Za ANO

Kandidát za hnutí ANO Robert Plaga zjevně mluví o novele zákona o azylu, kterou Parlament schválil během letošního léta. Novela reaguje na evropský migrační pakt, který do české legislativy částečně zavádí. Součástí schváleného znění novely (.pdf, str. 50–51, 53) je i pozměňovací návrh (.docx), který v květnu 2025 předložil poslanec hnutí ANO Robert Králíček s pěti dalšími členy poslaneckého klubu ANO.

Návrh zavádí možnost zrušit nebo neprodloužit pobyt cizincům, kteří opakovaně spáchají přestupky (.docx, str. 2–3). Přesněji se bude jednat o situaci, kdy cizinec spáchá tři přestupky během 12 měsíců. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu se má jednat zejména o přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku (.docx, str. 2). Pro přijetí návrhu zástupců hnutí ANO (.pdf, str. 6–8) zvedlo ruku 127 poslanců, přičemž se hlasování zdrželi přítomní členové Pirátů a také Hubert Lang (ANO) a Vladimír Balaš (STAN).

Vláda Petra Fialy se ve svém původním i aktualizovaném programovém prohlášení ke zvýšení výdajů na školství tak, aby představovaly průměr zemí OECD, nezavázala tak jednoznačně, abychom jej hodnotili jako jeden ze slibů vlády (.pdf, str. 18; .pdf, str. 18). Oba dokumenty nicméně obsahují formulaci, že je „důležitým úkolem koaliční vlády (…) získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD“.

Nejnovější údaj o průměru výdajů na školství v rámci OECD se vztahuje k roku 2021, kdy představoval 4,9 % (.pdf, str. 282) hrubého domácího produktu (HDP). Česko přitom v roce 2021, tedy v posledním roce Babišovy vlády, podle OECD na vzdělání alokovalo jen 4,6 % HDP (.pdf, str. 5). Novější souhrnná data za OECD nejsou k dispozici.

Vývoj výdajů na školství v Česku ale můžeme porovnat na základě dat o výdajích na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle státních závěrečných účtů a také dat o výdajích (.pdf, str. 30) na výzkum, vývoj a inovace (VaVaI), které OECD také do své statistiky započítává (.pdf, str. 274). Když tyto částky sečteme a porovnáme s HDP měřeným Českým statistickým úřadem, zjistíme, že se výdaje na školství (a VaVaI) od roku 2021, kdy činily 4,57 % HDP, postupně snižovaly až na 4,05 %. Dle letošního rozpočtu a aktuální makroekonomické predikce Ministerstva financí by měly tyto výdaje v roce 2025 dosáhnout 4,07 % HDP.

Závěr

Fialův kabinet v obou svých programových prohlášeních uvedl, že je důležitým úkolem koalice přiblížit výdaje na vzdělávání a školské služby průměru OECD. Podle posledního dostupného údaje činil průměr výdajů na školství států OECD 4,9 % HDP v roce 2021. Z konečných výdajů na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a také státních výdajů na výzkum, vývoj a inovace vyplývá, že se během Fialovy vlády výdaje na tento resort v poměru k HDP snižovaly a oddalovaly se tak od průměru OECD. Výrok Roberta Plagy proto hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý ministr školství Robert Plaga (za ANO) mluví o tom, že se současná vláda zavázala udržet plat učitelů na 130 % průměrné měsíční mzdy. Podle něj však jejich plat odpovídá pouze 108 %. Tomuto vládnímu slibu jsme se věnovali i v rámci vyhodnocení 50 konkrétních a měřitelných slibů Fialovy vlády z programového prohlášení.

Vláda Petra Fialy schválila své původní programové prohlášení v lednu 2022 a v březnu 2023 jej pak aktualizovala. V prvním prohlášení slíbila, že platy pedagogických pracovníků udrží na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy (.pdf, str. 18). V upraveném dokumentu tento závazek zúžila pouze na učitele.

Plnění slibu

Vláda Petra Fialy v srpnu 2022 schválila návrh novelizace školského zákona. Dokument obsahoval ustanovení (.pdf, str. 17–18), podle kterého by se stanovovaly celkové prostředky určené na platy pedagogických pracovníků pro danou školu. Jejich výše přitom měla být taková, aby plat jednoho pedagogického pracovníka v průměru odpovídal „nejméně 1,404násobku“ průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství „za předminulý kalendářní rok“.

