Poslední oblasti, kde existuje právo veta, to jsou daně přímé, zahraniční a obranná nebo bezpečnostní politika.
Zmiňovaná témata jsou jedněmi z posledních oblastí, kde mohou členské země v Radě EU využívat právo veta. Kromě toho mohou vetovat i návrhy zabývající se sociální ochranou a zabezpečením, jazykovými pravidly či udělením práv občanům EU. Výrok tak hodnotíme jako pravdu s výhradou.
Lídr kandidátky SPOLU v evropských volbách Alexandr Vondra odpovídá na otázku, jestli má jednoznačný názor na zachování práva veta. Uvádí, že toto právo nechce rušit, jelikož by to podle něj vedlo k oslabení Česka, které by se vzdalo nástroje k vynucení jednání. V tomto kontextu zmiňuje, že právo veta se aplikuje pouze na některé poslední oblasti.
Právo veta
Právo veta mohou členské státy uplatnit v Radě EU, která je složená z ministrů členských zemí. Ti mají tři způsoby, jak přijímat rozhodnutí. Pro schválení procedurálních otázek je potřeba prostá většina, kterou tvoří alespoň 14 států. Většinu právních předpisů Rada schvaluje tzv. kvalifikovanou většinou. Tu představuje minimálně 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU.
Právo veta mohou státy využít ve třetím typu hlasování, ve kterém je nutné dosáhnout jednomyslnosti, která stojí na shodě mezi všemi členskými zeměmi. Ty tak nehledě na velikost či počet obyvatel mohou daný návrh vetovat. Jednomyslnosti je dosaženo i v případě, že se některý stát hlasování zdrží, a neblokuje tak schválení návrhu.
Oblastí, ve kterých státy hlasují jednomyslně, v průběhu vývoje Evropské unie ubylo. Po přijetí Lisabonské smlouvy se tento způsob hlasování týká oblastí evropské politiky, které členské země považují za citlivé. Web Rady Evropské unie i databáze eur-lex jako oblasti jednomyslnosti vyjmenovávají následující: zdanění, sociální zabezpečení nebo sociální ochranu, přistoupení nových členských států a společnou zahraniční, bezpečností a obrannou politiku. Dalšími oblastmi, kterých se jednomyslnost týká, jsou udělení nových práv občanům EU, některá ustanovení v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, jako je policejní spolupráce mezi členskými státy či rodinné právo, jazyková pravidla a rozhodování o sídlech unijních institucí.
Česká republika využila své právo veta jen jednou, a to v daňové oblasti. Stalo se tak v roce 2006, kdy vetovala snahu o zvýšení minimální spotřební daně na pivo.
Závěr
Přímé daně a zahraniční, obranná a bezpečnostní politika skutečně patří mezi jedny z posledních oblastí, kde se stále hlasuje jednomyslně. Členské státy mohou navíc vetovat i návrhy týkající se sociální ochrany a zabezpečení, jazykových pravidel či udělení nových práv unijním občanům. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
.png)
