Přehled ověřených výroků

Mezi základní dotační nástroje v oblasti zemědělství patří podle webu Ministerstva zemědělství převážně přímé platby, Program rozvoje venkova 2014–2020, Operační program Rybářství na období 2014–2020, dotace v rámci Společné organizace trhu, národní dotace a Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF). V České republice je akreditovanou platební agenturou, která zprostředkovává finanční podporu z Evropské unie a národních zdrojů, Státní zemědělský intervenční fond, který spadá pod Ministerstvo zemědělství.

Poslední dostupná data o objemu prostředků jsou z roku 2018 (.pdf). V rámci přímých plateb bylo zemědělcům v roce 2018 vyplaceno celkem 22 341 023 000 Kč (str. 9), v Programu rozvoje venkova bylo vynaloženo 13 209 817 000 Kč (str. 18), v OP Rybářství bylo vyplaceno 140 749 000 Kč (str. 36), v rámci Společné organizace trhu byla vyplacena částka 1 055 912 000 Kč (str. 14) a v rámci národních dotací bylo čerpáno 3 378 417 000 Kč (str. 39). V rámci PGRLF byla vyplacena podpora (.pdf, str. 7) ve výši 1 068 000 000 Kč. Celkem se tedy jednalo o dotace v zemědělství ve výši ‭41 193 918 000‬ Kč (jak z evropských, tak národních zdrojů).

Z výše uvedeného výčtu jsou tedy nejvyužívanějšími dotačními zdroji přímé platby a Program rozvoje venkova.

Přímé platby zahrnují jednotnou platbu na plochu (SAPS), platbu za greening (ozelenění), příplatek pro mladé zemědělce a dobrovolnou podporu vázanou na produkci citlivých komodit (VCS). Z výroční zprávy pro přímé platby za rok 2018 (.pdf) vyplývá, že největší objem je vydáván na SAPS a ozelenění (str. 6), konkrétně 12, respektive 6,6 mld. Kč. V roce 2018 dostal zemědělec, který si o platby požádal, za každý hektar 3 388 Kč v rámci SAPS a 1 877 Kč/ha v rámci ozelenění (str. 10). Logicky tedy vyplývá, že čím větší farmy, tím větší obnos přímých plateb.

Hlavním cílem Programu rozvoje venkova (dále jen Program) je obnova, zachování a zlepšení ekosystémů závislých na zemědělství prostřednictvím zejména agroenvironmentálních opatření, dále investice pro konkurenceschopnost a inovace zemědělských podniků, podpora vstupu mladých lidí do zemědělství nebo krajinná infrastruktura. Program se člení do několika projektových opatření (.pdf). Kritiku Programu vyvolala kontrolní zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, který se zaměřil na čerpání a řízení opatření Spolupráce v rámci Programu v letech 2014–2017. Ve vyhodnocení zprávy se uvádí, že „MZe podporu zaměřilo především na velké zpracovatelské podniky, které místo výdajů na vědu a výzkum vynakládají prostředky na pořízení strojů a technologií. K podpoře malých a středních podniků nedochází, jelikož realizace operací zaměřených na jejich podporu je neúspěšná“ (str. 3).

Kritika kvůli vyplácení dotací velkým podnikům se snesla i PGRLF, který vyplácel dotace i firmám, které na ně podle Nadačního fondu proti korupci neměly právo. Mezi problematické příjemce státních peněz patří firmy i z holdingu Agrofert, který premiér Andrej Babiš sice vložil do svěřeneckého fondu, nicméně přerušení jeho vazeb na koncern je sporné a je kritizováno především ze strany Evropské komise, jak ukazuje například text jejího posledního auditu k evropským dotacím (str. 42–58).

