Tento výrok byl ověřen jako

Česká školní inspekce (ČŠI) 17. března zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), která se věnuje distančnímu vzdělávání na základních a středních školách ve spojitosti s pandemií covidu-19. Zabývá se přesněji obdobím od září 2020 do konce února 2021 (.pdf, str. 8). K počtu dětí ze „sociálně nepodnětných rodin“, které se neúčastní distanční výuky, však tento dokument neposkytuje žádná konkrétní data a ani přesná srovnání se situací během loňského jara.

Pouze konstatuje, že „stále existuje i skupina žáků, kteří se on-line distanční výuky účastní nepravidelně nebo nepracují dostatečně, zejména z důvodu problémů v rodinách, zpravidla spojených s nízkou motivací ke vzdělávání či s nízkou podporou ze strany rodiny“ (.pdf, str. 10). Tento trend se pak dle ČŠI projevuje zejména na školách s obecně vyšším podílem žáků pocházejících ze „socioekonomicky složitějšího rodinného prostředí“. Tedy z rodin žijících v sociálně vyloučených lokalitách, rodin zatížených exekucí, rodin s nižším dosaženým vzděláním, s problematickým bydlením nebo s větším počtem dětí a nižšími příjmy (.pdf, str. 16).

Zpráva ČŠI (.pdf, str. 4) z května minulého roku poté pouze říká, že „nejsložitější situace je v tomto směru v regionech s nízkým socioekonomickým statusem a zejména ve vyloučených lokalitách“. Ovšem žádná konkrétnější čísla ve zprávě rovněž nenalezneme.

ČŠI dále ve zprávě z března 2021 k neúčasti těchto dětí na distanční výuce poměrně neurčitě uvádí (.pdf, str. 10): „Ze zjištění České školní inspekce ovšem jednoznačně plyne, že tam, kde školy hledají cesty, jak žáky s respektem k jejich velmi různým podmínkám vzdělávat, se to v mnoha případech i přes nepříznivé socioekonomické zázemí těchto žáků nakonec podaří, byť třeba ne v plné míře.“ Bohužel však toto tvrzení dále nerozvádí, a nedokážeme tedy posoudit, zda se v celkovém pohledu počet žáků ze „sociálně nepodnětných rodin“, kteří se neúčastní distanční výuky, snížil, či nikoliv.

Přiložený graf z březnové zprávy ČŠI (.pdf, str. 17) pak porovnává podíl zapojení žáků s nedostatečným socioekonomickým zázemím do on-line výuky podle jednotlivých typů škol. Z grafu lze vyčíst, že největší podíl žáků, kteří se neúčastní on-line výuky kvůli problémům v rodinném prostřední nebo kvůli nízké motivaci, je na středních odborných školách bez maturity. Téměř 90 % těchto škol zaznamenalo nějaký podíl nezapojených žáků, přičemž přibližně na pětině SOŠ bez maturity se z výše popsaných důvodů on-line výuky neúčastní cca 20 % žáků.

Nejlépe jsou na tom naopak podle zjištění ČŠI neúplné základní školy, z nichž pouze méně než 10 % zaznamenalo, že se žáci neúčastní on-line výuky z důvodů problémů v rodinném prostředí nebo nízké motivace.

ČŠI v tomto ohledu poznamenává, že se většinou jedná o žáky, jejichž vzdělávání je náročné i během běžné výuky, a tato situace dále zvýrazňuje rozdíly mezi žáky ze socioekonomicky slabších a silnějších rodin (.pdf, str. 10). 

Na prohlubování rozdílů ve vzdělávání během distanční výuky upozorňuje i šetření (.pdf, str. 7) společnosti PAQ Research z prosince 2020, které se zabývalo touto problematikou z pohledu rodičů (tedy nikoli z pohledu škol jako ČŠI). Podle této studie nemusí ani zlepšení distanční výuky na straně škol vést k většímu zapojení žáků z rodin, jenž čelí překážkám v technologickém vybavení nebo ve schopnosti rodin pomáhat dětem ve výuce (.pdf, str. 7).

Pro úplnost doplňme, že Česká školní inspekce ve své zprávě z března 2021 (.pdf, str. 10) zmiňuje také počty žáků, kteří se neúčastní distanční výuky vůbec, a to jak z důvodů námi zmiňované nedostatečné motivace a podpory ze strany rodin, tak ale i z důvodu chybějící digitální techniky (.pdf, str. 14). Žáků, kteří tak zůstávají zcela mimo vzdělávání, bylo podle České školní inspekce v dubnu 2020 přibližně 10 000 (.pdf, str. 10). ČŠI poté podle zprávy nepředpokládá, že se tento počet v únoru 2021 ve srovnání s jarem 2020 výrazněji a plošně snížil. Zdůrazněme, že se zmiňované číslo vztahuje obecně k dětem neúčastnícím se distanční výuky, nikoli tedy jen k dětem ze „sociálně nepodnětných rodin“.

Protože se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo nedohledat data ani tvrzení České školní inspekce, která by potvrzovala či vyvracela tvrzení ministra Plagy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.