Sliby vlády Petra Fialy (2021–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2025)

Počátky Magnitského zákona

Tzv. Magnitského zákon jako první přijaly Spojené státy americké v prosinci 2012. Zákon byl namířený vůči ruským občanům, kteří byli podle USA zodpovědní za porušování lidských práv. Těmto osobám byl zakázán vstup na americkou půdu a na území USA jim byl rovněž zmrazen majetek. O čtyři roky později pak USA tuto legislativu rozšířily (.pdf, str. 1), když schválily tzv. globální Magnitského zákon, který za porušování lidských práv umožnil trestat činitele i z jiných států (.pdf, str. 2). Na rozdíl od běžných sankčních zákonů se tedy neuvalují sankce na celý stát, ale pouze na jednotlivce.

Svou verzi Magnitského zákona v roce 2017 schválila i Kanada a později také např. Velká Británie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Kosovo a Austrálie. V roce 2020 se na podobně postaveném sankčním režimu shodla i Evropská unie.

Magnitského zákon v Česku

Ministr zahraničí Jan Lipavský se přípravě zákona věnoval již v předchozím volebním období coby poslanec. Současný kabinet Petra Fialy poté počítal s předložením zákona do konce roku 2023, ministr Lipavský nicméně začátkem května 2022 uvedl, že ruská invaze na Ukrajině byla podnětem pro urychlení přípravy předlohy.

Návrh zákona (.pdf) poté v červnu 2022 schválila vláda (.pdf), která jej následně předložila Poslanecké sněmovně. Ta návrh schválila v říjnu 2022 (.pdf), když se pro přijetí vyslovilo 112 poslanců. Poslanecký klub hnutí SPD a dva poslanci z hnutí ANO se hlasování zdrželi.

Senát následně návrh legislativy schválil na začátku prosince 2022 a o několik dní později jej podepsal i tehdejší prezident Miloš Zeman. Sankční zákon poté ve sbírce zákonů vyšel s účinností od 3. ledna 2023. Od tohoto data tedy česká vláda může zařazovat jednotlivé osoby na vnitrostátní sankční seznam.

Vnitrostátní sankční seznam

Prvním jednotlivcem, kterého vláda Petra Fialy na tento seznam (.pdf) v dubnu 2023 zařadila, byl ruský patriarcha Kirill. Podle dokumentů Ministerstva zahraničí k jeho zařazení došlo z důvodu jeho dlouholetého spojenectví s Vladimirem Putinem a kvůli jeho aktivní podpoře ruské agrese na Ukrajině (.pdf). Podle ministerstva je patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty.

Na seznamu (.pdf) se později objevili např. ruští oligarchové Vladimir Jevtušenko a Boris Obnosov, oba s vazbami na vysoké ruské představitele, kteří jsou spojeni mj. s ruským zbrojním průmyslem. Vláda zároveň na seznam zařadila i některé jejich rodinné příslušníky, kteří ze vzájemných vztahů profitovali. Soupis jmen se časem rozšířil mimo jiné i o tři představitele gruzínského Ministerstva vnitra spojené s brutálním potlačením protestů v Gruzii, běloruskou novinářku Natallii Sudliankovou šířící ruskou propagandu, důstojníka ruské tajné služby GRU Alexeje Šavrova či spolupracovníka bývalého ruského prezidenta a premiéra Dmitrije Medveděva Olega Osipova.

Mezi sankcionované subjekty se dostaly i právnické osoby. V listopadu 2023 na seznam přibyl podnik pro správu ruského majetku v zahraničí, čímž Česko jako první země na světě zmrazilo ruské nemovitosti. V březnu 2024 se výčet rozšířil o mediální platformu Voice of Europe šířící ruskou propagandu. Kromě samotné společnosti se tehdy na seznamu nově objevili i proruští ukrajinští podnikatelé Arťom Marčevskij a Viktor Medvedčuk, kteří s ní byli spojeni a kteří se skrze ni pokoušeli ovlivňovat politiky v několika zemích EU. Podle ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky se lidé napojení na Voice of Europe snažili zasáhnout do voleb do Evropského parlamentu a poté zajistit špionáž uvnitř EU.

Seznam se v průběhu času i zkracoval, nebylo tomu nicméně proto, že by byly sankce na některý ze subjektů zrušeny. Jména Borise Obnosova, Arťoma Marčevského, Viktora Medvedčuka a dalších byla vyškrtnuta (.pdf) poté, co byli zařazení na společný unijní sankční seznam.

Závěr

Vláda Petra Fialy Poslanecké sněmovně předložila tzv. Magnitského zákon, který umožňuje uvalovat sankce na jednotlivce porušující lidská práva, již v červnu 2022. Ve druhé polovině roku 2022 jej schválila jak dolní komora, tak Senát, a zákon nabyl účinnosti na začátku roku 2023. Slib proto hodnotíme jako splněný.

První rok vlády a senátní novela

Na začátku volebního období zveřejnil návrh (.pdf) na zavedení korespondenční volby Senát. Horní komora konkrétně navrhovala, aby čeští občané žijící v zahraničí mohli poštou hlasovat v prezidentských a sněmovních volbách (.pdf, str. 3–8 z 38), a nemuseli tak absolvovat cesty na zastupitelské úřady.

Senát svůj návrh předložil Poslanecké sněmovně v listopadu 2021, tedy přibližně měsíc po sněmovních volbách, kdy už sice začal mandát novým poslancům, ale stále ještě vládl kabinet Andreje Babiše. Své stanovisko k návrhu tak stihla vydat ještě jeho vláda, která se v prosinci 2021 k dokumentu postavila nesouhlasně (.pdf).

Jak lze vidět ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP), vláda Petra Fialy po svém nástupu nejdříve pracovala právě se zmíněným senátním návrhem. Zavedení korespondenčního hlasování měla Sněmovna původně projednávat už v únoru 2023, po nesouhlasu opozice k tomu ale nedošlo. Opoziční hnutí ANO a SPD projednávání návrhu zbrzdila i v rámci sněmovní schůze v květnu 2023 a návrh nakonec neprošel ani prvním čtením.

Poslanecký návrh novely zákona o správě voleb

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) na sociální síti X v říjnu 2023 napsal, že vláda předloží vlastní návrh na zavedení korespondenční volby. V listopadu 2023 pak poslankyně Barbora Urbanová (STAN) a předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob deníku Echo24 řekli, že ministr vnitra Sněmovně takový návrh předloží nejpozději na začátku roku 2024.

Skupina poslanců z vládních stran, mezi kterými byl i premiér Petr Fiala, ministři Vít Rakušan, Marian Jurečka nebo tehdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, nakonec návrh novely zákona o správě voleb (.pdf) předložila v prosinci 2023. Právě na základě tohoto návrhu mohou Češi trvale žijící v zahraničí volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46), a to ve sněmovních, prezidentských a evropských volbách.

Poslanecká sněmovna začala návrh novely projednávat v lednu 2024 a ve třetím čtení ji schválila v červnu téhož roku. Její přijetí podpořili poslanci vládních stran včetně Pirátů, kteří později z vlády odešli, a nezařazený poslanec Ivo Vondrák. V srpnu 2024 návrh také odsouhlasil Senát a podepsal prezident a následně byl zveřejněn ve Sbírce zákonů. 

Korespondenční hlasování

Novela zákona o správě voleb má dělenou účinnost, přičemž část návrhu o zavedení korespondenční volby je účinná od ledna 2025 (.pdf, str. 8–12 ze 46). Čeští občané žijící v cizině tak můžou poprvé hlasovat poštou už v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny, které se budou konat 3. a 4. října 2025 (.pdf, str. 15 ze 46). 

Prvním krokem pro účast v korespondenční volbě je podat žádost o zápis do zvláštního seznamu voličů (.pdf, str. 2), v němž jsou zaneseni lidé s českým státním občanstvím, kteří mají trvalé bydliště nebo dlouhodobě pobývají mimo Českou republiku. Poté, co prezident vyhlásí termín voleb, musí voliči zažádat o samotné korespondenční hlasování. Zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů před volbami pošle písemnosti potřebné k odhlasování. Voliči si poté musí stáhnout a vytisknout hlasovací lístek a svůj hlas spolu s identifikačním lístkem poslat zastupitelskému úřadu (.pdf).

Závěr

Vláda dříve pracovala se senátním návrhem na zavedení korespondenčního hlasování, ten ale neprošel ve Sněmovně ani prvním čtením. Skupina poslanců z vládních stran, mezi kterými byl i premiér Fiala a tři tehdejší ministři, předložila návrh novely zákona zavádějící korespondenční volbu v prosinci 2023. Sněmovna novelu schválila v červnu 2024 a v srpnu 2024 prošla i Senátem a podepsal ji prezident. Možnost korespondenčního hlasování vešla v účinnost 1. ledna 2025, a Češi žijící v zahraničí tak mohou volit tímto způsobem již v nadcházejících sněmovních volbách. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako splněný.

Jednotné inkasní místo

Jednotné inkasní místo (JIM), jehož prostřednictvím by lidé platili jak daně, tak sociální a zdravotní pojištění, mělo být v rámci daňové reformy zavedeno již během vlády Petra Nečase, kdy stál v čele Ministerstva financí Miroslav Kalousek. Zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa byl schválen v roce 2011, ovšem s účinností až od roku 2015. V roce 2014 nicméně Ministerstvo financí, tentokrát v čele s Andrejem Babišem, prosadilo novelu, která zrušila velkou část bodů původního zákona i souvisejících změn a jednotné inkasní místo nebylo zavedeno.

Hospodářská komora v květnu 2022 vyzvala vládu Petra Fialy, aby jednotné inkasní místo kvůli zjednodušení administrativy vzniklo. Tehdejší prezident komory Vladimír Dlouhý navrhoval, aby zaměstnavatel jednou měsíčně odváděl na účet finančního úřadu částku, která by zahrnovala daň z mezd jeho zaměstnanců, povinné sociální a zdravotní pojistné za tyto zaměstnance a také pojistné odvody za zaměstnavatele samotného.

Kroky k začátku JIM

Ani Fialova vláda jednotné inkasní místo nezavedla. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v květnu 2023 v rozhovoru pro Hospodářské noviny např. zmínil, že vliv zvýšení limitu u dohod o provedení práce „je vlastně předstupeň tomu, abychom měli jednotné inkasní místo“.

V listopadu 2023 Stanjura řekl, že jednotné inkasní místo bude připraveno poté, co vznikne nový daňový informační systém. Na ten ale dle jeho slov tehdy ještě nebyla zahájena veřejná zakázka. V březnu 2024 pak pro Českou televizi uvedl, že jednotné inkasní místo v tomto volebním období podle něj nevznikne, ačkoli práce na přípravě zakázky probíhala. K 1. září 2025 se nicméně ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) nenachází žádný návrh zákona, který by JIM zaváděl.

Závěr

Vláda k 1. září 2025 nepřipravila žádný návrh zákona, který by zaváděl přímo jednotné inkasní místo. Slib tak hodnotíme jako porušený.

V rámci zefektivnění a většího využití moderních technologií na poli státní správy se vláda Petra Fialy zavázala k vytvoření tzv. eDokladovky (.pdf, str. 34).

Plnění slibu

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) spolu s tehdejším ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem (Piráti) v dubnu 2023 oznámil, že do meziresortního připomínkového řízení předložili společný návrh na úpravu zákona, kterým mělo dojít k zavedení eDokladovky. V elektronické knihovně, v níž jsou zveřejňovány vládní dokumenty, se daný návrh (.doc) později v dubnu 2023 skutečně objevil.

Mezirezortní připomínkové řízení následně probíhalo v dubnu a květnu 2023. Fialův kabinet návrh schválil v září 2023 (.pdf), kdy ho také předložil Poslanecké sněmovně. Ta jej schválila v listopadu 2023 a poté novela putovala do Senátu, který ji podpořil v prosinci 2023. Po prezidentově podpisu vyšla novela ve sbírce zákonů s účinností od 20. ledna 2024.

Od tohoto data se tak spustila mobilní aplikace eDoklady, která umožňuje vytvoření digitální podoby občanského průkazu. Místa, kde se touto formou lze prokazovat, se ale přidávala postupně. Od začátku lze eDoklady využívat na všech ministerstvech a některých dalších úřadech jako je např. Český statistický úřad nebo Úřad vlády.

Od července 2024 došlo k rozšíření možnosti prokazování totožnosti pomocí eDokladů také na policii, finanční úřady, úřady práce nebo také kraje a obce s rozšířenou působností. Od ledna 2025 se mohou lidé prokazovat eDoklady i např. u okrskových volebních komisí, ve školách, bankách nebo na poště. Povinnost přijímání elektronických dokladů se rozšířila i na soukromé osoby, které musí ověřit totožnost, typicky při ověření věku při prodeji alkoholu nebo cigaret.

Zmíněné termíny byly posledním datem, odkdy platila povinnost eDoklady přijímat. Všechna místa je mohla začít akceptovat i dříve. Policejní hlídky tak začaly totožnost pomocí eDokladů ověřovat již na začátku dubna 2024 a dříve aplikaci začal využívat také například Kraj Vysočina. Využití digitálních dokladů je nicméně i nadále dobrovolné a lidé se stále mohou prokazovat klasickými občanskými průkazy. Zároveň jde aplikaci používat pouze u českých úřadů, pro cesty do zahraničí je stále potřeba fyzický doklad.

Aplikace eDoklady

Prototyp aplikace, tehdy ještě eDokladovky, původně vytvářela Státní tiskárna cenin. Nakonec si jako jeden ze svých prvních projektů vzala eDoklady pod křídla nově vzniklá Digitální a informační agentura (DIA, .pdf), která začala fungovat v dubnu 2023 na základě novely zákona o právu na digitální služby. Dle této novely je agentura „ústředním správním úřadem pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy“ a její hlavní agendou tedy je digitalizace veřejné správy (.pdf, str. 1).

V současnosti, tedy k 1. září 2025, umožňuje mobilní aplikace eDoklady pouze nahrání elektronické verze občanského průkazu. Už před jejím spuštěním ale tehdejší ministr Bartoš uvedl, že v dalších fázích by aplikace dle jeho představy mohla obsahovat také informace o dětech, řidičské oprávnění, potvrzení o statusu studenta nebo například kartičku zdravotní pojišťovny.

Pro vytvoření elektronické verze dokladu v aplikaci je nutné mít novější verzi operačního systému, přístup na internet a platný občanský průkaz. Registrovat se lze několika způsoby, například pomocí bankovní identity nebo Identity občana. Všechna další přihlášení probíhají pomocí biometrických údajů, tedy rozpoznávání obličeje, skenování otisků prstů nebo číselného PINu.

Prokazování totožnosti probíhá dvěma způsoby – u mobilních čteček je to pomocí funkce Bluetooth a u přepážek skrze naskenování QR kódu. Před předáním údajů by se měla objevit informace, komu a jaké údaje se předávají. Lidé také můžou nastavit, jaké konkrétní osobní údaje chtějí sdílet, aby např. při ověřování věku nesdíleli své rodné číslo nebo adresu.

Problémy aplikace

EDoklady se s problémy potýkaly zejména první dny po spuštění. Kvůli velkému zájmu o registraci v aplikaci, kterou si první den stáhlo přes 70 tisíc uživatelů, zkolabovala Identita občana. Ta se využívá k přihlášení i u dalších orgánů a problémy tak hlásilo třeba i Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ivan Bartoš na sociální síti X (dříve Twitter) také upozorňoval na to, aby si lidé aplikaci eDoklady nepletli s eObčankou. Ta totiž slouží ke čtení čipů, které obsahují klasické plastové občanské průkazy a slouží k přihlašování k on-line službám.

Ačkoli je aplikace navržena tak, aby bylo možné totožnost ověřovat i bez předávání informací na státní servery, docházelo k situaci, kdy eDoklady odesílaly záznamy o tom, kdo se komu legitimoval. Uživatelé na to přitom nebyli upozorněni. Tyto informace putovaly na servery, které si stát pronajímá v nizozemském datacentru společnosti Microsoft. Podle mluvčího Digitální a informační agentury nešlo o chybu a systém data filtroval tak, aby byla nečitelná. Rozsah zachycovaných informací byl ale podle agentury větší, než bylo třeba, a později vyšla nová verze aplikace, jejímž cílem bylo tuto chybu odstranit.

Peněženka Evropské unie

Podobná koncepce vznikla také na půdě Evropské unie. V červnu 2021 Evropská komise zveřejnila návrh (.pdf, str. 1–2) revize nařízení eIDAS (č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu EU), zjednodušeně eIDAS 2.0. Jedná se o balíček změn v oblasti elektronické identifikace, který zavádí tzv. evropské digitální peněženky.

V únoru 2024 tento návrh schválil Evropský parlament a v dubnu 2024 ho podepsal předseda Europarlamentu a předseda Rady EU. Členské státy tak dle nařízení musí občanům nabídnout svou verzi evropské peněženky do konce roku 2026. Fialova vláda v březnu 2025 schválila přípravu zavedení evropské digitální peněženky a její realizaci svěřila Digitální a informační agentuře.

Závěr

Vláda Petra Fialy v roce 2023 připravila návrh novely zákona o právu na digitální služby, který zavedl aplikaci eDoklady. Novela během stejného roku prošla celým legislativním procesem.

K 1. září 2025 lze aplikaci použít pouze k nahrání elektronické verze občanského průkazu. Další dokumenty a průkazy, o kterých slib také pojednává a o jejichž možné elektronizaci v minulosti mluvil například někdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, ještě nejsou součástí aplikace. Proto hodnotíme slib jako částečně splněný.

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení zahrnula slib zprovoznit Portál podnikatele (.pdf, str. 34), který měl doplnit online nabídku portálu veřejné správy a přidat se tak např. k Portálu občana. Podle slibu měl být celý projekt vytvářen ve spolupráci s podnikatelskými organizacemi a sloužit podnikatelům ke komunikaci se státem i s dalšími podnikateli.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) plánovaný Portál podnikatele popisovalo následovně: „Vytvoříme centrální místo zastřešující veškeré elektronické služby veřejné správy vůči podnikatelům (transakční služby). Portál bude sloužit jako rozcestník, odkud může uživatel elektronicky pomocí formulářů komunikovat s jednotlivými institucemi z jednoho místa. Obdobně jako u Portálu občana je záměrem umožnit nejen komunikaci podnikatelů se státní správou, ale i zpřístupnit relevantní informace evidované u podnikatelského subjektu.“ Později resort tento popis mírně upravil a zkrátil.

MPO od ledna 2023 spustilo jiný projekt, tzv. Portál živnostenského podnikání, který mj. rozšířil služby registru živnostenského podnikání pro veřejnost, umožnil poskytování výpisů ze živnostenského rejstříku a také obsahuje informace pro řešení situací podnikatelů. Jeho hlavním cílem je především zjednodušit komunikaci se státem a usnadnit zahájení podnikání. Nejedná se ale o Portál podnikatele, který zmiňuje vládní slib.

Spuštění Portálu podnikatele

Současný prezident Hospodářské komory a její bývalý viceprezident Zdeněk Zajíček (ODS) již v minulém volebním období zmínil, že by spuštění Portálu podnikatele mohlo být vyhlášeno ve sbírce zákonů v dubnu 2021 a spuštěn by mohl být v září 2021. K ničemu takovému ale tehdy nedošlo.

Zajíček po svém zvolení do čela Hospodářské komory v květnu 2023 uvedl, že spolu s dalšími podnikatelskými organizacemi je Komora připravená ujmout se provozování Portálu podnikatele, více podrobností k této záležitosti nicméně nedodal. Na konci května 2023 pak Portál podnikatele zmínil také premiér Fiala v rámci svého projevu na 35. sněmu Hospodářské komory. V květnu 2024 MPO zveřejnilo záměr projektu, který měl vytvořit Portál podnikatele.

Podle informací serveru BusinessInfo.cz z června 2025 bude Portál podnikatele v pilotním provozu spuštěn v průběhu září 2025. MPO pak napsalo, že „v červenci a srpnu 2025 proběhne věcné testování portálu s podnikatelskými svazy. Následně budou postupně napojovány integrační služby a před zveřejněním proběhnou zátěžové a penetrační testy. Nejpozději do března 2026 bude Portál zveřejněn“.

K 1. září 2025 spuštění oficiálního portálu dosud nenastalo. MPO jej pouze uvádělo mezi klíčovými digitálními projekty, které nebyly realizovány. Doména portalpodnikatele.cz sice existuje, nejedná se však o oficiální web, který kabinet Petra Fialy ve svém programovém prohlášení sliboval.

Závěr

Ministerstvo průmyslu a obchodu uvedlo, že ke spuštění Portálu podnikatele dojde nejpozději do března 2026. Pilotní provoz by měl být podle webu BusinessInfo.cz zahájen v průběhu září 2025. K 1. září 2025 portál stále nebyl uveden do provozu a resort jej řadil mezi klíčové digitální projekty, k jejichž uskutečnění nedošlo. Slib proto hodnotíme jako porušený.

Zkratka ICT znamená Information and Communication Technologies, tedy informační a komunikační technologie. V současnosti (k 1. září 2025) probíhá nákup ICT služeb centrálním zadáváním veřejných zakázek v rámci společného nákupu komodit a služeb pod správou Ministerstva financí a Ministerstva vnitra.

Nákup ICT komodit

Ještě za vlády Andreje Babiše byl zaveden tzv. Dynamický nákupní systém (DNS), jehož předmětem je „realizace veřejných zakázek na centrální dodávky ICT komodit“, jako jsou například stolní nebo přenosné počítače. Nákup softwarových produktů probíhá skrze veřejné zakázky a uzavírání rámcových dohod s dodavateli.

Digitalizaci veřejných zakázek zajišťuje Národní elektronický nástroj (NEN). Ten slouží k „administraci a zadávání veřejných zakázek“ a probíhá přes něj zadávání zakázek i uzavírání smluv (.pdf). Od 1. července 2018 je povinný pro většinu ústředních orgánů státní správy (.pptx, str. 5).

NEN umožňuje jak elektronické, tak listinné podávání nabídek pro zadavatele (.pdf, str. 2). Navíc zprostředkovává přístup k více než 100 přednastavených šablon dokumentů s možností úprav. Dodavatelé v něm mohou vyhledávat veřejné zakázky a sledovat jejich průběh a uživatelé si také mohou nastavit informační servis, který je informuje o nových obchodních příležitostech (str. 2).

Digitalizace veřejných zakázek probíhá také přes Rozcestník zakázek neboli platformu ROZZA, kterou vytvořilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Je určená pro dodavatele veřejných zakázek. Jejím účelem je především zjednodušení přístupu k zakázkám, aby dodavatelé „byli schopni vyhledat veřejnou zakázku a podat nabídku z jednoho místa a s jedním uživatelským účtem“.

Rakouský e-shop

Rakouský systém pro zadávání veřejných zakázek BBG (Bundesbeschaffung GmbH; .pdf, str. 5), který vládní slib zmiňuje, funguje on-line již od roku 2006. Nákup jeho prostřednictvím je přitom s několika výjimkami povinný pro všechny úřady a instituce Rakouska (.pdf, str. 5). BBG umožňuje průběh celého nákupního procesu v rámci e-shopu – od vznesení požadavku na nákup až po odeslání dodavateli (.pdf, str. 34). Zmíněný e-shop slouží pro různé skupiny produktů od energetiky přes kancelářské potřeby až právě po ICT. V této oblasti zprostředkovává obchod BBG prodej počítačů, hardwarových a softwarových produktů nebo jiných ICT služeb.

V nákupním procesu se rakouský e-shop BBG liší od českého systému NEN, jelikož zahrnuje elektronickou podporu celého procesu zadávání veřejných zakázek. Český systém funguje především jako nezúčastněný prostředník mezi zadavateli a poskytovateli s případnou poradenskou službou (.pdf, str. 2), zatímco BBG nabízí přímo centrální portál s katalogem produktů, ve kterém si rakouské instituce dohledají žádané zboží (.pdf, str. 27).

BBG dostává během roku požadavky od jednotlivých institucí, poté sestaví seznam zboží a služeb, na které vyhlásí výběrové řízení (.pdf, str. 6). Po jeho skončení uzavře přímo BBG s úspěšnými dodavateli rámcovou smlouvu, ve které stanoví např. cenu a předpokládaný počet potřebných služeb či zboží (str. 6). Následně e-shop sestaví katalog s požadovaným zbožím a jeho poskytovateli a funguje jako centrální webový informační a nákupní portál (.pdf, str. 26–27).

Jednotné digitální tržiště v ČR

V Česku však jednotné státní tržiště pro realizaci veřejných zakázek k 1. září 2025 vytvořeno nebylo. V květnu 2023 kontaktoval Demagog.cz kancelář tehdejšího vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše (Piráti), která v červnu 2023 uvedla, že „jednotné digitální tržiště je pouze ve stadiu záměru“, s odkazem na to, že v budoucnosti ho bude spravovat Digitální a informační agentura (DIA).

Tiskové oddělení DIA nám následně sdělilo, že digitální tržiště bylo především součástí programového prohlášení vlády a agentura jako taková nemá jeho přípravu na starost.

V listopadu 2023 jsme opět kontaktovali kancelář Ivana Bartoše. Její vedoucí komunikace uvedl, že v realizaci byl především katalog tzv. cloud computingu (CC), tedy systému, který zahrnuje např. provoz programů a ukládání dat skrze internetové připojení.

Kancelář vicepremiéra pro digitalizaci nám dále sdělila, že „zástupci DIA aktivně působí v Member States Cloud Coordination Group, v rámci které se mj. připravuje návrh na jednotný EU Marketplace – digitální tržiště CC“. Z důvodu odlišné legislativy v členských zemích však nedošlo ke shodě na principech fungování jednotného tržiště.

V červenci 2024 Demagog.cz opět kontaktoval kabinet tehdejšího vicepremiéra pro digitalizaci. Prostřednictvím kanceláře jsme obdrželi vyjádření DIA, ve kterém agentura zopakovala, že probíhají přípravy katalogu CC. Dále uvedla, že se analyzuje nový informační systém cloud computingu, který má usnadňovat „využívání cloud computingu ze strany orgánů veřejné správy“ a zajistit efektivní „sdílení informací v procesu tvorby poptávek a nabídek cloud computingu“. DIA také zopakovala své předchozí vyjádření z listopadu 2023 o svém zapojení v Member States Cloud Coordination Group.

Po odvolání Ivana Bartoše a odchodu Pirátů z vlády zanikla pozice vicepremiéra pro digitalizaci. Demagog.cz se tak v létě 2025 obrátil s dotazem, jaký je postup při přípravě jednotného digitálního tržiště, přímo na Digitální a informační agenturu. DIA dle svých slov připravuje nasazení informačního systému cloud computingu, který „usnadní využívání cloud computingu ze strany orgánů veřejné správy a efektivní sdílení informací v procesu tvorby poptávek a nabídek cloud computingu“. Agentura zároveň znovu zopakovala předešlé vyjádření o svém zapojení v Member States Cloud Coordination Group.

Závěrečné hodnocení

Na webových stránkách vlády, Digitální a informační agentury ani v dalších veřejně dostupných zdrojích se informace k realizaci nebo přípravám jednotného digitálního tržiště nenacházejí. Demagog.cz proto kontaktoval mj. Digitální informační agenturu, která uvedla, že připravuje nasazení nového informačního systému cloud computingu. Vznik jednotného digitálního tržiště ale k 1. září 2025 nepotvrdila. Slib tedy hodnotíme jako porušený.

Trestní řád

Současný trestní řád, přesněji zákon o trestním řízení soudním, pochází z roku 1961 a od té doby již prošel velkým počtem novelizací. O vytvoření nového trestního řádu, tj. jeho rekodifikaci, se snažilo už několik předešlých vlád. K vypracování věcného záměru (.pdf, str. 3), na jehož základě by mohl být vytvořen nový zákon, došlo např. v roce 2008. Roku 2014 byly založeny dvě komise pro nový trestní řád, jejichž cílem byla právě rekodifikace trestního řádu z důvodu jeho zastaralosti. 

První, velká komise, v níž mají zastoupení odborníci z praxe i z akademické sféry, zahájila činnost v březnu 2014. Jejím cílem je vytvoření takové úpravy trestního řádu, která by vedla např. ke zrychlení trestního řízení, snížení administrativní zátěže či k modernizaci trestního řádu „v návaznosti na technologický vývoj“. Druhá, takzvaná malá komise se poprvé sešla v srpnu 2014 a má za úkol připravovat podklady pro velkou komisi.

V roce 2020, tedy ještě za vlády Andreje Babiše, předseda malé komise ohlásil záměr představit návrh nového trestního řádu do konce daného roku. K tomu nakonec nedošlo. V průběhu roku 2021 byly postupně zveřejňovány jednotlivé části, ucelený návrh poté komise představila až v roce 2022, tedy již za vlády Petra Fialy. Tento návrh byl předložen jak ústavně‑právním výborům Parlamentu, tak i České advokátní komoře, která tento návrh ovšem kritizovala. 

Ke kritice se následně přidali také tehdejší nejvyšší státní zástupce Igor Stříž a tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který měl k některým bodům návrhu výtky již dříve. V květnu 2023 konkrétně uvedl, že by poslanci nový trestní řád v připravené podobě neschválili, proto je podle něj zbytečné návrh Sněmovně předložit. Podle Blažkova vyjádření Ministerstvo spravedlnosti místo toho plánovalo připravit jen novelu stávajícího zákona.

V červnu 2023 Blažek zopakoval, že nový trestní řád nebude vypracován, ale vznikne „maximálně nějaká velká novela“, která by trestní řád zjednodušila. Podobně se vyjádřil také v září 2023, kdy slíbil předložit novelu do meziresortního připomínkového řízení do konce roku.

Ministerstvo spravedlnosti nakonec návrh novely do meziresortního připomínkového řízení odeslalo až v březnu 2024. Návrh měl převážně za cíl ulevit naplněné kapacitě věznic tím, že budou za méně závažné trestné činy ukládány alternativní tresty, jako jsou například podmínky a peněžité tresty. Vláda tento návrh novely schválila v listopadu 2024 (.pdf, str. 1) a Poslanecká sněmovna v květnu 2025. V červenci pak návrh úspěšně prošel zbytkem celého legislativního procesu. Většina ustanovení nabude účinnosti na začátku roku 2026.

Resort spravedlnosti během tohoto volebního období předložil ještě další menší úpravy trestního řádu. Jedná se například o procesní úpravu trestního řízení, o kterou požádaly zpravodajské služby. Ani v jednom případě se ovšem nejedná o nový trestní řád.

Občanský soudní řád

Civilní soudní řád, podobně jako zákon o trestním řízení soudním, také od svého vzniku v 60. letech prošel více než stovkou novelizací. I v tomto případě se tak postupem času objevily snahy o jeho rekodifikaci. Komise pro rekodifikaci civilního procesu vznikla např. v roce 2013, kdy post ministra spravedlnosti také zastával nyní již bývalý šéf resortu Pavel Blažek.

První podklady pro věcný záměr civilního soudního řádu Ministerstvo spravedlnosti předložilo k diskusi v roce 2017. V roce 2020 byla pak předložena druhá verze (.pdf), která reagovala mj. na nízkou důvěru obyvatelstva v civilní soudnictví (str. 17).

V létě roku 2021, ještě za vlády Andreje Babiše, došlo k vytvoření (.pdf, str. 68) nové expertní skupiny pod vedením místopředsedy Nejvyššího soudu Petra Šuka. Jejím úkolem je pokračovat v úpravách záměru, a to konkrétně za přispění názorů akademiků i odborníků z praxe.

Od té doby ovšem nedošlo k žádnému zveřejněnému pokroku v přípravách záměru. To se promítlo i v úpravě původního programového prohlášení vlády (.pdf, str. 50) z března 2023, kdy vláda ustoupila ze svého původního slibu dokončit věcný záměr a nahradila jej slibem o pokračování v revizích pravidel civilního procesu.

Závěr

Vláda Petra Fialy návrh nového trestního řádu nedokončila. Podle vyjádření někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka z května 2023 by dříve připravený dokument z let 2021–2022 neprošel Poslaneckou sněmovnou a vláda jej nepředložila. Ministerstvo spravedlnosti představilo pouze dílčí novelu trestního řádu, která úspěšně prošla legislativním procesem během roku 2025. Nejedná se ovšem o nový trestní řád. Co se týče věcného záměru civilního řádu soudního, vláda ustoupila od původního slibu jej dokončit. Závazek proto hodnotíme jako porušený.

Vláda se jak v původním programovém prohlášení (.pdf, str. 50), tak v jeho upravené verzi z března 2023 zavázala pouze k přípravě novely zákona o státním zastupitelství do konce roku 2022 – tedy nikoli k jejímu schválení a případnému prosazení v Parlamentu. V našem hodnocení se tak zaměříme na to, jestli kabinet Petra Fialy novelu do konce roku 2022 dokončil, a také na to, zda přislíbené změny skutečně obsahuje.

Podle prohlášení je jedním z cílů vlády v oblasti spravedlnosti a práva „předložit opatření, která přinesou změny v postavení vedoucích státních zástupců“ (.pdf, str. 50). Ti např. podle předchozí úpravy mohli svou funkci zastávat neomezeně dlouhou dobu. Podle vyjádření resortu spravedlnosti z léta 2022 měla novela zákona o státním zastupitelství délku funkčních období omezit (.docx, str. 4). Někdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (tehdy za ODS) uvedl, že novela má navazovat na dokončení nového trestního řádu, což Fialův kabinet rovněž přislíbil (.pdf, str. 50).

