Ministr (zavřeného) školství

5. října 2020 vláda na jednání rozhodla (.pdf, str. 1) o uvolnění 2,9 milionů respirátorů ze státních rezerv pro pedagogické i nepedagogické zaměstnance. Dále vláda upřesnila, že je „prostřednictvím Hasičského záchranného sboru (…) pošle krajům a hlavnímu městu Praze, které je následně rozešlou do škol a školských zařízení“. Každý pedagogický i nepedagogický zaměstnanec tak měl obdržet 10 kusů těchto ochranných prostředků. Respirátory byly distribuovány krajům následující den z policejního skladu v Opočínku na Pardubicku, přičemž další distribuce školským zařízením už záležela na jednotlivých krajích.

22. února 2021 poté vláda rozhodla o dalším bezplatném poskytnutí respirátorů do škol: „Ze skladů Správy státních hmotných rezerv bude uvolněno také 3 467 312 kusů respirátorů (…), které vláda pošle bezplatně do škol a dalších školských zařízení. Jejich zaměstnanci dostanou v období od 1. března 2021 do 31. března 2021 po třech respirátorech na týden. Jedná se o školy a školská zařízení, ve kterých bude povolena prezenční výuka od 1. března 2021 (otevření škol bylo nakonec odloženo, pozn. Demagog.cz) a následně podle harmonogramu schváleného vládou 15. února.“

Dle zpráv z 8. března následně některé školy část z téměř 3,5 milionu respirátorů ze státních zásob již obdržely, další poté na dodávku teprve čekaly. O zaslání respirátorů do škol také na začátku března informoval předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr. Je tedy pravdou, že celkem stát rozdělil školám cca 6,4 milionu respirátorů.

Doplňme, že většinu škol a školských zařízení v České republice nezřizuje přímo stát, ale kraje a obce, případně soukromé subjekty či církve. Zřizovatelem nicméně mohou být podle školského zákona například také jednotlivá ministerstva.

Zaměstnanci škol však nebyli jedinou skupinou, která od státu obdržela respirátory. V listopadu 2020 vláda totiž uvolnila 3 miliony respirátorů pro zaměstnance sociálních služeb. Ty jsou přitom provozovány především soukromými subjekty nebo subjekty zřízenými církvemi, obcemi či kraji.

Co se týče zodpovědnosti zřizovatele (zaměstnavatele) zajistit ochranné pomůcky (tedy respirátory nebo obdobné prostředky), tu od 1. března 2021 nařizuje mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 4) z 26. února. Pro úplnost dodejme, že tato povinnost pro zaměstnavatele dříve neplatila (.pdf) a na vybavení respirátory se například nevztahovala povinnost zaměstnavatelů „poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky“ podle § 104 odst. 1 zákoníku práce.

Robert Plaga tedy poněkud nepřesně uvádí, že zajištění respirátorů je zodpovědností zřizovatele školy. Tato povinnost však platí až od března 2021 a v době, kdy vláda rozhodla o distribuci respirátorů do škol, tato povinnost neexistovala. Výrok hodnotíme jako nepravdivý především proto, že zaměstnanci škol nejsou jedinou profesní skupinou, které stát rozdělil respirátory, ačkoliv není přímým zaměstnavatelem. 3 miliony respirátorů byly rozděleny také mezi zaměstnance sociálních služeb.

Na úvod uveďme, že různé ročníky škol v České republice (i v jiných evropských zemích) jsou v průběhu pandemie covidu-19 zavřené různě dlouho. Nejdéle v Česku chodili do škol žáci prvních a druhých tříd, nejkratší čas naopak vysokoškoláci.

Graf serveru iROZHLAS zobrazuje režim v různých typech škol a jejich ročnících v jednotlivých týdnech od března 2020 do března 2021.

Vzhledem k tomu, že různé země přistupovaly k opatřením ve školách odlišně, pro mezinárodní srovnání jsme použili data Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které má jednotnou metodiku, a data jsou tedy porovnatelná. Podíváme se na dva ukazatele: uzavřené základní školy (str. 1) a uzavřené základní školy s částečně uvolněnými opatřeními, tedy částečně uzavřené školy (str. 3). Dodejme, že data ECDC se liší například od výše uvedené tabulky opatření v Česku, a jejich vypovídací hodnota tak není ideální. Vzhledem k jednotné metodice však jsou ideální pro mezinárodní srovnání.