Koncern Agrofert v roce 2018 podle výroční zprávy (.pdf, str. 108) získal dotace na zemědělskou a jinou činnost ve výši ‭1 794 243 000‬ Kč. Přímo v rámci přímých plateb a z Programu rozvoje venkova koncern v roce 2018 získal 704 000 000 Kč, respektive 124 000 000 Kč. Celkem více než 828 000 000 Kč, tedy přibližně 2 % všech zemědělských dotací v roce 2018. Celková výše provozních dotací přijatých koncernem Agrofert za rok 2018 však činila 1,5 miliardy. Podle výpočtů Hospodářských novin byl v roce 2017 koncern Agrofert největším příjemcem zemědělských dotací, za ním s velkým odstupem figurují koncerny Agro Měřín, Spojené farmy nebo Rabbit. K podobným výsledkům se dopracoval i server Aktualne.cz.

Podle analýzy zemědělství (.pdf, str. 2), kterou zpracoval tým Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR v srpnu 2019 se „české zemědělství vyznačuje dvěma specifiky – význačný podíl velkých zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami a rovněž velký podíl subjektů hospodařících na pronajaté půdě“. Tato zpráva také uvádí, že: „ke konci roku 2017 obhospodařovalo zemědělskou půdu podle údajů zemědělského registru ČSÚ celkem 46 055 subjektů, z toho fyzické osoby představovaly 41 650 subjektů a právnické osoby 4 405. Fyzické osoby obhospodařovaly 30,4 % výměry zemědělské půdy a podniky právnických osob obhospodařovaly 69,6 % výměry (...)“ Zemědělský registr je ale neveřejným registrem, a proto v další analýze vycházíme ze statistik, které poskytuje Ministerstvo zemědělství.

Podle situační a výhledové zprávy (.pdf, str. 63) Ministerstva zemědělství z roku 2018 je struktura subjektů hospodařících na zemědělské půdě od 3 hektarů výše následovná: ,,Fyzické osoby obhospodařovaly 30,4 % výměry zemědělské půdy, z toho zemědělští podnikatelé zaevidovaní dle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, hospodařili na 27,2 % celkové výměry zemědělské půdy. Největší podíl výměry zemědělské půdy, a to 69,6 %, obhospodařovaly podniky právnických osob.“

Z následujícího grafu, vycházejícího ze statistik Ministerstva zemědělství, vyplývá, že počet zemědělských podnikatelů roste; a to jak fyzických osob, tak právnických osob.

Co se týká srovnání s Evropou, Eurostat sice nabízí rozsáhlou publikaci o zemědělství, časové řady ohledně růstu počtu malých zemědělců zde ale uvedeny nejsou.

Na druhou stranu však podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR počet firem v zemědělství v posledních 5 letech stagnuje a pohybuje se mezi 47 a 48 tisíci podnikateli. Problémem pak do budoucna může být nedostatek mladých lidí v zemědělství, kdy podle zprávy Ministerstva zemědělství je více než polovina zemědělských pracovníků starší 45 let. Předseda zemědělských odborů Bohumír Dufek odhaduje, že se počet zemědělských pracovníků v rozpočtovém období 2020–2026 sníží přibližně na 75 000. Podle údajů Českého statistického úřadu se v roce 2018 pracovníci v zemědělském sektoru (zahrnuje i lesnictví a rybářství) tvořili 2,80 % všech pracovníků.

Kontrolní mise do České republiky proběhla pod záštitou Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu mezi 26. a 28. únorem v Praze. Na závěr celé akce proběhla tisková konference. Na ní předsedkyně Výboru Monika Hohlmeierová uvedla (čas 36:30), že s problémem s nerovností v rozdělování dotací se potýká většina států EU. Tvrdila, že větší podnik má větší možnosti k dosažení dotace. Zároveň dodala, že v Česku není viditelná snaha ze strany státu, aby se situace narovnala. Řekla, že by mělo existovat více programů na podporu malého zemědělství, ale na na druhou stranu dodala, že takové programy v Česku existují, že se nedají závěry považovat za finální, a že zkoumání bude pokračovat.