Vládní příprava novely

Návrh (.pdf) novely zákona o státním zastupitelství odeslalo Ministerstvo spravedlnosti do připomínkového řízení 25. října 2022. Resort tyto úpravy v zákoně později odůvodnil tím, že chce „změnami vyloučit riziko nepřípustného politického vlivu nebo tlaku na činnost státního zastupitelství a jeho fungování“.

Resort spravedlnosti v dokumentu mj. navrhl zavést sedmileté funkční období pro nejvyššího státního zástupce (.docx, str. 1), stejně jako pro vrchního, krajského a okresního státního zástupce (str. 3). Nejvyšším státním zástupcem by pak nikdo nemohl být jmenován více než jednou (str. 2).

Dokument dále navrhl zavést požadavky na odborné znalosti, profesní zkušenosti a morální vlastnosti vedoucích státních zástupců. Jednou z navržených změn například bylo, aby se nejvyšším státním zástupcem nemohl stát člověk, kterému bylo pravomocně uloženo kárné opatření. Návrh také konkretizoval podmínky jmenování a odvolání vedoucích státních zástupců (.docx, str. 3–4). Ti mohou být podle návrhu odvolatelní pouze v kárném řízení. Novela také zpřesnila podmínky jmenování a odvolání nejvyššího státního zástupce (.docx, str. 1–2), kterého i nadále může odvolat vláda.

Fialův kabinet novelu schválil 24. května 2023 (.pdf). Unie státních zástupců novelu přivítala, měla ale výhrady k délce funkčního období a podmínkám jmenování nejvyššího státního zástupce. K délce funkčního období nejvyššího státního zástupce měly výhrady i Nejvyšší státní zastupitelství a Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí. Obě instituce navrhovaly, aby funkční období Nejvyššího státního zástupce činilo deset let. Tato změna se ale do schválené novely nakonec nepromítla (.pdf, str. 1).

Návrh ve Sněmovně

Poslanecké sněmovně Fialova vláda návrh novely (.pdf) předložila na začátku června 2023. Ačkoliv se předložený návrh od toho výše zmíněného mírně liší, popsané změny v něm zůstaly zachovány (.pdf). Návrh se při prvním čtení ve Sněmovně setkal s kritikou některých poslanců za nízkou obsáhlost. Např. opoziční poslankyně Helena Válková (ANO) uvedla, že novela podle ní nepovede k odstranění podezření z toho, že by vláda mohla nejvyššího státního zástupce odvolat libovolně. Kriticky se o novele vyjádřil i koaliční poslanec Josef Flek (STAN), který tehdy vládní návrh označil za „osekanou verzi, která je odsouzena k nefunkčnosti“.

Někdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek připustil, že je navrhovaná novela příliš úzká, obhajoval ji nicméně s tím, že široká verze by mohla ve Sněmovně zůstat neprojednaná až do konce volebního období. I proto on sám a také ODS podporovali právě útlou variantu novely.

Poslanecká sněmovna návrh schválila v únoru 2024 (.pdf) a Senát s ní vyslovil souhlas o měsíc později. Novelizovaný zákon o státním zastupitelství vyšel ve Sbírce zákonů v dubnu 2024 poté, co jej podepsal prezident. Pro nejvyššího státního zástupce tak platí omezení funkčního období na sedm let bez možnosti opakování. Nový zákon také vymezuje pravidla jmenování a odvolání vedoucích státních zástupců (.pdf).

Závěr

Vláda návrh novely zákona o státním zastupitelství dokončila ještě před koncem roku 2022. Návrh zavedl funkční období pro vedoucí státní zástupce, upřesnil pravidla jejich jmenování i odvolání a konkretizoval podmínky odvolání nejvyššího státního zástupce. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů veřejných funkcionářů, stanovuje zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. V průběhu let byl několikrát novelizován, v roce 2017 například Parlament přijal jeho novelu č. 14/2017 Sb., známou spíše pod názvem „lex Babiš“. Právě jméno tehdejšího ministra financí Andreje Babiše nesla ve veřejném prostoru proto, že se jej dotýkala část, která od února 2017 zakázala veřejným činitelům nebo jimi ovládaným firmám provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat tzv. nenárokové dotace.

Andrej Babiš se následně rozhodl převést své firmy Agrofert a SynBiol do svěřenských fondů AB Private Trust I a II. Novelu mimo to kritizovali poslanci hnutí ANO a prezident Zeman, kteří podali podnět k Ústavnímu soudu. Ten se nakonec zabýval jen stížností prezidenta, kterou po třech letech zamítl.

Novela zákona o střetu zájmů z roku 2022

Ukázalo se, že přijaté změny lze obejít tak, jak to učinil například Andrej Babiš, tj. převedením majetku do svěřenských fondů. I proto usilovaly koaliční strany vlády Petra Fialy o další změnu zákona, který by se nově vztahoval přímo na skutečné majitele firem, tedy nejen na ovládající osoby. Skupina vládních poslanců připravila v lednu 2022 návrh (.pdf, str. 11), který by veřejným funkcionářům bránil vlastnit média či vydělávat na veřejných zakázkách i v případě, že by problematický majetek převedli například na osobu blízkou nebo do svěřenského fondu. Kromě toho návrh sliboval přístup veřejnosti k majetkovým přiznáním politiků.

Vláda návrh jednomyslně přijala (.docx). Když se ale dostal do Poslanecké sněmovny, uchýlili se poslanci hnutí ANO k obstrukcím. Sněmovna proto nakonec původní verzi novely neprojednala a namísto toho schválila opoziční verzi (.pdf), která se týkala pouze přístupu k majetkovým přiznáním politiků. Tato novela prošla legislativním procesem v červnu 2022 a vstoupila v účinnost v červenci téhož roku.

Poslanec tehdy vládních Pirátů a předkladatel původního návrhu Jakub Michálek vysvětloval přistoupení na opoziční návrh tím, že vláda nechtěla, aby se dále prodlužoval stav, kdy veřejnost nemá možnost nahlížet do majetkových přiznání politiků. To tehdy označil za „součást veřejné kontroly“.

Novela zákona o veřejných zakázkách

K dalšímu pokusu zpřísnit pro politiky účast na veřejných zakázkách se vláda Petra Fialy uchýlila na podzim 2022. Jakub Michálek, v té době vládní poslanec, vložil do tehdy projednávané novely zákona o veřejných zakázkách prostřednictvím pozměňovacího návrhu (.docx, str. 2) část podobnou té, kterou se o rok dříve snažil prosadit do zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 3). Konkrétně navrhoval, aby mohli zadavatelé veřejných zakázek už během soutěže vyloučit z výběru členy vlády, vedoucí ústředních správních orgánů nebo firmy, jejichž skutečným majitelem jsou právě tito funkcionáři.

Tehdejší poslankyně Klára Dostálová (za ANO) ale přišla v březnu 2023 s vlastním pozměňovacím návrhem (.docx, str. 3) s odůvodněním, že Michálkem navrhovaná změna zákona by byla v rozporu s právem EU. Podle jejího návrhu by nedošlo k automatickému vyloučení z tendrů v případě firem, které jsou podle evidence skutečných majitelů v rukou politiků. Místo toho by měli politici možnost se proti nařčení ze střetu zájmů bránit.

Poslanec Michálek svůj návrh úpravy nakonec stáhl, a proto se pozměňovací návrh poslankyně Dostálové ani neprojednával. Poslaneckou sněmovnou tak nakonec prošel původní návrh novely zákona o veřejných zakázkách, která z tendrů vyloučila firmy odsouzené za pojistné podvody. Ani v tomto případě se tedy vládě nepovedlo upravit pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů politiků.

Novela zákona o sdružování v politických stranách

K dalšímu pokusu o změnu zákona o střetu zájmů došlo v květnu 2023, kdy byl v Poslanecké sněmovně projednáván pozměňovací návrh (.docx) tehdy vládního poslance Michálka k novele zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Michálek se tímto návrhem, který upravuje právě i zákon o střetu zájmů, snažil prosadit, aby u politiků došlo ke zpřísnění pravidel pro vlastnictví médií a přijímání dotací a investičních pobídek (.docx, str. 5–7).

Poslanci hnutí ANO se ale znovu uchýlili k obstrukcím kvůli přesvědčení, že je návrh namířen proti předsedovi hnutí Andreji Babišovi. Například poslankyně Alena Schillerová (ANO) se během diskuze k návrhu vyjádřila slovy: „Máme problém s protiústavním přílepkem, který je výsledkem stranické nenávisti Pirátské strany vůči našemu předsedovi.“

Právě obstrukce poslanců hnutí ANO zapříčinily, že se návrh na schůzi Sněmovny v květnu 2023 nestihl projednat. Další projednávání této novely proběhlo v červnu stejného roku, kdy poslanci návrh novely včetně pozměňovacího návrhu Jakuba Michálka schválili. Sněmovnou přijatá novela tak upravila i zákon o střetu zájmů. Zákaz provozování médií se dle tohoto dokumentu měl nově vztahovat na společnosti, jejichž „skutečným majitelem“ (nikoli jen „ovládající osobou“) je veřejný funkcionář (.pdf, str. 7–9). Novela zakazuje např. také poskytovat dotace a investiční pobídky členům vlády a hlavě státu a společnostem, ve kterých figurují jako skuteční majitelé. Problematika veřejných zakázek však zůstala novelou nedotčena, což mj. kritizovala Transparency International.

Senát tuto novelu schválil na začátku srpna 2023 a poté ji podepsal i prezident Petr Pavel. Od konce srpna 2023 tak byl v platnosti jako zákon č. 253/2023 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 2024. Hnutí ANO předem avizovalo, že v případě platnosti novely je připravené obrátit se na Ústavní soud (ÚS). Následně tak opravdu učinilo a návrh na zrušení části zákona podalo v září 2023.

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud návrhu hnutí ANO v prosinci 2024 vyhověl a dotčené části zákona vzešlé z pozměňovacího návrhu poslance Michálka zrušil (.pdf, str. 2). Dle soudu se totiž jednalo o „neústavní přílepek“, který byl schválen připojením k věcně nesouvisejícímu zákonu. ÚS tak ponechal v platnosti jen ostatní změny zákona o sdružování v politických stranách, které se netýkaly Michálkova pozměňovacího návrhu.

Jakub Michálek v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu na sociální síti X oznámil, že plánuje navrhnout, aby změnu zákona o střetu zájmů schválil Parlament znovu, tentokrát ale v souladu s podmínkami stanovenými Ústavním soudem. V lednu 2025 se v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení projednávala novela zákona o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory. Michálek, v té době už opoziční poslanec, v této souvislosti předložil pozměňovací návrh (.docx), kterým se znovu pokoušel zpřísnit pravidla zamezující střetu zájmů. Návrh však dolní komora nepodpořila, když pro něj nehlasovali ani někteří vládní poslanci z řad ODS a KDU-ČSL a jedna poslankyně hnutí STAN.

Ministerstvo spravedlnosti vedle toho také disponuje analýzou, na základě které by podle expertů mohlo připravit novelu samotného zákona o střetu zájmů. Vláda ale k 1. září 2025 takovou novelu nepřipravila.

Závěr

Vládní koalice se v minulosti několikrát pokoušela prosadit novelu, která by zpřísňovala pravidla, jež mají zamezovat střet zájmů veřejných funkcionářů. Usilovala o to prostřednictvím návrhu novely jak zákona o střetu zájmů, tak zákona o veřejných zakázkách. Zpřísnit pravidla pro zamezení ve střetu zájmů vláda navrhla také v rámci pozměňovacího návrhu k novele zákona o sdružování v politických stranách. Sněmovna tento návrh schválila v červnu 2023. Novela následně prošla celým legislativním procesem a 1. ledna 2024 nabyla účinnosti.

Vládní úpravu zákona ale u Ústavního soudu napadlo opoziční hnutí ANO. Soud jeho podnětu v prosinci 2024 vyhověl a příslušnou část zákona zrušil, když proces schvalování novely shledal v rozporu s Ústavou. Slib byl tedy již v minulosti splněn, následně ale narazil na rozhodnutí Ústavního soudu, a proto jej hodnotíme jako částečně splněný.

Vláda Petra Fialy jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 51), tak i v jeho aktualizované verzi (.pdf, str. 52) slíbila, že docílí rozšíření platnosti lustračního zákona i na členy vlády. Samotný lustrační zákon byl přijat v roce 1991 s cílem, aby bývalí vysocí funkcionáři KSČ, spolupracovníci StB nebo příslušníci Lidových milicí nemohli zastávat vysoké posty ve státní správě, justici, armádě, bezpečnostních složkách státu či veřejnoprávních médiích (.pdf, str. 1–4).

Lidé ve funkcích, na které se zákon vztahuje, musí k jejich vykonávání obdržet negativní lustrační osvědčení. Tímto dokumentem dokazují, že nepracovali pro StB a že s ní ani nespolupracovali, že nebyli příslušníky Lidových milicí a že nebyli ani vysocí funkcionáři KSČ.

Do roku 2013 bylo zvykem, že lustrační osvědčení předložil prezidentovi každý ministr před svým jmenováním do funkce, a tento postup do té doby nebyl nijak rozporován. Před jmenováním vlády Bohuslava Sobotky se však začala vést debata o tom, zda lustrační zákon či na něj navázané právní předpisy skutečně takovou povinnost pro ministry přímo ukládají. Někteří ústavní právníci tehdy uváděli, že legislativa sice v tomto ohledu není zcela jednoznačná, ale povinnost se na ministry vztahuje, další odborníci naopak s takovou interpretací zákona nesouhlasili.

Novelizace služebního zákona v roce 2014

Důvodem, proč se o lustračním zákoně v roce 2013 začaly vést spory, byl především fakt, že se měl ministrem stát Andrej Babiš, kterého slovenský Ústav paměti národa stále eviduje v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti, a to navzdory dohodě mezi Andrejem Babišem a slovenským Ministerstvem vnitra z října 2024.

Přestože někdejší prezident Miloš Zeman v listopadu 2013 nejdříve řekl, že žádného ministra bez negativního lustračního osvědčení nejmenuje, později změnil názor. Jmenování Andreje Babiše, který osvědčení získat nemohl, podmiňoval tím, že ve Sněmovně projde prvním čtením nový zákon o státní službě. Ten následně prošel celým legislativním procesem a v lednu 2015 vstoupil v účinnost. Spolu s ním Sobotkova vláda prosadila doprovodnou normu, kterou došlo i k novelizaci lustračního zákona a k upřesnění (.pdf, str. 5–6) dříve nejednoznačných ustanovení. Kvůli této změně tak bylo jasně stanoveno, že se nutnost předložení lustračního osvědčení na členy vlády nevztahuje. 

Návrh vlády Petra Fialy

Ministerstvo vnitra během roku 2022 připravilo novelu lustračního zákona, která by povinnost předložení negativního lustračního osvědčení rozšířila i na ministry a jejich náměstky (.doc, str. 1). Kabinet Petra Fialy poté návrh schválil (.pdf) v říjnu 2022 a na začátku listopadu 2022 (.pdf) jej předložil Poslanecké sněmovně. 

Dolní komora se návrhem měla zabývat v únoru 2023, k tomu ale nakonec nedošlo a stejně dopadl i záměr projednávat novelu na schůzi v létě 2023. Následně bylo projednání návrhu zařazeno i na program schůze, která se uskutečnila v listopadu a prosinci 2023. K 1. září 2025 ale Sněmovna první čtení této novely stále nezahájila.

Návrh tedy ve Sněmovně „zamrzl“, někteří koaliční politici ale i tak doufali, že ho Poslanecká sněmovna stihne do konce volebního období schválit a návrh se vládě podaří prosadit. Tento postoj několikrát zopakoval např. ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) pro iDnes.cz zase uvedl, že vládní koalice pouze řeší vhodné načasování projednání. Někteří členové vládních stran nicméně už v únoru 2025 uznali, že se návrh do konce funkčního období projednat nestihne. Poslanec za ODS Marek Benda dokončení projednání označil „v podstatě za vyloučené“.

Ostatní zástupci vládních stran se k návrhu stavěli skepticky dokonce už dříve. Například někdejší ministr pro legislativu Michal Šalomoun v době, kdy Piráti ještě byli součástí vlády, upozorňoval na kritické hodnocení návrhu ze strany Legislativní rady vlády (.pdf). Opoziční poslankyně za hnutí ANO Berenika Peštová naopak avizovala, že v případě projednávání novely plánovala předložit pozměňovací návrh, kterým by se všechny zákony o lustračním osvědčení zrušily.

Kritika návrhu

Navrhovanou novelu kritizovali nejen zástupci opozičního hnutí ANO, ale v říjnu 2022 i zmíněná Legislativní rada vlády, tedy poradní orgán vlády pro legislativní otázky. Rada tehdy vládě doporučila návrh přepracovat, neboť v něm nalezla několik sporných bodů – návrhu vytkla např. to, že chce povinnost předložení negativního lustračního osvědčení rozšiřovat pouze na ministry a jejich náměstky. Návrh naopak nevyžaduje předložení tohoto osvědčení od prezidenta, členů parlamentu, hejtmanů či starostů navzdory tomu, že ministr vnitra Vít Rakušan úpravu zdůvodnil snahou napravit nerovný systém.

Rada se rovněž domnívala, že by se navrhovaná novela mohla přijetím dostat do konfliktu s právem EU. Ta zákony o neúčasti na komunistickém režimu ve státech EU toleruje, ale žádá, aby se míra selhání každého jedince posuzovala zvlášť. Navrhovaná novela však s individuálním posuzováním případů nepočítala a zároveň nepočítala ani se zpětným přezkoumáním soudem (.pdf). Kromě toho rada upozornila na nález Ústavního soudu z roku 2001, kdy soud shledal, že potřeba lustračního zákona se v demokratickém prostředí rok od roku snižuje.

K novele se stavěl kriticky například i ústavní právník Jan Kysela, který se domníval, že by návrh neobstál před Ústavním soudem. Kritice se ale nevyhnula ani původní verze lustračního zákona z roku 1991. Tehdejší prezident Václav Havel například zastával názor, že je zákon sice nutný, ale problematický. Původní verze zákona měla platit jen dočasně, poslanci jeho platnost i přes veta Václava Havla nicméně prodloužili.

Závěr

Ministerstvo vnitra pod vedením Víta Rakušana v roce 2022 připravilo novelu lustračního zákona, která by rozšířila působnost lustračního zákona i na ministry a jejich náměstky. V říjnu 2022 tento návrh schválila vláda, která jej následně předložila Poslanecké sněmovně. V dolní komoře se však návrh k 1. září 2025 nedostal ani do prvního čtení a vláda změnu tedy neprosadila. Tento slib proto hodnotíme jako porušený.

Běžnou součástí návrhů zákonů je už od roku 2007 tzv. hodnocení dopadů regulace (RIA – Regulatory Impact Assessment), které analyzuje očekávané dopady navrhovaných právních předpisů. Ministerstva a ostatní ústřední správní orgány přikládají RIA k návrhům připravovaným podle Legislativních pravidel vlády (.pdf) a při zpracování postupují podle vládou schválených Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (.pdf).

Změna hodnocení dopadů regulace

Vláda Petra Fialy na svém jednání v lednu 2023 schválila změnu jak Legislativních pravidel vlády, tak i Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (.pdf). V rámci těchto změn došlo k rozšíření kategorií, pro které se v relevantních případech hodnocení dopadů vypracovává (.pdf, str. 7–9). Analýza se tak nově samostatně provádí (.pdf, str. 1) i u dopadů na rodinu (FIA – Family Impact Assessment). Dřívější verze obecných zásad zmiňovala dopady na rodiny jen v obecnější kategorii „sociálních dopadů“ (.pdf, str. 11).

V rámci obecných zásad došlo také k úpravě hodnocení regionálních dopadů (.pdf, str. 1). To dříve zahrnovalo jen dopady na územní samosprávné celky, tj. kraje a obce, které se podle předchozí metodiky uváděly zejména v těch případech, kdy byl součástí navrhované legislativy i návrh na přenesení výkonu státní správy na územní samosprávy (.pdf, str. 10). Aktualizované obecné zásady z ledna 2023 toto hodnocení pojímají šířeji. Nově se tak vyhodnocují „územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky“ (.pdf, str. 1). V rámci tohoto hodnocení TIA (Territorial Impact Assessment) se např. mají uvádět „dopady na dynamický, vyvážený a udržitelný rozvoj území v souladu s regionální politikou státu“ (.pdf, str. 1).

Změny nabyly účinnosti na začátku února 2023, přičemž zpracovatelé je museli promítnout v návrzích, které byly do připomínkového řízení předloženy po 31. březnu 2023. Zpráva RIA u novely školského zákona (.docx, str. 2–3) ze začátku března 2023 ještě kolonku s dopady na rodinu a kolonku s šířeji pojatými územními dopady nezahrnovala, lze je ale skutečně najít u později zveřejněných návrhů. Jde např. o návrh zákona o podpoře v bydlení (.docx, str. 2–3), návrh konsolidačního balíčku (.docx, str. 2–3) či novelu zákona o obchodování s emisními povolenkami (.docx, str. 5).

Ministerstvo práce a sociálních věcí v létě 2023 zároveň zveřejnilo Metodiku hodnocení dopadu na rodiny (.pdf), která měla za cíl zlepšit a zkvalitnit proces hodnocení tohoto dopadu. Dokument také vysvětluje, jak posuzovat efekty nových úprav zákonů na různé typy rodin (str. 2, 8).

Závěr

Vláda Petra Fialy usnesením z ledna 2023 zavedla změny, podle nichž se (v relevantních případech) u návrhů právních předpisů nově samostatně uvádí i hodnocení očekávaných dopadů na rodinu. Zároveň došlo k úpravě hodnocení dopadů na regiony, která se nyní vypracovávají šířeji a zahrnují i dopady na regionální rozvoj. Z těchto důvodů proto slib hodnotíme jako splněný.

Strop na výši výdajů veřejných institucí upravuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který byl přijatý během vlády Bohuslava Sobotky na základě směrnice Evropské unie (.pdf, str. 20). Ta vyžadovala, aby členské státy EU zavedly pravidla fiskální stability (.pdf). Součástí tohoto zákona je například takzvaná dluhová brzda, která přikazuje úpravu státních výdajů při dluhu státu, který by byl vyšší než 55 % HDP. Po překonání tohoto stropu vláda musí připravit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu.

Další součástí tohoto zákona je i výdajové pravidlo, které standardně dovoluje mít strukturální deficit státního rozpočtu – tedy deficit očištěný (.pdf, str. 9) od vlivu hospodářského cyklu a jednorázových a přechodných operací – do úrovně jednoho procenta HDP. Ministerstvo financí však výdaje veřejných institucí může navýšit při živelních pohromách, zhoršující se bezpečnostní situaci nebo pokud se očekává propad ekonomiky, tj. meziroční pokles reálného HDP o nejméně 3 %. Vláda Petra Fialy se ve svém programovém prohlášení zavázala toto pravidlo upravit tak, aby při jeho využití bylo nutné zohlednit také rezervy a hospodářskou situaci státu (.pdf, str. 6 z 53).

Novelizace Babišovy vlády

Vláda Andreje Babiše v roce 2020 tento zákon novelizovala (.pdf, str. 1) tak, aby strukturální deficit státního rozpočtu v roce 2021 mohl dosáhnout až 4 % HDP. Každý následující rok se pak měl schodek snižovat o 0,5 procentního bodu (.pdf, str. 1), až by se v roce 2027 dostal pouze k procentnímu strukturálnímu schodku HDP. Tato novela byla kritizována Národní rozpočtovou radou, která ve své výroční zprávě uvedla, že uvolnění těchto pravidel ukazuje na „celkové nepochopení logiky institutu fiskálních pravidel“ (.pdf, str. 5). 

Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti byl pak vládou Andreje Babiše v daném roce novelizován ještě jednou, a to v rámci novelizačního balíčku, kterým došlo ke zrušení superhrubé mzdy. Ze zákona přitom tehdy zcela vypadla výše přípustného strukturálního deficitu pro rok 2021 (.pdf, str. 14). Maximální hodnota strukturálního schodku v roce 2022 tak měla být o 0,5 procentního bodu nižší než hodnota strukturálního deficitu, kterou by Ministerstvo financí odhadovalo pro rok 2021 nejpozději na konci léta 2021 (.pdf, str. 52–53). Tehdejší odhad se přitom vyšplhal na 6,1 % HDP, do roku 2024 tak měl strukturální deficit klesnout na 4,6 % HDP. Strukturálního schodku 1 % HDP se mělo dosáhnout v roce 2032.

Novelizace Fialovy vlády

Kabinet Petra Fialy ke konci června 2023 Poslanecké sněmovně předložil návrh tzv. konsolidačního balíčku, který měl podle vlády přispět ke snižování schodků státního rozpočtu. Balíček mj. novelizoval také zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (.pdf, str. 215–216 z 1312). Novela pro běžná období sice zachovává maximální hodnotu strukturálního deficitu státního rozpočtu na úrovni 1 % HDP (.pdf, str. 490), zároveň ale určuje jeho specifickou hodnotu pro roky 2024–2027 (str. 491). V roce 2024 tak podle úpravy mohl strukturální schodek státního rozpočtu konkrétně dosáhnout maximálně 2,75 % HDP a následně by se měl každým rokem snižovat o půl procentního bodu. Od roku 2028 by měl limit dosahovat maximálně 1 % HDP (.pdf, str. 8).

Poslanecká sněmovna soubor těchto opatření schválila v říjnu 2023. Senát jej schválil (.pdf) v listopadu 2023 a později jej i podepsal prezident. Výdajové pravidlo Fialova vláda nicméně dále neupravovala a např. deník E15 už v lednu 2025 závazek o jeho úpravě bez bližších podrobností klasifikoval jako slib, který zůstane pouze na papíře.

Závěr

Vláda Petra Fialy změnila výdajové pravidlo tak, že maximální hodnota strukturálního deficitu státního rozpočtu v poměru k HDP v roce 2024 klesla výrazněji, než by tomu bylo v případě úpravy od předchozí Babišovy vlády. I v dalších letech by přitom mělo docházet ke každoročnímu snižování strukturálního deficitu o 0,5 procentního bodu, hodnoty 1 % HDP by kvůli tomu měl dosáhnout již v roce 2028, o 4 roky dříve než podle původních pravidel. Změnu, díky které by „nebylo možné zvyšovat vládní výdaje bez ohledu na naše rezervy a hospodářskou situaci,“ ale vláda k 1. září 2025 nepředstavila. Proto hodnotíme slib jako porušený.

Původní slib

Vláda své původní programové prohlášení schválila 6. ledna 2022. V něm se Fialův kabinet zavázal k vytvoření pravidla daňové brzdy, které by znemožňovalo zvýšení celkového daňového zatížení nad tzv. složenou daňovou kvótu (.pdf, str. 5). 

Složená daňová kvóta představuje „poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP v běžných cenách.“ V praxi by daňová brzda znamenala, že „jakmile složená daňová kvóta dosáhne tohoto stropu, automaticky už nebude možné další zvýšení daní bez jejich úměrného snížení jinde.“

Výši daňového stropu však koalice v programu nespecifikovala (.pdf). Zavedení daňové brzdy slíbil Petr Fiala (ODS) již před volbami do Poslanecké sněmovny, které proběhly v říjnu 2021. Ještě před nástupem Fialovy vlády v prosinci 2021 ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na otázku, v jaké výši by daňová brzda měla být, odpověděl: „Máme to prodiskutované uvnitř ODS, diskutovali jsme to, když jsme tvořili předvolební program koalice Spolu. Ale teď vám to neřeknu. Samozřejmě to není nad těmi 36 procenty, ale o něco pod tím. A je to ještě věc politického jednání.“

Aktualizace programového prohlášení

Vláda v březnu 2023 schválila aktualizaci svého programového prohlášení (.pdf), které již pravidlo o daňové brzdě neobsahuje. Kabinet Petra Fialy změnu prohlášení zdůvodnil především válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady.

Někdejší ministryně financí Alena Schillerová (ANO) se poté v březnu 2023 (.pdf, str. 4), v návaznosti na zrušení záměru zavést daňovou brzdu, ptala premiéra Fialy, zda vláda připravuje zvýšení celkové daňové zátěže. To předseda vlády vyloučil. Zrušení slibu tehdy vysvětloval tím, že by podle něj toto opatření muselo být zavedeno ve formě ústavního zákona, k jehož prosazení neměla tehdejší vládní pětikoalice dostatek hlasů, a dohoda s opozičními subjekty byla dle jeho slov „v podstatě nemožná“ (.pdf, str. 5).

Ústavní zákon musí schválit tři pětiny všech poslanců (tedy 120), vládní strany jich tehdy měly pouze 108. Po odchodu Pirátů z vlády na konci září 2024 jejich počet navíc klesl na 104. Fiala v listopadu 2024 zopakoval, že vláda daňovou brzdu nezavede, protože by k jejímu prosazení byla nutná ústavní většina, kterou kabinet nedisponuje. Vláda zároveň podle premiéra neměla ani „partnery na to, aby (...) tento cíl pomohli naplnit“.

Závěr

Vláda ve svém aktualizovaném programovém prohlášení vypustila slib zavést pravidlo daňové brzdy, přičemž úpravu svého prohlášení odůvodňovala ekonomickými dopady války na Ukrajině. Předseda vlády Petr Fiala poté nedodržení slibu zdůvodňoval tím, že přijetí daňové brzdy ve formě ústavního zákona by podle něj v dolní komoře nezískalo dostatečnou podporu. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako porušený.

Tento slib ve vládním programovém prohlášení (.pdf, str. 6) se týká změn v oblasti daně z přidané hodnoty. Konkrétně se vláda zavázala zvýšit hranici obratu, při jejímž překročení má fyzická nebo právnická osoba povinnost stát se plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), a to na dva miliony korun. Zároveň vláda slíbila zvednout na stejnou částku i maximální výši ročních příjmů pro přihlášení podnikatele k režimu paušální daně.

Zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH

V době nástupu vlády Petra Fialy do úřadu byl limit ročního obratu pro povinnou registraci k DPH 1 milion Kč (.pdf, str. 22). Uvedená hranice platila od května 2004. Dříve, od října 2003 (.pdf, str. 57), odpovídala 2 milionům korun, ještě na počátku 90. let to bylo např. 6 milionů korun československých.

Novelu zákona o DPH, v rámci níž vláda navrhla limit posunout na nynější 2 miliony Kč (.pdf, str. 1), kabinet Petra Fialy předložil ve Sněmovně v červnu 2022. Parlament tuto změnu schválil v listopadu téhož roku a 1. ledna 2023 úpravy vstoupily v účinnost.

Podle pravidel EU měl limit pro registraci k DPH v ČR odpovídat jednomu milionu korun, Česko ale dříve Unii požádalo o možnost tuto hranici zvýšit (.pdf, str. 26, 34). Tomu EU v polovině roku 2022 vyhověla, ačkoli novela evropské směrnice počítala s navyšováním těchto limitů až na 85 000 eur (v přepočtu zhruba 2 miliony Kč) až od roku 2025. K navýšení od 1. ledna 2025 na půdě členských států EU skutečně došlo.

Zvýšení hranice příjmů pro využití režimu paušální daně

Ruku v ruce s výše zmíněným zvýšením limitu pro registraci k DPH jde i zvýšení hranice pro možnost využití režimu paušální daně. Ta se také navýšila až na 2 miliony Kč, a to z původní hranice 1 milionu Kč (.pdf, str. 24). Stejně jako v předchozím případě nabyla daná úprava zákona o daních z příjmů účinnosti 1. ledna 2023, došlo k ní totiž v rámci stejné novely.

V této oblasti se nejedná o navýšení jednotné příjmové hranice, kterou podnikatelé nesmí překročit, aby mohli využívat režim paušální daně, ale nově se zavedla tři pásma (.pdf, str. 25). Ta jsou odvozena jednak od samotné výše příjmů, jednak od toho, do jaké kategorie výdajového paušálu spadá činnost, z níž má podnikatel příjmy.

Výdajový paušál podnikateli umožňuje snadnější administraci. V daňovém přiznání totiž neuvádí reálné náklady, ale místo nich své výdaje vyčísluje jen procentem z dosaženého příjmu – nemusí tak vést účetnictví. Nejvyšší, 80% výdajový paušál přitom mohou uplatňovat podnikatelé u příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a příjmů z řemeslných živností. Pro příjmy z dalších živností je možné používat 60% výdajový paušál. 30% paušál lze uplatnit např. u příjmů z pronájmů.

Pokud podnikatel vstoupil do režimu paušální daně, odpadá mu povinnost podávat daňové přiznání, na jehož základě se jinak určuje výše daně. Podnikatel tak platí jen předem stanovenou paušální částku (zálohu). Ta zahrnuje daň z příjmů i pojistné na důchodové a zdravotní pojištění.

K pravidlům paušální daně ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v roce 2022 uvedl, že „paušalisté budou podle ročních příjmů rozděleni do tří pásem, které určují výši jejich měsíčních paušálních záloh. Většina bude zařazena v prvním pásmu a nic se pro ně nemění“. Dále doplnil, že první pásmo je určeno „pro živnostníky s ročními příjmy do 1 mil. Kč a pro živnostníky s vyššími příjmy v 60 či 80% výdajovém paušálu“.

Pásma režimu paušální daně a jejich podmínky ukazuje následující tabulka. Ve všech třech pásmech je horní hranice stanovena právě na vládou slibované 2 miliony Kč.

Závěr

Oba závazky, které si vláda Petra Fialy určila v oblasti DPH a paušálních odvodů, byly tedy splněny k 1. lednu 2023. K 1. září 2025 přitom žádné změny v tomto opatření nenastaly. Slib tak hodnotíme jako splněný.