To podle důvodové zprávy k návrhu (.pdf, str. 44–45) mělo odpovídat 130 % předpokládané průměrné mzdy v roce, kdy se platy aktuálně vyplácejí. Výpočet vycházel z toho, že v letech 2010–2022 rostla průměrná hrubá mzda v národním hospodářství v průměru o 4 % ročně. Český statistický úřad přitom údaje o průměrných mzdách zveřejňuje se zpožděním, na začátku roku jsou tak obvykle k dispozici právě jen data za předminulý rok.

Není 130 % jako 130 %

Uvedený vládní návrh prošel legislativním procesem a jeho součástí se stal i pozměňovací návrh (.pdf, str. 6) Marka Výborného, kterým došlo ke dvěma změnám.

Zaprvé se ukotvení platu nově začalo vztahovat jen na učitele, nikoli na všechny pedagogické pracovníky (tato změna reflektovala aktualizaci programového prohlášení, kterou vláda provedla na začátku března 2023). Zároveň se změnila věta, podle níž původně měl plat jednoho učitele odpovídat v průměru 1,404násobku průměrné mzdy za předminulý rok (.pdf, str. 17–18, 44). Místo toho návrh přikázal ministerstvu nastavit koeficienty tak, aby plat učitelů vyšel na 130 % průměrné mzdy (.pdf, str. 6) – bez určení roku, ze kterého má údaj o průměrné mzdě vycházet.

Jak v této souvislosti později upozornila Pedagogická komora, tato formulace dovoluje ministerstvu použít průměrnou mzdu z jakéhokoliv roku, například z roku předminulého. V takovém případě by už nemusel plat učitele v průměru odpovídat 130 % průměrné mzdy v daném roce, protože ta se zpravidla zvyšuje.

Obavy Pedagogické komory, že stát bude chtít při výpočtu použít starší, a tím pádem nižší hodnotu průměrné mzdy, se později naplnily. Už v září a v říjnu 2023 totiž ministr školství Mikuláš Bek (STAN) uváděl, že se platy učitelů pro rok 2024 budou odvozovat z průměrné mzdy roku 2022. To později potvrdil i návrh státního rozpočtu na rok 2024, ve kterém stojí, že se výpočet platu učitelů bude odvozovat od údajů ČSÚ právě za předminulý kalendářní rok (.pdf, str. 133 z 358). Průměrná mzda za rok 2022 dle tehdy dostupných dat ČSÚ (.pdf, str. 6) dosáhla 40 317 Kč (ČSÚ později údaje dále aktualizoval). Na základě zmíněné částky Ministerstvo školství uvádělo, že by se dle jeho propočtů měl průměrný učitelský plat v roce 2024 dostat na 52 412 Kč (.pdf, str. 2).

Vývoj platů učitelů

Platové tarify stanovuje vládní nařízení č. 341/2017 Sb., které vláda Petra Fialy od svého nástupu upravila celkem pětkrát. Některé změny se týkaly i navýšení tarifů pedagogických pracovníků, konkrétně se od ledna 2022 z rozhodnutí vlády zvýšily původní platové tarify o 2 % a od roku 2025 se zvedly o 7 %. Výši platů pedagogických pracovníků má tedy vláda možnost ovlivňovat i tímto způsobem, ne jen přímo novelou zákona.

Informace o průměrných platech v regionálním školství lze nalézt na webu MŠMT. Podle těchto dat došlo v roce 2022 k poklesu platu učitelů na necelých 121 % průměrné mzdy ve stejném roce, v roce 2023 na cca 116,5 % a v roce 2024 dále na 110 %.

Podle propočtů resortu školství by plat učitelů pro rok 2025 měl dosáhnout 56 056 Kč, což odpovídá 130 % průměrné mzdy z roku 2023. Odborníci z think-tanku IDEA při CERGE-EI ovšem odhadli, že platy v roce 2025 budou představovat jen 108 % průměrné mzdy, a v roce 2026 dokonce pouze 102 % (.pdf, str. 1).

Závěr

Vláda Petra Fialy prosadila novelu školského zákona, která od ledna 2024 ukotvila platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Nestanovila ale rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Vláda k výpočtu pro rok 2024 nakonec použila průměrnou mzdu z roku 2022, a průměrný plat učitelů tak dosáhl pouze 110 % průměrné mzdy. Podle odhadu think-tanku IDEA při CERGE-EI by měly letošní platy učitelů klesnout na 108 % průměrné mzdy. Výrok Roberta Plagy proto hodnotíme jako pravdivý.