Podle dat (.csv) ECDC (k 11. březnu 2021) byly základní školy v České republice zatím uzavřeny úplně od 11. března 2020 do 10. května, od 14. října do 17. listopadu, od 21. prosince do současnosti (přestože žáci 1. a 2. tříd do škol chodili také v lednu a únoru 2021, ECDC tento režim zahrnuje mezi uzavřené školy). 

Částečně uzavřeny byly české školy od 11. května 2020 do 31. srpna a od 18. listopadu do 29. listopadu. Pokud z těchto dat spočítáme počet dnů uzavření škol, dostaneme 177 dní úplného uzavření a 125 dní částečného uzavření. Dohromady byly tedy základní školy v České republice k 11. březnu uzavřeny 302 dní.

Srovnání s jinými evropskými státy ukazuje, že v žádné jiné zemi nebyly základní školy (alespoň částečně) uzavřeny déle. Jen o čtyři dny kratší dobu trvalo uzavření škol v Lotyšsku, třetí nejdelší uzavření škol bylo v Rumunsku.

Dodejme však, že ačkoliv měla Česká republika uzavřené školy úplně nebo částečně nejdéle ze všech zemí, Portugalsko, Bulharsko, Irsko, Itálie a Slovinsko měly školy úplně uzavřené po delší dobu než Česká republika.

Ministr školství Robert Plaga v rozhovoru mluví o žácích, kteří se nezapojují do distanční výuky a následně uvádí informace o zajišťování techniky těm žákům, kteří se nemohli zapojit kvůli nedostatečnému technickému vybavení. Proto výrok Roberta Plagy interpretujeme tak, že poukazuje právě na ty žáky, kteří se neúčastní online distanční výuky kvůli nedostatečnému technickému vybavení, ale spolupracují se školou jinými cestami.

17. března 2021 Česká školní inspekce zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), ve které se věnuje posunům a zkušenostem škol za rok od nástupu pandemie nemoci covid-19. Z této zprávy vyplývá (.pdf, str. 10), že počet dětí, které se neúčastnily online výuky, se skutečně snížil z odhadovaných 250 tisíc na jaře 2020 na zhruba jednu pětinu, tedy přibližně 50 tisíc.

Česká školní inspekce ve své zprávě navíc dodává (.pdf, str. 14), že nepřesnosti v těchto číslech může způsobovat fakt, že školy úroveň nezapojení hodnotí odlišně. Zatímco některé školy hodnotí jako nezapojeného žáka toho, kdo vůbec nereaguje a nevyzvedává si úkoly, pro jiné školy je nezapojený žák již v případě, kdy se zapojuje do synchronní výuky minimálně a úkoly odevzdává jen výjimečně.

Česká školní inspekce jako jeden z hlavních důvodů zlepšení uvádí (.pdf, str. 15) obstarávání digitální techniky, ať už díky zakoupení rodiči nebo půjčování ze škol. Situaci taktéž přispěl fakt, že od začátku školního roku 2020/2021 je distanční vzdělávání ze zákona povinné. 

26. června 2020 předložil poslanec KSČM Jiří Dolejš pozměňovací návrh (.docx, str. 2) k návrhu novely zákona o státním rozpočtu, ve kterém žádal zajištění technického vybavení žákům, kteří doma nemají možnost pro zapojení se do online výuky. Dne 8. července 2020 byl Poslaneckou sněmovnou spolu se změnou státního rozpočtu pozměňovací návrh schválen.

Na pořízení digitálních učebních pomůcek bylo vyhrazeno 300 milionů korun. 17. srpna 2020 vláda schválila uvolnění dalších 984,5 milionů korun ze státního rozpočtu na pořízení technického vybavení do základních škol. Celková částka finanční podpory tak dosáhla téměř 1,3 miliardy korun. Částka se do škol rozdělila dle počtu učitelů vykázaného ke 30. září 2019, přičemž na jednoho učitele byla stanovena částka ve výši 20 000 korun. O finanční prostředky základní školy nemusely žádat, byly jim poskytnuty místně příslušnými krajskými úřady v průběhu měsíce října 2020 jako navýšení normativního rozpisu.

17. března 2021 vydala Česká školní inspekce tematickou zprávu, ve které zhodnotila posuny a zkušenosti škol rok od nástupu pandemie nemoci covid-19. Z údajů vyplývá (.pdf, str. 15), že mezi hlavní příčiny úspěšného zapojení těch žáků, které se na jaře 2020 do online výuky začlenit nepodařilo, patří zapůjčení digitální techniky pro distanční vzdělávání. 

