Tento výrok byl ověřen jako

Před vypuknutím sporů o nezávislost v 90. letech 20. století bylo Kosovo jednou ze dvou autonomních oblastí Srbské republiky, jedné z republik tehdejší federativní Jugoslávie. Přijetím nové srbské ústavy 28. září 1990 došlo ke zrušení (str. 61) politické autonomie obou srbských autonomních oblastí. Přesněji se jednalo o Socialistickou autonomní oblast Kosovo a Socialistickou autonomní oblast Vojvodina. Obě oblasti se tedy staly opět pevnou součástí Srbska a přišly o svoji částečnou autonomii.

V Kosovu se v roce 1991 konalo neoficiální referendum o vyhlášení nezávislosti a samostatného státu. Drtivá většina, 99,7 % obyvatel, podpořila vyhlášení kosovské nezávislosti, které proběhlo (.pdf, str. 452) 22. září 1991.

K eskalaci napětí mezi Srbskem a Kosovem docházelo postupně (str. 41) již od konce 80. let. V únoru 1998 (.pdf, str. 54–55) došlo k napadení a zabití několika desítek kosovských Albánců. Napětí následně přerostlo v ozbrojený konflikt mezi kosovskými povstalci a tehdejší Jugoslávií. Po snahách o mírové jednání byly 24. března 1999 zahájeny vojenské nálety NATO v rámci operace Spojenecká síla. V rámci přibližně 38 000 vojenských výpadů došlo k bombardování různých taktických cílů v Jugoslávii. Operace se zúčastnilo čtrnáct zemí zapojených v Severoatlantické organizaci, mezi nimi také armáda Spojených států amerických. Doplňme, že tato operace byla schválena také tehdejší vládou České republiky v čele s Milošem Zemanem.

Organizace spojených národů 10. června 1999 přijala rezoluci č. 1244 (.pdf), která oprávnila mezinárodní a vojenskou přítomnost v Kosovu a také umožnila zavedení Mise OSN v Kosovu (UNMIK). Kosovo tedy přešlo pod přímou správu OSN. Na klid a stabilitu v Kosovu dohlíží také jednotky NATO v rámci mise Kosovo force (KFOR). Obě mise, jak OSN, tak NATO, působí v Kosovu do dnešní doby.

Kosovské národní shromáždění 17. února 2008 přijalo deklaraci nezávislosti, čímž vyhlásilo nezávislost a svrchovanost svého státu. Vyhlášení nezávislosti prověřil také Mezinárodní soudní dvůr v Haagu a potvrdil, že vyhlášení nezávislosti neodporuje (str. 53) mezinárodnímu právu. Mezinárodní soudní dvůr tak odmítl žalobu Srbska, že vyhlášení nezávislosti Kosova narušuje územní celistvost Srbska.

V Kosovu tedy, na rozdíl od případu Krymu, na který poukazuje Ivan David, nedošlo k připojení území k jinému státu (anexi). Kosovo po odtržení od Srbska, respektive Jugoslávie, bylo pod správou OSN a později vyhlásilo nezávislost. Výrok Ivana Davida proto hodnotíme jako nepravdivý.