Částečné úvazky v ČR a v Evropě

Přehled Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) z roku 2023 ukazuje, že průměrná míra využívání tohoto typu úvazku je v Evropské unii přibližně 18,9 % z celkové zaměstnanosti. Česká republika s hodnotou 8,7 % za tímto průměrem zaostává, v žebříčku 29 sledovaných zemí by jí patřilo až 20. místo. Nejméně se tento typ úvazku využívá v Bulharsku (kde je jeho míra s výrazným odstupem nejnižší, a to 1,7 %), na Slovensku, v Rumunsku, Maďarsku a Chorvatsku.

Na druhém pólu pomyslného žebříčku je pak Nizozemí, kde využívá částečné úvazky 43 % zaměstnaných lidí. Mezi země, kde se tento typ úvazků těší velké oblibě, patří také např. Rakousko, Německo, Norsko či Dánsko.

Zákonná úprava

V rámci svého cíle na „ozdravení veřejných financí“ se vláda Petra Fialy v obou verzích svého programového prohlášení (.pdf, str. 6) zavázala k podpoře částečných úvazků, a to snížením odvodů na sociální pojištění. Dle tiskové zprávy (.pdf) vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí se vláda tímto krokem snažila podporovat „vytváření pracovních pozic využívajících zkrácené úvazky a flexibilní pracovní dobu. Cílem je usnadnit pozici na trhu všem, kteří obtížně hledají uplatnění nebo nemohou pracovat na plný úvazek“.

Za standardních podmínek v současné době zaměstnavatel odvádí z vyměřovacího základu (tj. základního výdělku) zaměstnance: na důchodové pojištění 21,5 %, na nemocenské pojištění 2,1 % a na politiku zaměstnanosti 1,2 %, celkem tedy 24,8 %. Zaměstnanec pak ze základu platí dalších 6,5 % na důchodové pojištění a 0,6 % na nemocenské.

Návrh (.pdf) novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení předložila vláda Petra Fialy Poslanecké sněmovně v červnu 2022. Ta návrh, stejně jako Senát, schválila (.pdf), díky čemuž je od února 2023 možné uplatnit pro vybrané skupiny zaměstnanců slevu na sociálním pojistném, a to ve výši 5 % z vyměřovacího základu. Zaměstnavatelé tedy pro účely sociálního zabezpečení platí v určitých případech za zaměstnance odvody ve výši 19,8 % namísto 24,8 %.

Tato sleva je určena pro zaměstnance starší 55 let; osoby pečující o dítě do 10 let; osoby pečující o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby; zdravotně postižené; studenty připravující se na budoucí povolání; osoby mladší 21 let a pro osoby, které nastoupily jako uchazeč o zaměstnání na rekvalifikaci.

Další podmínkou pro uplatnění této slevy na odvodech je sjednaná pracovní nebo služební doba v rozsahu 8–30 hodin týdně. Sleva na pojistném za zaměstnance nenáleží, pokud výdělek zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc přesáhne 1,5násobek průměrné mzdy.

Tato zákonná úprava na podporu rozšíření částečných úvazků je v souladu (.pdf, str. 13–14 z 50) s požadavky směrnice EU o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Článek 9 této směrnice uvádí, že členské státy měly přijmout „nezbytná opatření k zajištění toho, aby pracovníci s dětmi do určitého věku, který činí nejméně osm let, a pečující osoby měli právo žádat o pružné uspořádání práce za účelem péče“ (.pdf, str. 10).

Závěr

Vláda Petra Fialy návrh novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení předložila Poslanecké sněmovně v červnu 2022. Obě komory Parlamentu návrh následně schválily, novela tak 1. února 2023 nabyla účinnosti. Od tohoto data mohou zaměstnavatelé pro vybrané skupiny zaměstnanců, u kterých sjednaný rozsah práce činí 8–30 hodin týdně, uplatnit slevu na sociálním pojistném ve výši 5 procentních bodů z vyměřovacího základu. Namísto standardních 24,8 % tak v tomto případě odvod sociálního pojistného tvoří jen 19,8 % z vyměřovacího základu.

Po prosazení výše zmíněné změny došlo ještě několikrát k novelizaci zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Princip a výše slevy na sociálním pojistném ale zůstaly stejné. Slib tedy hodnotíme jako splněný.

Zrušení EET

Návrh na zavedení EET vypracovala již vláda Bohuslava Sobotky. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit i pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že bude povinnost evidence tržeb pozastavena až do konce roku 2022. Vláda Petra Fialy nicméně v březnu roku 2022 schválila definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Návrh poté schválil i Senát a podepsal tehdejší prezident Miloš Zeman. Zrušení EET tak nabylo účinnosti 1. ledna 2023. 

Nejvyšší kontrolní úřad v červenci 2024 uvedl, že stát zrušením EET ztratil „jeden z významných nástrojů pro cílené prověřování daňových úniků.“ V případě daně z přidané hodnoty šlo hlavně o odhalování subjektů, které se nezaregistrovaly jako plátci, přestože překročily zákonný limit pro povinnou registraci. Ministerstvo financí krok hájilo a dodalo, že se snižujícím se podílem hotovostních plateb by podle něj klesal i přínos EET.

Úprava parametrů kontrolního hlášení

Návrh (.pdf) na zavedení kontrolního hlášení u daně z přidané hodnoty (DPH) rovněž vypracovala Sobotkova vláda. Novelu zákona schválily obě komory Parlamentu během roku 2014. Povinnost plátců DPH podávat kontrolní hlášení vznikla začátkem roku 2016, přičemž toto opatření mělo zabránit daňovým únikům. Tehdejší opozice v čele s ODS se na konci roku 2015 pokoušela odložit platnost změny zákona o jeden rok, projednávání této změny ve Sněmovně však nebylo umožněno, jelikož Poslanecká sněmovna neschválila program schůze.

Vláda Petra Fialy v červnu 2022 schválila (.pdf) úpravu zákona o DPH (.docx), která u kontrolního hlášení obsahovala několik změn. Poslanci i senátoři poté návrh (.pdf) schválili v listopadu 2022 a novela nabyla účinnosti v lednu 2023.

Mezi změny, které novela přinesla, patří povinnost plátců DPH informovat o tom, že nemusí podávat kontrolní hlášení. Dále prodloužila lhůtu na opravu chybně vyplněného hlášení a snížila pokutu za nedodržení lhůty pro jeho včasné podání.

Závěr

Kabinet Petra Fialy v roce 2022 zrušil zákon o EET a ve stejném roce zároveň upravil některé parametry kontrolního hlášení u DPH. Obě novely prošly Poslaneckou sněmovnou i Senátem a účinnosti nabyly 1. ledna 2023. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Spory ve vládě

Před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 bylo upravení slevy na poplatníka jedním z programových bodů koalice Pirátů a Starostů, kteří navrhovali automatickou valorizaci podle inflace. Podobný bod se následně dostal i do programového prohlášení vlády (.pdf, str. 6).

Legislativní návrhy, které souvisely se zákonem o daních z příjmů, vláda v tomto volebním období projednávala např. v březnu a v dubnu 2022. Ani jeden z nich však valorizaci slevy na poplatníka nezmiňoval (.doc, str. 1–3; .docx, str. 1–2), a to ani v konečné verzi schválené Parlamentem.

V listopadu 2023 ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) zmínil, že pro zavedení valorizace nevidí prostor kvůli velkým dopadům na rozpočet. V dubnu 2024 obdobné tvrzení zopakoval s tím, že i zvýšení slevy o sto korun měsíčně by stát podle něj připravilo až o 6 mld. Kč ročně. Naopak KDU-ČSL a Piráti valorizaci slevy podporovali. 

Změny ve vládě

V září 2024 Piráti odešli z vlády, a KDU-ČSL a STAN tak byly na začátku roku 2025 jedinými vládními subjekty, které valorizaci slevy na poplatníka chtěly prosadit. Zároveň ale jejich zástupci připustili, že na zavedení změny „nemají sílu“.

Ministr financí Zbyněk Stanjura se ke splnění slibu stavěl kriticky i v lednu 2025, kdy Česká televize, Novinky.cz i E15 napsaly, že vláda od zavedení automatické valorizace upustila. Stanjura konkrétně řekl, že pro valorizaci není prostor, protože vládní strany při sestavování programového prohlášení nevěděly „jaké přijdou vnější šoky, které měly negativní dopad na evropskou, ale i českou ekonomiku“ (video, čas: 00:24). Obdobně se vyjádřila šéfka TOP 09 a předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která neplnění slibu zdůvodňovala válkou na Ukrajině a energetickou krizí (čas: 01:26).

Na konci května 2025 podali v té době již opoziční Piráti pozměňovací návrh (.docx) k vládnímu návrhu, který v souvislosti s návrhem zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele měnil několik dalších zákonů (.pdf). Pirátští poslanci požadovali, aby sleva na poplatníka představovala 75 % průměrné hrubé mzdy z předminulého roku (.docx, str. 2, 4). Pro rok 2026 by tedy sleva na poplatníka na základě údajů z roku 2024 dosáhla 34 624 korun (str. 3).

Poslanecká sněmovna o výše zmíněném návrhu zákona ve třetím čtení jednala ke konci června, kdy zároveň hlasovala i o pirátském pozměňovacím návrhu. Dolní komora jej ale neschválila, když pro jeho přijetí hlasovali pouze poslanci opozičních stran, přičemž zástupci vládních uskupení se zdrželi nebo byli proti.

Závěr

Vládní koalice na splnění tohoto slibu v průběhu volebního období neměla jednotný názor. Ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) se k 1. září 2025 nenacházel žádný vládní návrh, který by valorizační mechanismus slevy na poplatníka zaváděl. Ministr financí Zbyněk Stanjura opakovaně uvedl, že vláda závazek nesplní. Jediný pokus o zavedení valorizace slevy na poplatníka iniciovali v květnu 2025 Piráti, kteří se v té době nacházeli v opozici. Jejich návrh neprošel Poslaneckou sněmovnou a pro jeho přijetí hlasovali pouze opoziční poslanci. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako porušený.

Kabinet Petra Fialy se k tomu, aby obce získaly větší manévrovací prostor při určování daně z nemovitosti na svém území, zavázal ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 6) z ledna 2022 i v jeho pozdější verzi z března 2023.

Původní možnosti obcí

Pravidla pro stanovení daně z nemovitosti popisuje zákon o dani z nemovitých věcí. Podle jeho znění se daň z nemovitosti dělí na daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Předmětem daně z nemovitých majetků jsou například rodinné domy, byty, rekreační zařízení, stavební parcely, zahrady či ovocné sady. Ke zdanění nemovitých majetků dochází pravidelně každý rok.

Základní sazba daně z nemovitosti se určuje na základě výměry (v Kč/m²), poté se násobí koeficientem, který je přiřazen jednotlivým obcím podle počtu obyvatel při posledním sčítání lidu. Zákon konkrétně rozlišuje sedm kategorií velikosti obcí. Obce přitom dříve mohly obecně závaznou vyhláškou koeficient, který pro ni byl takto stanoven, snížit o jednu až tři kategorie nebo zvýšit o jednu kategorii. Nejvyšší koeficient připadá na území hlavního města Prahy, a to ve výši 4,5. V tomto případě jej lze zvýšit na hodnotu 5,0.

Obce mají k navyšování daně z nemovitosti ještě další nástroj, tzv. místní koeficienty, které se původně vztahovaly na všechny nemovité věci na území celé obce či její části (.pdf, str. 81–82). Tímto místním koeficientem, který se dříve pohyboval v rozmezí od 1,1 do 5, se násobí „daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, popřípadě jejich souhrny“ s výjimkou některých zemědělských pozemků (.pdf, str. 39, 81–82).

U některých druhů staveb mohla obec dříve prostřednictvím vyhlášky stanovit navýšení daně z nemovitosti koeficientem 1,5, který se někdy označoval jako tzv. podnikatelský koeficient (.pdf, str. 25).

Konsolidační balíček

Fialův kabinet v květnu 2023 na tiskové konferenci představil svůj konsolidační balíček (.pdf, str. 12), v jehož rámci zmiňoval i změny týkající se sazby daně z nemovitosti. Vláda jej beze změn schválila v červnu 2023 (.pdf) a Poslanecké sněmovně předložila o dva dny později. Návrh pak ve Sněmovně prošel prvním čtením v červenci 2023.

Ke konci srpna 2023 ale Fialova vláda balíček upravila, přičemž se změny dotkly i daně z nemovitosti. Parlament soubor novel schválil na podzim 2023 (.pdf, .pdf) a v listopadu 2023 ho podepsal prezident Petr Pavel. Zákon byl tak následně vyhlášen ve Sbírce zákonů, přičemž většina změn týkajících se daně z nemovitosti nabyla účinnosti od 1. ledna 2024. Ty zbývající pak začaly platit od 1. ledna 2025.

Změny prosazené Fialovou vládou

Původně vláda navrhovala zavést „tzv. státní koeficient ve výši 1“, přičemž tento dodatečný výnos nad rámec dosavadní daně měl směřovat přímo do státního rozpočtu. Koalice ale nakonec přistoupila k tomu, že si obce ponechají veškeré příjmy z daně z nemovitostí výměnou za snížení příjmů ze sdílených daní. Původní návrh státního koeficientu byl tak nahrazen zvýšením všech sazeb daně z nemovitosti až na 1,8násobek těch původních (.pdf, str. 16).

Současně Fialův kabinet zavedl tzv. inflační koeficient, který má předcházet tomu, aby reálná hodnota uvalované daně v průběhu času klesala. Sazba daně se tak bude postupně navyšovat podle inflace. Výsledný koeficient, který se zaokrouhluje dolů na jedno desetinné místo, musí Ministerstvo financí vyhlásit nejpozději šest měsíců před začátkem nového roku. Tuto změnu zahrnoval už původní návrh konsolidačního balíčku (.docx, str. 21).

Co se týče místního koeficientu, vláda změnila jeho rozsah na 0,5 až 5, a to z původního rozmezí 1,1 až 5. To tak v důsledku obcím umožňuje snížit daň z nemovitosti pod stávající spodní hranici, horní hranice přitom zůstala stejná. Nově také byla zavedena možnost stanovit místní koeficient nejen pro celou obec či jednotlivou část obce, ale také pro skupiny nemovitých věcí.

Fialův kabinet už v důvodové zprávě k původnímu návrhu vysvětloval (.docx, str. 242, 293–298), že obce budou mít nově „možnost určit místní koeficient pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí na území obce, pro které je sazba daně vymezena v jednom písmeni, resp. bodě. Bude tak například možné samostatně určit místní koeficient pro všechny pozemky druhu lesní pozemek a jiný místní koeficient pro všechny zpevněné plochy pozemku užívané k podnikání pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství“ (str. 316). U skupiny vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů nebo nevyužitelných ostatních ploch je stanovení místního koeficientu konkrétně omezeno jen na rozmezí od 0,5 do 1,5.

Od 1. ledna 2025 však byl rovněž zrušen tzv. podnikatelský koeficient ve výši 1,5, který obce často používaly na komerční nemovitosti, garáže či objekty určené k rekreaci. Zároveň s tím došlo ke zrušení možnosti obcí snížit si základní koeficient, který se určuje podle počtu obyvatel, o jednu až tři kategorie (.pdf, str. 7–⁠⁠⁠⁠⁠⁠8). Nově zůstala jen možnost upravovat tento základní koeficient směrem nahoru o jednu kategorii. Obce tak zároveň přišly o některé dříve využívané možnosti, jak ovlivňovat výši daně z nemovitostí na svém území. Kvůli úpravě místních koeficientů ale mají především menší obce a města do 10 tisíc obyvatel větší možnosti při snižování výsledného koeficientu daně.

Závěr

V rámci konsolidačního balíčku vláda prosadila změny, které ovlivnily možnosti obcí stanovit výši koeficientů daně z nemovitosti. Fialův kabinet např. zrušil tzv. podnikatelský koeficient, kterým obce dříve mohly daň navýšit. Vláda kromě toho plošně zvýšila sazbu daně. Zrušena byla také možnost, podle které obce mohly základní koeficient, určený podle počtu obyvatel, snížit o jednu až tři kategorie. Nově ale mohou obce např. stanovit koeficienty samostatně u skupin nemovitých věcí. Změnil se i rozsah místního koeficientu z původních 1, až 5 na 0,5 až 5, což oproti starším pravidlům zejména malým obcím umožňuje snížit výsledný celkový koeficient daně. Možnosti obcí ve stanovení sazby daně z nemovitostí se tak v některých aspektech rozšířily, v jiných zase snížily. Slib proto hodnotíme jako částečně splněný.

O možnosti převedení státem vlastněných pozemků obcím se diskutuje již desítky let. Fialova vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala tímto způsobem podpořit obce, aby mohly snáze zahájit výstavbu obecních bytů a další infrastruktury. Vládní slib zjevně vychází z programu koalice SPOLU, která před volbami do Poslanecké sněmovny slibovala uvolnění zbytného majetku státu a jeho převedení obcím.

K 1. září 2022 vláda aktualizovala (.pdf, str. 9) Metodický materiál Ministerstva financí (.pdf), který je zaměřený na převody státního majetku pro obce a kraje. Nová verze přinesla rozšíření možností bezplatného převodu a přímého prodeje tohoto majetku a zároveň výrazně snížila omezující podmínky a sankce spojené s převodem nemovitostí (.pdf, str. 9). Díky tomu se zjednodušil a urychlil proces převodu nepotřebných nemovitostí a také se odstranila nadbytečná byrokracie.

Inventura státních nemovitostí

Provedení dosud největší inventury státního majetku vláda schválila v lednu 2023 (.pdf). Cílem inventury bylo pomoci zmapovat nepotřebné nemovitosti, které měly být přednostně nabídnuty krajům a obcím. Do konce února 2023 měl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zaslat přehled nemovitostí státním institucím, které následně vyhodnotily, jaké nemovitosti jsou pro ně potřebné a jaké nikoliv (.pdf, str. 8). U nepotřebných nemovitostí se dále zjišťovalo, zda je lze převést na ÚZSVM.

Výsledky těchto zjištění zveřejnilo ÚZSVM ve výroční zprávě za rok 2023 (.pdf). Celkem ÚZSVM oslovil 495 státních institucí, jako jsou ministerstva, organizační složky státu nebo státní podniky (.pdf, str. 29). Z nich 137 označilo zhruba 30 tisíc nemovitostí jako nepotřebné. Asi polovina by měla být převedena na ÚZSVM a zbytek mají státní instituce převádět či prodávat samy (.pdf, str. 29).

Další kroky vlády

Ministerstvo financí v únoru 2023 spustilo (.pdf) aplikaci Majetek České republiky, zprostředkovanou ÚZSVM, která slouží jako přehled státních pozemků a staveb. Obec s ní může zjistit, které pozemky se nachází právě na jejím území (.pdf, str. 4). Aplikace je také propojená s katastrem nemovitostí a nabízí různé informace o pozemku, včetně jeho rozlohy či využití. Podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) aplikace obcím pomůže například se zjišťováním, „jaké pozemky mohou od státu získat na svém území na výstavbu bytů“.

Kromě této možnosti ÚZSVM zprostředkovává také aplikaci Nabídka majetku, která slouží k prodeji či pronájmu nepotřebného státního majetku (.pdf, str. 5–6). V aplikaci lze sledovat nabídky pro veřejnost, pro státní instituce a připravované nabídky, jež se týkají státního majetku, o který neprojevila zájem státní instituce a který se k nakládání teprve připravuje (.pdf, str. 5). Aplikace nabízí i odběr novinek u majetku připravovaného k prodeji, ke kterému se mohou přihlásit kraje i obce (.pdf, str. 6).

Novela zákona o majetku České republiky

Fialův kabinet schválil návrh novely zákona o majetku České republiky, který zjednodušuje převody nepotřebných státních nemovitostí na územní samosprávné celky (tedy na obce a kraje), v dubnu 2024 (.pdf). Novela poté prošla legislativním procesem a po podpisu prezidenta vyšla ve Sbírce zákonů s účinností od března 2025.

Na základě této právní úpravy mají státní instituce povinnost informovat obce a kraje o záměru zcizit nemovitosti (tj. převést svá vlastnická práva k nemovitostem) na jejich území (.pdf, str. 5, 39 ze 140). Samosprávy tedy mají možnost si prodávané státní pozemky zakoupit přednostně. Pokud to ve stanovené lhůtě neudělají, stát nabídne majetek k prodeji dalším zájemcům (.pdf, str. 5 ze 140). Pokud si budou chtít obce a kraje pozemky pořídit, budou mít možnost si je standardně koupit nebo je získat zdarma, pokud se bude jednat o pozemky určené pro veřejně prospěšnou stavbu. Dle návrhu novely zákona (.pdf) ale není podmínkou k převodu pozemků výstavba bytů či související infrastruktury.

Shrnutí

Vláda Petra Fialy uskutečnila několik kroků, které měly za cíl přispět k uvolnění státních pozemků a k jejich převodu na obce. V rámci tohoto plánu byla provedena inventura státního majetku a spuštěny či rozšířeny aplikace pro přehled a nabídku státních pozemků. Kabinet také prosadil novelu zákona o majetku státu, která zjednodušuje převod nepotřebných nemovitostí mezi státem a samosprávnými celky, tj. kraji a obcemi. V návrhu novely ovšem nestojí, že by obce musely tyto pozemky využívat k výstavbě bytů, a takový požadavek není jednou z podmínek převodu pozemků. Slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

Kabinet Petra Fialy ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 nejdříve zmiňoval (.pdf, str. 39), že do konce roku 2023 představí „zákon o cestovním ruchu“. Aktualizovaná verze prohlášení z března 2023 pak upřesňovala, že se bude jednat o „zákon o řízení a rozvoji cestovního ruchu“, který bude definovat systém řízení, financování a úkoly destinačního managementu (.pdf, str. 39).

Jako zákon o cestovním ruchu se sice někdy označuje zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (.pdf, str. 28), ten nicméně neupravuje problematiku v celé šíři. Kvůli poměrně složité struktuře legislativy v této oblasti se tak již v minulosti mluvilo o možném vytvoření jednotného zákona o cestovním ruchu (.pdf, str. 138), který by právní úpravu zpřehlednil a zjednodušil (.pdf, str. 69).

V březnu 2022 poradce ministra pro místní rozvoj Martin Jiránek uvedl, že by mohla vláda předložit poslancům návrh zákona o cestovním ruchu do konce roku 2023. Předpokládal, že Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) má zhruba rok na to, aby veškeré záležitosti kolem legislativy vyjednalo a připravilo základní návrh zákona.

V květnu 2022 následně MMR uspořádalo první kulatý stůl věnovaný zákonu o cestovním ruchu, kde diskutovali zástupci ministerstev s představiteli asociací cestovního ruchu a dalšími odborníky. Druhé takové setkání proběhlo na konci ledna 2023. Tehdejší šéf resortu Ivan Bartoš (Piráti) uvedl, že v létě 2022 při MMR vznikla „interní pracovní skupina zabývající se přípravou zákona“. Ministerstvo v tiskové zprávě zároveň zmiňovalo, že připravuje zprávu hodnocení dopadů regulace (RIA), která analyzovala očekávané dopady navrhované právní úpravy.

Zmíněná zpráva RIA měla být (.pdf, str. 3) součástí věcného záměru zákona o cestovním ruchu, který vláda plánovala zveřejnit v listopadu 2023. MMR o dokončení této závěrečné zprávy (.pdf) informovalo v červnu 2023. V srpnu 2023 ale uvedlo, že zákon o cestovním ruchu nebude, protože ze zprávy RIA vyplynulo, že pro regulaci odvětví je nejlepší tzv. nelegislativní cesta. Tehdejší mluvčí resortu postup hájila s tím, že se chce úřad řídit daty, a proto bude následovat doporučení zprávy.

V srpnu 2023 MMR také představilo návrh, kterým plánovalo novelizovat stávající zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Tento dokument, který Fialův kabinet na konci července 2024 předložil Sněmovně, tedy není návrhem nového zákona o cestovním ruchu, o kterém mluví programové prohlášení. Navržená novela by nově například pro ubytovací zařízení zavedla povinnost registrovat hosty v elektronickém systému eTurista, který by nahradil papírové návštěvní knihy. MMR si od novely slibovalo lepší vybírání poplatků z pobytu, které vybírají obce. K 1. září 2025 ale tento návrh prošel pouze prvním a druhým čtením ve Sněmovně a Parlament jej tak neschválil.

Závěr

Ministerstvo pro místní rozvoj od záměru vypracovat nový zákon o cestovním ruchu ustoupilo. Své rozhodnutí zdůvodnilo závěry ze zprávy RIA, ze kterých vyplynulo, že je v této oblasti lepší jít nelegislativní cestou. MMR pouze představilo novelu zákona, která by zavedla některé změny v oblasti cestovního ruchu. Novela ovšem neprošla Poslaneckou sněmovnou. Slib proto hodnotíme jako porušený.

DOPLNĚNÍ: Do textu jsme po vydání analýzy doplnili informaci o otevření dvou úseků D6, ke kterému došlo 27. září 2025.

Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) při svém nástupu do funkce na konci roku 2021 uvedl, že chce během čtyřletého mandátu postavit až 200 kilometrů nových dálnic. K rozšíření dálniční sítě až o 200 km se poté vláda Petra Fialy zavázala i ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 (.pdf, str. 40) a v jeho pozdější, upravené verzi, z března 2023.

Zprovozněné dálniční úseky

Přehled zprovozněných, probíhajících i teprve připravovaných úseků české dálniční sítě lze nalézt na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které spadá pod Ministerstvo dopravy. Podle něj došlo v roce 2022, tedy v prvním roce vládnutí Petra Fialy, ke zprovoznění devíti dálničních staveb o celkové délce 21,2 km.

Nejdelší z těchto úseků, téměř 15kilometrová část dálnice D35 mezi obcemi Časy a Ostrov v Pardubickém kraji, se začala stavět ještě za předchozí vlády Andreje Babiše v roce 2018 (.pdf, str. 4). Podobně tomu bylo i u zprovozněných úseků D56 a D48 u Frýdku-Místku (.pdf, .pdf, str. 4). Zbývajících šest staveb uvedených do provozu v roce 2022 byly dálniční odpočívky, mimoúrovňové křižovatky (MÚK) či stavby mostu.

V roce 2023 došlo ke zprovoznění celkem tří dálničních úseků v celkové délce 15,4 km, a to části dálnice D7 u Loun a dvou úseků na D48 u Frýdku-Místku a Bělotína (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4). U všech z nich došlo k zahájení stavby ještě za Babišova kabinetu. Kromě toho se v roce 2023 otevření dočkaly dvě mimoúrovňové křižovatky a jedno odpočívadlo.

Během roku 2024 bylo dokončeno celkem 20 dálničních staveb, které dohromady tvoří 110,6 km. Z toho čtyři úseky o celkové délce 23,6 km se začaly stavět během Fialovy vlády. Konkrétně jde o část D3 mezi Třebonínem a Kaplicí (.pdf, str. 4), přeložku na D6 u obce Krupá (.pdf, str. 4), úsek D7 u Chlumčan (.pdf, str. 4) a část D55 u Bzence (.pdf, str. 4).

V roce 2025 (k 1. září) se zatím zprovoznil úsek D1 v Brně o délce 1,4 km (.pdf, str. 4), který se začal stavět v roce 2023. 27. září se pak otevřely dva nové úseky D6 v celkové délce 14,4 km. Jednalo se o přeložku u Hořesedel (.pdf, str. 4) a obchvat u Hořoviček (.pdf, str. 4), čímž došlo k dokončení D6 ve Středočeském kraji. Mezi rokem 2022 a 1. zářím 2025 tak došlo ke zprovoznění celkem 163 km dálniční sítě.

Stavby v realizaci a přípravné fázi

Dle přehledu Ředitelství silnic a dálnic Ministerstvo dopravy počítá s tím, že do konce roku 2025 zprovozní ještě celkem 13 staveb. Dohromady mají tyto úseky v realizaci délku 53,1 kilometrů.

ŘSD dále uvádí i informace o stavbách, které sice ještě zahájeny nebyly, ale jsou ve fázi příprav, kdy např. probíhá výběrové řízení. U žádné z připravovaných staveb ale harmonogram neuvádí, že k uvedení do provozu dojde ještě během roku 2025.

Ministerstvo dopravy tedy dle přehledu ŘSD předpokládá, že během roku 2025 bude uvedeno do provozu ještě 53,1 km dálnic, které jsou nyní ve výstavbě. Realizace jednotlivých staveb se ale může oproti plánům protáhnout.

Závěr

Od nástupu vlády Petra Fialy došlo ke zprovoznění celkem 163 km dálnic (k 29. září 2025). Dalších 53,1 km by podle ŘSD mohli řidiči začít využívat do konce roku 2025, dohromady tak vláda plánuje rozšířit dálniční síť o 216,1 km. Jelikož zatím k 29. září 2025 nedošlo k otevření celých 200 km dálniční sítě, slib hodnotíme jako částečně splněný.

DOPLNĚNÍ: Po vydání analýzy jsme aktualizovali text týkající se dálnice D6, do kterého jsme doplnili informaci o otevření dvou úseků D6.

Vládní programové prohlášení (.pdf, str. 40) zmiňuje rozsáhlý výčet dopravních staveb, které mají být dokončeny či zahájeny.

Obchvat Českých Budějovic a další části dálnice D3

Nejdříve prohlášení zmiňuje zprovoznění obchvatu Českých Budějovic, ke kterému mělo dojít do konce roku 2025. Podle Ministerstva dopravy se tato stavba, jež je součástí dálnice D3, skládá ze dvou částí: úseku Úsilné–Hodějovice (.pdf) a úseku Hodějovice–Třebonín (.pdf). Výstavba obou těchto částí byla zahájena na jaře 2019 (.pdf, .pdf, vše str. 4), oba úseky byly uvedeny do provozu v prosinci 2024. Spuštění bylo plánováno už na rok 2022 (.pdf, .pdf, vše str. 5), ale dokončení brzdily zejména komplikace se stavbou kilometrového tunelu Pohůrka. Zprovozněním těchto dvou úseků byl obchvat Českých Budějovic dokončen.

S obchvatem Českých Budějovic souvisí také zprovoznění dalších částí dálnice D3. Za období vlády Fialova kabinetu byly kromě obchvatu zprovozněny (k 1. září 2025) jiné dvě dálniční stavby: odpočívka v Chotýčanech v září 2023 a úsek Třebonín–Kaplice v prosinci 2024 (.pdf, .pdf, vše str. 4).

K 1. září 2025 bylo ve výstavbě pět staveb. První část úseku spojujícího obce Kaplice a Nažidla se začala stavět (.pdf, str. 4) v červnu 2024, uvedení do provozu je plánováno na rok 2026. Během roku 2024 byla zahájena i stavba (.pdf, str. 4) odpočívky Suchdol a druhé části (.pdf, str. 4) úseku Kaplice–Nažidla, které mají být obě dokončeny v roce 2027. V průběhu roku 2026 plánuje Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) uvést do provozu ještě středisko správy a údržby dálnice u Borku (.pdf, str. 4) a úsek spojující Nažidla a Dolní Dvořiště (.pdf, str. 4).

Dalších šest částí dálnice D3 je ve fázi přípravy. Pět z těchto staveb by mělo propojit Jesenici u Prahy (.pdf) a obec Nová Hospoda u Tábora (.pdf). V jejich případě ale Ministerstvo dopravy počítá se zahájením výstavby výhledově až v roce 2028 a dokončení se předpokládá v roce 2032 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4). V přípravě je také jedna dálniční stavba u Kaplice na jihu Čech, která by podle ŘSD měla být dostavěna v roce 2027 (.pdf, str. 4).

Prodloužení dálnic D4, D6, D7, D49 a D55

Dále programové prohlášení zmiňuje prodloužení dálnic D4, D6, D49 a D55. Aktualizované prohlášení pak obsahuje také zmínku o prodloužení dálnice D7.

Dálnice D4

Dálnice D4, jejíž trasa se line z Prahy na jihozápad (.pdf, str. 4–5), prošla velkou výstavbou v úseku vedoucím z Příbrami směrem na Písek. V prosinci 2024 bylo dokončeno šest úseků o celkové délce 31,9 km: úseky Háje–Milín, Milín–Lety, Lety–Čimelice, Čimelice–Mirotice (vše .pdf, str. 4), rozšíření u Mirotic (.pdf, str. 4) a odpočívka u Krsic (.pdf, str. 4).

K 1. září 2025 je v přípravě poslední stavba (.pdf, str. 4), a to prodloužení přídatných pruhů na mimoúrovňové křižovatce u Kytína. ŘSD počítá se zahájením i dokončením výstavby v roce 2026.

Dálnice D6

Prodloužení dálnice D6, vedoucí z Prahy přes Karlovy Vary a Cheb směrem k německé hranici, také probíhá. Během Fialovy vlády byly dosud (k 29. září 2025) dokončeny tři úseky této dálnice, a to dálniční přeložka Krupá, která byla do provozu uvedena v srpnu 2024 (.pdf, str. 4), přeložka u Hořesedel (.pdf, str. 4) a obchvat Hořoviček (.pdf, str. 4).

K 29. září 2025 nadále probíhaly práce na sedmi stavbách. Stavba nejnovějšího úseku mezi Žalmanovem a Knínicemi byla zahájena v červenci 2025, do provozu by měl být uveden v roce 2027 (.pdf, str. 4). Práce dále probíhaly na úseku Knínice–Bošov (.pdf), na dvou částech úseku Petrohrad–Lubenec (.pdf, .pdf), na odpočívadlech u Kolešova (.pdf) a u Verušiček (.pdf) a na středisku správy a údržby dálnic u Lubence (.pdf). Podle dokumentů ŘSD dojde u dvou těchto projektů ke zprovoznění ještě v průběhu roku 2025, u zbývajících staveb v roce 2027 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4).

