Ta dobrovolnost očkování, ta vychází z Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy, nebo z mezinárodní Úmluvy o právech a biomedicíně.
Očkování proti některým nemocem je, podle zákona o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky o očkování proti některým infekčním nemocem, povinné. Obě zmíněné ústavní normy sice zaručují nedotknutelnost osoby při zdravotním zákroku, umožňují však stanovit povinnost očkování dle zákona.
Poslankyně Maříková svým výrokem popisuje nastavení obecných pravidel pro očkování v České republice a poukazuje na to, že podle ní není možné nařídit povinnost očkování proti covidu-19, jelikož to odporuje české ústavě.
Povinné očkování je v České republice uzákoněno v několika případech. Jde o potenciálně nebezpečná onemocnění, konkrétně záškrt, spalničky, zarděnky, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená Hameophilus influenzae b, příušnice a tetanus, přičemž u něj přetrvává povinnost přeočkování i v dospělosti. To vychází z vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, která dále upravuje věk, v některých případech skupiny osob (např. zdravotníci pohybující se na rizikovějších pracovištích) nebo povinnost přeočkování se.
Dle Čl. 7 Listiny základních práv a svobod (LZSP) je pak zaručena nedotknutelnost osoby, zákon však může stanovit výjimky, ve kterých je takový zásah přípustný. V kontextu výroku je takovým zákonem zákon o ochraně veřejného zdraví, který v § 46 mluví o povinnosti podrobit se očkování, a to s odkazem na již zmíněnou prováděcí vyhlášku. Tou je stanoven např. zákaz přijmout neočkované dítě do mateřské školy (s výjimkou jednoho povinného roku předškolního vzdělávání). Zletilé osobě, popř. rodiči dítěte, je pak při odmítnutí očkování také možné uložit pokutu až 10 000 Kč. Pokud je dítě umístěno např. v dětském domově či výchovném ústavu, může být tato pokuta až 500 000 Kč. V zákoně ani jiných předpisech však není možnost nařídit člověku, aby se proti své vůli podrobil očkování, popř. možnost jej proti jeho vůli naočkovat.
Podobná úprava je i v tzv. Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, která sice zakotvuje právo na soukromý život, avšak do toho je možné zákonem zasáhnout za účelem ochrany veřejného zdraví. V Karlou Maříkovou uvedené Úmluvě o lidských právech a biomedicíně je potom v čl. 5 zmíněný informovaný a svobodný souhlas, který osoba musí dát k tomu, aby jí byl poskytnut zákrok v oblasti péče o zdraví. Souhlas však dle Úmluvy není třeba, pokud je takový zákrok (např. očkování) nutný k ochraně veřejného zdraví.
Český Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva povinná preventivní očkování (zejména očkování dětí) považují (.pdf, str. 5–6) za přípustná, a to včetně případných sankcí. Analýza (.pdf, str. 6) Parlamentního instututu dodává, že protože je přípustné povinné preventivní očkování dětí, tím spíš by mohla v případných budoucích rozhodnutích těchto soudů podržena i případná povinnost očkování proti covidu-19, který způsobil celosvětovou pandemii.
Výrok Karly Maříkové tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože nesprávně popisuje nastavení pravidel pro očkování v Česku. Byť LZPS i Úmluva o lidských právech a biomedicíně zaručují nedotknutelnost osoby, konkrétně při zdravotním zákroku, oba dokumenty stanovují také výjimky z tohoto pravidla. Na základě zákona totiž je možné, v souladu s ústavou, nařídit povinnost očkování. V České republice pak tato povinnost stanovena je, především u dětí, a případné zavedení povinného očkování proti covidu-19 tak není blokováno ustanoveními Listiny či Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.
Let českých olympioniků do Tokia a následné pozitivní testy po přistání vyvolaly velkou diskuzi nejen mezi sportovními fanoušky. Poslankyně SPD Karla Maříková a poslanec ANO Julius Špičák proto na CNN Prima News mluvili nejen o...