Dohody o provedení práce (DPP) a dohody o pracovní činnosti (DPČ) jsou v České republice využívány např. v případě přivýdělků, typicky u brigád nebo zkrácených úvazků.

Mezi výhody obou konceptů patří jednoduchost uzavření dohod a především jejich ukončení – pokud není sjednáno jinak, lze dohodu ukončit s patnáctidenní výpovědní lhůtou bez udání důvodu. V tomto ohledu se práce na dohodu liší od pracovního poměru, v jehož případě výpovědní doba podle zákoníku práce činí dva měsíce. U pracovního poměru navíc může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen za jasně vymezených situací, nikoli bez udání důvodu. Klasický pracovní poměr i práci na dohodu lze v některých případech ukončit okamžitě, např. když dojde k hrubému porušení právních předpisů.

Na rozdíl od zaměstnanců v klasickém pracovním poměru nevzniká u lidí pracujících na dohodu automaticky povinnost platit důchodové pojištění. Ta u DPP a DPČ nastává až tehdy, pokud výdělek u některého ze zaměstnavatelů překročí stanovenou hranici.

Dohoda o provedení práce

Podle pravidel stanovených zákoníkem práce může člověk na DPP pro jednoho zaměstnavatele odpracovat nanejvýš 300 hodin v kalendářním roce, a to i v případě, že s ním má uzavřeno více dohod o provedení práce. Zákon nicméně nijak neomezuje počet DPP, které lze celkově uzavřít, např. u více zaměstnavatelů.

Povinnost platit důchodové pojištění se přitom podle dřívějších pravidel vztahovala jen na zaměstnance, kteří z dohod o provedení práce měli u některého ze zaměstnavatelů příjem vyšší než 10 000 Kč za měsíc. Důchodové pojištění mj. nemusel platit člověk, který měl např. uzavřené čtyři DPP po 9 000 Kč měsíčně, a jeho celkový příjem tak dosahoval 36 000 Kč.

Podobná byla situace i u zdravotního pojištění. Pokud příjem z DPP u jednoho zaměstnavatele nepřekročil 10 000 Kč, neodvádělo se zdravotní pojištění jako procento z příjmu, ale jen základní částka stanovená pro osoby bez zdanitelných příjmů. Ani v tomto případě se výdělky u více zaměstnavatelů nesčítaly (.pdf, str. 12).

Skutečnost, že část lidí pracujících na DPP neodváděla důchodové pojištění, podle Ministerstva financí vedla k tomu, že v důchodovém věku mají nárok jen na velmi malý důchod (.pdf, str. 12). Případně nemají nárok na důchod vůbec, protože nesplňují nutnou dobu pojištění. To se poté dle ministerstva odráží také ve zvýšené potřebě čerpání dávek státní sociální podpory (.pdf, str. 12).

V této spojitosti problematiku DPP zmiňoval i ozdravný plán pro veřejné finance, který vláda představila v květnu 2023. Tento návrh u DPP počítal se zavedením dvou limitů pro vznik účasti na důchodovém (i zdravotním) pojištění (.pdf, str. 12), a to:

• limitu pro dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele „ve výši 25 % průměrné mzdy“,
• limitu „pro vznik účasti na pojištění při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, a to ve výši 40 % průměrné mzdy“.

S tímto se také pojila nutnost vzniku evidence všech DPP a příjmů, které z nich plynou (.pdf, str. 12). V minulosti totiž platilo, že zaměstnavatelé sledovali jen to, zda u nich výdělek jednoho zaměstnance v rámci všech jeho DPP nepřekročil 10 000 Kč měsíčně, což museli oznámit České správě sociálního zabezpečení (.pdf, str. 2, 4). To, zda měl zaměstnanec další DPP u jiných zaměstnavatelů, už ale neevidovali. To se změnilo právě v návaznosti na přijatý balíček, kdy mají zaměstnavatelé od léta 2024 povinnost evidovat všechny DPP a hlásit z nich měsíční příjmy (.pdf, str. 4).

Ozdravný balíček, včetně části týkající se DPP (.docx, str. 112–117; .docx, str. 117–121), Ministerstvo financí předložilo vládě v květnu 2023 a ta jej na konci června 2023 schválila (.pdf). Po schválení návrhu oběma komorami Parlamentu a podpisu prezidenta byl balíček v prosinci 2023 vyhlášen ve Sbírce zákonů.

V průběhu schvalovacího procesu koaliční strany předložily pozměňovací návrhy, které se mj. dotkly i oblasti evidence DPP. Konkrétně šlo o odbourání některých administrativních povinností, což podle Ministerstva financí mělo vést ke zjednodušení navrhovaného systému.