Dalších pět dopravních staveb D6 bylo v září 2025 ve fázi příprav. Podle ŘSD se tyto úseky řidičům otevřou až v letech 2028–2029 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, .pdf, str. 4).

Dálnice D49

Na dálnici D49, vedoucí z Hulína kolem Zlína směrem na Slovensko, probíhají práce od prosince 2021. V prosinci 2024 byla dokončena (.pdf, str. 4) první část úseku z Hulína do Fryštáku o délce 9,8 km, jde o první dokončený úsek na této dálnici. Druhá část úseku do Fryštáku je stále ve výstavbě (.pdf, str. 4). Stavba celého 17,3 km dlouhého úseku z Hulína do Fryštáku původně začala už v roce 2008, v roce 2010 ji ale Ministerstvo dopravy, tehdy vedené Vítem Bártou, pozastavilo z důvodu úspor. Později se stavba pozdržela kvůli stížnostem některých ekologických spolků, soud nakonec zrušil platnost některých povolení, a stát tak o ně musel žádat znovu (.pdf, str. 4). I přesto byla první část loni zprovozněna.

Kromě úseku mezi Hulínem a Fryštákem se zatím na žádné části budoucí D49 nepracuje. Čtyři úseky jsou v současné době (k 1. září 2025) v přípravě. U jedné stavby byla v říjnu 2022 podána žádost o vydání územního rozhodnutí (.pdf, str. 4). Podobně je tomu i v případě jedné z dalších částí D49 (.pdf, str. 4). K zahájení výstavby těchto dvou úseků by mělo dojít v roce 2029 (.pdf, .pdf, str. 4). U zbývajících dvou připravovaných částí D49 počítá ŘSD se začátkem výstavby výhledově v letech 2031 až 2033 (.pdf, .pdf, str. 4).

Dálnice D55 a slib zprovoznění tří úseků

Trasa dálnice D55 spojuje Olomouc a Břeclav. V prosinci 2024 byly zprovozněny tři úseky o celkové délce 21,4 km – konkrétně šlo o úseky z Babic do Starého Města (.pdf, str. 4), odtud dále do Moravského Písku (.pdf, str. 4) a poté až do Bzence (.pdf, str. 4), poslední z nich byl tehdy ovšem do provozu uveden pouze částečně. Otevření v kompletním rozsahu se dočkal v červenci 2025 (str. 4). Před otevřením těchto tří staveb byl posledním zprovozněným úsekem obchvat Otrokovic zprovozněný v listopadu 2021 (.pdf, str. 4), tedy ještě za vlády Andreje Babiše.

K datu 1. září 2025 se dále pracovalo na celkem třech místech – v dubnu 2023 došlo k zahájení stavby mostu u Napajedel, nového dálničního úseku mezi Olomoucí a Kokory a odpočívky u Majetína (.pdf, str. 4). Most i nový úsek by měly být zprovozněny ještě v průběhu roku 2025 (.pdf, .pdf, vše str. 4), odpočívka pak v roce 2029 (.pdf, str. 4).

Dalších šest částí D55 je k 1. září 2025 zatím v přípravě. U dvou úseků přepokládá ŘSD zahájení stavby v roce 2026 (.pdf, .pdf, vše str. 4). U úseků od Bzence směrem na Břeclav se termín zahájení stavby plánuje až na rok 2028 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4).

Obchvat Frýdku-Místku a dálnice D48

Obchvat Frýdku-Místku se skládá ze tří dálničních staveb. Dvě z nich, přesněji první etapa obchvatu (.pdf, str. 4) a připojení dálnice D56 na dálnici D48 (.pdf, str. 4), jsou plně v provozu od září 2022. Druhá etapa obchvatu (.pdf, str. 4) byla dokončena v červenci 2023.

V případě dalších částí dálnice D48, jejíž trasa vede z Bělotína právě kolem Frýdku-Místku až do Českého Těšína, došlo za Fialovy vlády ke zprovoznění dvou úseků. Tím prvním je úsek Bělotín–Dub (.pdf, str. 4) dokončený v roce 2023, druhý se nachází mezi Palačovem a Šenovem u Nového Jičína. Po něm se řidiči poprvé mohli projet v prosinci 2024 (.pdf, str. 4).

Na D48 se k 1. září 2025 buduje jeden další úsek, a to Dub–Palačov (.pdf, str. 4), který se začal stavět na začátku června 2023. Dle dokumentů ŘSD by po něm řidiči měli začít jezdit až v roce 2026.

V procesu přípravy jsou i dvě další stavby, konkrétně II. etapa části Bělotín–Rybí (.pdf, str. 4) a mimoúrovňová křižovatka u Nošovic (.pdf, str. 4). ŘSD počítá s tím, že k jejich uvedení do provozu dojde až v letech 2028 a 2029.

Brněnský Velký městský okruh

V rámci brněnského Velkého městského okruhu, který tvoří velkou část silnice I. třídy I/42 (.pdf), byly za dobu vlády Petra Fialy zprovozněny celkem čtyři úseky. První dva z nich v listopadu 2024, další dva v prosinci (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, str. 4).

Podle přehledu ŘSD k 1. září 2025 neprobíhají na Velkém městském okruhu žádné práce. Dva úseky jsou ve fázi příprav, se zahájením jejich stavby se počítá v roce 2028 (.pdf, .pdf, vše str. 4). V případě posledních tří úseků okruhu (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4) ještě nebyly k září 2025 dokončeny technicko-ekonomické studie. ŘSD uvádí, že zahájení výstavby těchto staveb lze očekávat až po roce 2030.

Závěr

K dokončení obchvatu Českých Budějovic na D3 došlo v prosinci 2024. Celkově se na D3 během vlády Petra Fialy zprovoznily čtyři dálniční stavby. U ostatních, rozestavěných a připravovaných částí D3 počítá ŘSD s tím, že budou v provozu až po roce 2025.

Co se týče prodloužení dálnice D4, za dobu vlády Petra Fialy bylo dokončeno šest dálničních staveb, a to na konci roku 2024. K 1. září byla ve fázi přípravy poslední stavba, kterou je prodloužení přídatných pruhů na mimoúrovňové křižovatce. V případě dálnice D6 byly do provozu k 29. září uvedeny tří nové úseky a v realizaci je sedm staveb. U dvou z nich podle ŘSD dojde ke zprovoznění ještě v průběhu roku 2025, u zbývajících rozestavěných projektů až v roce 2027. Na dálnici D49 byla v prosinci 2024 do provozu uvedena první část úseku z Hulína do Fryštáku o délce 9,8 km, druhá část je zatím ve výstavbě.

V případě dálnice D55 byly v prosinci 2024 zprovozněny tři úseky o celkové délce 21,4 km. U jednoho z nich šlo tehdy pouze o částečné zprovoznění, v plném rozsahu byl zpřístupněn v červenci 2025. Dvě rozestavěné stavby ŘSD plánuje zprovoznit do konce roku 2025, jednu další v roce 2029.

O něco složitější je situace s „dokončením dálnice D48“, o kterém vládní slib mluví. K dokončení obchvatu Frýdku-Místku, který je součástí D48, došlo v červenci 2023. Za Fialovy vlády se také otevřely úseky D48 u Bělotína a Šenova. Ve výstavbě je jeden další úsek, který by měl být řidičům k dispozici až v roce 2026. Poslední dvě části D48 jsou nyní jen ve fázi přípravy, ŘSD přitom počítá s jejich zprovozněním až v letech 2028 a 2029, tedy až po konci funkčního období Fialova kabinetu.

Čtyři stavby Velkého městského okruhu v Brně byly za vlády Petra Fialy dokončeny. Další dva úseky jsou k 1. září 2025 ve fázi příprav, tři pak ve fázi studie. ŘSD uvádí, že výstavbu těchto staveb lze očekávat až po roce 2027.

V řadě případů, které vládní slib vyjmenovává, byly stavby dokončeny. Jedná se například o obchvat Českých Budějovic či obchvat Frýdku-Místku. Splněno bylo také prodloužení zmiňovaných dálnic. D48 nicméně dokončena nebyla. Z těchto důvodů hodnotíme tento slib jako částečně splněný.

Jedním z vládních slibů byl i závazek poskytovat ze státního rozpočtu minimálně šest miliard korun ročně na silnice II. a III. třídy, a to od roku 2023 (.pdf, str. 43).

Silnice II. a III. třídy vlastní kraje, ne samotný stát. Prostředky na financování výstavby, modernizaci a opravy těchto silnic kraje nezískávají přímo ze státního rozpočtu, ale poskytuje (.pdf) jim je Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI). Ten spadá do kategorie tzv. mimorozpočtových fondů, jejichž hospodaření je od rozpočtu státu oddělené (.pdf, str. 2).

Příjmy SFDI kromě výnosů z mýtného nebo dálničních známek tvoří především dotace právě ze státního rozpočtu (.pdf). Návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na daný rok sestavuje sám SFDI. Vláda v něm následně může provést úpravy a po jeho odsouhlasení jej předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení. Daný návrh rozpočtu SFDI putuje do Sněmovny spolu s návrhem státního rozpočtu.

Situace v prvním roce vlády

V únoru 2022 vláda Petra Fialy schválila rozpočet SFDI na rok 2022 a střednědobý výhled na roky 2023 a 2024 (.pdf). V něm předpokládala, že v roce 2022 budou příjmy fondu činit 127,6 mld. Kč a přibližně 90 mld. Kč z toho budou tvořit státní dotace (.pdf, str. 1). Dle návrhu měly z celkového rozpočtu SFDI směřovat na silnice II. a III. třídy 4 mld. Kč (.pdf, str. 14). Výroční zpráva SFDI za rok 2022 pak ukazuje, že z fondu bylo nakonec uvolněno 4,7 mld. Kč (.pdf, str. 42–43).

Rozpočet na rok 2023

Ve zmíněném dokumentu z února 2022 Fialův kabinet plánoval (.pdf, str. 1), že se v roce 2023 a 2024 celkový rozpočet SFDI sníží pod 100 mld. Kč. I přesto ale vláda původně počítala s tím, že prostředky vyčleněné na financování silnic II. a III. třídy v roce 2023 i 2024 zůstanou na úrovni 4 mld. Kč (.pdf, str. 57 z 58).

Samotný návrh rozpočtu SFDI na rok 2023, spolu se střednědobým výhledem na další dva roky, vláda schválila (.pdf) v září 2022 a Sněmovnou prošel ještě během podzimu stejného roku (.pdf). Dokument stanovil, že celkový rozpočet fondu bude vyšší než předchozí plán a příjmy dosáhnou 120,2 mld. Kč, z čehož více než 92 miliard bylo vyčleněno ze státního rozpočtu (.pdf, str. 40 z 56).

Ve schváleném rozpočtu SFDI na rok 2023 bylo na silnice II. a III. tříd nakonec určeno 6 mld. Kč (.pdf, str. 48 z 56). SFDI upřesnil, že financování pokryje jak investiční stránku, tak tu neinvestiční s tím, že do obou oblastí budou směřovat vždy 3 mld. Kč (.pdf, str. 22). Z výroční zprávy vyplývá, že na silnice II. a III. třídy bylo z fondu nakonec uvolněno 6,3 mld. Kč (.pdf, str. 34–35 ze 121). S částkou 6 miliard ročně vláda v říjnu 2022 počítala i v tehdejším střednědobém výhledu pro roky 2024 a 2025 (.pdf, str. 53 z 56). 

Změna plánu a rozpočet na rok 2024

Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) ovšem v květnu 2023 uvedl, že částku určenou na financování silnic II. a III. třídy vláda plánuje v roce 2024 snížit zpět na 4 mld. Kč. To se poté potvrdilo v polovině září 2023, když podrobnosti o připravovaném rozpočtu SFDI zveřejnil resort dopravy na svém webu.

Návrh rozpočtu SFDI na rok 2024 a spolu s ním i střednědobý výhled na roky 2025 a 2026 vláda následně schválila na konci září 2023 (.pdf) a o dva měsíce později ho odsouhlasila i Sněmovna (.pdf). Uvedený dokument (.pdf) pro všechny tři zmíněné roky počítal s tím, že na financování silnic II. a III. třídy budou opravdu vyčleněny vždy jen 4 mld. Kč (.pdf, str. 29 z 60), jak avizoval ministr Kupka. Jak do investiční, tak do neinvestiční části přitom měly směřovat 2 mld. Kč. Podle výroční zprávy bylo v roce 2024 z fondu uvolněno 4,5 mld. Kč (.pdf, str. 35–36 ze 129).

Rozpočet na rok 2025

Další změna nastala v rozpočtu SFDI pro rok 2025. V něm na financování silnic II. a III. třídy nejprve nebyly alokovány žádné finance (.pdf, str. 23), jelikož kraje měly příjmy na opravy těchto komunikací dostat přímo na základě upraveného zákona o rozpočtovém určení daní. Návrh nového rozpočtového určení daní se ovšem zasekl v Poslanecké sněmovně, která ho k 1. září 2025 projednala pouze v prvním čtení. Stát situaci vyřešil tak, že v březnu 2025 Výbor SFDI na opravy silnic II. a III. třídy přidělil 2 mld. Kč. Oproti výše zmíněnému střednědobému výhledu tak pro rok 2025 došlo ke snížení o 2 mld. Kč.

Ministr dopravy Martin Kupka v červenci 2025 uvedl, že se podpora v tomto roce navyšovat nebude a zůstane na částce 2 mld. Kč. Tento krok odůvodňoval tím, že jeho resort by v případě navýšení alokované sumy musel omezit výstavbu v regionech.

Závěr

Na financování silnic II. a III. třídy bylo 6 mld. Kč vyčleněno jen v roce 2023. Pro rok 2024 vláda alokovanou částku snížila na 4 mld. Kč. Pro rok 2025 vláda plánovala převést financování těchto komunikací na kraje v rámci změny zákona o rozpočtovém určení daní. Návrh jeho novely ale neprošel Sněmovnou a stát v březnu 2025 krajům přidělil pouze 2 mld. Kč. Slib proto hodnotíme jako porušený.

Rodičovský příspěvek

V současnosti se rodičovský příspěvek vyplácí rodiči, který pečuje o nejmladší dítě v rodině. Od 1. ledna 2024 byl tento příspěvek navýšen na 350 tisíc korun z předchozích 300 tisíc Kč. V případě vícerčat se jedná o 1,5násobek této částky. Doba, kdy je možno vyčerpat celkovou částku příspěvku, se zkrátila ze čtyř let na tři roky. Příjemcem rodičovského příspěvku může být i prarodič, ovšem pouze na základě převzetí dítěte do trvalé péče, která nahrazuje klasickou rodinnou péči.

Zvýšení příspěvku se týkalo jen rodičů, kterým se dítě narodilo v roce 2024 a později, což kritizovala opozice, podle které se změna měla dotknout širšího okruhu rodin. Hnutí ANO původně avizovalo, že se v případě prosazení novely obrátí na Ústavní soud. V dubnu 2024 ovšem od tohoto záměru upustilo, jelikož v rámci podmínek pro podání u soudu nesmí poslanci hlasovat pro předlohu, kterou chtějí napadnout. Všichni přítomní poslanci hnutí ANO pro zvýšení rodičovského příspěvku totiž hlasovali.

Příspěvek pro prarodiče

V říjnu 2022 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením Mariana Jurečky (KDU-ČSL) vládě předložilo návrh novely zákona o státní sociální podpoře, který počítal se zavedením rodičovského příspěvku také pro prarodiče (.docx, str. 2). V praxi by to znamenalo, že rodič při žádosti o příspěvek písemně požádá (.doc, str. 4), aby tuto dávku místo něj dostával prarodič.

Kromě změn v zákoně o státní sociální podpoře by vyplácení rodičovského příspěvku pro prarodiče přineslo změny také v zákoníku práce a v zákoně o důchodovém pojištění. V zákoníku práce by nově mezi překážkami v práci na straně zaměstnance přibyla k rodičovské dovolené i prarodičovská dovolená (.docx, str. 22–24). V zákoně o důchodovém pojištění by se pak nově doba, po kterou bude prarodič pobírat prarodičovský příspěvek, započítávala do důchodového pojištění.

Kritika návrhu

Návrh se v rámci meziresortního připomínkového řízení dočkal kritiky. Například podle Ministerstva vnitra by mohlo dojít ke zneužívání prarodičovské dovolené, jelikož prarodiče by dle návrhu nemuseli zaměstnavateli prokazovat, že rodičovský příspěvek čerpají (.docx, str. 2). Podle resortu by se tak zaměstnavatel nemusel dozvědět, že prarodič přestal být příjemcem příspěvku a už nemá nárok na prarodičovskou (a tedy placenou) dovolenou.

Návrh kritizovalo také Ministerstvo financí, protože: „Opatření může snížit ochotu k zaměstnávání lidí, především žen, v předdůchodovém věku“ (.docx, str. 1). Na možné zneužití systému prarodiči, kteří o dítě ve skutečnosti nepečují, upozornilo i Ministerstvo spravedlnosti (.docx, str. 1). To zdůrazňovalo především možnost, že bez kontrolních mechanismů by si dobu potřebnou pro nárok na důchod zkracovali i lidé, kteří by o dítě ve skutečnosti nepečovali.

Ministr Jurečka už v září 2023 uvedl, že projednávání chystané novely bylo odsunuto kvůli jiným zákonům, například výše zmíněnému návrhu o zvýšení rodičovského příspěvku. Dále řekl, že si koalice musí k „prarodičovské“ znovu sednout, a současně dodal: „Neumím dát odpověď, jaká bude (…) finální koaliční dohoda.“ Fialova vláda návrh nakonec k 1. září 2025 neprojednala, a prarodičovský příspěvek tedy nezavedla.

Závěr

Návrh, jehož cílem bylo zavést vyplácení rodičovského příspěvku prarodičům, předložilo MPSV vládě v říjnu 2022. Ta ho však k 1. září 2025 neprojednala, ⁠a slib proto hodnotíme jako porušený. Ministr Jurečka odsunutí projednání odůvodnil nutností projednat jiné návrhy zákonů, například novelu o zvýšení rodičovského příspěvku.

Dohody o provedení práce (DPP) a dohody o pracovní činnosti (DPČ) jsou v České republice využívány např. v případě přivýdělků, typicky u brigád nebo zkrácených úvazků.

Mezi výhody obou konceptů patří jednoduchost uzavření dohod a především jejich ukončení – pokud není sjednáno jinak, lze dohodu ukončit s patnáctidenní výpovědní lhůtou bez udání důvodu. V tomto ohledu se práce na dohodu liší od pracovního poměru, v jehož případě výpovědní doba podle zákoníku práce činí dva měsíce. U pracovního poměru navíc může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen za jasně vymezených situací, nikoli bez udání důvodu. Klasický pracovní poměr i práci na dohodu lze v některých případech ukončit okamžitě, např. když dojde k hrubému porušení právních předpisů.

Na rozdíl od zaměstnanců v klasickém pracovním poměru nevzniká u lidí pracujících na dohodu automaticky povinnost platit důchodové pojištění. Ta u DPP a DPČ nastává až tehdy, pokud výdělek u některého ze zaměstnavatelů překročí stanovenou hranici.

Dohoda o provedení práce

Podle pravidel stanovených zákoníkem práce může člověk na DPP pro jednoho zaměstnavatele odpracovat nanejvýš 300 hodin v kalendářním roce, a to i v případě, že s ním má uzavřeno více dohod o provedení práce. Zákon nicméně nijak neomezuje počet DPP, které lze celkově uzavřít, např. u více zaměstnavatelů.

Povinnost platit důchodové pojištění se přitom podle dřívějších pravidel vztahovala jen na zaměstnance, kteří z dohod o provedení práce měli u některého ze zaměstnavatelů příjem vyšší než 10 000 Kč za měsíc. Důchodové pojištění mj. nemusel platit člověk, který měl např. uzavřené čtyři DPP po 9 000 Kč měsíčně, a jeho celkový příjem tak dosahoval 36 000 Kč.

Podobná byla situace i u zdravotního pojištění. Pokud příjem z DPP u jednoho zaměstnavatele nepřekročil 10 000 Kč, neodvádělo se zdravotní pojištění jako procento z příjmu, ale jen základní částka stanovená pro osoby bez zdanitelných příjmů. Ani v tomto případě se výdělky u více zaměstnavatelů nesčítaly (.pdf, str. 12).

Skutečnost, že část lidí pracujících na DPP neodváděla důchodové pojištění, podle Ministerstva financí vedla k tomu, že v důchodovém věku mají nárok jen na velmi malý důchod (.pdf, str. 12). Případně nemají nárok na důchod vůbec, protože nesplňují nutnou dobu pojištění. To se poté dle ministerstva odráží také ve zvýšené potřebě čerpání dávek státní sociální podpory (.pdf, str. 12).

V této spojitosti problematiku DPP zmiňoval i ozdravný plán pro veřejné finance, který vláda představila v květnu 2023. Tento návrh u DPP počítal se zavedením dvou limitů pro vznik účasti na důchodovém (i zdravotním) pojištění (.pdf, str. 12), a to:

• limitu pro dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele „ve výši 25 % průměrné mzdy“,
• limitu „pro vznik účasti na pojištění při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, a to ve výši 40 % průměrné mzdy“.

S tímto se také pojila nutnost vzniku evidence všech DPP a příjmů, které z nich plynou (.pdf, str. 12). V minulosti totiž platilo, že zaměstnavatelé sledovali jen to, zda u nich výdělek jednoho zaměstnance v rámci všech jeho DPP nepřekročil 10 000 Kč měsíčně, což museli oznámit České správě sociálního zabezpečení (.pdf, str. 2, 4). To, zda měl zaměstnanec další DPP u jiných zaměstnavatelů, už ale neevidovali. To se změnilo právě v návaznosti na přijatý balíček, kdy mají zaměstnavatelé od léta 2024 povinnost evidovat všechny DPP a hlásit z nich měsíční příjmy (.pdf, str. 4).

Ozdravný balíček, včetně části týkající se DPP (.docx, str. 112–117; .docx, str. 117–121), Ministerstvo financí předložilo vládě v květnu 2023 a ta jej na konci června 2023 schválila (.pdf). Po schválení návrhu oběma komorami Parlamentu a podpisu prezidenta byl balíček v prosinci 2023 vyhlášen ve Sbírce zákonů.

V průběhu schvalovacího procesu koaliční strany předložily pozměňovací návrhy, které se mj. dotkly i oblasti evidence DPP. Konkrétně šlo o odbourání některých administrativních povinností, což podle Ministerstva financí mělo vést ke zjednodušení navrhovaného systému.

Původně se počítalo s úpravou limitů pro povinnost odvádět pojistné z DPP od července 2024, později ale došlo k odkladu. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) totiž v únoru 2024 řekl, že navrhne odložit pozměněnou povinnost platit odvody z DPP. To se následně skutečně stalo, když spolu s poslankyněmi Marií Jílkovou (KDU-ČSL) a Pavlou Pivoňkou Vaňkovou (STAN) předložil pozměňovací návrh k novele zákona o investičních společnostech a dalších zákonů, jehož cílem bylo tento odklad prosadit (.docx). Poslanci jeho návrh schválili, a účinnost opatření se tak posunula na leden 2025.

Spolu s odkladem účinnosti prošla v rámci pozměňovacího návrhu i změna, která limit při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů (.docx, str. 118–119) nahrazovala tzv. režimem oznámených dohod, při kterém se zmíněný 25% limit vztahoval pouze na jednu „oznamovanou“ DPP, kdežto u těch dalších stanovoval strop na úrovni 4 000 Kč (.docx, str. 7).

Ani režim oznámených dohod nicméně nakonec nezačal platit, když skupina vládních poslanců včetně ministra Jurečky v říjnu 2024 předložila pozměňovací návrh (.docx) k novele zákona o zaměstnanosti, která danou úpravu zrušila. Změna byla zdůvodněna tím, že z předběžných dat by „uplatněná první úprava objem mzdového plnění bez plateb pojistného výrazně nezměnila“ (.docx, str. 4).

V účinnost tak nakonec v lednu 2025 vstoupila pouze úprava, která pro DPP u jednoho zaměstnavatele stanovila limit pojistného ve výši 25 % průměrné mzdy, a to po zaokrouhlení na celé pětisetkoruny směrem dolů. Na základě této změny se částka pro rok 2025 navýšila na 11 500 Kč.

Dohoda o pracovní činnosti

DPČ se od DPP zásadně liší především ve specifikaci rozsahu práce. U dohody o pracovní činnosti není stanoveno pravidlo, že zaměstnanec na DPČ nemůže za rok odpracovat více než 300 hodin (v přepočtu zhruba 6 hodin týdně). Zákoník práce nicméně říká, že rozsah práce u DPČ nesmí v průměru překročit „polovinu stanovené týdenní pracovní doby“. Standardně se tedy jedná o hranici 20 hodin týdně. Daný rozsah se posuzuje za období jednoho kalendářního roku, případně za dobu trvání dohody, pokud je kratší než rok.

Osoby zaměstnané na dohodu o pracovní činnosti mají povinnost účastnit se důchodového pojištění, jestliže u nich rozhodný příjem v rámci práce pro jednoho zaměstnavatele přesáhl zákonem stanovenou hranici.

Tato částka je pravidelně navyšována, pro roky 2019 a 2020 byla její výše 3 000 Kč, pro roky 2021 a 2022 stoupla na 3 500 Kč. Toto navyšování se řídí mechanismem stanoveným v zákoně o nemocenském pojištění. Roli v něm hraje výše všeobecného vyměřovacího základu za předminulý rok, který se odvozuje z průměrné mzdy. Podle tohoto způsobu výpočtu, který obsahoval zákon o nemocenském pojištění už v roce 2006, muselo v roce 2023 dojít ke zvýšení z původních 3 500 Kč na 4 000 Kč. Pro rok 2024 zůstala tato částka a až v roce 2025 se zvýšila na 4 500 Kč.

Výsledná částka rozhodného příjmu, vypočtená daným mechanismem, se v zákoně aktualizuje prostřednictvím sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů (.pdf, str. 3, 61).

Závěr

V případě dohod o pracovní činnosti probíhá navyšování hranice, od níž musí zaměstnanec platit důchodové pojištění, na základě mechanismu stanoveného zákonem. Nad rámec tohoto mechanismu se limity u DPČ v době vlády Petra Fialy nenavýšily.

Co se týče dohod o provedení práce, jejich limity vláda navýšila od roku 2025, a to z původních 10 tisíc korun na úroveň 25 % průměrné mzdy, což v letošním roce odpovídá 11 500 Kč. Přestože vláda plánovala zavést nové limity při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, nakonec k tomu nedošlo.

Vláda Petra Fialy tedy prosadila zvýšení limitů u DPP. V případě DPČ ovšem žádné změny nepředstavila. Proto slib hodnotíme jako částečně splněný.

Minimální mzda v minulosti

Minimální mzdu zákoník práce definuje jako „nejnižší přípustnou výši odměny za práci zaměstnance“. Mzda nebo odměna z dohody tedy nesmí být nižší než právě minimální mzda. Před zavedením automatické valorizace určovala její základní výši vláda nařízením zpravidla na začátku roku.

Minimální mzda se propisovala do zaručených mezd, které podle dřívějšího znění zákoníku práce představovaly nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce při plném úvazku s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Úroveň zaručené mzdy byla rozvržena do osmi skupin, kdy mzda v nejnižší 1. skupině nesměla být nižší než částka stanovená jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší 8. skupina zároveň musela představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. 

Automatická valorizace minimální mzdy

Záměr projednat automatickou valorizaci minimální mzdy avizovala vláda již v lednu 2022, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) uvedl, že chce záležitost projednat v první polovině roku a poté o ní diskutovat se zástupci tripartity. Jakub Augusta z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí k tomu v únoru 2022 uvedl, že „ministerstvo podporuje zavedení automatické valorizace minimální mzdy. Záměrem je zakotvit v zákoníku práce mechanismus umožňující předvídatelný výpočet výše minimální mzdy na základě vývoje průměrné mzdy v národním hospodářství tak, aby byla výše minimální mzdy jednoduše a dostatečně včas odhadnutelná“.

V říjnu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že do meziresortního připomínkového řízení poslalo návrh novely zákoníku práce, který zavedl valorizační mechanismus u minimální mzdy (.docx). Návrh v březnu 2024 schválila vláda, v červnu 2024 i Poslanecká sněmovna a o měsíc později také Senát. Prezident novelu podepsal na konci července 2024, kdy vyšla ve Sbírce zákonů, a to s účinností od 1. srpna 2024. Valorizační mechanismus byl poprvé použit pro stanovení minimální mzdy na rok 2025, kdy je nastavená na 20 800 Kč za měsíc nebo 124,40 Kč za hodinu.

Nový mechanismus stanoví minimální mzdu součinem predikce průměrné mzdy na následující kalendářní rok a koeficientu pro výpočet minimální mzdy, který nastavuje vláda nařízením vždy na období dvou let (.pdf, str. 4–5 ze 178; .pdf, str. 4–5). Výši koeficientu pro roky 2025 a 2026 schválil Fialův kabinet v září 2024 a podle ministra Jurečky je nastavil tak, aby se minimální mzda do roku 2029 postupně dostala na úroveň 47 % průměrné mzdy (.pdf, str. 1).

Novela upravila také zaručenou mzdu. Od roku 2025 platí pouze pro zaměstnance ve veřejném sektoru, a formálně tak existuje jen zaručený plat (.pdf, str. 5 ze 178; .pdf, str. 5). Původních osm skupin se snížilo na čtyři a odstupňované jsou podle kvalifikační náročnosti (.pdf, str. 6). Výdělek v nejvyšší skupině přitom představuje 1,6násobek minimální mzdy (.pdf, str. 5).

Směrnice EU

Evropský parlament (EP) se v červnu 2022 předběžně dohodl s Radou EU na směrnici, která zavedla nová pravidla pro minimální mzdy zaměstnanců v členských státech EU. V září 2022 pak EP tuto směrnici přijal a v říjnu tak učinila i Rada. Podle orgánů EU by minimální mzda měla mj. dosáhnout 50 % průměrné mzdy a měla by být navázána na kupní sílu a pohyb cen. Směrnici (.pdf) musejí členské země EU splnit, ovšem rozhodnutí, jak formulovat příslušné vnitrostátní zákony a jak dosáhnout cílů, je ponecháno na jednotlivých vládách. Na provedení směrnice měly členské státy dva roky.

Podle údajů Eurostatu, který sleduje úroveň minimální mzdy v jednotlivých členských státech a jehož data se týkají července 2025, patří minimální mzda v Česku v rámci EU mezi ty nižší. Ještě nižší mzda je pak na Slovensku, v Lotyšsku, Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku.

Závěr 

Vláda Petra Fialy si dala za cíl zavést automatickou valorizaci minimální mzdy. Tento krok je v souladu se směrnicí EU o minimálních mzdách, kterou orgány EU definitivně přijaly v říjnu 2022. Vláda v březnu 2024 odsouhlasila návrh novely zákona, který mechanismus valorizace zavádí, v červnu téhož roku pak novelu schválila Sněmovna a v červenci také Senát. Novelu podepsal i prezident, a vyšla tak ve Sbírce zákonů. Slib proto hodnotíme jako splněný.

O nutnosti změnit důchodový systém se mluví už od 90. let (.pdf). V průběhu let docházelo k některým úpravám parametrů důchodového systému (.pdf, str. 95–98), zvláště co se týče valorizací penzí. Kromě Nečasovy vlády, jejíž reforma byla ale později zrušena, se však ucelenou reformu financování důchodového systému do nástupu Fialovy vlády žádnému kabinetu prosadit nepodařilo. První i druhá vláda Andreje Babiše se ve svých programových prohlášeních zavázaly k tomu, že o důchodovou reformu budou usilovat. Ani Babišova vláda ji ovšem nevypracovala.

Prosadit důchodovou reformu se zavázal i nynější kabinet Petra Fialy. Legislativní návrhy, které by se týkaly změn obsažených ve vládním slibu, jeho vláda však v prvním roce svého působení nepředložila. K úpravě zákona o důchodovém pojištění sice došlo např. novelou, která byla představena v říjnu 2022, tu ale vláda popisovala jen jako „technickou novelu“ předpisů z oblasti důchodového pojištění. Daný dokument tak úpravy popisované ve vládním slibu nijak nezmiňuje (.doc). Stejně tomu bylo i v případě pozdější novely schválené v březnu 2023, která snížila valorizaci důchodů při navyšování penzí v mimořádném termínu v červnu 2023.

Až později, v květnu 2023 Fialův kabinet veřejnosti představil ozdravný plán pro veřejné finance, jehož součástí byl návrh konsolidačního balíčku (.docx) a návrh důchodové reformy. Následně vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o důchodovém pojištění (.pdf, str. 8), který se týkal úprav valorizace penzí a předčasného odchodu do důchodu. Dolní komora i Senát návrh schválily, a novela tak nakonec vstoupila v účinnost v říjnu 2023.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v listopadu 2023 představil návrh (.doc) novely zákona o důchodovém pojištění, který zpracovával další body důchodové reformy. Vláda v tomto návrhu později provedla několik změn (.docx), např. co se týče zavedení dřívějšího odchodu do penze pro zaměstnance v náročných profesích, a nakonec ho Sněmovně předložila v květnu 2024. Dolní komora tuto důchodovou reformu schválila v listopadu 2024. Později ji schválil i Senát a podepsal prezident a některá opatření nabyla účinnosti v lednu 2025. Výsledná novela se od návrhu předloženého Poslanecké sněmovně také v některých ustanoveních liší vzhledem ke schváleným pozměňovacím návrhům.

