztahu mezi Čínou a Hongkongem po celý zbytek 80. let. Základní zákon Hongkongu pak byl přijat Všečínským shromážděním lidových zástupců (čínský parlament) a následně vyhlášen čínským prezidentem v roce 1990 (.pdf, str. 56).

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

A ta výzva, která zaznívá z mezinárodního společenství, nejen od Velké Británie, Česko se také připojilo k ostatním státům Evropské unie ve společném prohlášení, že Čína by měla respektovat princip „jedna země, dva systémy“.

Evropská unie je znepokojena bezpečnostním zákonem, který Čína 28. května 2020 přijala. EU se obává, že by jeho naplněním mohlo dojít k porušení principu „jedna země, dva systémy“ pro Hongkong. Podobné obavy mají i další země mimo EU.

skrýt celé odůvodnění

Ministr Petříček ve svém výroku naráží na současné kroky Číny vůči Hongkongu. Ten byl roku 1997 Velkou Británií vrácen zpět Číně, přičemž ta se zavázala dodržovat místní ekonomické a společenské uspořádání minimálně po dobu 50 let podle hesla „jedna země, dva systémy“.

Po přijetí tzv. bezpečnostního zákona 28. května Všečínským shromážděním lidových zástupců panuje obava, že tento zákon by mohl narušit svobody a práva daná Hongkongu při jeho znovupřipojení k Číně. Po přijetí tohoto zákona Čínou vydala Evropská unie prohlášení, v němž vyjadřuje obavy z narušení autonomie Hongkongu a zároveň je hluboce znepokojena snahou Číny neplnit své mezinárodní závazky, které přijala v roce 1997 při převzetí Hongkongu. K tomuto prohlášení se připojily i některé další evropské státy, které přitom nejsou součástí EU, např. Island, Norsko, Černá Hora či Albánie. O situaci v Hongkongu se ovšem zajímají i další státy světa a své znepokojení nad tamní situací vyjádřila například i Kanada, USA nebo Austrálie. Otázka Hongkongu byla znovu zmíněna ze strany EU při vzájemných obchodních jednáních v druhé polovině června 2020. 

Vzhledem k tomu, že Velkou Británii pojí s Hongkongem společná minulost, zaznívají od britských představitelů ještě silnější prohlášení. Britský premiér Boris Johnson například uvedl, že Velká Británie je ochotna pozměnit svá imigrační pravidla tak, aby 3 miliony obyvatel Hongkongu mohly přicestovat do Velké Británie na dobu 1 roku s možností dalšího prodloužení, přičemž na konci tohoto procesu by mohl být i zisk britského občanství. 

Tomáš Petříček

Tomáš Petříček

Když se podíváte do těch čísel, komu všemu jsme na světě zajistili politický azyl u nás v době, kdy mu skutečně hrozilo, že bude perzekvován, že může třeba skončit ve vězení, nebo ještě hůř, může přijít o život, tak jsou to stovky, možná tisíce lidí ze států východní Evropy, Asie, ale i jiných.

Ke konci roku 2019 mělo český statut azylanta 954 osob, z toho 838 lidí z Asie a Evropy (převážně východní). Za období 2008–2018 udělila Česká republika 1 111 azylů.

skrýt celé odůvodnění

Podmínky udělení azylu stanovuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Pro upřesnění uvádíme také pojem mezinárodní ochrany. Podle zákona se mezinárodní ochranou myslí ochrana poskytnutá cizinci formou azylu nebo doplňkové ochrany.

Azyl je „ochranný status, který stát poskytuje státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s rizikem jejího pronásledování (…)“. Zatímco doplňkovou ochranou se myslí „(…) další forma mezinárodní ochrany, která se uděluje cizincům, kteří nesplňují důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jejich případě jsou důvodné obavy, že pokud by byli tito cizinci vráceni do státu, jejichž jsou státními občany (v případě osob bez státního občanství do státu jejich posledního trvalého bydliště), by jim hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (…)“.

Tomáš Petříček zde ovšem mluví pouze o osobách s azylem (přičemž nebereme v potaz slovo politický, protože se pojem používá také pro nepolitické azylanty). Důvodů k jeho udělení může být celá řada, jako například odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství atd. Podle (.pdf) Ministerstva vnitra je počet lidí se statutem azylanta 954 (k 31. prosinci 2019). Z toho je 354 azylantů z Evropy, nejvíce z Ruské federace (129), Běloruska (108) a Ukrajiny (92). Asijských azylantů je 480, nejvíce z Myanmaru (145), Iráku (51) a Sýrie (48). Z Číny pochází 19 azylantů. Celkem je tedy u nás v současné době 834 azylantů z Evropy (převážně té východní) a Asie. Tomu pak zhruba odpovídá (.pdf, str. 43) i celkových 1 111 udělených azylů v období 2008–2018. Pro srovnání uvádíme, že doplňková ochrana byla v tomto období udělena 1 862 lidem (.pdf, str. 43).