Počet žáků, kteří se kvůli nedostatečnému technickému vybavení při distančním vzdělávání neúčastní online výuky, klesl (.pdf, str. 16) proti minulému jaru v základních a středních školách ze zhruba 250 tisíc na přibližně 50 tisíc. Podle České školní inspekce se ale zřejmě proti loňskému jaru nesnížil (.pdf, str. 10) počet žáků, které se do vzdělávání na dálku nedaří zapojit vůbec. Loni v dubnu jich podle inspekce bylo kolem 10 000 (.pdf, str. 10). Možnosti zápůjček počítačů využilo (.pdf, str. 15) zhruba kolem 50 000 žáků a studentů, tedy kolem 3,5 % všech. Aktuální zjištění inspekce vychází (.pdf, str. 8) z jejích různých aktivit v základních a středních školách od září do konce února s důrazem na 3 539 kontrol v online hodinách a rozhovory s 3 154 učiteli z 385 základních a středních škol v lednu a únoru 2021.

Česká školní inspekce (ČŠI) 17. března zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), která se věnuje distančnímu vzdělávání na základních a středních školách ve spojitosti s pandemií covidu-19. Zabývá se přesněji obdobím od září 2020 do konce února 2021 (.pdf, str. 8). K počtu dětí ze „sociálně nepodnětných rodin“, které se neúčastní distanční výuky, však tento dokument neposkytuje žádná konkrétní data a ani přesná srovnání se situací během loňského jara.

Pouze konstatuje, že „stále existuje i skupina žáků, kteří se on-line distanční výuky účastní nepravidelně nebo nepracují dostatečně, zejména z důvodu problémů v rodinách, zpravidla spojených s nízkou motivací ke vzdělávání či s nízkou podporou ze strany rodiny“ (.pdf, str. 10). Tento trend se pak dle ČŠI projevuje zejména na školách s obecně vyšším podílem žáků pocházejících ze „socioekonomicky složitějšího rodinného prostředí“. Tedy z rodin žijících v sociálně vyloučených lokalitách, rodin zatížených exekucí, rodin s nižším dosaženým vzděláním, s problematickým bydlením nebo s větším počtem dětí a nižšími příjmy (.pdf, str. 16).

Zpráva ČŠI (.pdf, str. 4) z května minulého roku poté pouze říká, že „nejsložitější situace je v tomto směru v regionech s nízkým socioekonomickým statusem a zejména ve vyloučených lokalitách“. Ovšem žádná konkrétnější čísla ve zprávě rovněž nenalezneme.

ČŠI dále ve zprávě z března 2021 k neúčasti těchto dětí na distanční výuce poměrně neurčitě uvádí (.pdf, str. 10): „Ze zjištění České školní inspekce ovšem jednoznačně plyne, že tam, kde školy hledají cesty, jak žáky s respektem k jejich velmi různým podmínkám vzdělávat, se to v mnoha případech i přes nepříznivé socioekonomické zázemí těchto žáků nakonec podaří, byť třeba ne v plné míře.“ Bohužel však toto tvrzení dále nerozvádí, a nedokážeme tedy posoudit, zda se v celkovém pohledu počet žáků ze „sociálně nepodnětných rodin“, kteří se neúčastní distanční výuky, snížil, či nikoliv.

Přiložený graf z březnové zprávy ČŠI (.pdf, str. 17) pak porovnává podíl zapojení žáků s nedostatečným socioekonomickým zázemím do on-line výuky podle jednotlivých typů škol. Z grafu lze vyčíst, že největší podíl žáků, kteří se neúčastní on-line výuky kvůli problémům v rodinném prostřední nebo kvůli nízké motivaci, je na středních odborných školách bez maturity. Téměř 90 % těchto škol zaznamenalo nějaký podíl nezapojených žáků, přičemž přibližně na pětině SOŠ bez maturity se z výše popsaných důvodů on-line výuky neúčastní cca 20 % žáků.

Nejlépe jsou na tom naopak podle zjištění ČŠI neúplné základní školy, z nichž pouze méně než 10 % zaznamenalo, že se žáci neúčastní on-line výuky z důvodů problémů v rodinném prostředí nebo nízké motivace.