Základní výměra

Starobní důchod se skládá ze dvou částí – základní výměry a procentní výměry (neboli zásluhového dílu). Základní výměra je pro všechny stejná a od roku 2019 činí 10 % průměrné mzdy měsíčně (.pdf, str. 10). Vláda Petra Fialy se zavázala, že „se základní složka zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu“. Během jejího působení ale kromě pravidelných valorizací k navýšení této složky nedošlo. K valorizaci důchodů přitom vláda musí ze zákona přistoupit.

Procentní (zásluhová) výměra

Na výchozí výši důchodu se rovněž podepisuje procentní výměra (neboli zásluhová část), která závisí na době pojištění a příjmech jednotlivce. Fialova vláda slíbila, že „zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí“. Odvody do pojistného systému se na výši procentní výměry podepisují již od roku 1996 a počet vychovaných dětí výměru ovlivňuje od roku 2023, kdy vešla v účinnost novela prosazená ČSSD (.pdf, str. 27–28), která se zasadila o zavedení tzv. výchovného.

Procentní výměra činí nejméně 770 korun měsíčně. To ale změnila výše zmíněná důchodová reforma, která minimální výměru od začátku roku 2026 zvýší na 10 % průměrné mzdy (.pdf, str. 16). Dle informací Ministerstva práce a sociálních věcí bude v roce 2026 tato částka činit 4 900 Kč. Na základě této změny by tak měl každý důchodce mít garantovanou minimální penzi ve výši 20 % průměrné mzdy (. pdf, str. 91 z 330), což v roce 2026 bude 9 800 Kč. Zvýšení minimálního důchodu zvýší penze přibližně 2 % lidí (.pdf, str. 50; .pdf). Protože je tento garantovaný důchod pro všechny stejný a na jeho výši nemá vliv zásluhovost, lze říci, že plní funkci „základního“ důchodu či právě „základní složky“ penzí.

Reforma zároveň upravila výpočet procentní výměry starobních důchodů. Podle dřívějších pravidel se za každý celý rok pojištění připočítalo 1,5 % do tzv. výpočtového základu. Namísto toho se tato hranice bude od roku 2026 postupně snižovat o 0,005 procentního bodu za rok, dokud se nedostane na hodnotu 1,45 % po roce 2034.

Vláda také prosadila změnu způsobu, jakým se samotný výpočtový základ tvoří. Podle starších, dosud platných pravidel mají vliv na velikost tohoto základu tzv. redukční hranice. Ty určují, jak velká část z vyměřovacího základu, jednoduše řečeno výdělků, se do výpočtového základu počítá. Existují dvě redukční hranice. První hranice odpovídá 44 % průměrné mzdy aktuálního roku. Z výdělku, který pod tuto hranici spadá, se do výpočtového základu započítává plných 100 %. Druhá hranice odpovídá 400 % průměrné mzdy a výdělky spadající mezi tyto hranice se do výpočtového základu započítávají pouze z 26 %. Výdělky nad druhou hranicí se pak nezapočítávají vůbec.

Vlivem důchodové reformy se výdělky, které spadají pod první redukční hranici, nově nebudou do výpočtového základu započítávat ze 100 %. Namísto toho se od roku 2026 bude tento podíl každý rok snižovat o 1 procentní bod a od roku 2035 se tyto výdělky budou započítávat jen z 90 %. Tato úprava, spolu s postupným snižováním váhy let pojištění na 1,45 % za každý rok, má za cíl zpomalit růst nově přiznávaných důchodů (.pdf, str. 65–67 z 330).

Výchovné 

Zavedení tzv. výchovného prosadila ČSSD v roce 2021 (tedy před nástupem Fialovy vlády) při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění. Podle znění tohoto zákona se částka 500 Kč za jedno vychované dítě dříve valorizovala vždy od 1. ledna. Konkrétně se navyšovala o tolik procent, o kolik se dle zákonných pravidel na začátku daného roku zvýšila zásluhová část důchodů, což se odvíjí od růstu indexu spotřebitelských cen (inflace) a růstu mezd.

Fialův kabinet v návrhu novely plánoval výchovné zachovat, ale s úpravami. Pro první a druhé dítě se výchovné mělo postupně snižovat, až by se u důchodů přiznaných po roce 2029 zcela zrušilo a zůstalo by jen pro třetí a každé další dítě v dosavadní výši 500 Kč (.pdf, str. 9, 70–72 z 330).

Vláda zároveň navrhla, aby výchovné za první dvě děti nahradil tzv. rodinný neboli fiktivní vyměřovací základ (.pdf). Na rozdíl od výchovného by ho mohli využít nejen lidé, kteří pečovali o děti, ale také lidé, kteří se starali o blízkou osobu (.pdf). Výše důchodu se bude vypočítávat tak, jako kdyby pojištěnec během péče o děti nebo o blízkou osobu odváděl pojistné z průměrné mzdy v daném roce.

Od postupného snižování a zrušení výchovného za první dvě děti se nakonec upustilo. Od roku 2027 se u rodičů na základě pozměňovacího návrhu (.docx) vládních poslanců provede srovnávací výpočet, který určí, zda rodič dostane výchovné, nebo rodinný vyměřovací základ v závislosti na tom, která z těchto možností mu přinese vyšší částku. Za třetí a čtvrté dítě bude výchovné náležet vždy.

Důchodová reforma také zrušila valorizaci výchovného (.pdf, str. 69–73 ze 330). Ještě v roce 2025 se výchovné zvýšilo na 503 Kč, od roku 2026 se ale vrátí na původní úroveň 500 Kč, na které by mělo zůstat i v dalších letech. Na rozdíl od rodinného vyměřovacího základu, který se s růstem průměrné mzdy bude zvyšovat, tak výchovné zůstane na stejné částce. Tím jeho význam bude postupně klesat.

Dobrovolná složka

Vládní závazek dále slibuje zavést dobrovolnou složku důchodového pojištění ve formě státního či veřejnoprávního fondu. V současné době se mohou lidé dobrovolně účastnit třetího pilíře (.pdf) penzijního systému, který se skládá z penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření. Podle toho, kolik si jejich účastníci takto spoří, jim určitou částkou přispívá i stát, který také umožňuje odečíst část zaplacených příspěvků ze základu daně z příjmů. Za účastníka může příspěvek nebo jeho část platit i zaměstnavatel. Na jím hrazenou část příspěvku už stát nicméně finanční podporu neposkytuje.

Vláda v červnu 2023 schválila (.pdf) návrh, který změnil státní podporu penzijního spoření (.pdf). Konkrétně zavedl tzv. dlouhodobý investiční produkt (DIP), který má být alternativou k již zavedeným finančním produktům zabezpečení na stáří, jež jsou i dnes daňově podporovány. Dále návrh například upravil státní podporu penzijního připojištění (.pdf, str. 30, 79–80 ze 316) a zavedl alternativní účastnický fond (.pdf, str. 32–33 ze 316), jehož cílem je umožnit penzijním společnostem „investovat dynamičtěji a dosáhnout pro účastníky vyššího zhodnocení“. Návrh přitom počítal s tím, že tyto fondy budou moci vytvářet právě penzijní společnosti (.pdf, str. 98, 109 z 316), tedy soukromé subjekty. Dokument ani výsledná novela ale nezavádějí státní nebo veřejnoprávní fondy, o čemž mluví vládní slib.

Návrh této novely vláda ve Sněmovně předložila v červnu 2023. Poslanci ho následně schválili v listopadu 2023. Senát návrh neprojednal, čímž byl zákon postoupen prezidentovi, který ho podepsal v prosinci 2023. Novela tak byla vyhlášena ve Sbírce zákonů ke konci roku 2023 s účinností od ledna 2024.

Závěr

Vláda v oblasti penzí prosadila několik změn v rámci důchodové reformy, která prošla legislativním procesem během roku 2024. Základní výměra penzí se důchodovou reformou nezměnila a stále je stanovena na 10 % průměrné mzdy jako dříve. Na základě reformy se od roku 2026 zvýší minimální procentní výměra důchodů ze 770 korun na 10 % průměrné mzdy. Lidé tak budou mít garantovanou minimální penzi ve výši 20 % průměrné mzdy. Jelikož je garantovaná penze pro všechny stejná a nemá na ni vliv zásluhovost, ve výsledku plní funkci „základního“ důchodu či „základní složky“ penzí. Tato minimální penze nezvýší důchody všem, část lidí si ale díky ní skutečně přilepší.

Vláda prosadila změny, které mají za cíl zpomalit růst nově přiznaných důchodů. Do zásluhové složky se ale i nadále budou promítat odvody do pojistného systému, jak uvádí vládní slib.

Na výši důchodů se bude stále odrážet počet vychovaných dětí, kdy rodiče za první dvě děti dostanou buď výchovné, nebo rodinný vyměřovací základ podle toho, co pro ně bude výhodnější. Za třetí a čtvrté dítě jim pak bude náležet výchovné vždy. Vláda zrušila valorizaci tohoto příspěvku, a jeho výše je tak pevně nastavená na 500 Kč.

Zavedení dobrovolné složky ve formě státního či veřejnoprávního fondu vláda neprosadila ani nenavrhla. Fialův kabinet prosadil novelu, díky níž sice nově mohou vznikat tzv. alternativní účastnické fondy, návrh ale nezmiňuje žádné státní nebo veřejnoprávní fondy. 

Důchodová reforma vlády Petra Fialy se alespoň částečně řídila principy, stanovenými ve vládním prohlášení. Došlo k navýšení minimální penze a byla zachována zásluhová část vč. odměny za výchovu dítěte. Slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

Hranice odchodu do penze

Podle současného znění zákona o důchodovém pojištění se hranice odchodu do penze liší v závislosti na roku narození a pohlaví a u žen i na počtu dětí. V době nástupu vlády Petra Fialy platila jednotná hranice 65 let, kterou zákon stanovoval pro lidi narozené po roce 1971.

Při odchodu do důchodu hraje roli také doba pojištění daného člověka – tedy počet odpracovaných let, případně doba tzv. náhradní doby pojištění, kam spadá např. doba rodičovské dovolené nebo doba podpory v nezaměstnanosti.

Nárok na penzi vzniká tomu, kdo dosáhl důchodového věku a splnil podmínku, že u něj doba pojištění trvala nejméně 35 let. Dále může člověk odejít do penze, pokud dosáhl důchodového věku a pojištění u něj trvalo nejméně 30 let bez započítání náhradní doby (zjednodušeně řečeno odpracoval 30 let).

Pokud někdo tyto podmínky nesplnil, mohl v době nástupu vlády Petra Fialy získat nárok na důchod o pět let později, než byl standardní důchodový věk stanovený pro muže. Doba pojištění musela v takovém případě odpovídat nejméně 20 rokům, případně 15 letům bez započítání náhradní doby.

„Dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod“, o které mluví vládní programové prohlášení, tak chápeme jako potřebnou dobu pojištění.

Změny v důchodech z května 2023

O nutnosti změnit důchodový systém se mluví už od 90. let (.pdf). Postupně docházelo k úpravám některých parametrů důchodového systému (.pdf, str. 95–98), zvláště co se týče valorizace penzí. Kromě Nečasovy vlády, jejíž reforma byla později zrušena, se však ucelenou reformu financování důchodového systému do nástupu Fialovy vlády žádnému kabinetu prosadit nepodařilo. První i druhá vláda Andreje Babiše se ve svých programových prohlášeních zavázaly k tomu, že o důchodovou reformu budou usilovat. Ani jedna Babišova vláda ji ovšem nevypracovala.

Nynější Fialova vláda během svého funkčního období v oblasti důchodů prosadila řadu změn. Změn zákona o důchodovém pojištění se týkala např. novela představená v roce 2022, kterou ale vláda popisovala jen jako „technickou novelu“ předpisů z oblasti důchodového pojištění. Uvedený dokument, který v říjnu 2023 prošel Parlamentem, důchodový věk nebo nutnou dobu důchodového pojištění nikterak neupravil (.doc).

V květnu 2023 Fialův kabinet představil ozdravný plán pro veřejné finance, jehož součástí byl návrh konsolidačního balíčku (.docx) a návrh důchodové reformy. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) ve svém komentáři k této reformě uvedl (.pdf), že vláda navrhne, aby nutná doba pojištění pro odchod do předčasného důchodu byla 40 let. To je přitom o pět let více oproti předchozí právní úpravě.

Návrh novely zákona o důchodovém pojištění (.pdf), který přinesl mj. i tuto změnu, odsouhlasila v červenci 2023 Poslanecká sněmovna. Následně ji schválil také Senát a podepsal prezident Petr Pavel. Část novely, která prodlužuje nutnou dobu pojištění pro odchod do předčasného důchodu, nabyla účinnosti až v říjnu 2024.

Jurečka už na konci května 2023 pro web České důchody řekl, že součástí reformy není snížení potřebné doby pojištění u řádných důchodů z 35 na 25 let, o kterém se ve vládě diskutovalo v roce 2022. „U tohoto opatření (…) nedošlo v rámci koalice ke shodě,“ uvedl.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy (.doc). Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024 a následně předložila Poslanecké sněmovně, která jej schválila v listopadu 2024. Návrh později schválil i Senát a podepsal prezident a některá opatření nabyla účinnosti v lednu 2025.

Ani důchodová reforma nicméně nezavedla snížení potřebné doby pojištění u řádných důchodů (.pdf). Naopak zvýšila zastropování důchodového věku. Věk odchodu do důchodu, který byl dříve zastropován na 65 let, nyní postupně roste, a to každoročně o jeden měsíc. Růst se zastaví u lidí narozených v roce 1989, kteří dosáhnou důchodového věku ve svých 67 letech.

Tato reforma nicméně zmírnila podmínky pro seniory, u nichž doba pojištění neodpovídá požadovaným 35 letům. Ti měli podle předchozího znění zákona nárok na přidělení penze až pět let po dosažení standardního důchodového věku mužů, pokud u nich pojištění trvalo alespoň 20 let. Důchodová reforma Fialovy vlády však zavedla, že tito lidé od roku 2025 nově čekají místo zmíněných pěti let jen dva roky. Pro lidi, kteří nedosáhli nutné doby pojištění, se tak potřebná doba pro získání nároku na penzi zkrátila o tři roky.

I v případě zvýšení maximálního důchodového věku znamená zkrácení z pěti let na dva roky dřívější odchod do důchodu. Pokud někteří lidé nesplňovali standardní dobu pojištění v době, kdy byl nejpozdější věk odchodu do penze stanoven na 65 let (a tento důchodový věk by se jich za splnění podmínek týkal), museli na důchod čekat do svých 70 let. Ze zavedených změn vyplývá, že v případě nejvyššího důchodového věku, kdy se jeho růst zastaví na 67 let, budou lidé čekat pouze do 69 let.

Závěr

Součástí změn v důchodovém systému není zkrácení potřebné doby důchodového pojištění z 35 na 25 let, o čemž Fialova vláda diskutovala v roce 2022. Namísto toho v rámci důchodové reformy prosadila, aby mohli lidé s dobou pojištění nižší než 35 let získat nárok na penzi (při splnění alespoň 20 let pojištění) nikoli až po pěti, ale jen po dvou letech od dosažení standardního důchodového věku. Parlament reformu schválil během roku 2024 a tato změna nabyla účinnosti na začátku roku 2025. Slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

Podmínky nároku na dřívější odchod do důchodu pro některé profese jsou ukotveny v zákonu o důchodovém pojištění. Podle něj se dřívější odchod do penze dříve vztahoval pouze na zaměstnance pracující v hornictví a od začátku roku 2023 také na zdravotnické záchranáře a členy jednotek hasičského sboru.

Právě návrh, který zaváděl dřívější odchod do penze pro záchranáře (.docx), schválila Fialova vláda v září 2022 (.pdf). Krátce poté prošel i Poslaneckou sněmovnou. Senát pak návrh novely dolní komoře vrátil se svými pozměňovacími návrhy, které dřívější odchod do penze rozšiřovaly i na hasiče, a se kterými poslanci v prosinci 2022 souhlasili (.pdf).

Návrh důchodové reformy 

V březnu 2024 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) dokončilo a předložilo vládě (.pdf) výslednou podobu důchodové reformy (.doc), která v rámci řady opatření pro udržitelné důchody obsahovala také možnost odejít dříve do důchodu pro lidi v náročných profesích neboli rizikových zaměstnáních (.doc, str. 9, .doc, str. 1). Fialův kabinet návrh následně v dubnu 2024 schválil a v květnu jej předložil Poslanecké sněmovně.

Rizikovým zaměstnáním (.pdf, str. 11, 34 z 330) se v původním návrhu novely zákona rozumí práce, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví zařazena do čtvrté či třetí kategorie s výskytem rizik, jako jsou vibrace, zátěž chladem nebo teplem a celková fyzická zátěž (.pdf, str. 11, 51 z 330).

Pozměňovací návrh z dílny TOP 09 a ODS

Výše zmíněný návrh novely zákona o důchodovém pojištění Poslanecká sněmovna projednávala během roku 2024 a definitivně jej schválila v listopadu 2024. Už na začátku října 2024 nicméně poslanci Jan Jakob (TOP 09) a Marek Benda (ODS) předložili pozměňovací návrh, jehož cílem bylo z rizikových zaměstnání vyřadit práce třetí kategorie (.docx). 

Sociální výbor tento pozměňovací návrh ke schválení nedoporučil (.pdf, str. 26, .pdf, str. 3) a s úpravou nejprve nesouhlasila ani část hnutí STAN a KDU-ČSL, koaliční strany se ale nakonec na změně shodly. Místopředseda poslaneckého klubu STAN Viktor Vojtko uvedl, že Starostové návrh podpoří s tím, že ve spolupráci s koaličními partnery a Ministerstvem financí vznikne další návrh, který bude zaměřen právě na pracovníky třetí rizikové kategorie a který bude jejich situaci řešit pomocí spořicího pilíře. 

Sněmovna pozměňovací návrh nakonec schválila. Předčasná penze se tak týká pouze lidí ve čtvrté rizikové kategorii, nikoli i některých ve třetí, jak předpokládal původní návrh důchodové reformy. Z přibližně 120 tisíc lidí, kteří mohli do důchodu odejít dříve, se tak jejich počet snížil pouze na cca 12–⁠⁠⁠⁠⁠⁠15 tisíc. 

Schválená podoba novely o důchodovém pojištění

Po schválení novely Sněmovnou v listopadu 2024 ji přijal v prosinci téhož roku Senát a krátce nato i podepsal prezident Petr Pavel. Novela posléze vyšla ve Sbírce zákonů s účinností většiny bodů od 1. ledna 2025.

V současné době tedy mají nárok na dřívější odchod do důchodu zaměstnanci v hornictví, zdravotničtí záchranáři, hasiči a po schválení důchodové reformy také lidé pracující ve čtvrté kategorii rizikových zaměstnání, kterým se pro dřívější penzi počítají odpracované směny od roku 2015. Novela pro tuto kategorii zavádí následující podmínky (.pdf, str. 10):

• Po odpracování 2 200 až 4 399 směn se důchodový věk sníží o 15 měsíců.
• Po odpracování 4 400 až 4 473 směn se věk odchodu do penze sníží o 30 měsíců.
• Za každých dalších 74 odpracovaných směn se odečítá jeden měsíc. Důchodový věk přitom může klesnout maximálně o pět let.

Novela zároveň v případě náročných profesí zavedla vyšší odpovědnost zaměstnavatelů. Ti na základě penzijní reformy za zaměstnance vykonávající rizikovou práci odvádí vyšší důchodové pojištění (.pdf, str. 37, 52 z 330). Sazba pojistného se pro ně podle novely postupně zvyšuje z 21,5 % na 26,5 % v roce 2028 (.pdf, str. 24–25 z 330). Toto opatření se oproti původnímu návrhu nezměnilo (.pdf, str. 28).

Důchod pro třetí kategorii

Skupina koaličních poslanců v lednu 2025 Poslanecké sněmovně předložila dříve avizovaný návrh (.pdf) zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří, který měl za cíl řešit situaci skupiny, která v průběhu projednávání důchodové reformy z definice rizikových zaměstnání vypadla, tj. třetí kategorie s prací v chladu, teple, s vibracemi a fyzickou zátěží (.pdf, str. 1). Úprava, na které se podílelo i Ministerstvo financí a kterou podpořila vláda (.pdf), zavádí povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění či doplňkové penzijní spoření.

Nárok na příspěvek podle návrhu vznikne při odpracování alespoň tří směn rizikové práce v měsíci (.pdf, str. 1) a jeho výše se původně měla odvíjet od počtu odpracovaných směn rizikové práce a mzdy zaměstnance. V případě odpracování tří až deseti směn rizikové práce v měsíci měl dosahovat hodnoty 3 % ze mzdy, při vyšším počtu směn se následně zvyšoval na 4 % (.pdf, str. 1–2). Návrh firmám ukládá povinnost pracovníky informovat o vzniku nároku na příspěvek, ti pak pro jeho získání musí oznámit, že o něj mají zájem. Podle úpravy by se měly lidem s rizikovou prací zároveň zmírnit podmínky pro čerpání tzv. předdůchodu. Změna měla původně nabýt účinnosti 1. července 2025 (.pdf, str. 4).

Samotný návrh, stejně jako způsob, jakým jej koalice předložila, vzbudil kritiku odborů a organizací zaměstnavatelů, které si mj. stěžovaly, že s nimi nikdo návrh neprojednal. Proti návrhu se postavila také opozice. Piráti úpravu označili za polovičaté řešení, zástupkyně hnutí ANO zase společně s odbory zdůrazňovaly, že příspěvek na penzijní spoření nabízí mnoho zaměstnavatelů už nyní jako benefit, a zaměstnancům tak podle nich změna žádné nové výhody nepřinese – zatímco zaměstnavatelům naopak vzroste administrativa. Podle SPD byl návrh „nesystémový paskvil“ a „podraz na pracovníky“.

Poslanecká sněmovna přesto v červnu 2025 návrh schválila. Přijala nicméně úpravu rozpočtového výboru (.pdf), která výši příspěvku sjednotila na 4 %, a také pozměňovací návrh, který účinnost zákona odložil na 1. leden 2026. V červenci 2025 návrh schválil i Senát a v srpnu podepsal prezident, a úprava tak vyšla ve Sbírce zákonů.

Závěr

V prosinci 2022 se kabinetu Petra Fialy podařilo prosadit dřívější odchod do důchodu pro záchranáře a hasiče. Od začátku roku 2025 na něj mají nárok také zaměstnanci pracující ve čtvrté kategorii rizikových zaměstnání. Zaměstnavatelům se zároveň zvýšila sazba pojistného, které za ně musí hradit. Parlamentem prošel také návrh vládních poslanců o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří, který zavádí povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění či doplňkové penzijní spoření osob ve třetí kategorii rizikových zaměstnání.

Ze zákona o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky z roku 2023 nicméně vyplývá, že do rizikových či náročných profesí se řadí také ty, které spadají do třetí kategorie. Vzhledem k tomu, že zaměstnanců v této kategorii se dřívější odchod do důchodu netýká a vláda je z prosazených změn vyřadila, hodnotíme slib jako částečně splněný.

Pozůstalostní důchod

Podmínky nároku na vdovský a vdovecký důchod jsou ukotveny v zákonu o důchodovém pojištění. V současnosti platí, že pozůstalostní důchod náleží vdově nebo vdovci po dobu jednoho roku od smrti partnera či partnerky. Po uplynutí této doby má pozůstalý nárok na vdovský či vdovecký důchod jen ve vymezených případech, pokud např. pečuje o nezaopatřené dítě nebo má sám invalidní postižení třetího stupně.

Výše vdovského a vdoveckého důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra pozůstalostních důchodů činí od roku 2019 10 % průměrné měsíční mzdy a je pro všechny příjemce jednotná. V roce 2025 činí základní výměra důchodů 4 660 korun. Výše procentní výměry se poté rovná 50 % procentní výměry starobního důchodu, který pobíral nebo by pobíral manžel či manželka v době smrti.

Valorizace důchodů

Výši důchodů v České republice ovlivňuje valorizace, která je ukotvena ve zmíněném zákoně o důchodovém pojištění. Na základě něj se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna. Základní výměra všech druhů penzí se na začátku roku navyšuje na částku, která odpovídá zmiňovaným 10 % průměrné mzdy. Růst procentní výměry starobních důchodů, na níž poté závisí i výše pozůstalostních penzí, se určuje odlišně. Procentní složka se konkrétně zvyšuje tak, aby se průměrný starobní důchod zvedl o součet procent růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a třetinu růstu mezd.

Valorizace během Fialovy vlády

Během vlády Petra Fialy byly důchody zvýšeny hned několikrát, přičemž poprvé se tak stalo pravidelnou valorizací v lednu 2022. Toto zvýšení ovšem schválila ještě předchozí vláda Andreje Babiše v září 2021. Výše důchodu se zvedla v průměru o 805 korun, z toho 505 Kč představovala zákonná valorizace a 300 korun Babišův kabinet přidal důchodcům navíc.

Druhé, tentokrát mimořádné zvýšení důchodů nastalo v červnu 2022. Tato mimořádná valorizace vycházela z nařízení Fialovy vlády z února 2022. Procentní výměra důchodů (tedy i vdovských) se úměrně s růstem cen zvýšila o 8,2 %. Třetí, a znovu mimořádná, valorizace se v roce 2022 odvíjela od nařízení vlády z května 2022. Zásluhový procentní díl důchodů vzrostl o 5,2 %, „tedy o výši růstu cen domácností důchodců v rozhodném období únor až duben 2022“.

V září 2022 pak Fialova vláda stanovila nařízením další zvýšení od ledna 2023, tedy v pravidelném termínu zvýšení. Od roku 2023 se procentní výměra důchodů zvedla na základě valorizačního mechanismu o 5,1 % (.docx, str. 1) a penze v průměru vzrostly o 825 korun. Na růstu důchodů se ovšem podílelo i tzv. výchovné, tedy příplatek ve výši 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Výchovné zavedla (.pdf, str. 1) novela zákona o důchodovém pojištění, kterou Sněmovně předložila ještě vláda Andreje Babiše v květnu 2021 a kterou poslanci schválili v létě 2021.

Penze se zvedly i v lednu 2024. Tehdy se navýšila jen základní výměra, a to podle zmiňovaného pravidla, dle kterého základní složka důchodů činí vždy 10 % průměrné mzdy. K valorizaci procentní výměry v uvedeném termínu nedošlo. Samotný nárůst základní složky o 360 Kč totiž u průměrného starobního důchodu pokryl zákonem požadované navýšení o růst inflace a třetinu růstu mezd.

V lednu 2025 se procentní část důchodů podle valorizačního mechanismu zvýšila o 0,6 % (.docx, str. 1). V průměru si senioři celkově polepšili o 358 korun. Pro rok 2026 vláda nepočítá se změnami valorizace a podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vzroste průměrný starobní důchod o 668 korun.

Mimořádná valorizace v červnu 2023

Dle dřívějšího znění zákona o důchodovém pojištění mělo v červnu 2023 dojít k mimořádné valorizaci procentní výměry starobních penzí o 11,5 % (.doc, str. 1). Pro stanovení mimořádné červnové valorizace byl určující vývoj inflace od července 2022, rozhodující 5% hranici míra inflace přesáhla v lednu 2023. Vláda se ale v únoru kvůli snížení deficitu veřejných financí shodla na úpravě parametrů valorizace důchodů (.docx), která se promítla právě v červnové valorizaci.

Změna způsobu výměry důchodů se skládala ze dvou složek: procentuálního zvýšení a zvýšení o pevnou částku náležící každému důchodci (.doc, str. 3). Podle upravených parametrů vzrostla konkrétně procentní výměra všech penzí o 2,3 % a navíc se zvýšila o pevnou částku 400 Kč. Tímto postupem chtěla vláda zajistit, že alespoň příjemcům nejnižších důchodů porostou penze o částku, která bude plně kompenzovat vysokou inflaci (.doc, str. 3, 7).

Poslanci omezení červnového růstu důchodů schválili na jaře 2023 a v březnu stejného roku novela nabyla účinnosti. Popisované zvýšení se týkalo i pozůstalostních důchodů (.pdf, str. 1). Nepromítlo se však u lidí, kteří pobírají dva důchody zároveň (typicky starobní a vdovský), u nich došlo k navýšení pouze u jednoho z důchodů (.pdf, str. 1).

Dopad zpomalení valorizace na výši důchodů

Kvůli prosazeným změnám se tak v červnu 2023 většině lidí vdovské a vdovecké důchody zvýšily méně, než by činil nárůst podle starších pravidel. V březnu 2023 například průměrný vdovský důchod odpovídal 12 215 Kč (.pdf, str. 1) – základní část tehdy byla 4 040 Kč, zbývajících 8 175 Kč tvořila zásluhová část. Při valorizaci podle původních pravidel, kdy měla procentní složka narůst o 11,5 %, se tak tento průměrný vdovský důchod měl od června 2023 zvýšit na 13 156 Kč. Kvůli úpravě valorizačních pravidel ale nakonec narostl jen na 12 787 Kč (.pdf, str. 1), což je o 369 Kč méně. U vyšších důchodů je tento rozdíl ještě větší.

O nižší částku, než kterou jim zaručovala dřívější pravidla, se v červnu 2023 zvýšily všechny pozůstalostní penze, které do té doby dosahovaly více než cca 8 tisíc Kč (.doc, str. 6–7). Zpomalení valorizace se tak týkalo přibližně 95 % lidí, kteří pobírali vdovský nebo vdovecký důchod (.pdf, str. 54).

Důchodová reforma

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka představil v listopadu 2023 konkrétní podobu reformy penzí (.doc), která zahrnovala 12 opatření pro udržitelné důchody. Tehdy zveřejněný návrh novely zákona o důchodovém pojištění zahrnoval mj. navýšení minimální procentní výměry starobních důchodů ze 770 Kč na 10 % průměrné mzdy (.doc, str. 6; .docx, str. 1, 34–35), a v důsledku tedy zvýšení procentní výměry vdovských penzí o polovinu této částky. Stejné ustanovení obsahovala i verze návrhu (.pdf, str. 8, 34 z 330; .pdf, str. 6), která v roce 2024 prošla Parlamentem a kterou odsouhlasil i prezident.

Některé části reformní novely nabyly účinnosti v lednu 2025, opatření o zvýšení minimální procentní výměry ale vstoupí v účinnost až na začátku roku 2026 (.pdf, str. 102 z 330). Od uvedeného roku tak bude minimální procentní výměra vdovských důchodů stanovena na 5 % průměrné mzdy a celková výše minimální vdovské penze vzroste na 15 % průměrné mzdy.

Základní složka vdovské penze, která činí 10 % průměrné mzdy, v roce 2025 dosáhla 4 660 Kč. Minimální procentní výměra pro vdovský důchod podle dosud platných pravidel představuje 385 Kč. Minimální pozůstalostní důchod tak odpovídá 5 045 Kč. Na základě nových pravidel důchodové reformy by se minimální vdovský důchod zvedl na 6 900 Kč, pokud bychom k výpočtu použili stejnou hodnotu průměrné mzdy jako v roce 2025. To by znamenalo, že si polepší přibližně 5 % lidí (.pdf, str. 52), kteří pobírají vdovskou nebo vdoveckou penzi.

Reforma zároveň zmírnila podmínku pro znovunabytí vdovského a vdoveckého důchodu u lidí, kteří o nárok na něj přišli, ale později znovu začali splňovat některé z kritérií nutných pro jeho přiznání. Původně bylo možné pozůstalostní penzi získat do dvou let od zániku dřívějšího nároku, nově je tento časový limit prodloužen na pět let.

Závěr

Fialův kabinet během roku 2024 prosadil důchodovou reformu, na základě které se od roku 2026 zvýší pouze minimální procentní výměra starobních důchodů a také minimálních pozůstalostních penzí. Ostatních, vyšších důchodů, kterých je zhruba 95 %, se nicméně změna netýká.

Průměrná výše vdovských a vdoveckých důchodů během působení Fialovy vlády roste, jejich zvyšování se však váže na inflaci, přičemž jak pravidelná, tak mimořádná valorizace vycházely ze zákonné povinnosti. Vláda tedy pozůstalostní penze musela zvýšit. Nad rámec zákonné valorizace důchody zvýšil např. minulý kabinet Andreje Babiše, Fialova vláda však obdobný krok k 1. září 2025 neučinila. Naopak upravila valorizační pravidla tak, že při mimořádné valorizaci v červnu 2023 drtivé většině lidí rostly vdovské a vdovecké důchody méně, než původně měly. Slib z uvedených důvodů hodnotíme jako porušený.

O záměru zavést systém, ve kterém by lidé měli možnost platit část svého výdělku na důchody svým rodičům nebo prarodičům, mluvili členové vlády v minulosti opakovaně. Detailněji se v lednu 2022 k vládnímu slibu vyjádřil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU‑ČSL), který uvedl, že smyslem tohoto opatření je podpořit mezigenerační solidaritu. Dodal, že kvůli rozpočtovým dopadům bude tento slib nejspíše realizován na konci vládního období kabinetu Petra Fialy a že si vláda chtěla nechat dostatek času na zpracování studie proveditelnosti, která by se věnovala praktické stránce zavedení této možnosti. 

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) zmínil úmysl vlády zavést podobné opatření v březnu 2022. Konkrétně tehdy mluvil o záměru zavést možnost, aby lidé pro své rodiče v penzi mohli odvádět 1 % z hrubé mzdy, ne přímo 1 % až z důchodového pojištění.