Po samotné tiskové konferenci sdělila médiím následující:

„Naše cesta byla opravdu velmi cenná. Tato mise zaměřená na zjištění informací nám umožnila mluvit s nevládními organizacemi, hovořit s investigativními novináři, ale zároveň i se státními orgány. A bylo velmi zajímavé vidět na jedné straně, že v České republice existuje mnoho pozitivních známek dotací EU, jak jsme to viděli u laserového centra, na druhou stranu jsme viděli určité problémy v interpretaci a právním výkladu otázky střetu zájmů. A při rozdělování finančních prostředků EU na různé projekty v případě možného střetu zájmů nebo možného zneužití. A tam si myslím, že musíme zintenzivnit naši práci na určitých otázkách transparentnosti. Kdo je zodpovědný za distribuci a kdo je zodpovědný za kontrolu nebo za možné indikátory zneužití střetu zájmů? Existuje ještě více otázek, než jsme měli dříve, ale máme nové informace, takže nové informace předáme Evropské komisi a kontrolním orgánům.“

Dále také uvedla, že peníze daňových poplatníků by neměl využívat někdo, kdo toho může využít ve svůj prospěch díky hluboké znalosti politiky.

Mise samotné se se účastnili i další europoslanci z Výboru pro rozpočtovou kontrolu. Mezi nimi byli i dva čeští europoslanci Mikuláš Peksa a Tomáš Zdechovský. Německý europoslanec Daniel Freund z německých Zelených, taktéž člen dané komise, na svém webu uveřejnil článek s vyjádřením.

V něm projevuje zklamání, že se Andrej Babiš nedostavil na jednání s europoslanci. Dále uvádí, že premiér osobně profituje z peněz EU směřujících do Agrofertu. Rovněž tvrdí, že jeho přesvědčení o střetu zájmu českého premiéra se ještě více prohloubilo. Rovněž uvádí, že dostal zprávy od Asociace soukromého zemědělství, jak fondy a dotace EU přinesly výhody 1 700 velkých farem, zatímco třicet tisíc malých podniků nedostalo žádné další finance. Na závěr uvádí, že je nutné, aby se EU bránila před oligarchy a zkorumpovanými vládami.

Co se týče nepravdivosti těchto závěrů, tak Výbor pro rozpočtovou kontrolu EP není jediný, kdo k takovým závěrům došel. Kritiku Programu rozvoje venkova vyvolala kontrolní zpráva (.pdf, str. 3) Nejvyššího kontrolního úřadu, který se zaměřil na čerpání a řízení opatření Spolupráce v rámci Programu v letech 2014–2017. Ve vyhodnocení zprávy se uvádí, že „MZe podporu zaměřilo především na velké zpracovatelské podniky, které místo výdajů na vědu a výzkum vynakládají prostředky na pořízení strojů a technologií. K podpoře malých a středních podniků nedochází, jelikož realizace operací zaměřených na jejich podporu je neúspěšná.“

Kritika se kvůli vyplácení dotací velkým podnikům snesla i na Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, který vyplácel dotace i firmám, které na ně podle Nadačního fondu proti korupci neměly právo. Mezi problematické příjemce státních peněz patří firmy i z holdingu Agrofert, který premiér Andrej Babiš vložil do svěřenských fondů.

Protože ke stejným závěrů jako mise Výboru EP došel mimo jiné i NKÚ, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

V souladu s výrokem Agrární komora České republiky ve svém stanovisku považuje tvrzení poslankyně Evropského parlamentu Moniky Hohlmeier za neobjektivní.

Výňatek z prohlášení Agrární komory České republiky:

„Paní europoslankyně v rozhovorech, které s ní byly publikovány, tvrdí, že chce ke kontrolní misi přistupovat nestranně, její prohlášení a skutky však hovoří o zásadním porušení základních zásad objektivity a profesionality.“

Předem je důležité říct, že kontrolní komise Výboru pro rozpočtovou kontrolu v čele s Monikou Hohlmeierovou nevydala žádnou dostupnou písemnou zprávu, ale pouze výsledky šetření vyhlásila na tiskové konferenci.