ČŠI v tomto ohledu poznamenává, že se většinou jedná o žáky, jejichž vzdělávání je náročné i během běžné výuky, a tato situace dále zvýrazňuje rozdíly mezi žáky ze socioekonomicky slabších a silnějších rodin (.pdf, str. 10). 

Na prohlubování rozdílů ve vzdělávání během distanční výuky upozorňuje i šetření (.pdf, str. 7) společnosti PAQ Research z prosince 2020, které se zabývalo touto problematikou z pohledu rodičů (tedy nikoli z pohledu škol jako ČŠI). Podle této studie nemusí ani zlepšení distanční výuky na straně škol vést k většímu zapojení žáků z rodin, jenž čelí překážkám v technologickém vybavení nebo ve schopnosti rodin pomáhat dětem ve výuce (.pdf, str. 7).

Pro úplnost doplňme, že Česká školní inspekce ve své zprávě z března 2021 (.pdf, str. 10) zmiňuje také počty žáků, kteří se neúčastní distanční výuky vůbec, a to jak z důvodů námi zmiňované nedostatečné motivace a podpory ze strany rodin, tak ale i z důvodu chybějící digitální techniky (.pdf, str. 14). Žáků, kteří tak zůstávají zcela mimo vzdělávání, bylo podle České školní inspekce v dubnu 2020 přibližně 10 000 (.pdf, str. 10). ČŠI poté podle zprávy nepředpokládá, že se tento počet v únoru 2021 ve srovnání s jarem 2020 výrazněji a plošně snížil. Zdůrazněme, že se zmiňované číslo vztahuje obecně k dětem neúčastnícím se distanční výuky, nikoli tedy jen k dětem ze „sociálně nepodnětných rodin“.

Protože se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo nedohledat data ani tvrzení České školní inspekce, která by potvrzovala či vyvracela tvrzení ministra Plagy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Česká školní inspekce (ČŠI) 17. března 2021 zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), která se věnuje distančnímu vzdělávání na základních a středních školách v souvislosti s pandemií covidu-19. Tento dokument, jenž se zabývá především dopady mimořádných opatření na podmínky a průběh vzdělávání v distančním režimu (.pdf, str. 8), se pak vztahuje k období od září 2020 do konce února 2021.

Zpráva například uvádí (.pdf, str. 10), že se distanční výuky z technických důvodů neúčastní zhruba 50 tisíc žáků. Se školou však tito žáci spolupracují jinými cestami (například předáváním úkolů). Doplňme, že v porovnání s obdobím první vlny epidemie na jaře 2020 tento počet klesl, a to z původních 250 tisíc (.pdf, str. 10, 15).

Další skupina žáků se pak podle České školní inspekce on-line výuky sice účastní, ale nepravidelně nebo pracuje nedostatečně (.pdf, str. 10). Důvody jsou většinou problémy v rodině spojené s nízkou motivací ke vzdělání či malou podporou od rodičů. Zpravidla jde o starší žáky, jejichž vzdělávání je náročné i při klasické prezenční výuce. „Tato situace bohužel stále rozevírá vzdělanostní nůžky mezi žáky pocházejícími ze socioekonomicky silnějšího a socioekonomicky slabšího rodinného prostředí,“ dodává ve zprávě (.pdf, str. 10) ČŠI.

Uveďme také, že absolutní počty těchto žáků Česká školní inspekce v dokumentu neuvádí. Zpráva vyjadřuje určitá data, která se vztahují k procentu dětí (.pdf, str. 16–17), jež „se neúčastní on-line synchronní výuky z důvodu problémů v rodinném prostředí nebo nízké motivace“, z těchto informací však přesná čísla vyčíst nelze.

Plné zapojení všech žáků do distanční výuky se poté dle České školní inspekce (.pdf, str. 10) stále nedaří. Při tematickém šetření v dubnu 2020 ředitelé škol odhadovali, že žáků, kteří nebyli žádným způsobem zapojení do distanční výuky, bylo v té době přibližně 10 tisíc. I když podle dokumentu (.pdf, str. 14) v únoru 2021 někteří ředitelé uváděli snížení počtu takovýchto žáků, z celorepublikového hlediska podle ČŠI situace stále není dobrá (.pdf, str. 10). Inspekce ve zprávě mimo jiné píše, že nelze předpokládat, že „k výraznějšímu a plošnému snížení počtu žáků, kteří jsou zcela mimo vzdělávání, od školního roku 2020/2021 skutečně došlo“.

