Vzpomeňte si na pana Pocheho, pana Šmardu, předtím pana Prouzu, ale pokud mě paměť neklame, tak to byly jediné tři případy, kdy jsem do případného jmenování zasáhl.
Prezident skutečně odmítl jmenovat pouze tři uvedené kandidáty na ministry. V jiných případech ale prezident zasahoval do odvolávání ministrů tím, že s odvoláním dlouho váhal nebo jej zcela odmítal učinit.
Prezident Zeman mluví o třech případech, kdy zasáhl do procesu jmenování ministrů tím, že navržené kandidáty odmítl jmenovat. Podívejme se tedy postupně na všechny případy.
Po odvolání ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka v únoru 2017 se začalo podle České televize spekulovat o jeho možném nahrazení ve vládě Bohuslava Sobotky právě Tomášem Prouzou. „A Tomáš Prouza je také jméno, které se nejčastěji skloňuje poté, co předseda vlády oznámil odvolání Jana Mládka z postu ministra. Prouza v pondělí odmítl spekulace komentovat,“ uvedla ČT 20. února 2017. Prezident Zeman Jana Mládka odvolal k 28. únoru a řízením ministerstva byl pověřen přímo premiér Sobotka.
Prezidentův mluvčí Ovčáček se na svém twitterovém účtu k Tomáši Prouzovi vyjádřil takto: „T. Prouza je pověstný úzkým vztahem k politickým neziskovkám, které účelově útočí na pana prezidenta a přiživují se na ‚boji s propagandou'." Prouza se 3. března 2017 sám rozhodl rezignovat na funkci náměstka Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády a odejít z veřejného sektoru. Podle serveru iROZHLAS.cz byl vztah mezi Prouzou a prezidentem Zemanem dlouhodobě napjatý a v únoru 2017 vše vyvrcholilo v obviňování Prouzy na twitterovém účtu mluvčího Ovčáčka. Na post ministra byl místo Tomáše Prouzy jmenován Jiří Havlíček.
První vláda Andreje Babiše po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 byla složená pouze z ministrů navržených hnutím ANO. Tato vláda však 16. ledna 2018 nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Prezident Zeman po přijetí demise této vlády opět pověřil Andreje Babiše sestavením druhé vlády.
Druhá vláda byla již tvořena koalicí hnutí ANO a ČSSD. Sociální demokracie má podle koaliční smlouvy nárok na pět postů ve vládě, předsednictvo strany tak v květnu 2018 zvolilo Miroslava Pocheho jako kandidáta na post ministra zahraničí. To však prezident Zeman odmítl. „Na dotaz ČT, zda by akceptoval Miroslava Pocheho na post ministra zahraničních věcí, prezident pouze odvětil ‚ne'. Oba politici spolu mají dlouhodobě napjaté vztahy.“ uvedla ČT. I po čtvrt roce na konci srpna 2018 prezident Zeman nadále odmítal jmenovat Pocheho ministrem, ČSSD proto 18. září změnila jméno kandidáta. Navrhla Tomáše Petříčka, ten byl do funkce jmenován 16. října 2018.
Ministr kultury Antonín Staněk po jednání s předsedou strany Janem Hamáčkem podal v květnu 2019 demisi na funkci ministra kultury. Prezident Zeman ji však odmítl přijmout. Staňkovým nástupcem se měl stát Michal Šmarda. Premiér Babiš tedy prezidentovi doručil svůj návrh na odvolání Staňka z funkce a také návrh na jmenování Šmardy na jeho post. Prezident Zeman však ani po měsíci Šmardu ministrem nejmenoval. Prezidentův mluvčí Ovčáček informoval 14. srpna 2019 o tom, že prezident Šmardu nejmenuje a žádá nového kandidáta. Michal Šmarda v reakci na to 19. srpna 2019 uvedl, že se vzdává nominace. Novým ministrem kultury se stal 27. srpna 2019 Lubomír Zaorálek.
Prezident Zeman však také odmítal některé ministry odvolat, nebo naopak žádal jejich odvolání. Z posledních případů připomeňme žádost o odvolání ministrů Petříčka a Blatného. V roce 2017 prezident Zeman otálel s odvoláním tehdejšího ministra financí Babiše. V této souvislosti lze také uvést případ z roku 2013, kdy Zeman odmítl jmenovat premiérkou Miroslavu Němcovou, ačkoli měla vyjednánu podporu většiny členů Poslanecké sněmovny.
Zeman však svůj výrok pronesl v kontextu jmenování ministrů vlády. Kromě tří uvedených případů nedošlo k situaci, kdy by prezident Zeman přímo zabránil jmenování navržených kandidátů na ministry.
.png)