Lídryně hnutí ANO Klára Dostálová ve volbách do Evropského parlamentu v kontextu výroku zmiňuje, že ačkoliv jsou s EU podle ní spojená i negativa, členství v ní je pro Česko výhodné. Ilustruje to na tom, že ČR od EU dostala víc peněz, než do ní odvedla.

Platby a příjmy od EU

Čistá pozice, o které Dostálová mluví, představuje finanční bilanci mezi příspěvky členského státu do rozpočtu EU a příjmy, které tento stát získává z evropských fondů. Jednoduše řečeno se tedy jedná o rozdíl mezi tím, jakou částku země do EU odvádí, a kolik od EU přijímá.

Česká republika je tzv. čistým příjemcem (.pdf), což jsou státy, jejichž příjmy z evropského rozpočtu převyšují odvody. Saldo čisté pozice ČR od jejího vstupu do EU do konce roku 2023 podle Ministerstva financí činilo 1,065 bilionu korun, kdy do unijního rozpočtu zaplatila (.xls) celkem 876,6 mld. a získala 1 941 mld. Kč. Následující graf znázorňuje vývoj plateb do rozpočtu EU a také příjmy z něj.

Závěr

Data Ministerstva financí ukazují, že Česko od svého vstupu do EU do konce roku 2023 z unijního rozpočtu získalo o 1,065 bilionu korun více, než do něj zaplatilo. Klára Dostálová se zmíněnou hodnotu vejde do naší standardní 10% tolerance, a její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidátka do Evropského parlamentu Klára Dostálová (ANO) v debatě obhajuje právo veta, jelikož podle ní v EU garantuje kompromis. Dále kritizuje koalici SPOLU kvůli tomu, že je v postoji k právu veta nejednotná. Poukazuje na fakt, že Luděk Niedermayer (TOP 09) je na rozdíl od lídra kandidátky Alexandra Vondry (ODS) pro jeho zrušení.

Právo veta v hlasování Rady EU

V Radě EU, která se skládá z ministrů členských zemí, fungují tři způsoby přijímání rozhodnutí. Pro schválení procedurálních otázek je potřeba prostá většina, kterou tvoří alespoň 14 států. Většinu právních předpisů Rada schvaluje tzv. kvalifikovanou většinou. Tu představuje minimálně 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. 

Právo veta mohou státy využít při třetím typu hlasování, při kterém je nutné dosáhnout jednomyslnosti a které se týká oblastí evropské politiky, jež členské země považují za citlivé. Jedná se například o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, daňovou politiku nebo rozšiřování EU. Návrh projde, i pokud se některý stát zdrží hlasování. 

Niedermayer a veto

Europoslanec Luděk Niedermayer omezení práva veta v některých oblastech označil za dobrý nápad například už v dubnu 2019 (video, čas 0:35). Jako důvod uvedl, že členské státy často jednotlivá rozhodnutí blokují v rámci strategie, kdy veto využívají jako druh „vydírání“ při jednání o jiném bodu (video, čas 7:04).

Zneužívání veta komentoval v dubnu 2022 také na svém facebooku. V příspěvku tehdy kritizoval především Polsko, které se chystalo vetovat společná pravidla globálního zdanění velkých firem: „Je bohužel nedobrou praxí v EU, že země s něčím nespokojené, blokují veškerá, či některá jednomyslná rozhodnutí a tím dostávají EU do krizových situací.“ V červnu 2022 za to samé kritizoval Maďarsko, které vetovalo zavedení minimální 15% sazby daně pro velké společnosti.

Ve spojitosti s maďarským blokováním dohody o korporátní dani poté Luděk Niedermayer předložil spolu s dalšími europoslanci návrh usnesení, které se týkalo právě omezení práva veta. Dokument zdůrazňoval, že by členské státy EU „měly zvážit přidanou hodnotu přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou, jak to doporučila Konference o budoucnosti Evropy“. Závěrečná zpráva z dané konference konkrétně doporučovala (.pdf, str. 83, 180 z 336), aby se o všech otázkách, o kterých se v současnosti hlasuje jednomyslně, rozhodovalo jen kvalifikovanou většinou. Výjimkou by dle závěrů konference měly být jen případy, kdy se hlasuje o přijetí nových členů do Unie a o změnách základních principů EU.