Hospodářské noviny v březnu 2023 informovaly, že Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje návrh, podle něhož by lidé mohli státu odvádět 1 % ze své hrubé mzdy, v případě podnikatelů 1 % z daňového základu. O danou částku by se pak jejich rodičům navýšil důchod. Jednalo by se tedy o podobný model, který dříve zmiňoval Zbyněk Stanjura. Podle Hospodářských novin Ministerstvo práce a sociálních věcí nicméně počítalo s tím, že by se takto přispívajícím lidem snížily odvody na sociální pojištění. Takový návrh, který by v důsledku vedl k výpadku části příjmů státního rozpočtu, tak nakonec neměl podporu ve vládní koalici.

Důchodová reforma

V květnu 2023 vláda představila úsporný konsolidační balíček a také chystané změny v systému důchodového pojištění. Tyto změny zahrnovaly např. nastavení odchodu do důchodu podle aktuální doby dožití tak, aby lidé v důchodu strávili průměrně 21,5 roku. Co naopak v důchodové reformě chybělo, byla možnost platit 1 % svého důchodového pojištění či hrubé mzdy rodičům nebo prarodičům. 

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka poté 15. listopadu 2023 představil konkrétní podobu reformy penzí (.doc), která zahrnovala 12 opatření pro udržitelné důchody. Následující den Ministerstvo práce a sociálních věcí poslalo návrh novely zákona o důchodovém pojištění do legislativního procesu. Návrh v dubnu 2024 schválila vláda (.pdf) a o měsíc později prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Opatření zahrnovala např. již zmiňovanou změnu odchodu do penze podle aktuální doby dožití (.pdf, str. 7 z 330). Ani v tomto případě ovšem resort nenavrhl možnost platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům (.pdf, .pdf).

V průběhu dalšího schvalování v Poslanecké sněmovně důchodová reforma prošla změnami a např. důchodový věk se místo navázání na dobu dožití každoročně zvyšuje o jeden měsíc a jeho růst se zastaví u lidí narozených v roce 1989. Ti dosáhnou důchodového věku ve svých 67 letech. Sněmovna nakonec novelu zákona o důchodovém pojištění schválila v listopadu 2024 a po přijetí Senátem a podpisu prezidenta vstoupila některá z opatření v účinnost 1. ledna 2025. Povinnost odvádět procento z důchodového pojištění svým rodičům nebo prarodičům nicméně chyběla také v konečné verzi penzijní reformy (.pdf).

Rezignace na splnění slibu

Ministr Jurečka už v květnu 2023 uvedl, že od tohoto svého slibu vláda ustoupila. Důvodem podle něj je, že by zavedení této možnosti ovlivnilo vztahy v rodinách, pokud by děti nechtěly rodičům nebo prarodičům 1 % platit. Jako další důvod ministr Jurečka zmínil, že by opatření bylo diskriminační vůči rodinám, jejichž děti jsou handicapované, nedožily se dospělosti nebo pracují v zahraničí a neodvádí důchodové pojištění v České republice. 

Další důvod pro nesplnění tohoto vládního slibu popsal ministr financí Stanjura v říjnu 2023 (video, čas 8:53). Podle něj vláda ustoupila od zavedení možnosti platit 1 % penzijního pojištění rodičům kvůli tomu, že plošné opatření pro podporu rodičů v důchodovém věku již existuje v podobě tzv. výchovného (tedy měsíčního příplatku k důchodu). To, že na slib vláda zanevřela, potvrdil v říjnu 2023 a květnu 2024 i poradce ministra práce a sociálních věcí Filip Pertold.

Závěr

Jelikož vláda nakonec ustoupila od svého úmyslu zavést systém, ve kterém by lidé mohli odvádět 1 % svého důchodového pojištění (případně 1 % hrubé mzdy) na důchod svým rodičům či prarodičům, hodnotíme slib jako porušený.

Situace v letech 2022 a 2023

Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je stát plátcem zdravotního pojištění za určité skupiny lidí. Mezi ně se řadí např. důchodci, uchazeči o zaměstnání či rodiče na rodičovské dovolené.

Výše této státní platby podle zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Na začátku roku 2022, tedy v prvních měsících vlády Petra Fialy, tento základ odpovídal 14 570 Kč za kalendářní měsíc, a pojistné za státní pojištěnce tak dosahovalo 1 967 Kč (při zaokrouhlení na celé koruny směrem nahoru, jak ukládá zákon). Výše těchto částek tehdy ještě vycházela z rozhodnutí předchozího kabinetu Andreje Babiše.

Fialova vláda poté v srpnu 2022 prosadila novelu, která pro období od září do konce roku 2022 vyměřovací základ snížila na 11 014 Kč. Tento pokles Fialův kabinet zdůvodňoval snahou snížit státní výdaje. Prostřednictvím stejné novely se od ledna 2023 vyměřovací základ vrátil na úroveň přesahující 14 tisíc Kč, ve srovnání s lednem 2022 byla však tato částka pořád o něco nižší. V roce 2023 tak stát nakonec odváděl měsíčně za každého státního pojištěnce 1 900 Kč.

Jak ukazuje následující tabulka, do roku 2022 vyměřovací základ, a tím pádem i platby za státní pojištěnce, dlouhodobě rostl. Docházelo k tomu vždy změnou (.pdf, str. 2) zákona, případně mohla vláda tyto částky ještě upravit pomocí vládního nařízení.

Valorizace plateb od roku 2024

Výše zmiňovanou novelu Fialův kabinet Poslanecké sněmovně předložil v březnu 2022. Původní návrh obsahoval pouze snížení vyměřovacího základu (.pdf, str. 3), valorizaci plateb za státní pojištěnce nezmiňoval (.docx, str. 1). Ta se do výsledné novely dostala až na základě pozměňovacího návrhu (.docx) skupiny koaličních poslanců v čele s Tomem Phillipem (KDU-ČSL).

Návrh automatickou valorizaci zavedl s účinností od 1. ledna 2024 (.docx, str. 2–3). Vláda má povinnost vydat každý rok nařízení, které zvýší vyměřovací základ vždy od ledna v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (inflace) a reálné mzdy. Konkrétně procentuální navýšení odpovídá součtu „růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy“ (.docx, str. 2, 4–5). Jedná se tedy o podobný mechanismus, jakým jsou pravidelně valorizovány důchody.

Poslanecká sněmovna návrh této novely včetně pozměňovacího návrhu (.pdf) odsouhlasila v červenci 2022 (.pdf). Pro schválení pozměňovacího návrhu i novely zvedli ruku všichni přítomní poslanci vládní koalice. Po schválení Senátem sice tehdejší prezident Miloš Zeman návrh vetoval (.pdf), protože nesouhlasil se snížením vyměřovacího základu (a tedy příjmů veřejného zdravotního pojištění). Jeho veto však dolní komora přehlasovala (.pdf).

Podle informací ČT chtěl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v březnu 2023 kvůli vysokému růstu cen zpomalit automatické zvyšování státních plateb zdravotního pojištění. Proti tomu se ale postavil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), podle kterého se valorizace snižovat neměla, a to především kvůli předvídatelnosti plateb.

Fialova vláda schválila (.pdf) na začátku září 2023 návrh nařízení, kterým vyměřovací základ od ledna 2024 narostl na 15 440 Kč (.pdf). Stát tak za pojištění dětí, nezaměstnaných či seniorů v roce 2024 platil 2 085 Kč měsíčně. Toto zvýšení bylo prvním, při kterém se valorizace platby měnila automaticky. Pro rok 2025 nastavil Fialův kabinet vyměřovací základ na 15 749 Kč, a stát tak za státní pojištěnce hradí pojištění ve výši 2 127 Kč měsíčně. Také tato částka se navýšila na základě automatické valorizace.

Závěr

Vláda Petra Fialy v roce 2022 prosadila zavedení automatické valorizace plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Vyměřovací základ se od ledna 2024 zvýšil podobným způsobem jako důchody, konkrétně o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy. Přestože původní návrh novely tuto valorizaci neobsahoval, díky schválení pozměňovacího návrhu vládních poslanců se ve výsledné podobě objevil. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako splněný.

Doplňkové připojištění

Programový bod (.pdf, str. 15) o dobrovolném doplňkovém zdravotním připojištění reagoval na paragraf zákona o veřejném zdravotním pojištění, který neumožňuje doplatit rozdíl v ceně za lepší péči či materiál, pokud je zdravotnické vybavení hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.

Ve stávajícím systému si pacient, pokud je jeho péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění, nemůže vybrat nadstandardní materiál (video, čas: 34:27). O zdravotnickém materiálu v takovém případě rozhoduje lékař a řídí se při tom vyhláškou, která stanovuje standard hrazený z pojištění, a dalšími pravidly zdravotních pojišťoven (.pdf). Jakoukoli nestandardní péči si pacient musí hradit zcela sám. Systém dobrovolného doplňkového pojištění by tak pacientům umožnil získat přístup k dražšímu, nadstandardnímu materiálu, aniž by ho pacient musel přímo celý hradit (video, čas: 0:46).

Plány Fialova kabinetu

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) záměr zavést toto připojištění komentoval již v lednu 2022, kdy upozornil na to, že se nemělo jednat o zavedení nadstandardů ve zdravotnictví a že by změna nevedla k rozdílné péči pro bohaté a chudé (video, čas: 35:17). Podle vyjádření člena sněmovního Výboru pro zdravotnictví Bohuslava Svobody (ODS) z ledna 2022 se dobrovolné připojištění mělo týkat pouze materiálů, u kterých lze cenu objektivně vyčíslit. Péče nutná pro daný zákrok měla zůstat stejná.

Na podzim 2022 tehdejší předseda Výboru pro zdravotnictví Senátu Roman Kraus (tehdy ODS) uvedl, že byl rozpracován první návrh na zavedení dobrovolného připojištění např. v oblasti stomatologie nebo dlouhodobé péče. Nutnost debaty o dobrovolném připojištění jako dalším finančním zdroji veřejného zdravotního pojištění připomněl v listopadu 2022 i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Podle ministra zdravotnictví Válka toto opatření mohlo částku vybranou na pojistném navýšit přibližně o 3 až 5 %. Zároveň ovšem řekl, že „odhady se samozřejmě liší, záleží na rozsahu připojištění“.

V červenci 2023 Válek uvedl, že Ministerstvo zdravotnictví zpracovává podklady pracovní skupiny pro novelu zákona o zdravotním pojištění, která možnost připojištění měla obsahovat. V únoru 2024 pak pro deník E15 zmínil, že je připraven pozměňovací návrh, který možnost připojištění obsahuje. Dodal, že nová legislativa nebude obsahovat konkrétní seznam materiálů a výkonů, na které se připojištění mělo vztahovat.

Pozměňovací návrh

Ministerstvo zdravotnictví návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění poslalo do připomínkového řízení v dubnu 2024. Možnost doplňkového připojištění ale neobsahoval (.doc). Plán na jeho zavedení byl až součástí pozměňovacího návrhu z února 2025, který předložili poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS), Vlastimil Válek a další poslanci (.docx, str. 2, 4). Ten zároveň zakazoval poskytovatelům zdravotní péče upřednostňovat pacienty, kteří by si zvolili jiné než pojišťovnou hrazené zdravotní služby (.docx, str. 6).

O pozměňovacím návrhu jednala Poslanecká sněmovna v rámci třetího čtení novely v dubnu 2025. Návrh však neměl podporu celé vládní koalice a při hlasování ho většinově nepodpořili poslanci KDU-ČSL a hnutí STAN, kteří se převážně zdrželi. Doplňkové připojištění tak nakonec není součástí novely schválené Sněmovnou (.pdf). Dolní komora novelu na rozdíl od pozměňovacího návrhu schválila, stejně jako Senát, který tak učinil v červnu 2025. Ve stejném měsíci ji podepsal i prezident Petr Pavel.

Závěr

Poslankyně ODS Zdenka Němečková Crkvenjaš spolu s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem a dalšími poslanci předložili pozměňovací návrh k novele zákona o zdravotním pojištění, který by dobrovolné doplňkové připojištění umožnil. Návrh však při hlasování nezískal podporu poslanců z řad KDU-ČSL a hnutí STAN, a nestal se tedy součástí schválené novely. Slib proto hodnotíme jako porušený.

Limity těžby uhlí v České republice existují od roku 1991, kdy je zavedla vláda Petra Pitharta, a týkají se hnědouhelných lomů v severních Čechách – konkrétně se jedná o lomy ČSA, Bílina, Vršany a lom Nástup-Tušimice. Původně byly těmito omezeními dotčeny i lom Ležáky a lom Chabařovice, v nich však těžba již skončila. Důvodem pro zavedení limitů byla ochrana krajiny a životního prostředí a také zajištění existence obcí v oblasti. V 70. a 80. letech minulého století totiž kvůli těžbě zaniklo 106 obcí.

Za dobu existence limitů těžby došlo k několika pokusům o jejich prolomení. První pokus o překročení limitu přišel ze strany Českého báňského úřadu už v roce 1998, ovšem neúspěšně. Následně se o částečné prolomení či zrušení pokoušeli také bývalý premiér Jiří Paroubek a bývalí ministři průmyslu a obchodu Martin Říman a Martin Kocourek. Ve všech třech případech však byly pokusy neúspěšné.

Už v dubnu 2022 se tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) k prolomení limitů těžby stavěla odmítavě, když uvedla: „Takováto situace nesmí být návratem uhlí a já rozhodně odmítám jakékoli snahy o prolomení limitů těžby. Desítky let jsme si ničili životní prostředí, desítky let jsme si ničili svou krajinu, pálením fosilních paliv oteplovali naši krajinu, a skutečně chceme-li žít ve zdravém prostředí, není cesta návratu uhlí.“

Lom Bílina a lom ČSA

V roce 2008 vláda Mirka Topolánka potvrdila (.pdf) usnesení Pithartova kabinetu z roku 1991, zároveň ale upravila hranice v případě lomu Bílina. Tohoto lomu se týkalo i usnesení (.pdf) Sobotkovy vlády v roce 2015, kdy rozhodla o zrušení územně ekologických limitů ve prospěch budoucí těžby. Důvodem, jak tehdy uváděla vláda, byly vysoká nezaměstnanost v regionu a také „potřeby českého teplárenství a s tím spojená energetická bezpečnost země“.

Tento návrh na prolomení limitů počítal s tím, že nová hranice bude minimálně 500 metrů od hranic obcí. Česká televize tehdy informovala také o tom, že prolomení automaticky neznamená začátek těžby, ale otevírá jen byrokratický proces, který k němu směřuje. Nicméně ani v roce 2020 těžba v lomu Bílina nepřesáhla původně stanovené limity z roku 1991.

Lomu Bílina se týkalo také další jednání o limitech těžby. Společnost Severočeské doly, která lom spravuje, požádala v prosinci 2022 o prodloužení těžby v dole do roku 2035. Dříve povolení umožňovalo těžbu o pět let kratší, tedy do roku 2030. Záměr prodloužení těžby v březnu 2023 schválil Obvodní báňský úřad v Mostě.V červenci 2025 nakonec Český báňský úřad potvrdil ukončení těžby v roce 2033. Podle mluvčího Severočeských dolů Lukáše Kopeckého se výše zmíněná změna limitů z roku 2015 těžby nedotkla ani v roce 2025.

Během roku 2024 byla postupně ukončena těžba hnědého uhlí v lomu ČSA a později se zbytky uhlí odstraňovaly, aby na místě mohlo přirozenou cestou vzniknout jezero, do kterého voda přitéká z horských svahů a podzemních vod. Sanační těžba zbývajícího uhlí podle ředitele lomu Pavla Kounovského skončí v roce 2027.

Závěr

Výše zmíněné prodloužení těžby v dole Bílina do roku 2035 vychází z usnesení Sobotkovy vlády, přičemž jej schválil Obvodní báňský úřad a později potvrdil Český báňský úřad. Těžba by ovšem nakonec měla skončit v roce 2033. V elektronické knihovně legislativního procesu se žádný návrh k úpravě či prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách nenacházel. Fialův kabinet k němu tedy nepřistoupil, a proto slib hodnotíme jako splněný.

Jedním z vládních slibů obsažených v původním programovém prohlášení (.pdf, str. 9) je i příprava nového energetického zákona do konce roku 2022. Nový zákon měl za cíl zavést komunitní energetiku, zjednodušit vlastníkům instalaci energetických zařízení na domech a zajistit, aby energii z nich získanou mohli lidé mezi sebou sdílet.

Podle Ministerstva životního prostředí je účelem komunitní energetiky „podpora decentralizace a demokratizace (zvýšeného zapojení menších hráčů) energetiky, zvyšování zapojení obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnosti a opatření proti energetické chudobě. A to zejména na úrovni domácností a malých a středních podniků“.

Návrhy na novelizaci energetického zákona

Ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) přibylo od nástupu vlády Petra Fialy několik novel energetického zákona. Jednou takovou novelizací je např. návrh z podzimu 2022, který stanovil maximální výkupní ceny energií a zrušil již nepoužívané (ale tehdy stále platné) vyhlášky a nařízení. Tento návrh však kroky k zavedení komunitní energetiky neobsahoval (.pdf) a jeho cílem bylo zejména „zastropovat nepřiměřeně vysoké tržní příjmy z prodeje elektřiny“ kvůli vysokým cenám energií (.pdf, str. 7).

Další návrh novely energetického zákona (.docx) předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vládě 4. listopadu 2022. Jedním z cílů tohoto návrhu bylo mj. „umožnit občanům, obcím a malým podnikatelům zapojit se do komunitní energetiky“. MPO na svém webu uvádí, že principem této komunitní energetiky je sdílení vlastní vyrobené elektřiny. Návrh proto zavedl institut aktivního zákazníka, který umožňuje sdílet vyrobenou elektřinu na jiné předávací místo, např. z chalupy do bytu. Mohou jej využívat fyzické a právnické osoby, obce i neziskové organizace.

Druhým institutem, jehož účelem je napomoci sdílení elektřiny, jsou tzv. energetická společenství. Jejich základem je společná výroba energie např. v solárních nebo větrných elektrárnách a její následné sdílení mezi členy. V jedné takové skupině si energii může posílat až tisíc členů, a to na území až tří sousedících obcí s rozšířenou působností, případně Prahy. MPO spustilo k zavedení komunitní energetiky rovněž informační web.

Průběh schvalování návrhu

Meziresortní připomínkové řízení, během něhož podávají připomínky ministerstva či další ústřední orgány státní správy (.pdf, str. 15, 24), v případě návrhu o komunitní energetice probíhalo v listopadu a prosinci 2022. Ministerstvo průmyslu a obchodu vypořádání těchto připomínek dokončilo na konci února 2023. Vláda Petra Fialy pak návrh novely projednávala v červnu 2023, kdy došlo ještě k dalším úpravám, a v polovině roku 2023 kabinet návrh předložil Sněmovně. 

V prosinci 2023 došlo ke schválení návrhu v obou komorách Parlamentu a ve stejném měsíci ho podepsal i prezident. Novela tak tehdy úspěšně prošla celým legislativním procesem a byla vyhlášena ve Sbírce zákonů s účinností od 1. ledna 2024. Samotné sdílení elektřiny na základě novely mělo být původně umožněno už od začátku července 2024. Vzhledem k nutnosti registrace u Elektroenergetického datového centra ale bylo sdílení nakonec možné od začátku srpna 2024.

Závěr

Ministerstvo průmyslu a obchodu dokončilo návrh novely energetického zákona, který zavádí principy komunitní energetiky a lidem, firmám či obcím usnadňuje sdílení elektřiny, již v listopadu 2022. Konkrétní návrh, který vláda Petra Fialy projednávala, byl zcela dokončen až v červnu 2023. Fialův kabinet jej tehdy schválil a předložil Sněmovně. Ta jej přijala v prosinci 2023, kdy novela zároveň prošla celým legislativním procesem, a umožnila tak sdílení energií od léta 2024. Návrh novely MPO nicméně připravilo do konce roku 2022, a slib proto hodnotíme jako splněný.

Biopaliva

Biopaliva 1. generace se vyrábí z plodin potravinářského charakteru, přičemž u nás se jedná především o řepku. Původním záměrem podpory biopaliv bylo omezit dovoz ropy a snížit emise u pohonných hmot. Výroba biopaliv 1. generace, která se v Česku začala přidávat do pohonných hmot od roku 2007, však není zcela bezproblémová.

Pěstování plodin pro tyto účely totiž zabírá ornou půdu, kterou pak nelze využít například k produkci jiných důležitých plodin, jež se poté musí pěstovat jinde. Podle některých studií tak při započítání emisí, které souvisí s tzv. nepřímou změnou ve využívání půdy (označováno jako ILUC; .pdf, str. 6), produkuje řada biopaliv 1. generace větší či srovnatelné množství emisí skleníkových plynů jako fosilní paliva (.pdf, str. 233–234).

Výroba tohoto typu biopaliv má také negativní dopad na lokální biodiverzitu (.pdf). Například řepka vyžaduje velké množství chemických postřiků, které kontaminují vodu v krajině. Podle analýzy Asociace pro mezinárodní otázky z roku 2022 (.pdf, str. 28) se v roce 2021 k pěstování biopaliv 1. generace využívalo 12 % obhospodařované orné půdy v Česku.

Zrušení povinných biosložek

Povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot bylo v Česku zavedeno v září 2007. Tehdy museli prodejci začít přidávat biopaliva do motorové nafty a od roku 2008 se povinnost začala vztahovat i na motorový benzin. Minimální podíl biosložek byl tehdy stanoven na 2 %. Později se zmíněný podíl navýšil, od roku 2010 tak činil 4,1 % u benzinu a 6 % v případě nafty. Tyto poměry následně zachoval i nový zákon o ochraně ovzduší z roku 2012.

Vláda Petra Fialy se v lednu 2022 ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 45) zavázala podporu biopaliv 1. generace ukončit a v dubnu 2022 předložila Sněmovně návrh novely, který tuto povinnost ruší (.pdf, str. 20). V květnu 2022 novelu schválil Parlament a podle aktuálního znění zákona tak už od 1. července 2022 dodavatelé nemusí biopaliva do pohonných hmot přidávat.

Distributoři pohonných hmot se však nadále musí řídit povinností snižovat emise v benzinu a naftě (.pdf, str. 20), přičemž přimíchávání biopaliv je stále nejlevnější alternativou. „I když nám stát řekne, že biosložku nemusíme přimíchávat, tak ji přimíchávat budeme,“ uvedl v roce 2022 předseda Unie nezávislých petrolejářů ČR Ivan Indráček. Přesto tehdy rozhodnutí vlády hodnotil jako správné: „K tomu, abychom snižovali CO₂, může v budoucnu vést celá řada cest. Ve chvíli, kdy nemáte povinnost přidávat biosložky, máte motivaci hledat jiné, lepší, efektivnější a rychlejší cesty.“

Bioplynové stanice

Bioplynové stanice fungují na principu přeměny biomasy na bioplyn, tedy směs metanu, CO₂ a dalších plynů (.pdf, str. 10, 14). Z bioplynu poté stanice vyrábí elektrickou energii, teplo, případně biometan (který se řadí mezi paliva 2. generace). Biomasu lze rozdělit do několika kategorií (.pdf, str. 103), především na biomasu ze zemědělství nebo z lesnictví a biomasu z průmyslových a komunálních odpadů. Bioplynové stanice používají jako vstupní surovinu z velké části cíleně pěstované plodiny (.pdf, str. 14), jednou z nejvíce využívaných rostlin je kukuřice.

Není zcela jasné, co přesně má vláda ve svém slibu „technickými plodinami“ na mysli. Český statistický úřad (.pdf; .pdf; .xlsx) ve svých přehledech řadí mezi technické plodiny např. řepku nebo slunečnici, nikoli ale kukuřici. Podobně ji mezi technické plodiny nezařazují ani dostupné dokumenty Ministerstva zemědělství (.pdf, str. 11). Ministerstvo životního prostředí naopak v některých dokumentech kukuřici za technickou plodinu označovalo (.pdf, str. 33). Někdejší ministr zemědělství Zdeněk Nekula v únoru 2022 pro Hospodářské noviny řekl, že mu vadí, kolik ploch orné půdy slouží k pěstování kukuřice, která pak směřuje do bioplynových stanic. Více podrobností k tomuto tématu však nedodal.

Podpora bioplynových stanic

Podle zákona o podporovaných zdrojích energie se na bioplynové stanice vztahuje několik druhů podpory. Konkrétně jde o podporu formou garantovaných výkupních cen elektřiny (.pdf, .pdf, str. 5), tzv. aukční bonus na elektřinu, a zelený bonus, který se vztahuje jak na vyrobenou elektřinu, tak i na teplo a biometan. Pokud se elektřina či teplo vyrábí z bioplynu vzniklého rozkladem biomasy, je mezi podporované suroviny zařazena i kukuřice či další plodiny pěstované na orné půdě aj.

Výkupní ceny, za které elektřinu z obnovitelných zdrojů kupuje od výrobce obchodník určený zákonem nebo ministerstvem, stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ). V posledním cenovém výměru ze září 2024 (vše .pdf) i v návrhu pro rok 2026 (.pdf, str. 3) ERÚ uvádí výkupní ceny pro elektřinu, která je vyráběna v bioplynových stanicích zprovozněných do konce roku 2013. Stanice mohou výkupní ceny využívat jen po dobu své životnosti, která byla už před nástupem kabinetu Petra Fialy omezena na 20 let. Bioplynové stanice uvedené do provozu v roce 2006 sice v roce 2026 už výkupní ceny nebudou moci využívat, mladší stanice z let 2007–2013 ovšem tuto možnost stále ještě mají (.pdf, str. 6; .pdf, str. 3).

Také zelené bonusy na výrobu elektřiny a tepla z bioplynu mohou stanice získat jen po dobu své 20leté životnosti. Během Fialovy vlády došlo k prosazení novelizace zákona, která zelený bonus na teplo omezila. Využít jej mohou bioplynové stanice zprovozněné do konce roku 2021, které spalují bioplyn vyrobený nejméně ze 70 % ze statkových hnojiv, vedlejších produktů živočišné výroby a biologicky rozložitelného odpadu (.pdf, str. 6, 10). Zbývajících 30 % musí představovat jiné podporované suroviny, přitom používání technických plodin zakázáno není. Podobná je situace i u zeleného bonusu na elektřinu. V průběhu vlády Petra Fialy bylo mj. rozhodnuto o zkrácení doby životnosti, po kterou mohou bonus využívat modernizované bioplynové stanice, a to z 20 na 15 let. Ani v tomto případě ale legislativa nezakazuje využívání technických plodin.

MPO v letech 2022–2024 vyhlašovalo aukce na provozní podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, které se týkaly modernizovaných bioplynových stanic. Jejich prostřednictvím by bylo možné získat aukční bonus, podle dokumentů na webu ministerstva se ovšem do aukcí na elektřinu z bioplynových stanic nepřihlásil žádný zájemce (vše .pdf). V roce 2025 nakonec ministerstvo aukce pro bioplynové stanice nevypsalo. Jak jsme ale zmínili výše, výkupní ceny elektřiny a zelené bonusy na výrobu tepla i elektřiny stále fungují (.pdf, str. 6; .pdf, str. 3–6), k úplnému ukončení podpory bioplynových stanic využívajících technické plodiny tedy nedošlo.

Závěr

V roce 2022 vláda skutečně zrušila povinnost přimíchávat biosložky do pohonných hmot. V případě bioplynových stanic Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2025 ustoupilo od vypisování aukcí, jejichž prostřednictvím by mohli výrobci získat aukční bonus na elektřinu. Během vlády Petra Fialy také došlo např. ke zkrácení doby, po kterou mohou některé bioplynové stanic využívat zelený bonus na elektřinu. Výkupní ceny i zelené bonusy ale stále fungují a počítá s nimi i návrh cenového výměru pro rok 2026. K výrobě elektřiny i biometanu stále mohou bioplynové stanice používat mj. kukuřici a další plodiny pěstované na orné půdě a čerpat přitom podporu. Využívání těchto „technických plodin“ zcela omezeno nebylo. Z uvedených důvodů proto slib hodnotíme jako částečně splněný.

Před rokem 1993 v Česku vodovody a kanalizace provozovalo celkem 11 státních vodohospodářských podniků (.pdf, str. 5–6). V rámci privatizace na začátku 90. let poté došlo k jejich přetvoření na více menších vodohospodářských společností. Ty z velké většiny začaly vlastnit města a obce, část z nich ale vlastní soukromí majitelé, případně v nich mají vlastnický podíl.

Města a obce svůj vodohospodářský majetek často pronajímají nadnárodním společnostem, které spravují vodovodní potrubí a starají se o úpravu vod. Jejich zisk z distribuce vody tak následně putuje do zahraničí, což bylo v minulosti předmětem kritiky.

V době předchozí vlády Andreje Babiše vznikl na Ministerstvu zemědělství dotační program (.pdf, str. 3, 9) nazvaný „Podpora odkupu a scelování infrastruktury vodovodů a kanalizací“. Konkrétně byl vytvořen s cílem, aby obce a obecní vodohospodářské společnosti mohly čerpat dotace na odkup vlastnických práv k vodohospodářské infrastruktuře (.pdf, str. 1).

K vyhlášení první výzvy pro podávání žádostí o poskytnutí této podpory došlo v lednu 2021 (.pdf), tedy ještě v době, kdy resort zemědělství vedl ministr Babišovy vlády Miroslav Toman (ČSSD, nyní SOCDEM). Ministerstvo tehdy uvedlo, že žádosti bude možné posílat od 15. února 2021 do 30. září 2022, případně do vyčerpání vyčleněné částky, která odpovídala 300 milionům Kč.

V listopadu 2022, tedy už za vlády Petra Fialy, poté Ministerstvo zemědělství v rámci zmíněného programu vyhlásilo druhou výzvu (.pdf). Na svém webu k tomu uvedlo, že žádosti o tyto dotace přijímá od ledna 2023 až do konce září 2025 a žadatelům rozdělí celkem 297 milionů Kč.

Shrnutí

Ministerstvo zemědělství v době úřadování Fialova kabinetu pokračuje v dříve vytvořeném dotačním programu, který má za cíl (.pdf) podporovat odkup vlastnických práv k vodovodům a kanalizacím pro veřejnou potřebu, „a to za účelem dosažení scelení majetku a převedení vlastnických práv pod kontrolu měst a obcí České republiky“. Na podzim 2022 ministerstvo na druhou výzvu v tomto programu vyčlenilo 297 milionů Kč. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako splněný.

Vláda Petra Fialy schválila své původní programové prohlášení v lednu 2022, kdy slibovala, že do konce roku 2022 předloží návrh na ústavní ochranu vody (.pdf, str. 47). V březnu 2023 pak Fialův kabinet své prohlášení aktualizoval a termín splnění tohoto závazku posunul až na rok 2023. Vzhledem k zachování rovnosti v ověřování slibů předchozích vlád budeme nicméně hodnotit původní znění slibu z ledna 2022.

Návrh Fialovy vlády

Návrh na změnu ústavního článku 7 předložilo vládě Ministerstvo životního prostředí v listopadu 2022 (.docx). V dokumentu do tohoto článku přidalo také ochranu vody a půdy a konkrétně navrhovalo znění, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody a půdy, a o ochranu životního prostředí“. Ministerstvo po úpravách v květnu 2023 (.pdf) vypustilo z návrhu ochranu půdy a ponechalo v textu právě jen ochranu vody (.docx).

Podle důvodové zprávy je stávající podoba článku 7 „z hlediska definování státních cílů v oblasti životního prostředí příliš vágní a zcela nedostatečně reflektuje důležitost ochrany životního prostředí, kterou jí současná společnost přikládá“ (.docx, str. 1).

Navrhovaná změna Ústavy se setkala s kritikou. Při meziresortním připomínkovém řízení se proti této úpravě vymezil např. Nejvyšší soud, podle nějž návrh problematiku nikterak neřeší a nepřináší nic nového. Podle Ministerstva pro místní rozvoj návrh neobsahoval aktivní přístup k ochraně vody.

Fialův kabinet návrh schválil 21. června 2023 (.pdf). „Voda je strategickou surovinou, jejíž nedostatek či zhoršená kvalita může mít zásadní dopad na jednotlivce, ale i na celou společnost. Ukotvení ochrany vody do ústavy je nevyhnutelným krokem, ať už kvůli opakujícímu se suchu, nebo znečišťování vodních zdrojů,“ uvedl k návrhu schváleném vládou ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Poslanecké sněmovně pak vláda tento návrh (.pdf) předložila 14. července 2023. Prvním čtením návrh v dolní komoře prošel v březnu 2024, kdy jej poslanci přikázali k projednání několika výborům (.pdf). Kladné stanovisko k návrhu přijal Výbor pro životní prostředí (.pdf) a Stálá komise pro Ústavu České republiky (.pdf), druhé čtení k 1. září 2025 nicméně neproběhlo.

Závěr

Ministerstvo životního prostředí předložilo vládě návrh na změnu ústavního článku 7, který by zavedl ústavní ochranu vody, v listopadu 2022. V květnu 2023 byl text dokumentu ještě upraven, jeho konečnou podobu tak Fialův kabinet schválil až 21. června 2023 a o několik týdnů později jej předložil Poslanecké sněmovně.

Vládě se tedy návrh na ústavní ochranu vody nepodařilo předložit do konce roku 2022, k čemuž se zavázala v původním programovém prohlášení. Návrh ale předložila v roce 2023, tento závazek tak hodnotíme jako částečně splněný.

Velkoplošně chráněná území se v České republice dělí (.pdf, str. 9) na národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO). V současnosti existují čtyři národní parky – NP Šumava, NP Podyjí, NP České Švýcarsko a Krkonošský národní park.

