Jiří Rusnok

Miloš Zeman v Číně při své návštěvě prohlásil: "Proto nejen já, ale i nová vláda České republiky se zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, že neuznává tibetskou exilovou vládu a že se odmítáme jakýmkoli způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí."

Prakticky tak zopakoval to, co řekl v dubnu Lubomír Zaorálek, kdy ve společném prohlášení ministerstev zahraničí obou zemí uvedl: "Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě."

Jak pak přiznal v České televizi, zmínku o Tibetu si vynutili čínští představitelé. Podle Zaorálka zatím žádná vláda nezpochybnila územní celistvost Číny a podle některých politiků, stejně jako podle Jiřího Rusnoka, tuto formulaci přináší i březnové prohlášení Číny a Evropské unie.

To ale není pravda. Prohlášení z 31. března 2014, které vzniklo u příležitosti první návštěvy čínského prezidenta v Bruselu, se o respektování územní celistvosti Číny vůbec nezmiňuje a lidská práva uvádí jen vágně v bodu 8.

Především kritiku nedodržování lidských práv v Číně akcentují při svých návštěvách představitelé Německa či Francie. Angela Merkelová nebo David Cameron se k nelibosti čínských úřadů setkali s Dalajlámou, oba představitelé pak ale prohlásili, že to nic nemění na oficiálním postoji, který respektuje uspořádání v Tibetu.

Postoj evropských zemí k Tchaj-wanu je stejný, oficiálně ho z evropských států uznává pouze Vatikán.

Ačkoliv je tedy oficiální stanovisko EU k Číně velmi neurčité, dá se říct, že prohlášení prezidenta Zemana odpovídala stanoviskům jiných evropských státníků, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Objem obchodu mezi Polskem a Čínou je větší než než česko-čínský obchod. Podle posledních dostupných dat Eurostatu za prvních šest měsíců roku 2013 činil český vývoz do Číny 706 milionů eur, polský pak 756 milionů; dovoz do Polska byl v objemu 3 941 milionů eur oproti českým 3 069 milionům.

Pro podporu vzájemných vztahů pořádá od roku 2013 Polsko také Polsko-čínské fórum, nad nímž převzalo záštitu polské ministerstvo zahraničí. První ročník se konal v Gdaňsku, druhý pak v čínském Kuang-čou (Guangzhou).

Polsko také chce "aby se čínské firmy podílely na výstavbě infrastruktury ale primárně, aby investovaly do produkce v Polsku a tak pomohly k reindustrializaci Polska".

Již v roce 2009 dostala čínská firma COVEC v Polsku zakázku na stavbu dálnice (ta však nedopadlo velmi dobře). V roce 2012 pak tehdejší polský předseda vlády Donald Tusk na návštěvě v Číně přislíbil hlubší spolupráci s Čínou, přestože si neodpustil zmínku o nutnosti dodržování lidských práv. V této době České republika ještě v zahraniční politice prosazovala lidskoprávní otázky. Změna přišla až s nástupem Jiřího Rusnoka na post premiéra, potvrzena byla později prohlášeními dnešního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka.

Výroční zpráva byla zveřejněna dne 27. října 2014. Nepodařilo se nám však dohledat, k jakému datu byla tato zpráva předložena vládě. Datum zveřejnění by naznačovalo, že by již Jiří Rusnok k neveřejné části zprávy přístup mít neměl, na druhou stranu je nutné podotknout, že v tomto dokumentu je uvedeno následující:

"O konkrétních zpravodajských zjištěních a výsledcích analýz, z nichž rámcový přehled o činnosti BIS v této veřejné výroční zprávě vychází, informovala BIS v průběhu roku oprávněné adresáty podle § 8 zákona č. 153/1994 Sb.

V průběhu roku 2013 předala BIS prezidentovi a členům vlády téměř 400 dokumentů. Dalších více než 300 informací zaslala BIS příslušným státním orgánům, Policii ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) a Vojenskému zpravodajství."

Výše zmíněná formulace by ve svém důsledku mohla znamenat, že ač by Jiří Rusnok neměl již přístup k neveřejné části výroční zprávy, mohl by ze svého působení jako předseda vlády znát analýzy a podklady vypracované BIS, ze kterých výroční zpráva vychází a které shrnuje.

Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Siemens vskutku v Číně obchoduje. Angela Merkelová jej naposledy v březnu tohoto roku doprovázela a společně se setkali s čínským prezidentem Xi Jin Pingem. K jednáním mezi EU a Čínou rovněž došlo. Lídři EU své čínské kolegy přivítali v sídle EU. Děje se tak v rámci udržování dobrých ekonomických vztahů a není to nikterak dlouhodobě či významně podrobeno kritice.

Jiří Rusnok má tedy pravdu.

Z médií a jiných veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že Jiří Rusnok žádnou konkrétní firmu výrazně neprosazoval. Rovněž nebyl aktérem žádné takové kauzy. Nelze samozřejmě tento výrok hodnotit absolutně, tj. ve vztahu ke všem jednáním za celý život Jiřího Rusnoka (ač sám použil výraz "Já, který v životě...").

Diskuze směřovala k otázce spojení aktivních politiků a obchodních společností při zahraničních cestách a jiném veřejném vystupování. Z tohoto hlediska tedy výrok Jiřího Rusnoka hodnotíme jako pravdivý.

Rozhlas.cz shrnuje: „resort obrany si původně od Aera Vodochody koupil 72 strojů za více než 50 miliard korun.“ Jeden letoun tedy za přibližně 700 milionů. Nyní dojednávaný prodej se týká 28 bitevníků, jejichž cena (zdroj - Ministerstvo obrany ČR) má být „od 434 do 516 milionů korun podle jejich technického stavu.“ Hodnota jednoho stroje tedy vychází na 15,5 až 18,4 milionů Kč.