Podrobnější informace pak podle ČŠI budou k dispozici poté, co Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejní výsledky svého dotazníkového šetření z února 2021 (.pdf, str. 10, 14), které se na tuto problematiku rovněž zaměřovalo. Pro úplnost doplňme, že právě z jeho dat pravděpodobně vychází také tvrzení ministra školství Roberta Plagy.

Česká školní inspekce (ČŠI) provedla mezi 1. až 14. dubnem šetření mezi 5 000 řediteli základních a středních škol. Výzkum proběhl pomocí řízeného rozhovoru a cílem bylo zjistit, „jakými formami a způsoby školy distanční vzdělávání pojímají, na co se při vzdělávání zaměřují, jak se daří s žáky komunikovat, s jakými překážkami se setkávají nebo jakou pomoc či podporu potřebují“. 

Podle uvedeného šetření (zveřejněného 15. dubna 2020) se do distančního vzdělávání zapojovala většina žáků a se svými učiteli komunikovalo 81 % žáků na prvním stupni ZŠ, 72 % žáků na druhém stupni ZŠ a 80 % studentů SŠ. Z uvedených dat je tak zřejmé, že velká část žáků se však do výuky nezapojila.

Česká školní inspekce uvádí, že se v dubnu 2020 do výuky nezapojovalo na 250 tisíc žáků a studentů. Podle ČŠI se toto číslo podařilo za necelý rok snížit na 50 tisíc (.pdf, str. 16). Žáci jsou podle ČŠI nyní lépe technicky vybavení. Vláda na začátku školního roku 2020/2021 poskytla 20 000 Kč na každého učitele ZŠ a dohromady 1,2 mld. Kč na technické vybavení pedagogů i žáků ze sociálně slabších rodin. Problémem distanční výuky je však také nižší motivace žáků i rodičů (.pdf, str. 16).

Ministr školství Robert Plaga v rozhovoru odkazuje na průzkum vypracovaný společností PAQ Research. Zmíněný výzkum a data v něm pocházejí z výzkumného projektu Život během pandemie. Během 17. vlny sběru dat společnost PAQ ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v prosinci 2020 zkoumala postoje rodičů k distanční výuce. Reprezentativní vzorek byl tvořen 405 rodiči s dětmi na základních i středních školách. 

V uvedeném výzkumu 53 % rodičů (.pdf, str. 6), tedy více než polovina, uvádí, že výuka je na podzim rozhodně nebo spíše lepší než na jaře. Dále 25 % rodičů uvádí, že kvalita výuky zůstala na stejné úrovni, 15 %, že se zhoršila, a 7 %, že neví/neumí posoudit. Tato data se tedy dají interpretovat tak, že rodiče hodnotí kvalitu distanční výuky na podzim o něco lépe než na jaře.

Pokud však porovnáme hodnocení distanční výuky na desetibodové škále, zjistíme, že rodiče jsou na podzim k výuce kritičtější a hodnotí ji v průměru hůře. V průzkumu je uvedeno (.pdf, str. 3): „Přitom ve stejné otázce (na desetibodové škále) hodnotí stejná skupina rodičů distanční vzdělávání v listopadu kritičtěji než v březnu. Tento paradox lze vysvětlit tím, že narostla kritičnost rodičů. Kvalita distančního vzdělávání možná v řadě případů narostla – rodiče by ale zpětně i začátek distančního vzdělávání na jaře hodnotili hůře než tenkrát.“

Můžeme tedy uvést, že rodiče skutečně hodnotí distanční výuku při druhém sběru dat lépe než na jaře roku 2020 při první vlně pandemie, i přes jejich kritičtější pohled části z nich.

V druhé části ověřovaného výroku je třeba se zaměřit na porovnání (.pdf, str. 8) hodnocení rodičů na jaře a na podzim a sledovat vývoj v jejich pohledu na distanční výuku. Hodnocení výuky je měřeno opět pomocí desetibodové škály. Rodiče, kteří již na jaře hodnotili výuku školy jako výbornou (9–10 bodů), na podzim z 62 % tvrdí, že výuka na podzim je lepší než na jaře. Na druhém konci bodového hodnocení rodiče, kteří na jaře uvedli hodnocení velmi špatné (0–3 body) uvádějí zlepšení distanční výuky ve 47 %, 28 % z nich hodnotí výuku na podzim dokonce jako horší než na jaře. U první zmiňované skupiny se jednalo pouze o 8 % rodičů.