Členové komise se během tiskové konference zabývali problematikou nerovnosti mezi malými a středními podniky a velkými holdingy (čas v konferenci: 17:20, 20:00), v žádné části tiskové konference se však členové komise jednoznačně nevyhradili proti velkým zemědělcům, ani neučinili žádné vyjádření, které by se za takovou výhradu dalo považovat.

Poslankyně Evropského parlamentu Monika Hohlmeierová se během kontrolní mise Výboru pro rozpočtovou kontrolu v České republice setkala mimo jiné s představiteli českých zemědělců. Dle dostupných informací se setkala pouze s představiteli Asociace soukromého zemědělství ČR, která zastupuje spíše malé a střední zemědělce. Toto setkání bylo následně napadeno v otevřeném dopise Zemědělským svazem České republiky, ale i Agrární komorou ČR.

Výňatek z dopisu (.doc) Zemědělského svazu ČR týkající se velkých zemědělců a trendů v zemědělství:

„Nemohu souhlasit s některými tezemi, které v průběhu diskuse s touto zemědělskou organizací zazněly. Jednou z nich je údajné znevýhodnění malých rodinných farem v důsledku nastavení Společné zemědělské politiky (SZP) v ČR. Takový pohled je zcela zkreslený a zavádějící.“

Takzvaná digitální daň, o které premiér Babiš mluví, spočívá ve zdanění některých digitálních služeb. Dle samotného návrhu (.pdf, str. 1, § 1) se jedná např. o cílení reklamní kampaně či poskytování dat o uživatelích.

Předkladatelem zákona, který má skutečně zavést 7 % zdanění (.pdf, str. 9, § 33) výše zmíněných služeb, je Ministerstvo financí, které zákon 5. září 2019 předložilo vládě. Vláda pak návrh dne 18. listopadu 2019 schválila (.pdf) a dne 27. listopadu 2019 jej předložila Poslanecké sněmovně.

Ve sněmovně pak proběhlo dne 22. ledna 2020 první čtení a návrh zákona byl přikázán k projednání (.pdf) rozpočtovým výborem, který však o návrhu dosud nerozhodl.

Premiér ve výroku odpovídá na otázku, zda je opravdu nutné věnovat velké množství financí tradičním oblastem bezpečnosti (nákup vrtulníků), zda není skutečné nebezpečí právě v oblasti kyberbezpečnosti. Ve výroku uvádí, že je nutné věnovat pozornost oběma oblastem, protože dle expertů existuje ze strany Čínské lidové republiky hrozba špionáže a ze strany Ruské federace hrozba fyzického napadení.

Výroční Zpráva o stavu kyberbezpečnosti 2018 (ze září 2019) (.pdf) uvádí k Číně a Ruské federaci toto:

„Nejvýznamnějším aktérem kybernetických hrozeb jsou z hlediska státu vzhledem k dostupným lidským, finančním a časovým prostředkům státní aktéři. Jejich snahou je povětšinou získat strategické informace cestou špionážních operací v kyberprostoru a následně je využít ve svůj prospěch. V případě České republiky jsou to podle informací, které má NÚKIB k dispozici, konkrétně operace aktérů napojených na Ruskou federaci a Čínskou lidovou republiku.“ (.pdf, str. 1).

Kromě samotné špionáže se ve zprávě v souvislosti s Ruskou federací objevuje i možná hrozba fyzické destrukce určitých zařízení pomocí kyberútoku. Konkrétně jde o škodlivý kód Malware Triton útočící na bezpečnostní systémy:

„Vzhledem k důležitosti kritické infrastruktury a existujícím zájmům různých aktérů nelze podobné útoky vyloučit ani v budoucnu (...) Bezpečnostní systém nakažený malwarem by krizovou situaci (přetlak, přehřátí) nemusel vyhodnotit jako nebezpečí a mohlo by tak dojít k havárii a následně materiálním škodám nebo ztrátám na životech.“ (.pdf, str. 29).