Chráněné krajinné oblasti i národní parky jsou vymezeny zákonem o ochraně přírody a krajiny, přičemž cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů. Zatímco NP se vyhlašují tímto zákonem a jeho případnou novelizací, CHKO vyhlašuje vláda svým nařízením.

NP Křivoklátsko

Křivoklátsko status CHKO získalo už v roce 1978. Proces vyhlášení národního parku měl začít v červnu 2022, starostové místních obcí ale požadovali odklad zahájení, aby se do rozhodování mohlo zapojit nové vedení obcí vzešlé z komunálních voleb, které se pořádaly v září 2022. Původní termín by totiž znamenal, že devadesátidenní lhůta pro vyjádření připomínek by skončila již před volbami.

Ministryně Hubáčková pak v červnu 2022 oznámila, že proces vyhlášení Národního parku Křivoklátsko bude zahájen až v září 2022. Podle jejího vyjádření byly důvodem odkladu stížnosti starostů, že by se projednávání návrhu muselo uskutečnit během léta, kdy „zastupitelstva fungují jen omezeně“, a také v době před blížícími se komunálními volbami (.pdf).

Záměr na vyhlášení NP Křivoklátsko (.pdf) Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo na konci září 2022, kdy začala běžet devadesátidenní lhůta pro zaslání připomínek (.pdf). Národní park dle tohoto záměru měl být na 16 % území stávající chráněné krajinné oblasti. Anna Hubáčková v říjnu 2022 uvedla, že „pokud půjde vše ideálním tempem“, k vyhlášení tohoto národního parku by mohlo dojít do konce roku 2024.

Zmíněná připomínková lhůta skončila v prosinci 2022, ministerstvo mělo o připomínkách rozhodnout do srpna 2023. Petr Hladík coby náměstek v únoru 2023 představil další kroky resortu v procesu vyhlášení národního parku a spolu se starosty dotčených obcí jednal i o přípravě dalších potřebných dokumentů. V dubnu 2023 Hladík řekl, že věří, že se kabinetu Petra Fialy podaří NP Křivoklátsko vyhlásit. V září 2023 potvrdil, že vláda na vyhlášení národního parku v oblasti trvá a Ministerstvo životního prostředí tento krok následně opakovaně hájilo.

V březnu 2024 Ministerstvo životního prostředí zaslalo do mezirezortního připomínkového řízení návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, jejímž cílem bylo vyhlásit nový Národní park Křivoklátsko (.docx). Chystaný národní park měl mít 105 kilometrů čtverečních (.docx, str. 24), jeho orientační vymezení zobrazuje následující mapa.

Na začátku července 2024 ministr životního prostředí Petr Hladík uvedl, že jeho resort se vypořádal s téměř všemi připomínkami k vyhlášení NP Křivoklátsko. Návrh na vyhlášení tohoto národní parku se následně stal součástí obsáhlejšího návrhu novely zákona o ochraně přírody a krajiny (.docx, str. 9, 48–⁠⁠⁠⁠⁠⁠56). Právě tento návrh na začátku prosince 2024 schválila vláda, která tak dala zelenou i vzniku NP. Ve stejné době kabinet návrh předložil Poslanecké sněmovně, kde ale k 1. září 2025 stále čekal na třetí čtení, a dolní komora jej tedy k tomuto datu dosud nepřijala.

NP Soutok

V případě soutoku Moravy a Dyje ministryně Anna Hubáčková už v květnu 2022 připustila, že je možné, že se soutok namísto národního parku stane jen chráněnou krajinnou oblastí. Obdobně se tehdejší ministryně vyjádřila i v červnu 2022, kdy řekla, že vyhlášení CHKO vnímá jako lepší variantu. Nejprve se ale dle ní mělo postupovat cestou vyhlášení maloplošných chráněných území v okolí Hodonína a Lanžhotu. Hubáčková však k červnu 2022 definitivně neoznámila, ke které variantě ochrany se kloní více.

Lepší ochranu oblasti soutoku Moravy a Dyje požadovali i místní obyvatelé, kteří v polovině roku 2022 sepsali petici a předali ji tehdejší ministryni Hubáčkové. Resort na ni reagoval v červnu 2022 a rozhodl, že má Agentura ochrany přírody a krajiny připravit návrh záměru pro vyhlášení CHKO Soutok. Tento návrh měl být připraven tak, aby v průběhu roku 2023 mohl být zahájen proces samotného vyhlášení CHKO.

V aktualizovaném programovém prohlášení z března 2023 kabinet Petra Fialy upustil od záměru vyhlásit Národní park Soutok a počítal pouze s přípravou podkladů pro jeho budoucí vyhlášení. Ministerstvo životního prostředí v březnu 2023 oznámilo, že se oblast Soutoku stane chráněnou krajinnou oblastí. Nynější ministr Petr Hladík v té době oznámil, že by k vyhlášení CHKO mělo dojít přibližně v polovině roku 2024.

Na konci srpna 2023 resort životního prostředí zahájil oficiální proces vyhlášení CHKO Soutok (.pdf). Ministerstvo následně vyhodnocovalo připomínky, jejichž analýzu dokončilo v lednu 2024. Připomínek bylo podle resortu zhruba 1 700 a jejich obsah se v drtivé většině opakoval. Unikátních připomínek bylo dle ministerstva jen osm. Vzhledem k těmto připomínkám ministerstvo očekávalo, že k vyhlášení CHKO Soutok dojde nejdříve k 1. lednu 2025.

Vláda vznik CHKO Soutok nakonec schválila v lednu 2025. Na základě vládního nařízení se toto místo stalo 27. chráněnou krajinnou oblastí od 1. července. Podle tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí se tato změna neměla dotknout běžného života tamních obyvatel, protože v oblasti velké 125 km², na které se CHKO rozkládá, nejsou zahrnuty žádné vesnice ani města. 

Proti zřízení CHKO se postavila skupina poslanců opozičního hnutí ANO a k Ústavnímu soudu (ÚS) podala návrh na zrušení nařízení vlády, jímž došlo k vyhlášení CHKO (.pdf). ÚS o tomto návrhu k 1. září 2025 nerozhodl.

Závěr

S vyhlášením Národního parku Soutok aktualizované programové prohlášení již nepočítalo. Vláda se v něm zavázala pouze k přípravě podkladů pro jeho budoucí vyhlášení. Namísto toho k 1. červenci 2025 vznikla jen CHKO Soutok. Návrh novely zákona, jejíž součástí je vznik NP Křivoklátsko, k 1. září 2025 v Poslanecké sněmovně čekal na třetí čtení. K jejímu schválení a vzniku národního parku tedy nedošlo. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako porušený. 

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení přislíbila (.pdf, str. 48), že přispěje k rehabilitaci fotovoltaiky, neboť ji považuje za klíčový obnovitelný zdroj (str. 9).

Střešní fotovoltaická zařízení pro rodinné a bytové domy jsou podporována formou dotace z dotačního programu Nová zelená úsporám (NZÚ). Jeho hlavním cílem je podle Státního fondu životního prostředí „zlepšit stav životního prostředí snížením produkce emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů (především emisí CO2).“ Dotace z tohoto programu nejsou omezeny jen na fotovoltaická zařízení – je možné získat podporu také např. na zateplení rodinných a bytových domů, akumulační nádrže na zachytávání dešťové vody, zelené střechy, využívání tepla z odpadní vody nebo pořízení a instalaci dobíjecích stanic pro osobní vozidla.

Podle dat Ministerstva životního prostředí (MŽP) bylo v rámci programu Nová zelená úsporám od ledna do listopadu 2022 podáno asi 48 tisíc žádostí (.pdf, str. 11) o dotaci na fotovoltaiku. Z nich bylo necelých 47 tisíc schváleno, a vláda tak ke konci roku 2022 dosáhla takřka poloviny svého cíle z programového prohlášení.

MŽP vydalo aktualizovaný přehled v červnu 2023 (.pdf), kde uvedlo, že v rámci programu Nová zelená úsporám schválilo celkem cca 94 tisíc žádostí o podporu fotovoltaické elektrárny. Ministr resortu Petr Hladík (KDU-ČSL) na začátku roku 2024 zmínil, že jen za samotný rok 2023 bylo schváleno přes 71 tisíc žádostí o dotaci fotovoltaiky. Během let 2022 a 2023 jich dle MŽP mělo být schváleno zhruba 118 tisíc.

Ministr Hladík následně v listopadu 2024 uvedl, že resort podpořil už přibližně 201 tisíc fotovoltaik. Tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí nám dříve s odvoláním na údaje Státního fondu životního prostředí sdělila, že od ledna 2022 do poloviny března 2025 bylo schváleno celkem 218 124 žádostí o podporu fotovoltaik. Na tiskové konferenci MŽP z konce června pak zaznělo, že program NZÚ za celou dobu své existence podpořil dohromady 240 tisíc fotovoltaik. Z toho důvodu hodnotíme slib jako splněný.

Alianční závazek 

Závazek států NATO přispívat na obranu nejméně 2 % hrubého domácího produktu (HDP) pochází z roku 2006, kdy jej odsouhlasili ministři obrany členských zemí Aliance. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 nicméně řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6).

V roce 2014 na summitu NATO ve Walesu poté čelní představitelé členských zemí Severoatlantické aliance platnost a aktuálnost zmíněného závazku potvrdili. Dohodli se tehdy také na třech bodech, kterými se mají řídit státy, které ještě závazek neplní. Konkrétně dané země přislíbily, že zastaví případný další pokles výdajů na obranu, budou usilovat o reálné navyšování obranných výdajů v poměru k HDP a o naplnění závazku do deseti let, tedy roku 2024. 

V červnu 2021 vláda Andreje Babiše avizovala, že příslib 2 % HDP na obranu nebude schopna splnit. V tehdejším návrhu rozpočtu na rok 2022 a v předběžném plánu na další roky konkrétně počítala s tím, že výdaje na obranu v roce 2024 nepřekročí 1,5 % HDP.

Navyšování výdajů

Zmíněný návrh rozpočtu na rok 2022, který připravila Babišova vláda, počítal s výdaji na obranu ve výši přibližně 93,5 miliard korun (.pdf, str. 8, 159 z 530), což představovalo 1,45 % HDP. Sněmovna, tehdy již v novém složení vzešlém z voleb z října 2021, nicméně daný návrh rozpočtu neschválila. 

Kabinet Petra Fialy na začátku února 2022 schválil svůj návrh státního rozpočtu na rok 2022, a to s nižším celkovým deficitem a nižšími výdaji na obranu ve výši 88,1 mld. Kč (.pdf, str. 8 z 534). Poslanecká sněmovna pak v březnu 2022, tedy už po začátku ruské invaze na Ukrajinu, návrh odsouhlasila v upravené podobě, ve které kvůli tomuto konfliktu nakonec Ministerstvu obrany navýšila finance o jednu miliardu korun na 89,1 mld. Kč. Celkově tak tato rozpočtovaná částka v roce 2022 odpovídala 1,35 % HDP a stejné byly i konečné výdaje (.xlsx). Jak ukazuje graf níže, v porovnání s výdaji z roku 2021 ve výši 1,39 % HDP se dle dat ministerstva i Severoatlantické aliance jednalo se o meziroční pokles.

Premiér Petr Fiala (ODS) už v březnu 2022 na summitu EU ve francouzském Versailles označil alianční závazek za „absolutní nezbytnost“. V září stejného roku pak vláda ve Sněmovně předložila návrh státního rozpočtu na rok 2023, podle jehož schváleného znění měly výdaje Ministerstva obrany odpovídat 111,8 mld. Kč (.pdf, str. 7, 154 z 516), tedy 1,53 % HDP (.xlsx). Konečné výdaje za rok 2023 nakonec podle státního závěrečného účtu činily přibližně 100,7 mld. Kč (.pdf, str. 9), což dle resortu obrany odpovídalo 1,37 % HDP (.xlsx).

Data o výši výdajů na obranu v poměru k HDP, které uvádí Ministerstvo obrany, se nicméně drobně liší od dat Severoatlantické aliance. Rozdíl je zjevně způsobený odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1).

Legislativní ukotvení 

Vláda Petra Fialy na začátku roku 2023 schválila návrh (.pdf) zákona, který dle tiskové zprávy Ministerstva financí „garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP“, přičemž této hranice se mělo dosáhnout od roku 2024 (.pdf, str. 23). 

Poslanecké sněmovně vláda tento návrh předložila v lednu 2023. Poslanci jej ve třetím čtení schválili v dubnu 2023 (.pdf), kdy se proti jeho přijetí vymezilo pouze hnutí SPD. Poté návrh schválil i Senát a v červnu 2023 jej podepsal prezident Petr Pavel, a celý zákon tak byl vyhlášen ve Sbírce zákonů s účinností od 1. července 2023.

V praxi pak toto legislativní ukotvení 2% závazku funguje tak, že vláda při přípravě rozpočtu musí na obranu vyčlenit částku odpovídající minimálně 2 % HDP. Podle vyjádření Ministerstva obrany poté poslanci při projednávání a schvalování rozpočtu ve Sněmovně nebudou moct výdaje pod tato 2 % snížit. 

Toto pravidlo, které by se vztahovalo přímo na Sněmovnu, ale vládní návrh do zákona výslovně nevložil (.pdf). To dříve kritizoval např. Nejvyšší kontrolní úřad (.docx, str. 1), který uvedl, že „návrh zákona představuje pouze nevymahatelný politický závazek“, protože nezaručuje, že obranný rozpočet bude skutečně nakonec dosahovat 2 % HDP. Podle úřadu totiž bude záležet na dolní komoře, jestli rozpočet schválí ve verzi navržené vládou. Ústavní právník Jan Kudrna k tomu v odborném časopise Vojenské rozhledy, který vydává Ministerstvo obrany, naopak napsal, že porušení tohoto pravidla ze strany Sněmovny by znamenalo porušení ústavnosti.

Rozpočet na rok 2024

V září 2023 Fialův kabinet schválil návrh rozpočtu na rok 2024, ve kterém pro Ministerstvo obrany vyčlenil výdaje ve výši 151,2 mld. Kč (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. Správě státních hmotných rezerv, Ministerstva zahraničních věcí, nebo Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost) se jednalo o 159,8 mld. Kč. Poslanecká sněmovna tento návrh rozpočtu na rok 2024 schválila v listopadu 2023 a prezident rozpočet podepsal v prosinci téhož roku.

Podle pokladního plnění státního rozpočtu pro rok 2024 vynaložila nakonec Česká republika na obranu ještě více peněz (.pdf, str. 6). Vyčerpat se podařilo 166,8 mld. Kč, z nichž 159 mld. vynaložilo přímo Ministerstvo obrany (.pdf, str. 10 ze 73). Částka 166,8 mld. Kč přitom odpovídá 2,08 % HDP –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stejné číslo uvádí ve své výroční zprávě také Severoatlantická aliance (.pdf, str. 56).

Rozpočet na rok 2025

Pro rok 2025 vláda v rozpočtu počítala s celkovými výdaji na obranu ve výši 160,8 mld. Kč (.pdf, str. 2). Z toho 154,4 mld. Kč připadá přímo na Ministerstvo obrany a zbytek je alokován jiným státním institucím (.pdf, str. 17, 149 z 358). Vláda rozpočet schvalovala v září 2024, kdy tehdy aktuální makroekonomické predikce Ministerstva financí předpovídala, že dvě procenta HDP by v roce 2025 odpovídala přibližně 167,86 mld. Kč (.pdf, str. 3).

Podle pozdější makroekonomické predikce ze srpna 2025 by dvě procenta HDP v roce 2025 odpovídala přibližně 169,08 mld. Kč (.pdf, str. 3), což je zhruba o 8 mld. více, než kolik na obranu vyčlenil státní rozpočet. O tom, že plánované výdaje na splnění aliančního závazku nestačí, informovala už v únoru Česká televize, která obdobnou informaci přinesla i v červenci 2025.

Podle vyjádření premiéra Petra Fialy i ministra financí Zbyňka Stanjury (oba ODS) plánuje vláda navýšit rozpočet ministerstva obrany do konce roku tak, aby dvou procent HDP nakonec dosáhl. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) v červenci 2025 uvedla, že navýšení výdajů na úroveň závazku vůči NATO by mohl zajistit plánovaný nákup tanků Leopard.

Kabinet k 1. září 2025 nicméně obranný rozpočet neupravil. Na začátku března pouze rozhodl o tom, že se obranné výdaje budou od roku 2026 postupně zvyšovat o 0,2 % ročně tak, aby Česko v roce 2030 na obranu vynakládalo minimálně tři procenta HDP (.pdf).

Závěr

V porovnání s rokem 2021, kdy ještě vládl kabinet Andreje Babiše, vláda Petra Fialy v roce 2022 výdaje na obranu meziročně snížila z 1,39 % HDP na 1,35 %. Konečné výdaje na obranu v roce 2023 podle závěrečného účtu dosáhly 100,7 miliard Kč, což odpovídalo 1,37 % HDP.

Fialův kabinet v lednu 2023 schválil zákon, který legislativně ukotvil, aby vláda v návrhu státního rozpočtu vždy musela stanovit výdaje na obranu nejméně ve výši 2 % HDP, což odpovídá závazku států NATO. Návrh poté schválila i Poslanecká sněmovna a po podpisu prezidentem byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Vláda tak již od roku 2024 musí na obranu alokovat nejméně 2 % HDP. 

To vláda potvrdila při návrhu rozpočtu na rok 2024, během kterého šlo na obranu 166,8 mld. Kč, z nichž 159 mld. vynaložilo přímo Ministerstvo obrany. Celkové obranné výdaje podle dat Ministerstva financí a NATO v roce 2024 odpovídaly 2,08 % HDP.

Pro rok 2025 vláda Ministerstvu obrany přidělila 154,4 mld. Kč, přičemž celkové výdaje na obranu mají dle státního rozpočtu činit 160,8 mld. Kč. Tato částka ale podle odhadovaného HDP ke splnění 2% aliančního závazku nestačí, jelikož podle makroekonomické predikce resortu financí z dubna 2025 by tato hranice odpovídala cca 167,82 mld. Kč. Fialův kabinet k 1. září 2025 obranný rozpočet neupravil, a slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

V oblasti obrany se vláda jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 29) z ledna 2022, tak v aktualizovaném prohlášení (.pdf, str. 29) z března 2023 zavázala aktualizovat do roku 2023 strategické dokumenty, jako jsou Obranná strategie, Koncepce výstavby Armády ČR a také některé další dokumenty.

Přehled strategických dokumentů

Současné i minulé verze všech strategických dokumentů ČR jsou k nalezení na webových stránkách Ministerstva obrany. Dokumenty plní různé funkce v oblasti zajišťování a řízení obrany a bezpečnosti země a podle Ministerstva obrany jsou to např. Obranná strategie ČR, Koncepce výstavby Armády ČR nebo Bezpečnostní strategie ČR.

Obranná strategie ČR (.pdf) byla před nástupem vlády Petra Fialy naposledy aktualizovaná v roce 2017. Tento dokument určuje rozvoj obranyschopnosti země, včetně způsobilosti a kapacit ozbrojených sil. Dále vytváří podmínky pro zlepšení bezpečnosti občanů, samosprávy a orgánů státu (.pdf, str. 3 z 16).

Koncepce výstavby Armády ČR 2030 (.pdf) je dalším strategickým dokumentem, který vláda zmiňuje ve svém programovém prohlášení. Tato desetiletá vize byla před jmenováním Fialovy vlády naposledy projednána a schválena v roce 2019. Dokument se podle tehdejšího náčelníka Generálního štábu Aleše Opaty soustředil především na armádu a posílení její akceschopnosti, efektivity a flexibility, s čímž souvisí i modernizace armády a příprava na asymetrické a hybridní hrozby (.pdf, str. 5).

Mezi další strategické dokumenty Ministerstvo řadí i Bezpečnostní strategii ČR, která byla před nástupem Fialova kabinetu naposledy přepracována v roce 2015. Tento strategický dokument je „základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR“, jelikož stanovuje „základní hodnoty, zájmy, přístupy, ambice a nástroje“ státu pro zabezpečení republiky (.pdf, str. 5). Bezpečnostní strategie je ústředním strategickým dokumentem Ministerstva zahraničí, na nějž navazují ostatní zmiňované dokumenty, které zhotovuje Ministerstvo obrany.

V roce 2019 byl naposledy aktualizován také Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 (.pdf). Tento dokument, jak již název napovídá, se soustředí na dlouholetý plán Ministerstva obrany, který „stanovuje základní směry pro rozvoj vojenských schopností a vytváří rámec pro aktualizaci Koncepce výstavby AČR (…) a další koncepční materiály“ (.pdf, str. 7 z 36).

Kroky vlády k naplnění slibu

Práce na strategických dokumentech začala na podzim 2022. Tehdejší vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany Jan Jireš označil změny ve strategických dokumentech za „národní strategickou revizi“, která měla mimo jiné navazovat na strategickou koncepci NATO (.pdf) přijatou v červnu 2022 v Madridu. Změny ve strategických dokumentech týkajících se bezpečnosti země urychlila také válka na Ukrajině.

Novou Bezpečnostní strategii ČR (.pdf) vláda Petra Fialy schválila v červnu 2023. Aktualizovaný dokument podle tiskové zprávy Ministerstva zahraničí především zdůrazňuje význam členství v NATO a EU pro bezpečnost Česka. Strategie také poukazuje na bezpečnostní hrozby spojené s Ruskem a Čínou – v dokumentu např. stojí, že „Rusko a Čínu spojuje zájem oslabit vliv a jednotu demokratických zemí“ (.pdf, str. 4 z 21). Dokument také označuje Rusko za „největší bezprostřední i dlouhodobou přímou hrozbou evropské bezpečnosti a mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech“ (str. 8 z 21).

V říjnu 2023 Fialův kabinet schválil novou Obrannou strategii ČR (.pdf). Ministerstvo obrany k tomu uvedlo, že hlavním důvodem vzniku nové Obranné strategie bylo „zásadní zhoršení bezpečnostního prostředí, na nějž musí Česká republika i její ozbrojené síly reagovat“. Dokument navazuje na Bezpečnostní strategii mj. v tom, že Rusko zdůrazňuje jako nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost Česka a jeho spojenců (.pdf, str. 5 z 23). Za hlavní úkol obranné politiky pak nová strategie považuje přípravu na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem (str. 5 a 9 z 23).

V prosinci 2023 schválila vláda Petra Fialy také novou Koncepci výstavby Armády ČR 2035 (.pdf). Podle Ministerstva obrany dokument definuje směřování a rozvoj armády, a tedy to, jak by měla vypadat v roce 2035. Mezi lety 2024 až 2030 se armáda podle koncepce zaměří především na zvýšení schopnosti vedení konfliktu vysoké intenzity a modernizaci výzbroje. Mezi lety 2031 až 2035 pak má armáda v plánu dokončit integraci nově pořízené výzbroje a rozvíjet schopnost využít nové technologie (.pdf, str. 25).

Kromě toho Ministerstvo obrany v únoru 2024 publikovalo Vizi budoucího válčení AČR po roce 2040 (.pdf). Dokument představuje „vizi AČR o způsobu vedení budoucích operací a z toho vyplývajících požadavků na vojenské schopnosti v období po roce 2040“ (str. 5 z 20). Podle této strategie nemá česká armáda předpoklady pro to, aby měla v konfliktu materiální převahu, a musí se proto soustředit na získání technologické nadvlády.

Na začátku roku 2025 Fialův kabinet schválil aktualizovanou Koncepci přípravy občanů k obraně státu 2025–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2030 (.pdf), která nahrazuje dřívější koncepci pro roky 2019 až 2024 (.pdf). Tento dokument je jedním z nástrojů implementace výše zmíněné Obranné strategie a jeho cílem je postupně koordinovat přípravu k obraně a rozšířit ji na celou společnost (.pdf, str. 5 z 32).

Závěrečné hodnocení

Vláda v roce 2023 aktualizovala strategické dokumenty vyjmenované ve slibu – v říjnu 2023 schválila novou Obrannou strategii a v prosinci 2023 novou Koncepci výstavby Armády ČR. Mimoto v roce 2023 schválila také novou Bezpečnostní strategii ČR. Slib tak hodnotíme jako splněný.

Vláda Petra Fialy slíbila posílit (.pdf, str. 29) své pravomoci při rozhodování o vyslání vojáků do zahraničí, např. za účelem osvobození českých občanů, nebo o účasti armády na zahraničních operacích v rámci Sil velmi vysoké pohotovosti NATO (v angličtině Very High Readiness Joint Task Force). Tyto mnohonárodnostní speciální jednotky, které byly součástí Sil rychlé reakce NATO, fungovaly do léta 2024 a sloužily k rychlé reakci na různé druhy bezpečnostních hrozeb pro členské státy Severoatlantické aliance. V červenci 2024 je nahradily (.pdf, str. 6) Spojenecké reakční síly.

Současný článek 43 Ústavy ČR

Podmínky vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území státu (spolu např. s vyhlášením válečného stavu) jsou uvedeny v článku 43 Ústavy ČR. Dosavadní znění neumožňuje vládě rychlé vyslání vojáků do zahraničí například za účelem osvobození českých občanů. To měla slíbená ústavní novela změnit.

V současné době může vláda vyslat české vojáky do zahraničí bez předchozího parlamentního souhlasu na nejvýše 60 dnů ve třech různých případech: při plnění závazků plynoucích z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. Pokud takovou akci do zmíněných 60 dnů Parlament neodsouhlasí, musí se vojáci vrátit. Parlament může také vládní rozhodnutí zrušit ještě před vypršením 60denní lhůty, jestliže se na tom usnese alespoň jedna jeho komora hlasy nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Novela zákona

Návrh ústavní novely, která obsahuje úpravy současného znění článku 43 (.pdf), kabinet Petra Fialy předložil ve Sněmovně v červnu 2022. Vláda navrhla, aby Parlament nemusel schvalovat vyslání vojáků do zahraničí na nejvýše 60 dnů ani v případě zajištění ochrany „života a zdraví“ či v případě „ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). 

Jako příklad, proč je vhodné doplnit čtvrtý případ vyslání vojáků bez souhlasu Parlamentu, vláda v důvodové zprávě uvádí (.pdf, str. 4) mj. situaci, kdy bylo nutné evakuovat české občany z Afghánistánu v srpnu 2021. Při evakuaci občanů dalších zemí a místních spolupracovníků NATO tehdy Aliance využila právě Síly rychlé reakce NATO, které pomáhaly přesunout tyto lidi na stanoviště v Německu či Kosovu. Podle dosavadních pravidel musí mít vláda k vyslání vojáků do zahraničí v takovém případě souhlas Parlamentu. Svůj návrh vláda také odůvodňovala tím, že novela umožní rychlé vyslání vojáků do ciziny za účelem poskytování pomoci uprchlíkům nebo poskytování zdravotnické pomoci obyvatelstvu v případě pandemií (.pdf, str. 7, 9).

Celkově vládní návrh pozměňuje odstavce 3 až 5 zmíněného ústavního článku 43 (.pdf, str. 1) a mění formulace ohledně potřeby souhlasu Parlamentu k vysílání českých ozbrojených sil do zahraničí a k pobytu zahraničních jednotek na území ČR. V navrhovaném znění by Parlament musel vždy vyslovit souhlas s dlouhodobým vysláním ozbrojených sil ČR do zahraničí, pokud se nejedná o čtyři výše zmiňované případy vyslání vojáků na dobu nepřesahující 60 dní (.pdf, str. 1).

Návrh také zpřesňuje některé formulace v Ústavě ČR a oproti současnému znění jasněji vymezuje, že vláda může bez souhlasu Parlamentu udělit zahraničním ozbrojeným silám povolení k průjezdům a přeletům přes území ČR (.pdf, str. 1, 14–15). Stejně tak návrh novely upřesňuje, že vláda bez souhlasů komor Parlamentu rozhoduje o účasti českých ozbrojených jednotek na vojenském výcviku v zahraničí nebo naopak o účasti zahraničních ozbrojených sil na vojenských cvičeních na území ČR (.pdf, str. 1). 

Současný návrh tedy rozšiřuje okruh vymezených případů, kdy může vláda na maximálně 60 dní bez předchozího parlamentního souhlasu vyslat vojáky mimo české území.

Legislativní proces

Vláda návrh novely ústavního zákona schválila na svém jednání v červnu 2022 (.pdf) a ve stejný den jej předložila Poslanecké sněmovně. První čtení v dolní komoře proběhlo v lednu 2023, poté byl návrh přikázán k projednání Ústavně-právnímu výboru, Výboru pro obranu a také Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky (.pdf). Druhé čtení k 1. září 2025 neproběhlo.

V minulosti byly ve Sněmovně předloženy i další návrhy na úpravu pravomocí vlády ve vysílání vojáků do zahraničí (.pdf, str. 4). První z nich podala v době působení vlády Bohuslava Sobotky v roce 2016 skupina poslanců, mezi nimiž byl i tehdejší ministr obrany za hnutí ANO Martin Stropnický. Druhým byl návrh z roku 2019, který předložili poslanci ODS, ANO, ČSSD, KDU-ČSL a STAN. Mezi předkladateli byl i tehdejší premiér Andrej Babiš. Ani jeden návrh však dolní komora neschválila.

Závěr

Kabinet Petra Fialy Poslanecké sněmovně předložil ústavní novelu, která se týká vysílání vojáků do zahraničí, v červnu 2022. Návrh novely dává české vládě možnost flexibilněji rozhodovat o vyslání vojáků bez souhlasu Parlamentu, a to například v případě vyslání vojáků za účelem osvobození českých občanů nebo v případě, kdy jde o zapojení do aliančních Sil rychlé reakce za účelem ochrany lidského života a zdraví. Ačkoliv návrh k 1. září 2025 neprojednala Poslanecká sněmovna, a Parlament jej tedy neschválil, slib vzhledem k předložení návrhu do konce roku 2022 hodnotíme jako splněný.

Vláda Petra Fialy se ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 33) zavázala do konce roku 2023 vytvořit nový zákon, který by upravoval fungování soukromých bezpečnostních agentur. V aktualizované verzi prohlášení (.pdf, str. 33) poté Fialův kabinet vynechal zmínku o zhotovení návrhu do konce roku 2023. Tak jako ostatní sliby nicméně budeme i tento závazek hodnotit v jeho původní podobě z ledna 2022.

Situace v České republice

V České republice jako v jedné z posledních zemí v Evropě chybí zákon, který by upravoval činnost soukromých bezpečnostních agentur. Dosud je jejich činnost upravována pouze živnostenským zákonem, který stanovuje jen obecné podmínky pro vstup do podnikání v této oblasti.

Není ani zmapováno to, kolik přesně bezpečnostních agentur na českém trhu operuje. Údaje Ministerstva průmyslu a obchodu dříve mluvily o přibližně 14 000 subjektů, kdežto Český statistický úřad (ČSÚ) uvedl, že v oblasti podniká 6 500 agentur. Podle ČSÚ bylo navíc ke květnu 2023 pouze 3 200 subjektů stále aktivních. Naopak důvodová zpráva návrhu zákona o bezpečnostní činnosti z roku 2022 zmiňuje téměř 15 000 subjektů (.docx, str. 8).

V minulosti proběhlo několik pokusů o přijetí zákona upravujícího bezpečnostní činnost soukromých agentur. Jedním z nich byl např. návrh zákona za vlády Petra Nečase v roce 2011. V programovém prohlášení (.pdf, str. 48) ho měla i následná vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), ovšem tehdejší návrh zákona se do konce vládního období nestihl projednat. Poslední z pokusů učinila vláda Andreje Babiše, která návrh zákona schválila v roce 2020. Tento návrh rozlišoval šest typů soukromé bezpečnostní činnosti, na základě kterých by byl přiřazován určitý druh licence. Ani tento návrh však výsledně neuspěl.

Návrh Fialovy vlády

Již zmiňovaný návrh zákona o bezpečnostní činnosti, který činnost soukromých bezpečnostních služeb upravuje, odeslalo Ministerstvo vnitra do připomínkového řízení v červenci 2022. Připomínkové řízení již bylo ukončeno, Fialův kabinet však návrh do 1. září 2025 neprojednal, a ani jej tedy nepředložil Poslanecké sněmovně. 

Návrh (.docx) např. předpokládá, že firmy, které budou chtít podnikat v oblasti bezpečnosti, podstoupí bezpečnostní prověrku, aby z působení na trhu byli vyloučeni podnikatelé, kteří mají vazby na český či zahraniční organizovaný zločin nebo jejich podnikání probíhá v tzv. šedé zóně ekonomiky (.docx, str. 2).

Podle návrhu by firmy, které v oboru podnikají, nově potřebovaly kromě prověrky i licenci (.docx, str. 4–5) od Ministerstva vnitra. Návrh počítá se zavedením sedmi druhů licencí, které by se lišily podle druhu vykonávané činnosti – jednalo by se např. o ochranu osoby či majetku, službu soukromého detektiva, převoz hotovosti či bezpečnostní poradenství (str. 4).

Dokončení návrhu se nicméně v roce 2023 zaseklo. Hana Malá z tiskového oddělení resortu vnitra serveru iDNES.cz v dubnu 2023 řekla, že „Ministerstvo vnitra bude na přípravě příslušného zákona nadále pracovat. V případě samostatného oddělení soukromých bezpečnostních služeb se jedná pouze o organizační změnu s cílem zefektivnění agend ministerstva.“ Oddělení, které mělo přípravu návrhu zákona na starosti, z něhož se měl podle iDNES.cz v případě přijetí zákona stát úřad a jež by udělovalo zmíněné licence, bylo navíc ze strany ministerstva zrušeno.