Původně se počítalo s úpravou limitů pro povinnost odvádět pojistné z DPP od července 2024, později ale došlo k odkladu. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) totiž v únoru 2024 řekl, že navrhne odložit pozměněnou povinnost platit odvody z DPP. To se následně skutečně stalo, když spolu s poslankyněmi Marií Jílkovou (KDU-ČSL) a Pavlou Pivoňkou Vaňkovou (STAN) předložil pozměňovací návrh k novele zákona o investičních společnostech a dalších zákonů, jehož cílem bylo tento odklad prosadit (.docx). Poslanci jeho návrh schválili, a účinnost opatření se tak posunula na leden 2025.

Spolu s odkladem účinnosti prošla v rámci pozměňovacího návrhu i změna, která limit při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů (.docx, str. 118–119) nahrazovala tzv. režimem oznámených dohod, při kterém se zmíněný 25% limit vztahoval pouze na jednu „oznamovanou“ DPP, kdežto u těch dalších stanovoval strop na úrovni 4 000 Kč (.docx, str. 7).

Ani režim oznámených dohod nicméně nakonec nezačal platit, když skupina vládních poslanců včetně ministra Jurečky v říjnu 2024 předložila pozměňovací návrh (.docx) k novele zákona o zaměstnanosti, která danou úpravu zrušila. Změna byla zdůvodněna tím, že z předběžných dat by „uplatněná první úprava objem mzdového plnění bez plateb pojistného výrazně nezměnila“ (.docx, str. 4).

V účinnost tak nakonec v lednu 2025 vstoupila pouze úprava, která pro DPP u jednoho zaměstnavatele stanovila limit pojistného ve výši 25 % průměrné mzdy, a to po zaokrouhlení na celé pětisetkoruny směrem dolů. Na základě této změny se částka pro rok 2025 navýšila na 11 500 Kč.

Dohoda o pracovní činnosti

DPČ se od DPP zásadně liší především ve specifikaci rozsahu práce. U dohody o pracovní činnosti není stanoveno pravidlo, že zaměstnanec na DPČ nemůže za rok odpracovat více než 300 hodin (v přepočtu zhruba 6 hodin týdně). Zákoník práce nicméně říká, že rozsah práce u DPČ nesmí v průměru překročit „polovinu stanovené týdenní pracovní doby“. Standardně se tedy jedná o hranici 20 hodin týdně. Daný rozsah se posuzuje za období jednoho kalendářního roku, případně za dobu trvání dohody, pokud je kratší než rok.

Osoby zaměstnané na dohodu o pracovní činnosti mají povinnost účastnit se důchodového pojištění, jestliže u nich rozhodný příjem v rámci práce pro jednoho zaměstnavatele přesáhl zákonem stanovenou hranici.

Tato částka je pravidelně navyšována, pro roky 2019 a 2020 byla její výše 3 000 Kč, pro roky 2021 a 2022 stoupla na 3 500 Kč. Toto navyšování se řídí mechanismem stanoveným v zákoně o nemocenském pojištění. Roli v něm hraje výše všeobecného vyměřovacího základu za předminulý rok, který se odvozuje z průměrné mzdy. Podle tohoto způsobu výpočtu, který obsahoval zákon o nemocenském pojištění už v roce 2006, muselo v roce 2023 dojít ke zvýšení z původních 3 500 Kč na 4 000 Kč. Pro rok 2024 zůstala tato částka a až v roce 2025 se zvýšila na 4 500 Kč.

Výsledná částka rozhodného příjmu, vypočtená daným mechanismem, se v zákoně aktualizuje prostřednictvím sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů (.pdf, str. 3, 61).

Závěr

V případě dohod o pracovní činnosti probíhá navyšování hranice, od níž musí zaměstnanec platit důchodové pojištění, na základě mechanismu stanoveného zákonem. Nad rámec tohoto mechanismu se limity u DPČ v době vlády Petra Fialy nenavýšily.

Co se týče dohod o provedení práce, jejich limity vláda navýšila od roku 2025, a to z původních 10 tisíc korun na úroveň 25 % průměrné mzdy, což v letošním roce odpovídá 11 500 Kč. Přestože vláda plánovala zavést nové limity při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, nakonec k tomu nedošlo.

Vláda Petra Fialy tedy prosadila zvýšení limitů u DPP. V případě DPČ ovšem žádné změny nepředstavila. Proto slib hodnotíme jako částečně splněný.