Špionážní aktivity ze strany Ruska a Číny pak potvrzuje i Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (.pdf, str. 5):

„V souladu s vládou stanovenými prioritami, mírou ohrožení zájmů České republiky a kapacitami a možnostmi BIS byly v roce 2018 prioritními cíli zpravodajského rozpracování aktivity ruské a čínské státní moci ohrožující bezpečnost a další klíčové zájmy ČR. Ruské a čínské zpravodajské aktivity zasahovaly do oblastí politiky, diplomacie, špionáže, ekonomiky i informačního boje.

„V případě Ruska není hlavní hrozbou některá ze složek zpravodajských či para-zpravodajských aktivit, ale nekonvenční (tzv. hybridní) charakter ruských operací, které jsou cíleny na nepřítele, jehož Rusko chápe jako hlavní vojenskou hrozbu pro svou bezpečnost: NATO a jeho členské státy, tj. i ČR.“

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť není pravda, jak naznačuje premiér Babiš, že by se kybernetické akce Čínské strany soustředily pouze na informace a Rusko naopak na destrukci. Naopak, cílem Ruska je jak destrukce, tak i získávání informací, jak potvrzuje ředitel BIS Koudelka, který zpravodajské aktivity Ruska považuje za největší hrozbu pro Českou republiku.

Předseda vlády Andrej Babiš zde hovoří o zakázkách Ministerstva obrany na nákup nových rušiček a radarů pro Armádu ČR, jejichž skutečná cena nakonec překročila původní návrh – v jednom případě přibližně o 50 %, ve druhém dokonce o více než 90 %.

Konkrétně se jednalo o nákup osmi mobilních rušiček STARKOM, které měly původně stát 960 milionů. S touto cenou Ministerstvo obrany, vedené Lubomírem Metnarem, seznámilo 13. listopadu 2019 sněmovní výbor pro obranu. O den později už však kolegium ministra schválilo tuto zakázku v celkové hodnotě 1,453 miliardy korun. Jak uvedl tiskový mluvčí ministerstva obrany, výboru byla v listopadu „prezentována data ke 31. červenci 2019“ a poslanci byli na možnou vyšší cenu upozorněni. Ke zvýšení výsledné částky podle něj také došlo kvůli nárůstu cen „oproti kalkulaci ve specifikaci Armády České republiky z roku 2016“.

Druhý případ, ve kterém se tentokrát skutečná cena zvýšila téměř na dvojnásobek, se týkal pořízení dvou nových pasivních sledovacích systémů Věra NG. Tyto radarové komplety mělo původně Ministerstvo obrany získat od české firmy ERA, která spadá pod zbrojařskou skupinu Omnipol, za 780 milionů korun. Nakonec ale cena stoupla na 1,5 miliardy. Ministr obrany Lubomír Metnar změnu konečné částky zdůvodňoval tím, že původní odhadovaná cena „vycházela z marketingového průzkumu z let 2014 a 2015 a neodpovídala reálné ceně v místě a čase obvyklé“.

Kvůli nesprávnému posudku na cenu radarů nakonec 12. února 2020 rezignoval náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Filip Říha. Podle serveru iROZHLAS také celou zakázku na nákup radarových systémů začala prověřovat vojenská policie.

17. února pak Ministerstvo obrany uvedlo, že objevilo další dva případy, v nichž je „ve vládních materiálech uvedena neodpovídající předpokládaná hodnota“. Konkrétně se jedná o rozpracované zakázky na modernizaci 33 tanků a 15 vrtulníků, které by měly provést státní podniky VOP CZ a LOM Praha. K celé situaci se Lubomír Metnar vyjádřil takto: „Přijal jsem jednoznačná opatření, aby se neopakovaly takové chyby. A kontrolní mechanismy zafungovaly. U rozběhnutých zakázek na modernizaci tanků a transportních vrtulníků zatím nedošlo k podpisu smluv. A nestane se tak, dokud nebude známá a zdůvodněná reálná cena. Žádné velké navýšení cen nebudu tolerovat.“

Česká republika má jako člen NATO závazek ke kolektivní obraně na základě 5. článku Washingtonské smlouvy.

