Tento výrok byl ověřen jako

Poslanec Pawlas odpovídá na otázku moderátora Moravce, proč se nedaří napravovat nevyrovnanou obchodní bilanci mezi Čínou a ČR. Daniel Pawlas na otázku odpovídá, že to je dle jeho názoru kvůli tomu, že ČR nedokáže produkovat výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Dále pak pokračuje naším analyzovaným výrokem, v němž označuje Čínu za zemi, která se v posledních 30 letech dostala do postavení světové ekonomické velmoci, a proto si většinu produktů dokáže opatřit sama a zajímá se pouze o produkty s vysokou přidanou hodnotou.

Pro ověření výroku nejprve musíme analyzovat postavení Číny na světovém ekonomickém trhu v posledních 30 letech. Ekonomické postavení Číny poměrně výstižně analyzuje Světová banka, která uvádí jako zlomový okamžik pro ekonomický vývoj Číny rok 1978, ve kterém došlo k řadě reforem, které Čínu otevřely světu. V současnosti Světová banka hodnotí Čínu jako světovou 2. největší ekonomiku a před Čínou se již nacházejí jen USA. Ve vloženém grafu můžeme vidět čisté HDP Číny v kontextu ostatních zemí světa v čase. Pro kontext doplňujeme, že největší samostatná evropská ekonomika, kterou je Německo, byla Čínou předehnána v roce 2005.

Porovnáme-li současný stav s minulostí, pak v roce 1990, tedy před 30 lety, byla Čína dle stejného kritéria 11. největší ekonomikou na světě, v roce 1995, tedy před 25 lety, již mezi 8 největšími ekonomikami světa. Tuto část výroku můžeme hodnotit jako pravdivou.

Co tedy Čína reálně dováží? Z hlediska obsahového by nám mohla napovědět následující citace:

„V roce 2019 tvořily hlavní dovozní položky Číny elektrické a elektronické přístroje. Velkou část dovozu tvořily také primární suroviny: ropa, železo, zemní plyn a sójové boby. Z průmyslových výrobků jsou v dovozech silně zastoupeny zejména stroje a dopravní zařízení. Čína je největším světovým dovozcem sójových bobů a druhým největším dovozcem rýže a ječmene. Pšenice, rýže a kukuřice se dováží především za účelem výroby krmných směsí a dalšího zpracování v potravinářském průmyslu.“

Tento výčet produktů nám ovšem neposkytuje jasnou informaci o jejich kvalitě. Čína sice podle stejného zdroje vyváží strojírenská zařízení v dvojnásobné hodnotě, než pokud jde o jejich import, to nicméně ještě nevyjadřuje nic o jejich kvalitě a požadované úrovni. O nutné přidané hodnotě českých výrobků směřujících do Číny hovoří například manuál pro exportéry vytvořený (.pdf, str. 3) Ministerstvem zahraničích věcí ČR:

„Vstoupit na čínský trh s prakticky jakýmkoli zbožím dnes znamená utkat se s obrovskou konkurencí. Je totiž téměř nemožné představit si výrobek, který by na čínském trhu nebyl dostupný nebo se zde nevyskytovala alespoň jeho náhražka.“

Na straně 4, je pak uvedeno, že vedle produktů, jež jsou se svou zemí původu tradičně spojeny (francouzská vína), zde mají šanci uchytit se také technologie, které nejsou čínští výrobci schopní sami vyrobit, a dále výrobky, které jsou schopné konkurovat výrazně lepší kvalitou či efektivitou.

Další informace pak poskytuje dokument Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Perspektivní obory pro vývoz do Číny (.pdf). V dokumentu se hovoří o komplexním záběru čínské ekonomiky (str. 1) a zvýšených investicích do inovací a vývoje (str. 2). Zároveň ale stále přetrvává hrozba v podobě slabé ochrany práv duševního vlastnictví a možnosti vymáhání této ochrany.

Na stranách 3 a 4 zkoumaného dokumentu se nalézá seznam perspektivních oborů, v nichž se čeští exportéři mohou prosadit. Ze seznamu vyplývají především dvě věci, a to je jednak vysoká konkurence ze strany čínských výrobců a možná ještě vyšší konkurence na straně světových producentů, která pak v řadě odvětví znamená uplatnitelnost pouze výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Konkrétně v případě oboru obnovitelných zdrojů se uvádí (str. 3):

„Jedná se bezpochyby o perspektivní odvětví, nicméně vzhledem k zaměření vládních investic do této oblasti (resp. na podporu výrobců zařízení sloužících k ochraně životního prostředí) a extrémní konkurenci ze strany jiných zahraničních výrobců je to také oblast, ve které se prosadí jen výrobky unikátní a s nejvyšší přidanou hodnotou.“

Nebo v případě potravin (str. 4):

„Specifickým typem spotřebního zboží, které má v Číně potenciál uspět, jsou nepochybně tradiční evropské potraviny, potraviny vysokých jakostních standardů a nápoje. Nedůvěra čínských konzumentů v bezpečnost domácích potravinových produktů (mj. jako důsledek tzv. melaminové aféry a skandálu s přidávanými hormony do mléčných výrobků) představují další příležitost pro importované – byť dražší – substituty.“

Příklad ze zdravotnictví (str. 4):

„Konkurence v oblasti medium-tech zdravotnických výrobků je obrovská, hi-tech zdravotnické výrobky z EU však mají v Číně dobré jméno a zachovávají si konkurenceschopnost i při vyšší ceně.“

Posledním bodem v seznamu jsou nové technologie. Uvádí se, že nové technologie (například z oblastí nanotechnologií) jsou v Číně teprve na počátečním, ale zato překotném stupni rozvoje. Kromě výše uváděných produktů s vysokou hodnotou má Čína hlavně zájem o suroviny (str. 3).

Dva výše uváděné dokumenty z produkce MZV a MPO se shodují na tom, že je čínský trh náročný, především kvůli zájmu o technologicky náročné produkty. A to kvůli vysoké konkurenci na vnitřním trhu způsobené jak konkurencí domácí, tak i zahraniční. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.