Tento výrok byl ověřen jako

Česká národní banka je dle hlavy šesté, článku 98 Ústavy České republiky ústřední bankou státu, jejímž hlavním cílem je cenová stabilita, a do jejíž činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona (odst. 1). Tímto příslušným zákonem je předpis č. 6/1993 Sb., zákon České národní rady o České národní bance. Nejvyšším orgánem České národní banky je Bankovní rada, která rozhoduje mj. o měnové politice (§ 5, odst. 1). S ohledem na vztah České národní banky s ostatními institucemi je zásadním § 9, v němž se říká:

(1) Česká národní banka, bankovní rada ani žádný člen bankovní rady nesmějí při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvou o Evropské unii, Smlouvou o fungování Evropské unie a Statutem a při výkonu dalších činností vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády a jiných orgánů České republiky, dále od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, od vlád členských států Evropské unie nebo od jakéhokoli jiného subjektu.

(2) Česká národní banka a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové, makroobezřetnostní a hospodářské politiky.

Česká národní banka je tedy nezávislou institucí, aby tak dokázala plnit svůj cíl daný Ústavou. V dotazu zmiňuje divák § 35, který měl premiér Rusnok porušit tím, že připustil zásah České národní banky. Toto ustanovení konkrétně říká, že Česká národní banka:

a) stanoví, po projednání s vládou, režim kurzu české měny k cizím měnám, přičemž však nesmí být ohrožen hlavní cíl České národní banky,

b) vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám;

c) nakládá s devizovými rezervami ve zlatě a devizových hodnotách.

Je zřejmé, že divák měl na mysli písm. a), v tomto případě se však jedná o mýlku, protože režim kurzu české měny intervencí nedoznal žádné změny a projednání s vládou tedy nebylo na místě. Změnou režimu kurzu by bylo, kdyby se například Česká národní banka uchýlila zpět k fixnímu kurzu (s či bez oscilačního pásma), který byl například v první polovině 90. let. Česká koruna byla tehdy navázána na určité měny (zpočátku na měnový koš), z tohoto podkladového aktiva byla usuzována její cena a bylo nutné intervenovat v případě jakékoliv změny, aby kurz byl udržen v daném zvoleném pásmu.

Nynějším režimem kurzu je však řízený plovoucí kurz, který v praxi znamená, že banka ponechá vývoj kurzu české koruny na devizovém trhu, tedy na střetu nabídky koruny a poptávky po ní, a pouze pro zabránění extrémních výkyvů zasáhne pomocí intervence. Zároveň je nutné dodat, že argumentace České národní banky ohledně intervence na devizovém trhu směřuje k oddálení deflace (snížení cenové hladiny v ekonomice) a tedy zvýšení inflace (růst cenové hladiny v ekonomice). Jedná se tedy o naplňování cíle banky – cenovou stabilitu.

Zmíněno je ještě druhé ustanovení, konkrétně § 6, ten však hovoří o sedmičlennosti Bankovní rady a podmínkách, které musí člen rady splňovat. Není tedy zřejmé, jak by ho mohl premiér Rusnok porušit.