Pro plnění svých základních úkolů, tj. zejména pro případné vedení operací, potřebuje Severoatlantická aliance odpovídající škálu schopností. Odpověď na otázku, které schopnosti to jsou a v jakém množství jsou zapotřebí, poskytuje tzv. proces obranného plánování NATO (NDPP – NATO Defence Planning Process).

Tento proces pak určí cíle a požadavky schopností pro jednotlivé členské země na dané období, které jsou pak schváleny Severoatlantickou radou. Přijetím se členské země a jejich vlády zavazují zapracovat požadavky do svých strategických obranných dokumentů.

V případě České republiky a jejích aktuálních strategických dokumentů – Obranná strategie 2017 (pdf., str. 12), Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 (pdf., str. 7) a Koncepce výstavby Armády ČR 2030 (pdf., str. 17) – pak všechny reflektují závazek vytvoření a poskytnutí jedné mechanizované brigády těžkého typu pro účel kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské smlouvy.

V rámci Armády ČR se počítá s přezbrojením 7. mechanizované brigády do stavu schopného plnění výše zmíněného závazku vůči NATO.

Samotná 7. mechanizovaná brigáda je v současnosti tvořena třemi mechanizovanými prapory a jedním praporem tankovým. V rámci modernizace se počítá s celkovou výměnou zastaralých vozidel pěchoty u všech třech mechanizovaných praporů (56 vozidel na prapor) s celkovým počtem 210 kusů. Ku příkladu 71. mechanizovaný prapor bude jen pro bojovou část potřebovat minimálně 36 vozidel (pokud dojde k přijetí konceptu čtyř – 4 vozidla na bojovou mechanizovanou četu). Samozřejmostí je počítat i s dalšími vozidly pro velitelské a další role.

U tankového praporu by mělo dojít k modernizaci všech jeho 33 kusů tanku T-72 M4CZ (27 bojových, 3 velitelských a 3 vyprošťovacích). Pokud jde o další detaily v počtech techniky a mužstva, jsou údaje neověřitelné.

Plných operačních schopností by měla 7. mechanizovaná brigáda dosáhnout do konce roku 2025. V roce 2020 resort obrany tedy plánuje nakoupit 210 pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 mld. Kč a modernizovat 33 kusů tanků T-72 za 1,8 mld. Kč.

Do roku 2025 Ministerstvo obrany nakoupí 52 nových děl za 4 miliardy korun a počítá se také s nákupem 60 kusů nových samohybných minometů za 7,5 miliardy Kč.

„Splníme tak závazky v NATO, ke kterým jsme se historicky zavázali. Budeme mít perfektně vybavenou a vycvičenou těžkou brigádu, v našem slangu jí říkáme nejtěžší klacek,“ řekl nový velitel pozemních sil brigádní generál Josef Kopecký.

Dle Přehledu hlavních zdrojů výzbroje a techniky (.pdf) disponuje Armáda České republiky 17 bojovými vrtulníky, výhradně modely Mi-24 a jejich vylepšené verze Mi-35. Bojový vrtulník Mil Mi-24 je ruské výroby a do výzbroje byl u nás zaveden v roce 1976.

Armáda České republiky hodlá vyměnit několik typů radarů. Jedná se o radary P-37, výškoměry PRV-17, radiolokátory RL-4AS a mobilní třídimenzionální radar ST-68U CZ. Všechny tyto radary má armáda od 70. a 80. let, často však prošly modernizací. V současné době je tendr na jejich nástupce u konce, mají být nahrazeny izraelskými radary MADR EL/M-2084 za 3,5 miliardy korun, jejichž koupi v prosinci 2019 potvrdil ministr obrany Metnar.