NákupProdejPočet letounů

7228Celková cena (v Kč)

> 50 mld.

434–516 mil.

Cena za jeden letoun (v Kč)

cca 700 mil.

15,5–18,4 mil.

Prodejní cena je tudíž zhruba 38 až 45násobně nižší, než byla cena nákupní. Výrok je tedy pravdivý.

Rozhlas.cz a iDnes.cz uvádí: „resort obrany si původně od Aera Vodochody koupil 72 strojů za více než 50 miliard korun.“ Armáda však využila pouze 24 nebo 28 letadel*, tedy 33,3 nebo 38,9 %.„Celkem 36 strojů je zakonzervováno,“přičemž „údržba nelétajících strojů ve vodochodském hangáru stála v letech 2006–2012 celkem 250 milionů korun.“Zbytek bitevníků byl vyměněn za letadlo Casa C-295 nebo rozebrán, jeden stroj havaroval.

Jiří Rusnok vyjadřoval značnou nejistotu ohledně přesného počtu využívaných letounů, když řekl „několik desítek, řádově, řekněme, tak polovinu.“ Výroku proto dáváme větší toleranci, a hodnotíme jej jako pravdivý, ačkoliv armáda využívá pouze 33,3 nebo 38,9 %* zakoupených bitevníků.

*) Jednotlivé zdroje se liší v přesném počtu nyní provozovaných bitevníků, kontaktovali jsme proto Armádu ČR se žádostí o správný údaj. Podle jejího vyjádření výrok upravíme. Neboť však Rusnok hovořil o řádovém údaji, nemá přesný počet vliv na pravdivost výroku.

Rozhlas.cz potvrzuje slova Jiřího Rusnoka: „Ministerstvo obrany se nepotřebných letounů L-159 snaží zbavit skoro deset let. Oslovilo desítky zemí, ale bez úspěchu. Až začátkem letošního roku o bitevníky projevila zájem americká firma Draken International. […] [M]ají zájem koupit až 28 těchto bitevníků“.

Společnost Draken International (ang.) skutečně spolupracuje s americkou armádou a je rovněž poměrně významná, protože je vlastníkem největší soukromé flotily taktického letectva na světě.

V roce 2012 se rezort obrany snažil prodat 8 letounů ve veřejné obchodní soutěži. Maximální nabídka tehdy činila 5,85 mil. Kč, a výrok je tudíž i v této části pravdivý.

Prezident jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem 25. června 2013 a pověřil jej sestavením „vlády odborníků“. Na tiskové konferenci po jmenování Rusnoka uvedl prezident Miloš Zeman, že právě jmenování vlády odborníků je jedinou cestou pro vyvolání předčasných voleb v České republice.

Prezident tak učinil i navzdory tomu, že Miroslava Němcová z ODS sehnala 101 podpisů (tedy většinu Sněmovny) pro podporu její případné vlády.

Přestože někteří tento krok (jmenování Rusnoka) označili za protiústavní, Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, toto nařčení odmítá. Připouští ale, že ze strany prezidenta republiky šlo nepochybně o krok značně neortodoxní, avšak nevybočující z platného ústavního rámce.

Stejně tak hovoří bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, která říká, že prezident neporušuje ústavní řád, ale spíše ústavní zvyklost, dle které by měl sestavením vlády pověřit relativního vítěze voleb.

Ústava (čl. 68) České republiky dává právo a povinnost prezidentovi jmenovat předsedu vlády a podle premiérova návrhu ostatní členy kabinetu. Může tak učinit dvakrát za sebou. Pokud první takto vytvořená vláda nezíská do třiceti dnů od jmenování důvěru sněmovny, jmenuje podruhé předsedu vlády, a pokud ani druhý pokus nevyjde, prezident musí na třetí pokus jmenovat osobu, kterou navrhne předseda sněmovny.

Vláda Jiřího Rusnoka nicméně nezískala v srpnu důvěru a usnesla se na demisi, kterou následně podal Rusnok do rukou prezidenta Miloše Zemana. Prezident se rozhodl vládu Jiřího Rusnkova nechat vládnout i bez důvěry (v demisi) do té doby, než bude po předčasných volbách vytvořena nová vláda. "Samozřejmě po volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné strany a budu se těšit na spolupráci s politickou vládou, která bude mít mandát provádět nezbytné reformy,"prohlásil Zeman.

Po volbách, které proběhly v říjnu roku 2013, uvedla mluvčí Jiřího Rusnoka Jana Jabůrková, že premiér plně respektuje výsledky letošních předčasných voleb. Nyní očekává, že lídři vedoucích stran vyjednají složení nové vlády a je připraven svůj úřad předat nové vládě vzniklé z demokratických voleb okamžitě, jakmile bude ustavena.

Celkově 7 členů Rusnokovy vlády kandidovalo ve volbách na kandidátních listinách politických stran. V jednotlivých volebních obvodech níže jmenovaní vedli vyjma ministryně spravedlnosti a ministra práce kandidátky "své strany". Nejvíce ministrů se ucházelo o hlasy za SPOZ (5), dále jeden za KDU-ČSL a jedna za ČSSD, jmenovitě se jedná o:

Martin Pecina – ministr vnitra (SPOZ)

František Koníček – ministr práce a sociálních věcí (SPOZ)

Miroslav Toman – ministr zemědělství (SPOZ)

František Lukl – ministr pro místní rozvoj (SPOZ)

Zdeněk Žák – ministr dopravy (SPOZ)

Tomáš Podivínský – ministr životního prostředí (KDU-ČSL)

Marie Benešová – ministryně spravedlnosti (ČSSD).