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Pan předseda Senátu, jak tvrdí, jde hájit demokracii na Tchaj-wan.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil skutečně spojil svou plánovanou cestu na Tchaj-wan s obranou demokracie. Podle jeho slov ale má tato cesta souvislost s obranou demokracie a svobody v České republice a ne na Tchaj-wanu, jak plyne z kontextu Pawlasových slov.

skrýt celé odůvodnění

Loni 10. října proběhla v Praze tchajwanská oslava, které se zúčastnil také bývalý předseda Senátu Jaroslav Kubera. Vyfotil se na ní s představiteli Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v České republice, což vzbudilo protesty na čínské ambasádě. Kubera měsíc po této události oznámil, že je rozhodnutý Tchaj-wan navštívit.

Předseda Senátu Kubera však následně zemřel na infarkt několik dní poté, co v lednu obdržel dokument od Čínské ambasády, ve kterém ho varují před cestou na Tchaj-wan.

„České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Tchaj-wanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje. Doufáme, že česká strana dodrží politiku jedné Číny a zruší tuto návštěvu a tím zabrání porušování čínsko-českých vztahů,“ píše se mimo jiné v dokumentu.

Po svém zvolení předsedou Senátu se danou kauzou chtěl zabývat i Miloš Vystrčil. 

Ke včerejším #168_hodin:
Vznikem, účelem a důsledky čínského dokumentu se budu nadále intenzivně a urputně zabývat. Udělám vše proto, aby pravda vyšla najevo. Dlužím to JK a jeho rodině. Považuji to zároveň za naprosto zásadní pro zachování naší suverenity a svobody.

— Miloš Vystrčil (@Vystrcil_Milos) April 27, 2020

Vystrčil dále prohlásil, že se se rozhodl v plánech svého předchůdce pokračovat a navštívit Tchaj-wan. Dále označil dva hlavní důvody své cesty. Ten první je rozvoj ekonomických, vědeckých a kulturních vztahů s Tchaj-wanem, druhý je podle jeho slov vnitrozemský. Prohlásil, že považuje „za důležité, aby si Česká republika uchovala nezávislost, svébytnost, demokracii a svobodu“, a dále uvedl, že má „stále silnější pocit, že to s cestou na Tchaj-wan souvisí“.

Ve svém rozhovoru pro Českou televizi pak Vystrčil upřesnil: „Dle mého názoru se nám vyplatí spolupracovat s demokratickou zemí, jako je Tchaj-wan. Je to výhodné po stránce hospodářské, vědecké i kulturní. Nenarušuji žádný princip jedné Číny, protože tam nejedu vyhlašovat nezávislost Tchaj-wanu.“ 

Miloš Vystrčil tak opravdu spojil svou návštěvu Tchaj-wanu s obranou demokracie, jak uvádí poslanec Pawlas. Jenže podíváme-li se na kontext Pawlasových slov, pak tento poslanec v rozhovoru tvrdí, že: „To, že pan předseda Senátu, jak tvrdí, jde hájit demokracii na Tchaj-wan, tak je to taky trošičku úsměvné, protože když se podíváme na index míry demokracie v jednotlivých zemích světa, tak Tchaj-wan je daleko za námi a je to demokracie s výhradami“. Zatímco Pawlas tedy spojuje Vystrčilova slova o obraně demokracie se situací na Tchaj-wanu, předseda Senátu tato slova spojil se situací v České republice. Proto daný výrok hodnotíme jako zavádějící.

Daniel Pawlas

Daniel Pawlas

Je tady mnoho zahraničních investorů, kteří investovali své peníze v České republice, dneska je vyvážejí v podobě dividend.

Zahraniční investoři vydělali v roce 2019 z přímých investic v České republice 488,3 miliardy korun. Z toho bylo v Česku 39 procent znovu reinvestováno. Na dividendách tak minulý rok odteklo z ČR do zahraničí 299 miliard korun.

skrýt celé odůvodnění

Největšími zahraničními investory (.pdf, str. 6–7) v České republice jsou firmy se sídlem v Nizozemsku, Německu, Lucembursku, Rakousku a Francii. Na firmy sídlící v Evropské unii celkově připadá 88,9 % investic v ČR. Pokud vezmeme v úvahu konečné vlastníky investujících firem, nejvíce se v ČR angažuje Německo, Rakousko, české firmy se sídlem v zahraničí, Francie a USA.

Zahraniční investoři vydělali v roce 2019 z přímých investic v České republice 488,3 miliardy korun. Z toho bylo v Česku 39 procent znovu reinvestováno. Na dividendách tak minulý rok odteklo z ČR do zahraničí 299 miliard korun.

V roce 2018 (.pdf, str. 6) odešlo do zahraničí ve formě dividend 293,5 miliardy korun, reinvestováno zde bylo 126,2 miliardy.