Tento výrok byl ověřen jako

Roli prezidenta při jmenování vlády upravuje článek 68 Ústavy České republiky následujícím způsobem:

„(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“

Z tohoto vyplývá, že prezident může pověřit sestavením vlády kohokoliv dle vlastního uvážení, tedy ne nutně předsedu vítězné strany. Nově sestavená vláda poté požádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Pokud důvěru nezíská, je tento proces ještě jednou opakován. V případě, že ani napodruhé takováto vláda neuspěje, přechází pravomoc vybrat předsedu vlády do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Ústava tedy neukládá prezidentu povinnost pověřit sestavením vlády vítěznou stranu a dává mu značný prostor pro vlastní uvážení. To potvrzuje například povolební dění v roce 2010, kdy tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval premiérem Petra Nečase z ODS i přesto, že ve volbách zvítězila ČSSD. 

Zmiňme také rok 2013, kdy prezident Zeman jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka, přestože šance jeho vlády na získání důvěry Sněmovny byly již od počátku malé. Podle ústavního právníka Jana Kudrny však byl i tento postup v souladu s Ústavou. „Podle ní prezident jmenuje premiéra bez jakéhokoli omezení, korekci může provést sněmovna. Ústava se nezmiňuje o tom, že hlava státu může sestavením vlády někoho pověřit,“ řekl. Podle tehdejšího děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha „zvyklosti nejsou vynutitelné a nejsou ani relevantní. Prezident by ale měl zvážit, jestli jím jmenovaná vláda má vůbec šanci získat důvěru“.

Ústavní právník Jan Kysela nicméně ke jmenování premiéra s mizivou šancí na sestavení vlády s důvěrou v roce 2013 uvedl, že „z hlediska zvyklostí je to exces, z hlediska fungování ústavního systému v zásadě taky, takže už v téhle chvíli je to něco, co by se mohlo označit jako jednání na hraně“.