Koncem května 2023 pak ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) návrh zákona odložil, a to až na konec roku 2024, byť byl podle informací Práva k uvedenému datu zákon „prakticky hotový“ a už zbývalo „vypořádat několik připomínek k ekonomickým dopadům jeho přijetí.“ Předseda bezpečnostní sekce Hospodářské komory Václav Nepraš sdělil Právu, že by podle něj mohl hrát roli v prodlužování projednání zákona lobbing.

Ani do konce roku 2024 nebyl návrh zákona pro jednání vlády připraven. Vláda v září 2024 pouze vzala na vědomi (.pdf) nelegislativní materiál Ministerstva vnitra (.pdf, str. 1) s názvem Soukromé bezpečnostní služby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aktuální problémy a jejich možná řešení, který nastiňuje možné cesty, jak oblast soukromých bezpečnostních agentur upravit a legislativně ošetřit.

Shrnutí

Ministerstvo vnitra návrh zákona o bezpečnostní činnosti, který legislativně upravuje fungování soukromých bezpečnostních agentur, odeslalo do připomínkového řízení v létě 2022. K 1. září 2025 ale Fialův kabinet návrh neprojednal, a do konce roku 2023 jej tedy ani nemohl prosadit. Slib proto hodnotíme jako porušený.

Do kategorie pedagogických pracovníků podle zákona patří kromě učitelů například také asistenti pedagoga, školní psychologové atd. Vedle nich se pak rozlišují také nepedagogičtí zaměstnanci ve školství, mezi které se řadí školníci, kuchaři, uklízeči, hospodáři, správci IT apod. 

V rámci našeho odůvodnění se zaměřujeme na pedagogické pracovníky v regionálním školství, tedy v mateřských školách a na základních, středních a vyšších odborných školách, v tomto případě zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), kraji a obcemi (.pdf, str. 1). Naše analýza nezahrnuje vývoj platů pracovníků vysokých škol, kteří tvoří samostatnou kategorii.

Platy pedagogických pracovníků upravuje školský zákon. Podle něj MŠMT stanovuje, jaký objem finančních prostředků daná škola ročně dostane na tarifní část platů pedagogických pracovníků, příplatky a odměny. Dané tarify je možné nalézt ve vládním nařízení o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách.

Původní návrh novely

Vláda Petra Fialy v srpnu 2022 schválila návrh novelizace školského zákona. Dokument obsahoval ustanovení (.pdf, str. 17–18), podle kterého by se stanovovaly celkové prostředky určené na platy pedagogických pracovníků pro danou školu. Jejich výše přitom měla být taková, aby plat jednoho pedagogického pracovníka v průměru odpovídal „nejméně 1,404násobku“ průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství „za předminulý kalendářní rok“.

To podle důvodové zprávy k návrhu (.pdf, str. 44–45) mělo odpovídat 130 % předpokládané průměrné mzdy v roce, kdy se platy aktuálně vyplácejí. Výpočet vycházel z toho, že v letech 2010–2022 rostla průměrná hrubá mzda v národním hospodářství v průměru o 4 % ročně. Český statistický úřad přitom údaje o průměrných mzdách zveřejňuje se zpožděním, na začátku roku jsou tak obvykle k dispozici právě jen data za předminulý rok.

Není 130 % jako 130 %

Uvedený vládní návrh prošel v prosinci 2022 prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Ve třetím čtení pak Sněmovna novelu schválila v dubnu 2023. Součástí schváleného návrhu byl ovšem i pozměňovací návrh (.pdf, str. 6) Marka Výborného, kterým došlo ke dvěma změnám.

Zaprvé se ukotvení platu nově začalo vztahovat jen na učitele, nikoli na všechny pedagogické pracovníky (tato změna reflektovala aktualizaci programového prohlášení, kterou vláda provedla na začátku března 2023). Zároveň se změnila věta, podle níž původně měl plat jednoho učitele odpovídat v průměru 1,404násobku průměrné mzdy za předminulý rok (.pdf, str. 17–18, 44). Místo toho návrh přikázal ministerstvu nastavit koeficienty tak, aby plat učitelů vyšel na 130 % průměrné mzdy (.pdf, str. 6) – bez určení roku, ze kterého má údaj o průměrné mzdě vycházet.

Jak v této souvislosti později upozornila Pedagogická komora, tato formulace dovoluje ministerstvu použít průměrnou mzdu z jakéhokoliv roku, například z roku předminulého. V takovém případě by už nemusel plat učitele v průměru odpovídat 130 % průměrné mzdy v daném roce, protože ta se zpravidla zvyšuje.

Pro výše zmíněný pozměňovací návrh hlasovaly všechny tehdejší vládní strany. Proti návrhu se postavila pouze většina poslanců z hnutí ANO a další opoziční hnutí SPD se hlasování zdrželo.

Návrh novely zákona v této pozměněné podobě putoval do Senátu, který jej následně schválil (.pdf). V doprovodném usnesení ale požadoval (.pdf, str. 1), aby MŠMT zajistilo, že průměrný plat učitele bude dosahovat 130 % průměrné mzdy predikované pro aktuální rok.

Po podpisu prezidentem republiky byla novela v červnu 2023 vyhlášena ve Sbírce zákonů. Popisované ustanovení, které ukotvuje průměrný plat učitele na „130 % průměrné mzdy“, vstoupilo v účinnost v lednu 2024.

Platy v roce 2024

Obavy Pedagogické komory, že stát bude chtít při výpočtu použít starší, a tím pádem nižší hodnotu průměrné mzdy, se později naplnily. Už v září a v říjnu 2023 totiž ministr školství Mikuláš Bek (STAN) uváděl, že se platy učitelů pro rok 2024 budou odvozovat z průměrné mzdy roku 2022. To později potvrdil i návrh státního rozpočtu na rok 2024, ve kterém stojí, že se výpočet platu učitelů bude odvozovat od údajů ČSÚ právě za předminulý kalendářní rok (.pdf, str. 133 z 358). Průměrná mzda za rok 2022 dle tehdy dostupných dat ČSÚ (.pdf, str. 6) dosáhla 40 317 Kč (ČSÚ později údaje dále aktualizoval). Na základě zmíněné částky Ministerstvo školství uvádělo, že by se dle jeho propočtů měl průměrný učitelský plat v roce 2024 dostat na 52 412 Kč (.pdf, str. 2). 

Ministerstvo financí přitom ve své makroekonomické predikci z dubna 2024 předpokládalo, že průměrná mzda bude v roce 2024 v ČR odpovídat 46 106 Kč (.pdf, str. 37). Zmíněných 52 412 Kč by tak představovalo jen 114 % z této predikované průměrné mzdy. Podle Ministerstva školství byl však průměrný učitelský plat pro rok 2024 nakonec nižší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně 50 485 Kč (.xslx, list 3.2c). Průměrná mzda za celý rok přitom podle ČSÚ činila 45 899 Kč. Platy učitelů tak odpovídaly pouze 110 % průměrné mzdy.

Vývoj platů ve školství

Platové tarify stanovuje vládní nařízení č. 341/2017 Sb., které vláda Petra Fialy od svého nástupu upravila celkem pětkrát. Některé změny se týkaly i navýšení tarifů pedagogických pracovníků, konkrétně se od ledna 2022 z rozhodnutí vlády zvýšily původní platové tarify o 2 % a od roku 2025 se zvedly o 7 %. Výši platů pedagogických pracovníků má tedy vláda možnost ovlivňovat i tímto způsobem, ne jen přímo novelou zákona.

Podívejme se nyní na vývoj celkových platů pedagogických pracovníků i učitelů v poměru k průměrné hrubé mzdě. Informace o průměrných platech v regionálním školství lze nalézt na webu MŠMT. Podle těchto dat v roce 2021, tedy na konci vlády Andreje Babiše, průměrný plat pedagogických pracovníků odpovídal 117,6 % průměrné hrubé mzdy za rok 2021. Po nástupu vlády Petra Fialy došlo v roce 2022 k poklesu na 113,1 %, v roce 2023 na 108,7 % a v roce 2024 dále na 102,2 %. Pokles lze pozorovat i u platů samotných učitelů, které se ze 125 % průměrné mzdy v roce 2021 postupně snížily na zmíněných 110 % v roce 2024.

Dále se zaměříme na srovnání s průměrnou hrubou mzdou za předminulý rok. Jak jsme totiž zmínili výše, v lednu každého roku ještě nebývají k dispozici oficiální data ČSÚ za aktuální a předcházející rok. V předchozí části jsme proto u srovnání s průměrnou hrubou mzdou za rok 2024 vycházeli z předběžného údaje ČSÚ. Při vyjádření vůči průměrné hrubé mzdě za předminulý rok odpovídal průměrný plat pedagogických pracovníků v roce 2021 130,1 % průměrné mzdy v národním hospodářství za předminulý rok. To je ve shodě s tím, že vládní slib mluví o „udržení“ platu pedagogických pracovníků na 130 % průměrné mzdy. Poté začal průměrný plat pedagogických pracovníků klesat a za rok 2024 odpovídal jen 117,4 % průměrné mzdy z roku 2022.

K postupnému poklesu vzhledem k průměrné mzdě za předminulý rok došlo i u platů samotných učitelů, a to ze 138,4 % v roce 2021 na 126,4 % v roce 2024.

Ministr Bek se proti slibu v létě 2025 ohradil, když ho označil za špatný slib, který podle něj nebyl opřený o ekonomickou realitu. Podle propočtů resortu školství by nicméně plat učitelů pro rok 2025 měl dosáhnout 56 056 Kč, což odpovídá 130 % průměrné mzdy z roku 2023. Odborníci z think-tanku IDEA při CERGE-EI ovšem odhadli, že platy v roce 2025 budou představovat jen 108 % průměrné mzdy, a v roce 2026 dokonce pouze 102 % (.pdf, str. 1).

Podíl nadtarifních složek

Vláda ve svém původním (.pdf, str. 18) i aktualizovaném prohlášení doprovodila slib o platovém ohodnocení učitelů i závazkem, že bude klást důraz na udržení 20% podílu nadtarifních složek platu. V roce 2022 odpovídala tarifní složka 62,3 % průměrného platu pedagogických pracovníků, zbývající nadtarifní část tak tvořila 37,7 % (.xlsx, list 4.2c). V roce 2023 došlo k poklesu tarifní části platu na 60,8 % (.xlsx, list 4.2c) a nadtarifní složka tedy představovala přibližně 40 %. V roce 2024 tarifní část zůstala v podobné výši, a to 60,3 % (.xslx, list 4.2c), zatímco nadtarifní složka odpovídala 39,7 %.

Závěr

Vláda Petra Fialy prosadila novelu školského zákona, která od ledna 2024 ukotvila platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Toto ukotvení se však netýká ostatních pedagogických pracovníků, ani nestanovilo rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Vláda k výpočtu pro rok 2024 nakonec použila průměrnou mzdu z roku 2022, a průměrný plat učitelů tak dosáhl pouze 110 % průměrné mzdy. Platy pedagogických pracovníků navíc během Fialovy vlády klesaly. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako porušený.

Tento slib obsahuje jak původní programové prohlášení vlády z ledna 2022 (.pdf, str. 22), tak jeho aktualizovaná verze z března 2023. Vláda Petra Fialy nastoupila do úřadu v prosinci 2021. Prvním rokem, kdy měla vliv na sestavování státního rozpočtu, byl rok 2022.

Informace o výdajích na výzkum, vývoj a inovace (VaVaI) lze nalézt v dokumentu Státní rozpočet v kostce (.pdf, str. 32), který za daný rok vždy zveřejňuje Ministerstvo financí. Podrobnější data obsahují např. i státní závěrečné účty (.pdf, str. 34 z 73).

Podporu výzkumu, vývoje a inovací stát financuje ze dvou zdrojů: přímo ze státních prostředků a ze zahraničních zdrojů (.pdf), tedy z rozpočtu EU a z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Dokumenty Ministerstva financí tak uvádějí vždy celkové výdaje na VaVaI a poté jednotlivě i národní a zahraniční zdroje. Jak je vidět na následujícím grafu, nominální výdaje na VaVaI se během Fialovy vlády zvýšily, a to včetně plánovaných výdajů pro rok 2025.

Hodnotu peněz nicméně snižuje inflace, kvůli které v průběhu času rostou ceny nákupů, služeb i práce. Při rozboru výdajů státního rozpočtu je tak třeba zohledňovat také inflaci, jejíž průměrná míra v roce 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 10,7 % (.pdf). V roce 2024 už se pohybovala v blízkosti inflačního cíle České národní banky a činila 2,4 % (.pdf). Kvůli inflaci dochází ke zvyšování některých příjmů státního rozpočtu, například v letech 2022 a 2023 příjmy celkově narostly přibližně o 9 % a 18 % (.pdf, str. 23, 25), v roce 2024 pak o necelá 3 %. Zároveň ale inflace snižuje reálnou hodnotu státních výdajů včetně těch na VaVaI. Pokud růst výdajů nedosahuje inflace, klesá jejich reálná hodnota a snižuje se množství zboží a služeb, které se za ně dá pořídit. To ve svém komentáři popisuje např. i ekonom Dominik Stroukal.

Při zohlednění inflace výdaje na výzkum, vývoj a inovace reálně klesly. V případě celkových výdajů dosahoval tento pokles mezi lety 2021 a 2024 přibližně 17 %. Národní zdroje se ve stejném období reálně propadly o 19 %. Ke snížení došlo také u zahraničních zdrojů. Celkové schválené příjmy státního rozpočtu byly přitom pro rok 2024 nominálně i reálně vyšší než v roce 2021. Také navržené výdaje na rok 2025 jsou v reálném srovnání nižší než během Babišovy vlády.

Lepší představu o reálných výdajích poskytuje také srovnání výdajů v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP), o čemž mluvil ekonom a výkonný ředitel institutu IDEA při CERGE-EI Daniel Münich. Pokles výdajů na výzkum, vývoj a inovace je pak vidět také v jejich srovnání v poměru k HDP. V tomto přepočtu došlo mezi lety 2021 a 2024 k postupnému snížení celkových výdajů o necelých 15 % a u samotných národních zdrojů o 18 %. Zdroje ze zahraničí v poměru k HDP také poklesly. Pokud vyjdeme z odhadů HDP zveřejněných Ministerstvem financí (.pdf, str. 3), výdaje na rok 2025 odpovídají 0,61 % HDP, a jsou tedy nižší než v letech 2021–2024.

Závěr

V absolutních číslech celkové výdaje na podporu výzkumu, vývoje a inovací v roce 2024 oproti roku 2021 vzrostly, konkrétně ze 46,6 na 50,4 mld. Kč. U národních zdrojů došlo v případě nominálních hodnot také k mírnému navýšení ze 38,3 mld. Kč v roce 2021 na 40,4 mld. Kč v roce 2024. Pro rok 2025 Fialův kabinet na výzkum, vývoj a inovace celkově vyhradil 51,6 mld. Kč, což je větší suma než skutečné výdaje v posledním roce Babišovy vlády. Konečná částka v roce 2025 nicméně může být oproti té naplánované nakonec odlišná.

Částky je ale třeba porovnávat také v jejich reálné hodnotě, tj. očištěné o inflaci, kvůli které rostou ceny a která postupem času snižuje hodnotu peněz. Reálné celkové výdaje na podporu výzkumu, vývoje a inovací, které právě míru inflace zohledňují, mezi lety 2021 a 2024 klesly přibližně o 17 %. Ve vyjádření v poměru k HDP také došlo k propadu, podobně je tomu i v případě výdajů přímo z národních zdrojů. Jelikož v tomto ohledu výdaje na VaVaI ve srovnání s obdobím Babišovy vlády nevzrostly, hodnotíme slib jako porušený.

Vláda Petra Fialy se v programovém prohlášení zavázala připravit zákon o veřejných kulturních institucích (.pdf, str. 23), který by příspěvkovým organizacím, jako jsou např. Národní divadlo, Česká filharmonie nebo Národní galerie, umožňoval pružnější hospodaření. Ministerstvo kultury si dalo již na začátku Fialova vládnutí za cíl zlepšit podmínky financování národních kulturních institucí, podpořit kreativní průmysl a dění v regionech či daňově zvýhodnit mecenášství.

Příprava návrhu

O probíhající přípravě zákona o veřejných kulturních institucích informovalo Ministerstvo kultury na konci roku 2022. Tehdy uvedlo, že návrh zákona připravuje s využitím podkladů od Asociace profesionálních divadel a Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Později došlo i ke spolupráci s Ministerstvem financí. Resort zároveň dodal, že na základě plánu legislativních prací by měl být návrh předložen vládě (.pdf, str. 19, 54 ze 72) v polovině roku 2023.

V lednu 2023 se v Poslanecké sněmovně konal seminář s názvem „Veřejná kulturní instituce – modernizace správy a financování kulturních institucí“ (.pdf), na kterém se debatovalo o klíčových bodech připravované legislativy. Jejím hlavním cílem je zajistit stabilitu kulturních institucí, zavést možnost jejich spoluzaložení městy a kraji nebo státem a umožnit víceleté financování tak, aby bylo hospodaření kulturních institucí předvídatelné a efektivní.

V dubnu 2023 proběhlo na půdě Ministerstva kultury jednání tripartity. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) a expertní tým resortu projednali pracovní verzi paragrafového znění návrhu zákona s představiteli Unie zaměstnavatelských svazů ČR a zástupci odborových organizací kulturního sektoru. Resort také zopakoval svůj cíl předložit vládě návrh zákona do konce června 2023.

Ministerstvo kultury návrh zákona připravilo a předložilo vládě na začátku května 2023. Aby umožnil pružnější financování (.docx, str. 33), zavádí zákon nový druh právnické osoby, kterou je právě veřejná kulturní instituce (str. 1–23). Transformace stávajících příspěvkových organizací na veřejné kulturní instituce je nicméně dobrovolná.

Přijetí zákona

Fialův kabinet návrh zákona schválil v březnu 2024 (.pdf). Ve stejném měsíci jej vláda předložila Poslanecké sněmovně, která ho ve třetím čtení schválila v červnu 2024. Na konci srpna téhož roku návrh přijal také Senát a podepsal prezident. Nový zákon byl následně vyhlášen ve Sbírce zákonů s účinností od začátku roku 2025.

Závěr

Návrh zákona o veřejných kulturních institucích Ministerstvo kultury skutečně připravilo v první polovině roku 2023 a v květnu 2023 jej odeslalo do připomínkového řízení. V průběhu roku 2024 zákon prošel legislativním procesem a začátkem roku 2025 nabyl účinnosti. Vzhledem k tomu, že se vláda zavázala zákon připravit do poloviny roku 2023, hodnotíme slib jako splněný.

Vládní slib ověřujeme v jeho podobě (.pdf, str. 24) z ledna 2022, v aktualizovaném znění programového prohlášení je ovšem lhůta pro jeho splnění posunutá na rok 2023. Fialův kabinet změny programového prohlášení schválil 1. března 2023, přijaté úpravy tehdy zdůvodňoval hlavně válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady.

Dříve rozhodovali o složení patnáctičlenné Rady České televize (ČT) a devítičlenné Rady Českého rozhlasu (ČRo) jen poslanci, a to na základě návrhů organizací a sdružení, které byly charakterizovány pouze tím, že představovaly „kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“. Výběr radních by měl dle zákona probíhat tak, aby byly v obou radách „zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“.

Vláda Petra Fialy předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu (.pdf) v červnu 2022. Návrh zvýšil počet členů Rady ČT na 18, v případě Rady ČRo zachoval počet devíti členů (.pdf, str. 4, 19). V obou případech Fialův kabinet navrhl, aby třetinu radních vybíral Senát, zatímco složení zbylých dvou třetin zůstalo v gesci Poslanecké sněmovny (.pdf, str. 4–5, 19).

Návrhy na jednotlivé radní mohou nově na základě novely (.pdf, str. 4, 19) podávat pouze právnické osoby, „od jejichž vzniku uplynulo v době podání návrhu alespoň 10 let“. Rady zmíněných veřejnoprávních médií není možné odvolat jako celek, jako tomu bylo dříve. Každá z komor Parlamentu může navíc z funkce odvolat jen toho radního, kterého sama zvolila (.pdf, str. 7, 21).

Podle vládní koalice by měly změny vést k větší nezávislosti a stabilitě veřejnoprávních médií. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) např. uvedl, že „návrh (...) komplikuje jakékoli politické pokusy o to, aby byli do mediálních rad voleni ti, kteří by byli poslušní příslušným politickým stranám“. Podle poslance TOP 09 Jana Jakoba nebudou rady díky navrhovaným změnám tolik závislé na aktuálním složení Sněmovny.

Opoziční obstrukce

Vůči plánovaným změnám v zákoně se postavila opozice, která vládu opakovaně obviňovala z toho, že se pokouší získat kontrolu nad veřejnoprávními médii a ovlivnit volbu generálního ředitele ČT. Zabránit přijetí předlohy v prvním čtení se jí nicméně nepodařilo.

Na prosazení novely v rámci třetího čtení potřeboval Fialův kabinet několik pokusů. V únoru 2023 se koalici kvůli opozičním obstrukcím nepodařilo uspět ani po debatě trvající 4,5 hodiny, obdobná situace dvakrát nastala i během března 2023. Dolní komora novelu nakonec schválila v květnu 2023 (.pdf) poté, co se vládní koalice domluvila s opozičním hnutím ANO na odkladu účinnosti novely. Poté byl návrh doručen Senátu, který jej schválil v červnu 2023. Prezident novelu podepsal v červenci 2023 a následně byla publikována ve Sbírce zákonů, a to s účinností od října 2023.

Závěr

Vláda Petra Fialy v červnu 2022 předložila Poslanecké sněmovně návrh novely, který do volby Rady České televize a Rady Českého rozhlasu zapojuje i Senát. Změnu se jí však během roku 2022 prosadit nepodařilo. Parlament nakonec návrh odsouhlasil až v polovině roku 2023 a novela nabyla účinnosti v říjnu 2023. Vzhledem k tomu, že vládou navrhované změny Parlament schválil až během roku 2023, hodnotíme tento závazek jako částečně splněný.

Snahy o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se v české politice objevují opakovaně, docházelo k nim i během vlád Petra Nečase, Bohuslava Sobotky či Andreje Babiše. Zahrnutí České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) jakožto veřejnoprávních médií mezi kontrolované subjekty bylo součástí všech těchto návrhů (vše .pdf, str. 2), žádný z nich se však prosadit nepodařilo.

Působnost NKÚ

Na základě Ústavy vykonává NKÚ dohled nad hospodařením se státním majetkem. Česká televize je přitom ze zákona právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem. Stát tak neodpovídá za závazky ČT a NKÚ Českou televizi nemůže kontrolovat. Stejná situace platí také u Českého rozhlasu. Kromě nich NKÚ nemůže dohlížet na hospodaření například obcí, krajů nebo vysokých škol.

Dle zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu tak Úřad vykonává kontrolu:

1. hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti,
2. státního závěrečného účtu,
3. plnění státního rozpočtu,
4. hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s prostředky, za něž převzal stát záruky,
5. vydávání a umořování státních cenných papírů,
6. zadávání státních zakázek.

Organizace s expertizou v mediální oblasti – jmenovitě šlo o Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu, Rekonstrukci státu a Nadační fond nezávislé žurnalistiky – na konci října 2022 společným prohlášením vyzvaly zákonodárce k rozšíření působnosti NKÚ na veřejnoprávní média. Zároveň ocenily předloženou – a později i úspěšně prosazenou – vládní novelu zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase, ve které se mimo jiné navrhovalo (.pdf, str. 2 a 5 z 48), aby se Senát zapojil do voleb mediálních rad. Tímto krokem měla být podpořena reprezentativnost navrhovaných kandidátů (.pdf, str. 9 z 48).

Mediální novela

V září 2023 vládní koalice představila tzv. velkou mediální novelu, která mimo jiné zvýšila poplatky za veřejnoprávní média. Předseda poslaneckého klubu (tehdy stále vládních) Pirátů Jakub Michálek v souvislosti s touto novelou na tiskové konferenci zmínil i téma rozšíření pravomocí NKÚ: „Považuji za důležité, že se nám podařilo vyjednat, že hospodaření České televize a Českého rozhlasu bude kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, což posílí transparentnost veřejnoprávních médií (…). Věřím, že i opozice toto jednoznačné posílení transparentnosti veřejných prostředků podpoří, jelikož se jedná o změnu Ústavy, kde bude nutná shoda napříč opozicí a koalicí.“ Dle Ústavy České republiky může být Ústava „měněna pouze ústavními zákony“. K její změně je přitom zapotřebí souhlasu 3/5 všech poslanců a 3/5 všech přítomných senátorů.

To, že by novela měla možnost kontroly hospodaření veřejnoprávních médií ze strany NKÚ obsahovat, avizoval v září 2023 i ministr kultury Martin Baxa (ODS). Součástí návrhu, který schválila vláda (.docx), nicméně takové opatření nakonec nebylo a neobjevilo se ani v návrhu (.pdf) předloženém Poslanecké sněmovně v červnu 2024. Krátce po předložení návrhu Sněmovně ministr Baxa uvedl (video, čas 43:04), že vláda tuto ústavní změnu připraví. Podle něj bylo potřeba, aby takovému opatření předcházela změna zákona, která upraví poplatky, a tím dle něj zlepší financování veřejnoprávních médií.

Do návrhu novely nicméně koalice rozšíření pravomocí NKÚ nezahrnula ani později a opoziční pozměňovací návrhy Marka Nováka (ANO) a Vladimíry Lesenské (SPD) (.pdf, str. 4, 19–20), jejichž cílem bylo zavést kontrolu ČT a ČRo Nejvyšším kontrolním úřadem, v hlasování neuspěly. Novela tak byla na jaře 2025 schválena ve znění bez této úpravy. Poslanci pouze schválili jeden z bodů doprovodného usnesení Tomia Okamury, podle kterého dolní komora „po vládě České republiky vyžadovala, aby do šesti měsíců od přijetí tohoto usnesení předložila návrh zákona, který zajistí pravidelné audity těchto institucí prováděné Nejvyšším kontrolním úřadem“.

Pirátské návrhy

Na začátku října 2024, tedy v době, kdy si Piráti po odvolání Ivana Bartoše z pozice ministra pro místní rozvoj již odhlasovali odchod z vlády, poslal tehdy končící pirátský ministr pro legislativu Michal Šalomoun do připomínkového řízení návrh novely ústavního zákona, který rozšiřoval působnost NKÚ (.docx, str. 2). Zároveň předložil související návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, který NKÚ explicitně umožňoval i kontrolu ČT a ČRo (.docx, str. 2). Šalomoun předložení návrhů odůvodnil právě svým koncem ve vládě a snahou učinit první legislativní krok k zavedení změny. Zároveň dodal, že „pak bude záležet na tom, zda bude vláda v dalším procesu pokračovat, či nikoli“.

Návrh tehdy slovně podpořily STAN a TOP 09. Jak vládní, tak opoziční poslanci nicméně byli k šancím na přijetí ústavních změn skeptičtí a argumentovali, že pro přijetí ústavních změn už nezbývá dost času. Vláda k oběma návrhům k 1. září 2025 žádné stanovisko nezaujala a ani jeden návrh se nedostal do Poslanecké sněmovny.

V prosinci 2024 změny Ústavy a zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, které by pravomoci NKÚ rozšířily také na ČT a ČRo, navrhli i pirátští poslanci (.pdf, str. 3–4 z 18). Zatímco k úpravě Ústavy vláda v lednu 2025 zaujala neutrální stanovisko (.pdf), návrh na změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu odmítla (.pdf). Oba návrhy následně k projednání v Poslanecké sněmovně doporučil Organizační výbor, dolní komora ovšem ani jeden z nich neprojednala.

Senátní návrh ústavní novely

Na konci března 2025 předložilo návrh ústavní novely rozšiřující pravomoci NKÚ na kontrolu ČT i ČRo (.pdf, str. 3) také 37 senátorů. Podle iniciátorky novely Hany Kordové Marvanové z klubu ODS a TOP 09 s úpravou souhlasili jak právníci Ministerstva kultury, tak NKÚ. V květnu Senát tento návrh schválil. Úpravu následně posvětila i vláda, k souhlasnému stanovisku nicméně připojila poznámku o tom, že senátoři nepředložili související návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu a návrh tak nešlo komplexně posoudit (.pdf).

Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová v červnu 2025 doporučila projednání návrhu a navrhla jej přikázat k projednání Ústavně-právnímu výboru (.pdf). K 1. září 2025 se Poslanecká sněmovna nicméně návrhem nezabývala.

Závěr

Podle vyjádření vládních politiků měla možnost kontroly hospodaření veřejnoprávních médií ze strany NKÚ zavést mediální novela, dané opatření se v ní ovšem nakonec neobjevilo. Rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na veřejnoprávní média později obsahovaly návrhy v té době již opozičních Pirátů, ani jeden z nich ovšem vláda nepodpořila. Senátní návrh ústavní novely z března 2025 Fialův kabinet následně schválil, upozornil přitom ale na absenci souvisejícího návrhu novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu. Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová později doporučila projednání návrhu, ten ale k 1. září 2025 nevstoupil ani do prvního čtení, a vláda tak změnu neprosadila. Slib proto k tomuto datu hodnotíme jako porušený.

Vláda se jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 32), tak i v jeho aktualizované verzi zavázala zavést pravidla pro transparentnější fungování médií tak, aby média musela uvádět své vydavatele, majitele a významné sponzory a také zveřejňovat finanční výkazy.

Prosazení právní úpravy transparentnějšího fungování médií se pojí s Evropským aktem o svobodě sdělovacích prostředků, jehož návrh Evropská komise (EK) představila v září 2022. Cílem nařízení je omezit vliv státních orgánů na veřejnoprávní média, zajistit transparentnost vlastnictví médií či zamezit sledování komunikace novinářů. Návrh dále počítá s kontrolou financování médií z veřejných peněz.

Postoj orgánů ČR k návrhu

Mluvčí Ministerstva kultury v listopadu 2022 k návrhu EK uvedla, že resort podporuje posílení přeshraniční spolupráce, požadavky na transparentnost vlastnických struktur či záruky proti zásahům do vedení veřejných médií. K návrhu se v prosinci 2022 pozitivně postavil i sněmovní Výbor pro evropské záležitosti (.pdf, str. 1–2). Poslanci nicméně nedoporučili (.pdf, str. 1) vznik Evropského sboru pro mediální služby (.pdf, str. 4) kvůli nedostatečnému vysvětlení jeho kompetencí (.pdf, str. 1). Usnesení výboru podpořili všichni přítomní poslanci vládních stran (.pdf, str. 7).

Usnesení výboru zahrnovalo také stanovisko Fialovy vlády (.pdf, str. 7), v němž zdůrazňuje, že podporuje kroky ke zlepšení mediálního prostředí, ale je stěžejní, aby kompetence EU nezasahovaly do pravomocí států a mediálního trhu.

Evropský sbor (původním jménem Evropská rada pro mediální služby) by měl dohlížet na fungování médií napříč členskými státy a měl by se skládat z jednotlivých národních mediálních rad. Vznik tohoto regulátora odmítlo rovněž Ministerstvo kultury. Senát v souladu se stanoviskem vlády podpořil potřebu vyjasnění kompetencí sboru (.pdf, str. 1).

Jednání v EU

Rada EU se na svém postoji k návrhu Evropské komise shodla v červnu 2023, čímž získala mandát pro zahájení jednání s Evropským parlamentem. Ten svou vyjednávací pozici vůči aktu o svobodě sdělovacích prostředků přijal na začátku října 2023, kdy tento právní předpis podpořil. Společným cílem institucí EU bylo dojít k finální podobě právního předpisu před volbami do Europarlamentu, které se uskutečnily v červnu 2024. Na daném konkrétním rámci se europoslanci a členské státy shodli v prosinci 2023. Evropský parlament akt poté definitivně schválil v březnu 2024, ve stejný měsíc ho přijala i Rada EU. Zmíněný sbor pro mediální služby i přes odpor českých institucí vznikl a akt vešel v platnost v květnu 2024 s účinností od srpna 2025.

Návrh Fialovy vlády

V březnu 2025 Ministerstvo kultury vládě předložilo návrh zákona o některých podmínkách poskytování mediálních služeb (.docx), kterým česká vláda reagovala na požadavky vyplývající z Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků. Ten však závazky z programového prohlášení obsahuje jen částečně. Návrh by sice v souladu s nařízením zavedl povinnost poskytovatelů médií zveřejňovat informace o svých přímých i nepřímých vlastnících a skutečných majitelích či zavedl pravidla pro větší transparentnost ohledně reklamy zadávané orgány veřejné moci (.pdf, str. 25; docx, str. 3, 4–5), neobsahuje však ustanovení o zveřejňování finančních výkazů ze strany médií. Fialův kabinet návrh k 1. září 2025 neprojednal, a tedy ani nepředložil Poslanecké sněmovně, a slibované změny tak ani nemohl zavést.

Závěr

Kroky k transparentnosti vlastnictví médií nejprve iniciovala zejména EU, kdy Evropská komise v září 2022 představila Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. Ten v březnu 2024 schválil Evropský parlament a Rada EU. V březnu 2025 Ministerstvo kultury vládě předložilo návrh zákona o některých podmínkách poskytování mediálních služeb, který měl vést k adaptaci evropské legislativy pro české prostředí. Návrh obsahoval některá opatření ze slibu, vláda jej ovšem k 1. září 2025 neprojednala, nepředložila Poslanecké sněmovně, a plánované změny tak nestihla prosadit. Závazek proto hodnotíme jako porušený.