V říjnu 2023 Niedermayer také reagoval na prezidenta Petra Pavla, který omezení jednomyslnosti podpořil. Ve svém příspěvku na portálu Aktuálně.cz uvedl, že debata o vetu podkopává vzájemnou důvěru: „Dobře nemůže fungovat ani Unie, ve které část politiků přesvědčí veřejnost o potřebě pojistky ve formě veta s odkazem na to, že se ostatní proti nám mohou kdykoliv spiknout.“ Dále zmiňoval, že pokud k sobě členské země budou mít dostatek důvěry, „je vlastně skoro jedno, zda veto zůstane nebo bude v některých oblastech oslabeno“.

Svůj postoj Niedermayer vyjádřil i v rozhovoru pro Deník N v listopadu 2023. Vyzdvihl sice fakt, že EU je postavená na jednomyslnosti, ovšem dodal: „Pokud existuje vůle k dohodě, je skoro jedno, co se rozhoduje jednomyslně a co většinově.“ Vyjádřil také obavu, že lpění na jednomyslnosti může zablokovat rozšiřování Unie. 

Naproti tomu Alexandr Vondra v námi ověřované debatě (video, 9:00) i ve svých dřívějších vyjádřeních uváděl, že zrušení práva veta nepodporuje. Jednou z oblastí, kde by podle Vondry mělo jednomyslné hlasování zůstat zachováno, jsou např. přímé daně. Do této kategorie se přitom řadí výše zmíněná korporátní daň. 

Závěr

Luděk Niedermayer v minulosti skutečně několikrát kritizoval právo veta v Radě EU. Argumentoval například tím, že jednomyslnost se dá zneužít jako zbraň při vyjednávání. V Evropském parlamentu byl také jedním z předkladatelů dokumentu, který doporučoval zvážit přechod od jednomyslného hlasování k hlasování kvalifikovanou většinou. Zmíněný text se tehdy vztahoval především k případu, kdy Maďarsko využitím veta blokovalo zavedení minimální sazby korporátní daně. Alexandr Vondra naproti tomu zmiňoval, že zrušení práva veta nepodporuje a zachováno by podle něj mělo být například právě v oblasti přímých daní. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídryně kandidátky hnutí ANO do eurovoleb 2024 Klára Dostálová reaguje na dotaz moderátora, zda v budoucnu nehrozí odchod europoslanců zvolených za ANO, jako se to stalo v tomto volebním období, kdy hnutí opustili hned tři z jeho původních šesti europoslanců. Dostálová odpovídá, že podobný scénář nehrozí, jelikož si ANO dalo záležet na tom, aby na kandidátní listině byli lidé, kteří dle jejích slov už pro hnutí mají něco odpracováno.

Odchod Radky Maxové

Poslední evropské volby se konaly v květnu 2019 (.pdf). Hnutí ANO tehdy vyhrálo se ziskem šesti křesel a následně se stalo součástí frakce Renew Europe. Za hnutí ANO byli do Evropského parlamentu zvoleni Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Radka Maxová, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík.

Na začátku října 2020, tedy přibližně rok a čtyři měsíce po volbách a mj. v době konání voleb do zastupitelstev krajů, opustila hnutí Radka Maxová, která kritizovala údajné převažování marketingových zájmů v ANO na úkor původních idejí. V březnu 2021 navázala spolupráci se sociální demokracií (SOCDEM), kterou v EP zastupovala jako nezávislá. Současně přestoupila z frakce Renew Europe do frakce S&D (Progresivní aliance socialistů a demokratů).

Odchod Dity Charanzové a Martiny Dlabajové

V červnu 2023 spolupráci s ANO ukončila Dita Charanzová, která uvedla, že se v nadcházejících volbách do Europarlamentu už za hnutí kandidovat nechystá. Na hnutí kritizovala konzervativní a „národovecké“ směřování. Místopředseda ANO Karel Havlíček naopak odchod Dity Charanzové vysvětloval její nespokojeností s pravděpodobně nízkým umístěním na kandidátce hnutí ANO v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Ve stejné době Charanzovou následovala i europoslankyně Martina Dlabajová, která hnutí vytýkala odklon od liberálních hodnot a obávala se možné budoucí spolupráce ANO s SPD. Europoslankyně Charanzová a Dlabajová nadále zůstaly ve frakci Renew Europe jako nezávislé.

Závěr

Radka Maxová se s hnutím ANO rozešla přibližně rok po minulých volbách do Evropského parlamentu. O pár měsíců později navázala spolupráci se sociální demokracií. K odchodu Dity Charanzové a Martiny Dlabajové došlo necelý rok před nadcházejícími volbami do Europarlamentu. Výrok Kláry Dostálové proto hodnotíme jako pravdivý.