Hodnocení výzkumu samo uvádí (.pdf, str. 8): „Do tohoto pocitu rodičů se může projevovat kromě vývoje distanční výuky například míra únavy z její nedostatečnosti a přenášení odpovědnosti na rodiče (v méně fungujících školách). Každopádně však výsledky naznačují, že v čase minimálně z pohledu rodičů nedochází k sbližování kvality distanční výuky, ale naopak, že již na jaře lépe připravené školy mohly svou distanční výuku dále zkvalitňovat, zatímco jinde více stagnuje.“

Pokud tedy založíme hodnocení kvality distanční výuky na názorech rodičů, můžeme potvrdit, že skutečně lepší školy z jarního šetření se zlepšily ve více případech než školy, které byly hodnoceny v dubnu 2020 hůře.

Pro porovnání uveďme, že společnost PAQ Research provedla ještě druhý podobně zaměřený průzkum, tentokrát bez spolupráce s MŠMT. V něm (.pdf) se v dubnu, červnu, září a listopadu tázala rodičů na průběh a podmínky distanční výuky a na situaci v rodinách. „Cílem bylo zmapovat, jak se zkušenost s distanční výukou měnila s prodlužující se dobou pandemie a jak se dokázaly domácnosti a školy na nastalou situaci v čase adaptovat.“ (.pdf, str. 5). Průzkum potvrzuje již zmiňované zjištění, že rodiče byli na podzim kritičtější a jsou s výukou spokojeni v průměru stejně jako na jaře. V dubnu bylo 52 % rodičů spokojeno nebo velmi spokojeno s distanční výukou, v listopadu pak opět 52 % (.pdf, str. 13). Retrospektivně však, dle průzkumu pro MŠMT, rodiče uvádějí zlepšení.

Ministerstvo zdravotnictví původně počítalo s návratem žáků celého prvního stupně do škol na začátku února 2021. Při hlasování o prodloužení nouzového stavu to 21. ledna zmínil sám ministr zdravotnictví Blatný (za ANO): „Prioritou jednoznačně je návrat žáků prvního stupně do základních škol. Nedá se předpokládat, že by k tomu došlo dříve než začátkem února, ale jestliže to epidemická situace dovolí, potom toto datum je reálné.“

Vláda počítala také s návratem žáků závěrečných ročníků základních a středních škol i při pátém stupni protiepidemického systému PES. Na twitteru o tom 22. ledna informoval ministr školství Plaga (ANO).

Nicméně 27. ledna již vláda návrat do škol od 1. února vyloučila s tím, že další možné otevírání škol bude záležet na tom, jak vývoj epidemie posoudí Ministerstvo zdravotnictví.

Nepodařilo se nám dohledat přesné scénáře Ministerstva zdravotnictví, o kterých ministr Plaga v rozhovoru pro Českou televizi mluvil. Podle výše zmíněných výroků se ale dá předpokládat, že vláda na konci ledna počítala s návratem žáků do škol v těchto termínech, proto je výrok označen jako pravdivý.

Jak už Demagog.cz dříve ověřoval, Ministerstvo školství v lednu skutečně předložilo návrh změn maturitních zkoušek kvůli epidemii koronaviru. O návrhu Ministerstvo informovalo už 28. ledna. Hlavními úpravami zavedenými kvůli epidemii covidu-19 bylo zrušení slohových prací z českého jazyka a cizích jazyků (.pdf, str. 3), prodloužení času na didaktické testy (.pdf, str. 2, 6, 8) a posunutí či prodloužení termínů zkoušek (.pdf, str. 3), které mělo podle vyhlášky spadat do kompetencí ředitelů škol.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) první úpravy (.pdf, str. 1–5) letošních maturitních zkoušek zveřejnilo v lednu 2021. Došlo například k prodloužení doby trvání didaktických testů či ke zrušení slohové práce (str. 6). Dodejme, že během ledna a února 2021 byl také několikrát projednáván možný návrat žáků posledních ročníků do škol, tedy i maturantů. Prezenční výuka poté měla být podle plánů Ministerstva školství obnovena 1. března 2021. Právě návrat žáků závěrečných ročníků do škol pak byl jednou z podmínek hejtmanů při žádosti vlády o únorové vyhlášení nouzového stavu.

Lednové změny maturitních zkoušek předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií zhodnotila jako „rozumný kompromis“. S úpravami nicméně nebyli spokojeni někteří maturanti, kteří zorganizovali protesty před budovou Ministerstva školství. Zástupci iniciativy NE:BRZO, která spolu se studentskou iniciativou Spravedlivá Maturita akci pořádala, nesouhlasili především se zachováním ústních zkoušek, a to hlavně jejich praktické části.

