Energetická politika je v pravomoci národních vlád a národních parlamentů a není nám (...) diktována Bruselem. To se týká i jaderné energie.
Energetická politika spadá dle Smlouvy o fungování Evropské unie do tzv. sdílené pravomoci. To znamená, že o energetice rozhoduje jak EU, tak členský stát. Členskému státu ale náleží rozhodování v zásadních otázkách volby mezi energetickými zdroji a zásobování energií.
Abychom vysvětlili, o čem rozhoduje Evropská unie a o čem členský stát – či, slovy Miloše Zemana, co nám diktuje nebo nediktuje „Brusel“ – je potřeba si rozdělit pravomoci Evropské unie do tří oblastí. Evropská unie jedná buď výlučně (pravomoc v dané oblasti náleží pouze EU), nebo má sdílenou pravomoc (v oblasti může rozhodovat jak EU, tak členský stát), nebo má podpůrnou pravomoc, v rámci které nemůže přijímat právní předpisy a její role je tedy, jak název napovídá, pouze podpůrná.
Energetická politika (včetně jaderné energetiky) spadá (.pdf, čl. 4) do tzv. sdílené pravomoci. Smlouva o fungování Evropské unie pak dále specifikuje, jak toto sdílení pravomoci v oblasti energetické politiky funguje. Podle článku 194 odst. 2 (.pdf) přijímají orgány EU legislativní opatření. Nedotýkají se však „práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“. Přestože se přístup ke článku 194 odst. 2 v čase mění, stále platí, že v základních otázkách energetické politiky rozhodují právě členské státy, nikoliv Evropská unie.
Byť Evropská unie nese část pravomocí v oblasti energetické politiky členských států, její pravomoc není výlučná. Klíčové pravomoci v oblasti využívání a výběru energetických zdrojů totiž naopak spadají výhradně do gesce členských zemí. Opravdu tak nelze hovořit o „diktátu Bruselu“. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Miloše Zemana jako pravdivý.