Klára Dostálová, kandidátka hnutí ANO na post europoslankyně, hovoří v kontextu výroku o konkurenceschopnosti Evropy, která se podle ní snižuje především kvůli ceně energií. V této souvislosti srovnává ceny emisních povolenek v Evropě, Číně a USA.

Emisní povolenky v EU

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je vytvořený Evropskou unií a klade si za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Samotný systém byl unií spuštěn už v roce 2005.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství pravidelně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. EU nicméně plánuje, že od roku 2034 už bezplatné povolenky fungovat nebudou. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika je povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc a povolenky si musí dokoupit i tak.

Cena emisních povolenek v EU byla zpočátku nízká a z dlouhodobého hlediska se příliš nezvyšovala, dokonce občas docházelo k prudkým poklesům. Roku 2021 ovšem začala cena rapidně růst a hranici 70 eur, kterou zmiňuje Klára Dostálová, překonala v listopadu 2021. V únoru 2022 pak dokonce atakovala zmíněných 100 eur. Celkově se tedy v posledních letech cena emisních povolenek v Evropské unii většinově pohybuje nad hranicí 70 eur, s výjimkou února a září 2022 a období od ledna do dubna 2024.

Čína

Čína v roce 2021 po vzoru EU též zavedla systém emisních povolenek, jejichž cílem je snížit emise skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. Čínský systém emisních povolenek reguluje více než dva tisíce společností zodpovědných za vypouštění pěti miliard tun emisí oxidu uhličitého ročně. Systém funguje na podobném principu jako ten evropský, kdy firmy na pokrytí svých emisí musí získat povolenky.

Cena emisních povolenek v Číně byla od spuštění systému víceméně stabilní a po většinu času se za tunu CO₂ pohybovala mezi 9 a 11 eury. V posledních měsících nicméně došlo k nárůstu jejich cen, v dubnu 2024 například dosáhla cena 14,05 dolarů, tedy přibližně 13 eur.

Spojené státy americké

USA nemají na rozdíl od Evropské unie a Číny jednotný systém pro obchodování s emisemi. Místo toho si jednotlivé americké státy určují vlastní politiky pro tuto oblast. Ze všech 50 států má celkem 11 z nich funkční systém emisních povolenek (Virginie v roce 2023 ukončila svou účast v systému). Tyto systémy se od sebe ale liší svým fungováním.

Největším systémem pro obchod s emisemi v USA je The Regional Greenhouse Gas Initiative (RGGI), která sjednocuje trh s emisními povolenkami mezi 10 státy na východě USA. Ačkoliv státy, které se účastní tohoto systému si i nadále nastavují část regulací samy, všechny dotčené subjekty v daných státech musí nakupovat povolenky ve společných čtvrtletních aukcích. Výnosy z těchto aukcí jsou pak použity k investicím do energetické účinnosti a udržitelnosti.

Aukční cena povolenek v rámci RGGS překonala v posledním čtvrtletí roku 2021 hranici 10 eur. Od té doby se pohybovala kolem 13 až 14 eur, v rámci poslední aukce z března tohoto roku pak stoupla cena na přibližně 15 eur.

O něco vyšší ceny dosahují povolenky v systému, který využívá stát Kalifornie, který je obdobný jako evropský EU ETS. Také zde ceny povolenek rostou, přičemž poslední dostupná data z února 2024 ukazují cenu 41,76 dolarů, tedy přibližně 38 eur.

Závěr

V EU se tedy za vypuštěnou tunu ekvivalentu CO₂ v současnosti platí přes 70 eur, v Číně je to přibližně 13 eur. V USA nefunguje jednotný povolenkový systém, v rámci systému sdružujících nejvíc států se však cena aktuálně pohybuje kolem 15 eur, v Kalifornii je pak vyšší, kolem 38 eur.

Klára Dostálová správně poukazuje na to, že ceny emisních povolenek jsou v Evropské unii vyšší než v Číně či USA. Správně uvádí i přibližnou cenu povolenek v EU a jen nepatrně nižší částku v případě Číny. Poslankyně Dostálová nicméně opomíjí skutečnost, že v USA funguje vícero systémů emisních povolenek a jednotnou cenu tak není možné určit. S ohledem na to, že např. v Kalifornii se ceny povolenek opravdu pohybují mezi 30 a 40 eury, hodnotíme celý její výrok jako pravdivý s výhradou.