Poté, co byl kvůli nelepšící se epidemické situaci březnový návrat maturantů do škol opět odložen, navrhl 3. března 2021 předseda vlády Andrej Babiš zavedení tzv. úřední maturity. Známky na maturitním vysvědčení podle tohoto návrhu měly být udělovány na základě průměru známek za všechny ročníky studia. Studenti, kteří by s úřední maturitou nesouhlasili nebo by nebyli spokojeni s výslednou známkou, by nicméně podle premiéra Babiše mohli maturitní zkoušku absolvovat v upravené verzi MŠMT z ledna 2021.

S udělením plošné úřední maturity však nesouhlasil ministr školství Robert Plaga. Stejný názor pak vyjádřili například zástupci Asociace ředitelů gymnázií, Unie školských asociací – CZESHA, Svaz průmyslu a dopravy či Česká konference rektorů. Uveďme, že již 3. března 2021 Robert Plaga na svém twitterovém účtu například napsal, že o možných úpravách maturit s řediteli škol a zástupci asociací průběžně jedná.

MŠMT a zmíněné asociace zdůrazňovaly, že nahrazení maturitní zkoušky formálním uznáním představuje devalvaci role maturitní zkoušky. Ta podle nich totiž nejen dokládá absolvování středoškolského vzdělání, ale také schopnosti osvojit si potřebné znalosti a dovednosti. Ministerstvo zavedení úřední maturity také označilo jako postup, který je „nezodpovědný jak vůči žákům samotným, tak vůči jejich budoucím zaměstnavatelům“.

Ministerstvo školství následně „ve spolupráci se zástupci školských asociací“ vypracovalo další úpravy maturitní zkoušky pro rok 2021, které byly zveřejněny 10. března. V této úpravě MŠMT např. zohledňuje situaci žáků, kteří plní či plnili nařízenou pracovní povinnost. Dále tato úprava obsahuje posunutí termínů zkoušek a stanovuje, že ústní část z českého a cizího jazyka bude postavena na bázi dobrovolnosti. 15. března 2021 pak MŠMT skutečně vydalo (.pdf) opatření obecné povahy upravující tento nový model maturitní zkoušky.

Doplňme, že předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová k výsledné podobě maturit 10. března uvedla: „Je to kompromis, který jsme projednávali, se kterým souhlasíme a se kterým jsme schopni pracovat.” Podobně se poté dle serveru iROZHLAS.cz vyjádřil také šéf Unie školských asociací – CZESHA Jiří Zajíček.

Úprava období pro konání maturitních a závěrečných zkoušek vychází z opatření obecné povahy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT) ze dne 15. března 2021 (.pdf, str. 6, bod XIII.). 

Konání profilové části maturitních zkoušek je zde stanoveno na období od 1. června do 23. července. Praktické zkoušky lze konat až do 27. srpna. Pro rok 2021 jsou hlavní prázdniny stanoveny dokumentem MŠMT (.pdf, str. 2) s trváním od čtvrtka 1. července 2021 do úterý 31. srpna 2021.

Stejné informace o konání maturitních a závěrečných zkoušek jsou k dispozici i na webových stránkách společnosti CERMAT, na kterých lze získat oficiální informace o maturitní zkoušce – k tomu viz sekce o webu.

Stát ve věci očkování proti onemocnění covid-19 na konci února 2021 rozhodl o upřednostnění (.pdf, str. 2) pedagogických pracovníků a nepedagogických zaměstnanců škol. Ministerstvo školství v rámci aktualizace uvedlo, že do datové schránky zašle všem školám, bez ohledu na druh činnosti či zřizovatele, také podrobné informace k dalšímu postupu, vzory souvisejících dokumentů, atd.

V sobotu 27. února 2021 byla Ministerstvem zdravotnictví ČR spuštěna registrace k přednostnímu očkování pedagogických i nepedagogických pracovníků škol. V první etapě realizace (.pdf) očkování těchto osob byli prioritizováni zaměstnanci (.pdf, str. 5) ve věku 55 let a výše a zaměstnanci zajišťující provoz škol a školských zařízení, které byly v té době souladu s vládními opatřeními v provozu, tedy zejména mateřských škol a 1. a 2. tříd základních škol.