Pořád je zde jedna politika České republiky vůči Číně, jedna Čína nedělitelná, ať už se jedná o Hongkong, o Macao, o Tchaj-wan, o Tibet, prostě jakékoliv provincie, jedna Čína.
Politika jedné Číny, kterou ČR podporuje v rámci jednotné pozice EU, respektuje územní celistvost Číny.
Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015. Tato koncepce tzv. politiku či princip jedné Číny doslovně nezmiňuje, navazuje ale na koncepci (.pdf, str. 15) z roku 2011, ve které je (ve vztahu k Tchaj-wanu) doslovně uvedeno: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“ Děje se tak v rámci jednotné pozice EU.
Nejprve je nutné rozlišit dva koncepty, které se zahraničněpolitického přístupu k čínské otázce týkají. Jedná se o politiku jedné Číny a princip jedné Číny. Stát, který uznává politiku jedné Číny, se de facto zavazuje k tomu, že nebude udržovat diplomatické vztahy s Tchaj-wanem či dalšími zmíněnými územími a jako suverénní stát bude uznávat pouze Čínskou lidovou republiku. Princip jedné Číny s politikou jedné Číny úzce souvisí, je do jisté míry její součástí a poslanec Kobza ve výroku popisuje právě jej. Princip jedné Číny se v mezinárodním prostředí objevuje od 70. let minulého století a znamená, že existuje pouze jedna legitimní politická moc, která zahrnuje pevninskou část Číny včetně Tibetu, Macaa a Hongkongu, ale i Tchaj-wan. Princip tedy vylučuje existenci dvou čínských států a implicitně přiznává Čínské lidové republice nárok na tato území. Pokud tedy o Tchaj-wanu či Tibetu hovoříme jako o součásti Číny, pak se jedná o princip jedné Číny.
Politika a princip jedné Číny tak popírají nezávislost Tchaj-wanu. Stejná pozice platí i pro Tibet. „Česká republika nijak nemění svou politiku jedné Číny a respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.“ Tak se vyjádřilo ministerstvo zahraničí roku 2016 v souvislosti s návštěvou Dalajlámy a podobně také čtyři nejvyšší ústavní činitelé ve společném prohlášení. V případě Honkongu uznává Česká republika suverenitu ČLR nad tímto územím od roku 1997. V oblasti ekonomických, obchodních a finančních vztahů si ovšem Honkong zachovává naprostou autonomii. Totožný postoj zaujímá ČR i v otázce Macaa. „Česká republika podporuje v souladu s principem ‚jedna země, dva systémy' vysokou autonomii Macaa SAR a rozvíjí vzájemné vztahy s akcentem na zintenzivnění bilaterální spolupráce v obchodně-ekonomické oblasti a s cílem podporovat kulturní výměnu“, uvádí ministerstvo zahraničí.
